ECLI:CZ:NS:2010:4.TDO.372.2010.1
sp. zn. 4 Tdo 372/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. května 2010 o dovolání obviněného J. J. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 9. 2008, sp. zn. 6 To 345/2008, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 41 T 2/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 3. 6. 2008, sp. zn. 41 T 2/2006, byl obviněný J. J. uznán vinným ze spáchání dvou trestných činů úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 4 písm. b) zák. č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák.), kterých se podle skutkové věty uvedeného rozsudku dopustil tím, že
1)dne 23. 12. 2003 sepsal v pobočce Komerční banky, a.s., v P., D., jako jednatel společnosti JG Interteam, s.r.o., se sídlem v O., K., která již po dobu 5-ti let nevyvíjí žádnou podnikatelskou činnost, žádost o poskytnutí podnikatelského úvěru k profinancování zásob do výše 1.000.000,- Kč, ke které předložil zfalšované dokumenty, zejména přiznání k dani z příjmů právnických osob za rok 2002, účetní rozvahu a výkazy ztrát ke dni 31. 12. 2002, dva falešné výpisy z běžného bankovního účtu vedeného u GE Capital Bank, a.s., O., dále podepsal bianco směnky na nemovitost dle předloženého zfalšovaného výpisu z katastru nemovitostí ze dne 3. 12. 2003, listu vlastnictví, obec P., přičemž pravdivost a úplnost uváděných údajů v žádosti včetně příloh stvrdil svým podpisem na vydaném čestném prohlášení žadatele, ačkoli věděl, že předkládané doklady neodpovídají skutečnosti, na základě těchto dokumentů byla jeho žádost schválena, následně po schválení této žádosti o úvěr podepsal dne 7. 1. 2004 smlouvu o poskytnutí úvěru, načež ve dnech 12. 1. 2004 a 16. 1. 2004 částku ve výši 1.000.000,- Kč vyčerpal a úvěr nesplácí,
2)dne 28. 9. 2003 v P., D., v pobočce Komerční banky, a.s., předložil žádost o poskytnutí osobního úvěru ve výši 500.000,- Kč společně s potvrzením o výši pracovního příjmu, ve kterýchžto dokladech tvrdil, že je zaměstnancem firmy SKAVO, s.r.o., Z., V., s průměrným čistým měsíčním příjmem ve výši 28.278,- Kč, přičemž jako ručitelé na tento úvěr vystupovali odděleně trestně stíhaní P. J. a K. Š., kteří podepsali dotazník ručitele a čestné prohlášení a přiložili i potvrzení o svých příjmech a v uvedených dokladech předstírali, že P. J. je zaměstnancem firmy BRATEX, spol. s r.o., C., B., s čistým měsíčním příjmem ve výši 33.557,- Kč a K. Š. zaměstnancem firmy ROSSITEX, s.r.o., K., Z., s čistým měsíčním příjmem ve výši 20.515,- Kč, tyto doklady byly jedním z dokladů, na základě kterého byl úvěr ve výši 500.000,- Kč J. J. poskytnut a který není splácen, ačkoliv všichni věděli, že v uvedených firmách nepracují a deklarované příjmy nepobírají.
Za uvedené jednání byl obviněný J. J. podle §250b odst. 4 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků, podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s dozorem, podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému současně uložena povinnost nahradit společně a nerozdílně s odsouzenou K. T. (dříve Š.) a P. J. poškozené Komerční bance, a.s., se sídlem N. P., P., částku ve výši 500.000,- Kč jako náhradu škody způsobenou trestným činem a podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Komerční banka, a.s., se sídlem N. P., P., odkázána se zbytkem svého nároku na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 3. 6. 2008, sp. zn. 41 T 2/2006, podali odvolání obviněný J. J. a poškozená Komerční banka, a.s., o nichž rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 9. 2008, sp. zn. 6 To 345/2008, tak, že podle §257 odst. 1 písm. a) tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o vině trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. (pod bodem 1 napadeného rozsudku), dále v celém výroku o trestu a způsobu jeho výkonu a podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. i ve výroku o náhradě škody a danou trestní věc pro skutek pod bodem 1 výroku napadeného rozsudku předložil Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o příslušnosti soudu a dále při nezměněném výroku o vině obviněného skutkem pod bodem 2 z napadeného rozsudku byl obviněný za tento skutek odsouzen podle §250b odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 2 let, podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s dozorem, podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému současně uložena povinnost nahradit poškozené Komerční bance, a.s., se sídlem N. P., P., škodu ve výši 477.050,72 Kč a podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená Komerční banka, a.s., odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání poškozené Komerční banky, a.s., bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Vrchní soud v Praze poté usnesením ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. 12 Ntd 16/2008, rozhodl tak, že k projednání a rozhodnutí věci ohledně skutku pod bodem 1 výroku napadeného rozsudku je příslušný Městský soud v Praze.
Následně podal obviněný J. J. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 9. 2008, sp. zn. 6 To 345/2008, prostřednictvím svého obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že ze soudem učiněných skutkových zjištění nevyplývá naplnění úmyslné formy jeho jednání. Obviněný uvádí, že to, že po počátečním řádném splácení úvěru přestal splácet, bylo způsobeno jeho zdravotním stavem, kdy byl hospitalizován, podrobil se operaci páteře a řadu měsíců neměl žádný zdroj příjmů. Dle názoru obviněného se rozhodující soud dostatečně nezabýval úlohou zprostředkovatelů (P. R. a M. D. – pracovník Komerční banky, a.s.) a nedostatečně vyhodnotil jejich trestní stíhání v souvislosti s poskytnutím předmětného úvěru. Závěrem svého dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva a k dovolání obviněného J. J. se vyjádřila. Ve svém vyjádření uvedla, že dovolací námitky uplatněné obviněným J. J. nejsou způsobilé naplnit jak jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tak ani jiný zákonný dovolací důvod. Z uvedených důvodů státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a aby tak učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud České republiky se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování.
Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu České republiky tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud České republiky po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že obviněný J. J. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Povahu právně relevantní námitky nemůže mít ani výtka obviněného, že ze soudem učiněných skutkových zjištění nevyplývá naplnění úmyslné formy jeho jednání (tato námitka se ve skutečnosti opírá o obviněným tvrzená jiná skutková zjištění), ani tvrzení, že se rozhodující soud dostatečně nezabýval úlohou zprostředkovatelů (P. R. a M. D.) a nedostatečně vyhodnotil jejich trestní stíhání v souvislosti s poskytnutím příslušného úvěru.
Obviněný J. J. se tedy svým dovoláním domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Uvedené skutečnosti však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzením. Námitky uplatněné obviněným v dovolání je nutno považovat za námitky čistě skutkové, tedy z hlediska uplatněného dovolacího důvodu zcela irelevantní, a současně se jedná o námitky, se kterými se již dostatečně vypořádaly soudy prvního i druhého stupně.
Pro úplnost je třeba dodat, že dle názoru Nejvyššího soudu České republiky soudy prvního i druhého stupně rozhodující ve věci dospěly ke správnému závěru, že obviněný po objektivní i subjektivní stránce naplnil zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. Obviněný byl z trestného jednání usvědčen zejména listinnými důkazy a svědeckými výpověďmi provedenými při hlavním líčení. Bylo prokázáno, že obviněný svým podpisem na žádosti o poskytnutí osobního úvěru potvrdil, že je zaměstnancem společnosti SKAVO, spol. s r.o., což doložil potvrzením o zaměstnání a potvrzení o výši výdělku, ačkoli věděl, že u této firmy nikdy nepracoval a nedosahoval takových výdělků. Na základě tohoto nepravdivého tvrzení mu byl bankou poskytnut úvěr ve výši 500.000,- Kč s tím, že ručiteli byli P. J. a K. T., kteří byli rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. 3 T 14/2005, uznáni vinnými ze spáchání trestného činu pomoci k trestnému činu úvěrového podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. Rozhodující soud také správně vyhodnotil jako věrohodné výpovědi svědků M. D. a P. R. Oba uvedení svědci shodně popsali, jakým způsobem mezi nimi docházelo ke spolupráci při vyřizování úvěrů u banky a tato spolupráce byla potvrzena i výpovědí pracovnice banky A. N.
Z uvedeného je zřejmé, že není pochyb o tom, že příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložené tresty odpovídají všem zákonným kritériím.
Nejvyšší soud České republiky tak dává za pravdu závěrům, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Na základě výše specifikovaných skutečností je možno učinit závěr, že obviněným uplatněné námitky nejsou podřaditelné pod uplatněný zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a stojí mimo jeho rámec. Obviněný na jedné straně deklaroval zákonný dovolací důvod podle citovaného ustanovení, avšak uplatnil námitky, které ho svým obsahem nenaplňují, nespadají pod něj a nijak mu neodpovídají.
K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se rovněž vyjádřil Ústavní soud České republiky, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud České republiky je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného J. J. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu České republiky, odkazuje tento na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 5. května 2010
Předseda Předseda senátu:
JUDr. J. P .