ECLI:CZ:NS:2010:4.TDO.7.2010.1
sp. zn. 4 Tdo 7/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. února 2010 o dovolání obviněného E. S., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2009, sp. zn. 8 To 310/2009, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 9 T 461/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8. 4. 2009, sp. zn. 9 T 461/2008, byli obvinění M. S., I. D. a E. S. uznáni vinnými ze spáchání pokusu trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. d), e), odst. 3 písm. a) zák. č. 40/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák.), ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., kterého se podle skutkové věty uvedeného rozsudku dopustili tím, že dne 22. 7. 2006 kolem 13.00 hod. v P., na zastávce I. P. P., po předchozí dohodě a rozdělení úkolů při nástupu do tramvaje č. 16 obviněný E. S. bezdůvodně zastavil na posledním schodě, čímž zabránil poškozené M. T. v dalším postupu do vozu soupravy a obviněné I. D. a M. S. se zezadu natlačily na poškozenou, přičemž obviněná S. rozepnula kabelku poškozené, strčila do ní ruku a snažila se odcizit peněženku, což se jí však nepodařilo, neboť počínání obviněných zpozoroval pprap. J. K., který obviněnou S. chytil za ruku, ještě když ji měla v kabelce poškozené, a tohoto jednání se všichni obvinění dopustili přesto, že byli v posledních třech letech za obdobný čin odsouzeni nebo potrestáni, konkrétně obviněný S. rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 3. 2004, sp. zn. 4 T 85/2003, v právní moci dne 10. 5. 2005, když trest odnětí svobody vykonal dne 28. 1. 2005, obviněná S. rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. 3. 2006, sp. zn. 7 T 20/2006, v právní moci téhož dne a obviněná D. rozsudkem Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, ze dne 4. 8. 2005, sp. zn. 103 T 106/2005, v právní moci téhož dne, když trest odnětí svobody vykonala dne 12. 3. 2006.
Za uvedené jednání byli odsouzeni:
1)obviněná M. S. podle §247 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let, podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byla pro výkon uloženého trestu zařazena do věznice s ostrahou a podle §35 odst. 2 tr. zák. byly současně zrušeny výroky o trestech, které byly obviněné uloženy rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 16. 8. 2006, sp. zn. 38 T 122/2006 a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 11. 12. 2006, sp. zn. 1 T 154/2006, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pobyla podkladu,
2)obviněná I. D. podle §247 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 2 let a podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. jí byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let,
3)obviněný E. S. podle §247 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let, podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou a podle §35 odst. 2 tr. zák. byl současně zrušen výrok o trestu, který byl obviněnému uložen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 29 T 145/2006, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pobyla podkladu.
Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8. 4. 2009, sp. zn. 9 T 461/2008, podali odvolání obvinění E. S. a M. S. a v neprospěch těchto dvou obviněných podal proti výrokům o trestech daného rozsudku odvolání i státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2. Následně však obviněná M. S. vzala odvolání zpět a ohledně obviněné M. S. vzal zpět odvolání i státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2. Městský soud v Praze poté usnesením ze dne 21. 9. 2009, sp. zn. 8 To 310/2009, rozhodl o odvolání obviněného E. S. a o odvolání státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2, které bylo podané v neprospěch obviněného E. S., tak, že podle §256 tr. ř. obě podaná odvolání zamítl.
Následně podal obviněný E. S. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2009, sp. zn. 8 To 310/2009, prostřednictvím svého obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody vymezené v §265b odst. 1 písm. e), g) tr. ř. s tím, že dle jeho názoru soudy prvního i druhého stupně nesprávně vyhodnotily předložené důkazy a výpovědi, takže v průběhu řízení nebyl řádně odůvodněn ani prokázán úmysl obviněného spáchat předmětný trestný čin krádeže. Obviněný uvádí, že jednak neuchopil peněženku, resp. kabelku poškozené a že jeho chování k tomu ani nesměřovalo. Nebylo spolehlivě prokázáno ani to, že vytvořil tzv. „zátku“. Obviněný se domnívá, že jeho chování v daný okamžik naopak nasvědčuje tomu, že trestný čin nespáchal, neboť před policistou J. K. se nepokusil uniknout, ale šel pomoci své neteři. Závěrem svého dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k a násl. tr. ř. usnesení odvolacího soudu zrušil.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného E. S. se vyjádřil. Ve svém vyjádření uvedl, že dovolání je sice podáno s odkazem na důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. e), g) tr. ř., ve skutečnosti však uplatněné námitky směřují výlučně proti hodnocení provedených důkazů, čímž dovolání fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění. Údajně nesprávná skutková zjištění důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani podle žádného jiného dovolacího důvodu dle §265b tr. ř., být nemohou. Dovolacím důvodem dle §265b odst. 1 písm. e) trestního řádu se nelze zabývat, neboť z dovolání není patrno, v čem by jeho naplnění mělo spočívat. Z uvedených důvodů státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. a aby tak učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a e) tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud České republiky se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu České republiky tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud České republiky po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že obviněný E. S. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování ze strany soudů co do jejich věrohodnosti či průkaznosti je nutno považovat jak výhrady obviněného proti údajnému nesprávnému vyhodnocení předložených důkazů a výpovědí, tak i výtku, že v průběhu řízení nebyl řádně odůvodněn ani prokázán na podkladě provedených důkazů jeho úmysl spáchat předmětný trestný čin. Jak již bylo konstatováno výše, obviněný ve svém dovolání poukazuje na to, že neuchopil peněženku, resp. kabelku poškozené a že nebylo spolehlivě prokázáno ani to, že vytvořil tzv. „zátku“.
Obviněný E. S. se tedy svým dovoláním domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Uvedené skutečnosti však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzením. Námitky uplatněné obviněným v dovolání je nutno považovat za námitky čistě skutkové, tedy z hlediska uplatněného dovolacího důvodu zcela irelevantní, současně se jedná o námitky, se kterými se již dostatečně vypořádaly soudy prvního i druhého stupně. Městský soud v Praze v odůvodnění svého rozhodnutí správně uvedl, že soud prvního stupně nepochybil, když skutkový stav opřel o výpověď svědka J. K., policisty, který bedlivě sledoval jednání všech obviněných a z jehož výpovědi je jasně patrné, že v případě obviněných šlo o organizovanou skupinu kapesních zlodějů. Svědek J. K. u své výpovědi zcela přesvědčivě popsal, jak všichni tři obvinění spolupracovali, když nejprve do tramvaje nastupoval obviněný S., který se přesto, že tramvaj byla prázdná, zastavil v prostoru za řidičem a způsobil, že za ním jdoucí poškozená nemohla postupovat dále. V tu chvíli se na ni natlačily obě obviněné s cílem získat peněženku, kterou měla poškozená ve své kabelce. Trestná činnost všech obviněných byla také jednoznačně a přesvědčivě prokázána výpovědí poškozené M. T. Dle názoru Nevyššího soudu České republiky, ve shodě s názorem nalézacího i odvolacího soudu, tvrzení obviněného E. S., že si nevšiml, že za ním v tramvaji stojí jeho neteř a družka, není možno považovat za věrohodné.
Z uvedeného je zřejmé, že všichni tři obvinění spolupracovali a měli mezi sebou rozdělené role, čímž utvořili organizovanou skupinu, jejímž smyslem bylo páchat trestnou činnost. Není tedy pochyb o tom, že příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložené tresty odpovídají všem zákonným kritériím.
Nejvyšší soud České republiky tak dává za pravdu závěrům, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Obviněný dále své dovolání opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze podat dovolání, jestliže proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Tento důvod dovolání lze uplatnit tehdy, jestliže ve věci existoval některý z obligatorních důvodů nepřípustnosti trestního stíhání uvedených v §11 odst. 1 tr. ř., pro který nelze trestní stíhání zahájit, a bylo-li již zahájeno, musí být zastaveno. Vymezení dovolacího důvodu je obligatorní obsahovou náležitostí podaného dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., protože limituje obsah a rozsah přezkumné činnosti dovolacího soudu.
Z dovolání obviněného E. S. však není patrno, v čem by mělo spočívat naplnění uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť obsah v dovolání konkrétně uplatněných námitek tomuto dovolacímu důvodu neodpovídá.
Na základě výše uvedených skutečností je možno učinit závěr, že obviněným uplatněné námitky nejsou podřaditelné pod uplatněné zákonné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a e) tr. ř. a stojí mimo jejich rámec. Obviněný na jedné straně deklaroval zákonné dovolací důvody podle citovaného ustanovení, avšak uplatnil námitky, které je svým obsahem nenaplňují, nespadají pod ně a nijak jim neodpovídají.
K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se rovněž vyjádřil Ústavní soud České republiky, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud České republiky je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného E. S. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu České republiky, odkazuje tento na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. února 2010
Předseda senátu: JUDr. J. P.
: