ECLI:CZ:NS:2010:4.TDO.370.2010.1
sp. zn. 4 Tdo 370/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. května 2010 o dovolání obviněného R. B. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 67 To 322/2009, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 3 T 38/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. 3 T 38/2009, byl obviněný R. B. uznán vinným ze spáchání trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 zák. č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák.), kterého se podle skutkové věty uvedeného rozsudku dopustil tím, že dne 21. 8. 2007 v době kolem 16.04 hod. v P. na parkovišti v D. ulici odcizil po překonání zámku levých předních dveří vozidlo tovární značky BMW 320i i v zavazadlovém prostoru odložený náhradní volant, čímž způsobil majiteli vozidla J. Ř., škodu ve výši nejméně 63.000,- Kč, a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 33 T 3/2004, ze dne 7. 12. 2004, který nabyl právní moci dne 24. 3. 2005, odsouzen i za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let se zařazením pro výkon trestu do věznice s ostrahou.
Za uvedené jednání a za sbíhající se trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 22. 1. 2009, sp. zn. 4 T 124/2008, který nabyl právní moci dne 17. 6. 2009, byl obviněný R. B. podle §247 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků, podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou, podle §35 odst. 2 tr. zák. byl současně zrušen výrok o trestu ohledně obviněného R. B. z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 22. 1. 2009, sp. zn. 4 T 124/2008, který nabyl právní moci dne 17. 6. 2009, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozenému J. Ř. škodu ve výši 63.000,- Kč.
Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. 3 T 38/2009, podal obviněný R. B. odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 67 To 322/2009, tak, že jej podle §256 tr. ř. zamítl.
Následně podal obviněný R. B. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 67 To 322/2009, prostřednictvím svého obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že předmětné rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení provedených důkazů – videozáznamu městského kamerového systému z parkoviště v D. ulici v P. Obviněný popírá, že na videozáznamu je on. Dle názoru obviněného rozhodující soud pochybil, když osobu zachycenou na videozáznamu identifikoval jako obviněného, přestože této osobě není vidět do obličeje a není ji tedy možno jednoznačně identifikovat. Soud navíc odmítl vyslechnout svědkyně K. F. a M. H., čímž obviněnému znemožnil prokázat, že dané vozidlo neodcizil on. Závěrem svého dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a podle §265m jej předmětné obžaloby zprostil nebo věc přikázal příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného R. B. se vyjádřil. Ve svém vyjádření uvedl, že dovolatelem tvrzené nesprávné hmotně právní posouzení provedených důkazů je z logického hlediska nonsens, neboť hmotně právně lze posoudit skutek nebo některou konkrétní skutkovou okolnost, nikoli jednotlivé důkazy. Hodnocení důkazů je procesem, jímž soud posuzuje informace získané z jednotlivých důkazních prostředků a výstupem tohoto hodnocení je skutkový stav vyjádřený v tzv. skutkové větě výroku o vině. Teprve tento skutkový stav lze hodnotit podle norem hmotného práva. Obviněným vznášené výhrady proti způsobu hodnocení konkrétního důkazu soudem, respektive proti neprovedení jím navrhovaných důkazů, jsou však námitkami nikoli hmotně právními, nýbrž skutkovými či procesními, jež zvolený dovolací důvod (ani žádný jiný z důvodů uvedených v §265b tr. ř.) nemohou naplnit. Z uvedených důvodů státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a aby tak učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud České republiky se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování.
Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu České republiky tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud České republiky po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že obviněný R. B. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Jak již bylo uvedeno výše, obviněný ve svém dovolání namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení provedených důkazů (tj. videozáznamu městského kamerového systému z parkoviště v D. ulici v P.) s tím, že on není osobou zachycenou na záznamu kamery a současně soudu vytýká, že odmítl vyslechnout svědkyně K. F. a M. H. Tyto námitky jsou však námitkami nikoli hmotně právními, nýbrž skutkovými či procesními, jež nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Navíc, jak správně uvedl již státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání, hmotně právně lze posoudit skutek /dle první alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř./ nebo některou konkrétní skutkovou okolnost /dle druhé alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř./, nikoli však jednotlivé důkazy. Podle norem hmotného práva lze hodnotit až výsledný skutkový stav vyjádřený ve skutkové věty výroku o vině.
Obviněný R. B. se tedy svým dovoláním domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Uvedené skutečnosti však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Námitky uplatněné obviněným v dovolání je nutno považovat za námitky čistě skutkové, a tedy z hlediska uplatněného dovolacího důvodu zcela irelevantní, současně se jedná o námitky, se kterými se již dostatečně vypořádaly soudy prvního i druhého stupně.
Pro úplnost je třeba dodat, že dle názoru Nejvyššího soudu České republiky soudy prvního i druhého stupně rozhodující ve věci dospěly ke správnému závěru, že obviněný po objektivní i subjektivní stránce naplnil zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. Obviněný byl z trestného jednání usvědčen jednak výpovědí poškozeného J. Ř. a jednak snímky z městského kamerového systému. V průběhu dokazování vyšlo najevo, že i přesto, že pořízený videozáznam není příliš kvalitní, je z něj patrné (podle oblečení i pokrývky hlavy), že danou trestnou činnost spáchal obviněný R. B. Rozhodující soud nepochybil ani v tom, že již nevyslýchal svědkyně K. F. a M. H., které již v přípravném řízení uváděly, že se ničeho nedopustily a o ničem neví. Obviněný navíc sám uvedl, že si již nevzpomíná, která z jeho kamarádek vozidlo při čerpání pohonných hmot na čerpací stanici OMW řídila. Tato obhajoba obviněného se jevila jako značně nevěrohodná a příslušný soud, jelikož měl dostatek jiných důkazů o vině obviněného, správně upustil od výslechů jmenovaných svědkyň pro nadbytečnost.
Z uvedeného je zřejmé, že není pochyb o tom, že příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložené tresty odpovídají všem zákonným kritériím.
Nejvyšší soud České republiky tak dává za pravdu závěrům, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Na základě výše specifikovaných skutečností je možno učinit závěr, že obviněným uplatněné námitky nejsou podřaditelné pod uplatněný zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a stojí mimo jeho rámec. Obviněný na jedné straně deklaroval zákonný dovolací důvod podle citovaného ustanovení, avšak uplatnil námitky, které ho svým obsahem nenaplňují, nespadají pod něj a nijak mu neodpovídají.
K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se rovněž vyjádřil Ústavní soud České republiky, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud České republiky je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného R. B. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu České republiky, odkazuje tento na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 5. května 2010
Předseda senátu:
JUDr. J. P.