ECLI:CZ:NS:2010:4.TDO.534.2010.1
sp. zn. 4 Tdo 534/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. června 2010 o dovolání obviněného J. L. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2009, sp. zn. 12 To 305/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 3 T 179/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 23. 4. 2009, sp. zn. 3 T 179/2007, byl obviněný J. L. uznán vinným ze spáchání trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) zák. č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák.), kterého se podle skutkové věty uvedeného rozsudku dopustil tím, že
1) na přelomu června a července 2006 na odpočívadle u silnice P. - K. u obce K., okr. K. a na odbočce na V. ze silnice K. – P., okr. K., nejméně v pěti případech prodal pervitin po částkách 100,- Kč až 300,- Kč R. N.,
2) před Vánocemi 2006 na odpočívadle u silnice P. - K. u obce K., okr. K., nejméně ve čtyřech případech prodal po částkách 500,- Kč pervitin M. V.,
3) na jaře a v létě 2006 na odpočívadle u silnice P. - K. u obce K., okr. K., ve dvou případech a ve dvou případech na odbočce na V. ze silnice K. – P., okr. K., prodal po částkách 300,- Kč heroin L. H.,
4) v roce 2006 pod mostem v P., okr. K., na odbočce na V. ze silnice K. – P., okr. K. a u čerpací stanice K. na silnici K. – P., okr. K., nejméně ve čtrnácti případech prodal po částkách 1.000,- Kč heroin J. B.,
5) v roce 2006 na odpočívadle u silnice P. - K. u obce K., okr. K., nejméně ve čtyřiceti případech prodal po částkách 500,- Kč pervitin prostřednictvím dalších osob R. M.,
6) v průběhu měsíce srpna 2006 na benzínové čerpací stanici Z. S. prodal v jednom případě heroin za částku 300,- Kč P. P.,
7) v roce 2006 na odpočívadle u silnice P. - K. u obce K., okr. K., nejméně v jednom případě prodal dávku heroinu za 300,- Kč P. M.,
8) v roce 2006 na odpočívadle u silnice P. - K. u obce K., okr. K., prodal dávku heroinu ve třech případech po částkách 300,- Kč M. H.,
9) v roce 2006 po dobu nejméně čtyř měsíců v rámci půl roku za L. n. C., následně na odpočívadle u silnice P. - K. u obce K., okr. K. a také na místě mezi P. a dálnicí prodal nejméně v osmi případech v měsíci heroin za částku 300,- Kč až 1.000,- Kč J. R.,
ačkoliv
- látka metamfetamin (+)-1-fenyl-2-methylaminopropan a látka metamfetamin racemát (+) (-)-1-fenyl-2-methylaminopropan jsou uvedeny v příloze č. 5 „PSYCHOTROPNÍ LÁTKY zařazené do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.)“ k zákonu č. 167/1998 Sb.,
- látka heroin je uvedena v příloze č. 3 „OMAMNÉ LÁTKY zařazené do seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách (vyhláška č. 47/1965 Sb. ve znění č. 458/1991 Sb.)“ k zákonu č. 167/1998 Sb.
Za uvedené jednání byl obviněný J. L. odsouzen podle §187 odst. 2 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 4 let a 9 měsíců a podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl zařazen do věznice s ostrahou.
Proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 23. 4. 2009, sp. zn. 3 T 179/2007, podal obviněný J. L. odvolání, o kterém následně rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 4. 11. 2009, sp. zn. 12 To 305/2009, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
Následně podal obviněný J. L. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2009, sp. zn. 12 To 305/2009, prostřednictvím svého obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody vymezené v §265b odst. 1 písm. g), h), k) a l) tr. ř. s tím, že dle jeho názoru rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně spočívají na nesprávném hmotně právním posouzení s poukazem na extrémní nesoulad právních závěrů s učiněnými skutkovými zjištěními. Extrémní nesoulad právních závěrů a učiněných skutkových zjištění obviněný namítal již v odvolacím řízení, avšak odvolací soud se jeho námitkami odmítl zabývat, čímž podle obviněného jednal v rozporu se zákonem a došlo tím k porušení jeho práva na spravedlivý proces a práva objektivního posouzení řádného opravného prostředku. Obviněný podotkl, že pokud odvolací soud uvedl v odůvodnění svého rozhodnutí, že skutková zjištění není oprávněn korigovat jen proto, že se toho odvolatel domáhá, tak se domnívá, že toto je právě povinnost odvolacího soudu, jinak by proces nebyl spravedlivý. Obviněný má za to, že byl naplněn i důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku obecného soudu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem a v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Obviněný považuje předmětný rozsudek obecného soudu za zcela zmatečný a v rozporu se zákonem.
V další části dovolání obviněný podrobně rozebírá výpovědi svědků z hlavních líčení a popírá, že by se dopustil vytýkaného jednání s tím, že žádný z uvedených skutků nebyl prokázán. Poukázal přitom zejména na skutečnosti, že soud prvního stupně opakovaně zamítl jeho žádost o výslech svědků R. N. i J. B., dále že svědek M. V. u hlavního líčení popřel, že mu obviněný prodal drogu, že mu bylo kladeno za vinu, že předmětné jednání spáchal na jaře a v létě roku 2004, avšak v roce 2004 nemohl trestnou činnost spáchat, neboť v roce 2004 vykonával nepodmíněný trest odnětí svobody za jiný trestný čin (původně bylo tvrzeno, že skutky páchal v letech 2004 až 2006, poté byla účelově změněna specifikace na roky 2006 až 2007), že podle napadeného rozsudku měl prodávat drogy R. M., P. P., M. H. a J. R., avšak ani jedna z těchto osob nepotvrdila nákup drogy od obviněného. Dle obviněného obecný soud pochybil, když dospěl k závěru, že osoba „N.“ je obviněný, neboť v průběhu řízení bylo prokázáno, že tato přezdívka byla určena více lidem jakožto všeobecné označení pro R., a to i ty, kteří neprodávali drogy.
Za zcela v rozporu se zákonem považuje obviněný dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu, ve kterém se odvolací soud tendenčně, ve snaze obhájit zamítnutí odvolání, nevypořádal s jeho námitkami uplatněnými v odvolání. Odůvodnění odvolacího soudu považuje obviněný za zmatečné a v rozporu s odůvodněním soudu prvního stupně (s opětovným poukazem na extrémní nesoulad závěrů odvolacího soudu s učiněnými skutkovými zjištěními).
K uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) obviněný uvedl, že podmínky dovolující omezení osobní svobody musí být vždy, s přihlédnutím k okolnostem případu, vykládány restriktivně, aby účelu trestního řízení bylo dosaženo při minimálních zásazích do ústavně chráněných práv.
Naplnění dovolacího důvodu podle §265 odst. 1 písm. k) spatřuje dovolatel v tom, že se vytýkaného jednání nedopustil a že výrok rozsudku obecného soudu je neúplný, zobecňující a nekonkrétní, není v něm přesně definován konkrétní časový a datový údaj, proto je, dle přesvědčení obviněného, nezákonný a nepřezkoumatelný.
Závěrem svého dovolání obviněný namítl, že byl rozsudkem ze dne 18. 6. 2008, který byl následně v odvolacím řízení zrušen, odsouzen senátem s jiným předsedou, než započal hlavní líčení, vedl předchozí řízení a vyhotovil písemný rozsudek, což obviněný považuje za postup v rozporu se zákonem a Listinou základních práv a svobod a dále považuje za protizákonnou skutečnost, že předseda senátu obecného soudu rozhodl, že z důležitých důvodů nebude pořizován zvukový záznam z průběhu hlavního líčení.
Vzhledem k výše uvedenému obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k a násl. tr. ř. usnesení odvolacího soudu a rozsudek soudu prvního stupně zrušil včetně všech dalších rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Kolíně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h), k) a l) tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud České republiky se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu České republiky tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud České republiky po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že obviněný J. L. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování ze strany soudů co do jejich věrohodnosti či průkaznosti je nutno považovat jak výhrady obviněného proti údajnému nesprávnému vyhodnocení předložených důkazů a výpovědí, tak i výtku, že v průběhu řízení nebyl prokázán žádný ze skutků uvedených ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Jak již bylo konstatováno výše, obviněný ve svém dovolání poukazuje zejména na to, že soud prvního stupně opakovaně zamítl jeho žádost o výslech svědků R. N. i J. B., dále že svědek M. V. u hlavního líčení popřel, že mu obviněný prodal drogu, že mu bylo kladeno za vinu, že předmětné jednání spáchal na jaře a v létě roku 2004, avšak v roce 2004 nemohl trestnou činnost spáchat, neboť v roce 2004 vykonával nepodmíněný trest odnětí svobody za jiný trestný čin (původně bylo tvrzeno, že skutky páchal v letech 2004 až 2006, poté byla účelově změněna specifikace na roky 2006 až 2007), že podle napadeného rozsudku měl prodávat drogy R. M., P. P., M. H. a J. R., avšak ani jedna z těchto osob nepotvrdila nákup drogy od obviněného. Dle obviněného obecný soud pochybil, když dospěl k závěru, že osoba „N.“ je obviněný, neboť v průběhu řízení bylo prokázáno, že tato přezdívka byla určena více lidem jakožto všeobecné označení pro cikány, a to i ty, kteří neprodávali drogy.
Obviněný J. L. se tedy svým dovoláním domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Uvedené skutečnosti však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzením. Námitky uplatněné obviněným v dovolání je nutno považovat za námitky čistě skutkové a tedy z hlediska uplatněného dovolacího důvodu zcela irelevantní a současně se jedná o námitky, se kterými se již dostatečně vypořádaly soudy prvního i druhého stupně. Dle názoru Nejvyššího soudu České republiky, ve shodě s názorem Krajského soudu v Praze jako soudu odvolacího, soud prvního stupně správně hodnotil provedené důkazy i výpovědi svědků, v pochybnostech vycházel z verze příznivější pro obviněného. Obviněný ve své procesně účinné výpovědi z přípravného řízení i u hlavního líčení doznal, že v období od dubna do června 2006 prodával 3 stálým odběratelům drogy (celkem 7g pervitinu a 1g heroinu), rovněž potvrdil, že drogy prodával na silničním odpočívadle za K. ve směru na P. a že je znám pod přezdívkou „B.“. Vyslechnutí svědci se ve svých výpovědích vesměs shodují, že drogy nakupovali především na uvedeném silničním odpočívadle, a to v průběhu roku 2006, že prodejcem byl R. a že v době předchozí nakupovali drogy od osoby s přezdívkou „B.“ a když tato osoba s prodejem drog skončila, dala jim telefonický kontakt na osobu s přezdívkou „B.“, od které potom drogy kupovali. Svědek J. B. vypověděl, že osoba pod přezdívkou „B.“ je poslala za „B.“ a oni si pak pro něj sami vytvořili přezdívku „N.“. Svědek R. N. u hlavního líčení s jistotou označil obviněného jako osobu s přezdívkou „B.“, od které na přelomu června a července 2006 koupil na odpočívadle drogu a doplnil, že sami mezi sebou jej s kamarády označují přezdívkou „N.“, což ve své výpovědi potvrdil i svědek M. K návrhu obviněného o opakování výslechů svědků R. N. a J. B. je třeba uvést, že tvrzení svědka R. N. ohledně způsobu prodeje drogy nebyla v podstatném rozporu s výpověďmi ostatních svědků a s výpovědí obviněného, u jeho výslechu před okresním soudem byl přítomen obviněný i jeho obhájci (stejně jako u výslechu svědka B.), proto příslušný soud neměl důvod předvolávat tohoto svědka (ani svědka B.) k výslechu opětovně a proti takovému postupu ze strany soudu nelze nic namítat. Rozhodující soud v odůvodnění svého rozsudku rovněž logicky zdůvodnil, z jakého důvodu změnil dobu spáchání činu (z ruku 2004 na rok 2006), proto ani tomuto jeho postupu nelze nic vytknout.
Z uvedeného je zřejmé, že soud prvního stupně správně hodnotil všechny provedené důkazy jednotlivě i v jejich souhrnu a vzájemných souvislostech. Není tedy pochyb o tom, že příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud České republiky tak dává za pravdu závěrům, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud.
Nejvyšší soud České republiky se ztotožnil s názorem soudů prvního i druhého stupně v tom, že obviněný J. L. svým výše popsaným jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. Závěr o vině obviněného byl učiněn na podkladě důkazů, které ve svém důsledku jednoznačně prokazují jeho vinu, z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor. V daném případě proto nelze hovořit o extrémním nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními učiněnými soudy prvního a druhého stupně.
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dále dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Má-li dojít k jeho naplnění, musí být v dovolání namítána existence jedné z jeho dvou alternativ, tedy že došlo buď k uložení nepřípustného druhu trestu, nebo k uložení druhu trestu sice přípustného, avšak mimo zákonnou trestní sazbu.
Dovoláním napadené rozhodnutí však zjevně netrpí vadami uvedenými v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., navíc obviněný takové vady v dovolání ani nenamítá. Dovolací námitky obviněného tedy nelze podřadit ani pod dovolací důvod uvedený ve výše citovaném ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Třetí dovolatelem uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
K první části dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Nejvyšší soud České republiky uvádí, že tento dovolací důvod má zajišťovat nápravu tam, kde soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (odvolání nebo stížnost) zamítl nebo odmítl podle §253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. ř. (u odvolání), u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. Jinými slovy řečeno, obviněnému nesmí být odepřen přístup k soudu druhého stupně, jsou-li splněny podmínky pro meritorní přezkum napadeného rozhodnutí.
V dané věci se však o takový případ nejedná a obviněný ani tuto první alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve svém dovolání neuplatňuje. Pro úplnost je třeba dodat, že odvolacím soudem byl rozsudek soudu prvního stupně po věcné stránce přezkoumán a není rozhodující, že při svém rozhodování odvolací soud považoval námitky obviněného uvedené v odvolání za nedůvodné a podané odvolání podle §256 tr. ř. zamítl. Tím, že odvolací soud postupem podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, je zřejmé že odvolání obviněného podrobil meritornímu přezkumu a obviněnému nebyl přístup k soudu druhého stupně nikterak odepřen. Z tohoto důvodu by obviněný nemohl dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v této první části žádnými námitkami naplnit.
Jde-li o druhou alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., Nejvyšší soud České republiky vycházel z toho, že prostřednictvím tohoto dovolací důvodu byl uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud České republiky se s touto částí dovolání tedy vypořádal přímo v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto na toto odůvodnění (viz. výše) odkazuje.
Posledním dovolacím důvodem, který obviněný uplatnil ve svém dovolání, je dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Jedná se o případy, kdy buď nebyl učiněn určitý výrok, který tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou, anebo v rozhodnutí určitý výrok sice učiněn byl, ale není úplný. Za neúplný se považuje takový výrok napadeného rozhodnutí, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem, např. pokud v případě výroku o vině není citována tzv. právní věta vyjadřující zákonné znaky trestného činu podle §120 odst. 1 písm. c) tr. ř.
Dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. v tom, že výrok rozsudku obecného soudu je neúplný, zobecňující, nekonkrétní a není v něm přesně definován konkrétní časový a datový údaj.
Podle ustanovení §120 odst. 3 tr. ř. výrok, jímž se obžalovaný uznává vinným, nebo jímž se obžaloby zprošťuje, musí přesně označovat trestný čin, jehož se výrok týká, a to nejen zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení, nýbrž i uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož i uvedením všech zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu. Popis skutku (způsob jeho spáchání) musí být uveden tak, aby jednotlivé části odpovídaly příslušným znakům skutkové podstaty trestného činu, jímž byl obžalovaný uznán vinným. Které skutečnosti bude důležité v popisu skutku uvést záleží ovšem na povaze konkrétního skutku.
Dle názoru Nejvyššího soudu České republiky a vzhledem k výše citovanému zákonnému ustanovení je ve skutkové větě příslušného rozsudku soudu prvního stupně skutek (vzhledem k povaze) upřesněn dostatečně, tj. včetně konkretizace místa, doby i způsobu spáchání trestného činu, proto ani tento dovolací důvod nebyl námitkami uplatněnými obviněným v dovolání naplněn.
Pro úplnost je třeba dodat, že obviněný ve svém dovolání uplatnil rovněž námitku, že byl rozsudkem ze dne 18. 6. 2008, který byl následně v odvolacím řízení zrušen, odsouzen senátem s jiným předsedou, než započal hlavní líčení, vedl předchozí řízení a vyhotovil písemný rozsudek, což považuje za postup v rozporu se zákonem a Listinou základních práv a svobod, dále považuje za protizákonnou skutečnost, že předseda senátu obecného soudu rozhodl, že z důležitých důvodů nebude pořizován zvukový záznam z průběhu hlavního líčení. S touto námitkou se však odvolací soud dostatečně vypořádal v odůvodnění svého rozhodnutí, proto lze v tomto směru na odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu odkázat.
Na základě výše uvedených skutečností je možno učinit závěr, že obviněným uplatněné námitky nejsou podřaditelné pod uplatněné zákonné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h), k) a l) tr. ř. a stojí mimo jejich rámec. Obviněný na jedné straně deklaroval zákonné dovolací důvody podle citovaného ustanovení, avšak uplatnil námitky, které je svým obsahem nenaplňují, nespadají pod ně a nijak jim neodpovídají.
K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se rovněž vyjádřil Ústavní soud České republiky, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud České republiky je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného J. L. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu České republiky, odkazuje tento na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 2. června 2010
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal