ECLI:CZ:NS:2010:4.TDO.365.2010.1
sp. zn. 4 Tdo 365/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. dubna 2010 o dovolání obviněného V. K. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2009, sp. zn. 8 To 115/2009, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 8 T 29/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. 8 T 29/2005, byl obviněný V. K. uznán vinným ze spáchání trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1 zák. č. 40/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák.), kterého se podle skutkové věty uvedeného rozsudku dopustil tím, že dne 8. 3. 2004 při uplatnění nároku na pojistné plnění u pojišťovny Generali, a.s., se sídlem P., B., z pojistné události nastalé dne 18. 4. 2002 odcizením osobního automobilu Audi A6, pro účel vyplacení pojistného plnění ve výši 426.000,- Kč předal jen jeden klíč FAB a zamlčel, že jde o nepoužitou kopii, v čestném prohlášení ze dne 26. 3. 2004 předloženém tamtéž nepravdivě uvedl, že kopii klíče nechal zhotovit v Autoservisu Š., P., S., a zamlčel, že původní klíče k vozidlu již v roce 2002 předal pojišťovně UNIQA, a.s., se sídlem P., B.
Za uvedené jednání byl obviněný V. K. podle §250a odst. 1 tr. zák. za použití §53 odst. 2 písm. a) tr. zák. odsouzen k peněžitému trestu ve výši 20.000,- Kč a podle §54 odst. 3 tr. zák. mu byl pro případ zmaření výkonu peněžitého trestu stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 1 měsíce.
Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. 8 T 29/2005, podal obviněný V. K. odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. 4. 2009, sp. zn. 8 To 115/2009, tak, že jej podle §256 tr. ř. zamítl.
Následně podal obviněný V. K. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2009, sp. zn. 8 To 115/2009, prostřednictvím svého obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že předmětné rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, neboť nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu pojistného podvodu po stránce subjektivní. Obviněný namítl, že při uplatnění pojistné události u pojišťovny Generali, a.s., se pouze nepřesně vyjádřil, že odevzdává klíče od vozidla a že opomenul uvést, že původní klíče již v roce 2002 předal pojišťovně UNIQA, a.s., avšak toto nepřesné a neúplné vyjádření nebylo vedeno žádným jeho úmyslem spáchat trestný čin. Dle názoru obviněného rozhodující soud pochybil, když uznal obviněného vinným ze spáchání úmyslného trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1 tr. zák. Závěrem svého dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a Městskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva a k dovolání obviněného V. K. se vyjádřila. Ve svém vyjádření uvedla, že dovolací námitky směřují pouze ke zpochybnění skutkových okolností, na jejichž podkladě došlo k rozhodnutí o dovolatelově vině, a že se takto zaměřené námitky zcela míjí jak s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tak i s dovolacími důvody ostatními, byť neuplatněnými. Dle názoru státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství je proto na předmětné dovolání třeba nahlížet jako na dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Z uvedených důvodů státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a aby tak učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud České republiky se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování.
Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu České republiky tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud České republiky po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že obviněný V. K. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Jak již bylo uvedeno výše, obviněný ve svém dovolání namítl, že při uplatnění pojistné události u pojišťovny Generali, a.s. se pouze nepřesně vyjádřil, že odevzdává klíče od vozidla a že opomenul uvést, že původní klíče již v roce 2002 předal pojišťovně UNIQA, a.s., avšak toto jeho vyjádření nebylo vedeno žádným úmyslem spáchat trestný čin.
Obviněný V. K. se tedy svým dovoláním domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Uvedené skutečnosti však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzením. Námitky uplatněné obviněným v dovolání je nutno považovat za námitky čistě skutkové a tedy z hlediska uplatněného dovolacího důvodu zcela irelevantní a současně se jedná o námitky, se kterými se již dostatečně vypořádaly soudy prvního i druhého stupně.
Pro úplnost je třeba dodat, že dle názoru Nejvyššího soudu České republiky soudy prvního i druhého stupně rozhodující ve věci dospěly ke správnému závěru, že obviněný po objektivní i subjektivní stránce naplnil zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1 tr. zák., neboť při uplatnění nároku na pojistné plnění z uzavřené smlouvy s pojišťovnou Generali, a.s., uvedl zcela vědomě nepravdivý údaj, jakož i další podstatný údaj záměrně zamlčel. Bylo prokázáno, že obviněný jednal v rozporu s povinnostmi pojištěného uvedenými ve Všeobecných pojistných podmínkách pro pojištění motorových vozidel, které se staly součástí jím podepsané leasingové smlouvy s leasingovou společností CCB Leasing, a.s., ze dne 15. 8. 2001, když pojistnou událost odcizení vozidla oznámil nejenže po tam vymezené lhůtě „bez zbytečného odkladu“, ale až po 22 měsících od doby, kdy k ní mělo dojít, a dále neposkytl nezbytnou součinnost předložením veškerých ovládacích prvků k vozidlu, když předložil pouze jeden nefunkční klíč k vozidlu. Na základě provedených důkazů nelze považovat za pravdivé ani tvrzení obviněného, že výše popsaným způsobem jednal proto, že byl zmaten z úředních postupů, které na něm pojišťovny požadovaly.
Z uvedeného je zřejmé, že není pochyb o tom, že příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložené tresty odpovídají všem zákonným kritériím.
Nejvyšší soud České republiky tak dává za pravdu závěrům, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Na základě výše specifikovaných skutečností je možno učinit závěr, že obviněným uplatněná námitka není podřaditelná pod uplatněný zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a stojí mimo jeho rámec. Obviněný na jedné straně deklaroval zákonný dovolací důvod podle citovaného ustanovení, avšak uplatnil námitky, které ho svým obsahem nenaplňují, nespadají pod něj a nijak mu neodpovídají.
K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se rovněž vyjádřil Ústavní soud České republiky, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud České republiky je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného V. K. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu České republiky, odkazuje tento na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.). §
V Brně dne 14. dubna 2010
Předseda senátu:
JUDr. J. P.