ECLI:CZ:NS:2010:4.TDO.827.2010.1
sp. zn. 4 Tdo 827/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 15. září 2010 v neveřejném zasedání o dovolání, které podal obviněný T. M. , proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 3. 2010, sp. zn. 7 To 563/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp.zn. 7 T 166/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného T. M. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 9. 10. 2009, sp. zn. 7 T 166/2008 , byl obviněný T. M. uznán vinným jedním pokračujícím trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), jehož se dopustil pod bodem 1) výroku rozsudku tím, že:
„ a) v době od roku 2003 do března 2006 v A., okr. Ch., na různých místech, nejčastěji v parku, bez povolení, prodával L. M., nejméně jednou týdně dávku drogy pervitin obsahující metamfetamin, vždy za částky od 100, -Kč do 200,- Kč;
b) že v době od roku 2003 do března 2006 v A., okr. Ch., na různých místech, nejčastěji v parku, bez povolení, prodával Z. D., nejméně jednou týdně dávku drogy pervitin obsahující metamfetamin, za částky od 100, -Kč do 200,- Kč, a ve stejné době prodával bez povolení Z. D. vždy za částku 100,- Kč také dávku drogy marihuany, tvořenou sušenými částmi rostliny konopí setého;
c) v přesně nezjištěné době nejméně od poloviny roku 2005 do počátku března 2006 na různých místech v A., okr. Ch., bez povolení a v přesně nezjištěném množství případů bezplatně opatřil J. P., drogu pervitin, obsahující metamfetamin a drogu marihuanu, která se získává zpracováním konopí, výměnou za stejné drogy, které v jiných případech obstarával J. P. a později nejméně od prosince 2005 do počátku března 2006 obžalovaný drogu pervitin J. P. prodával v nepravidelných intervalech za částky od 100 do 500,-- Kč za dávku, přičemž metamfetamin je psychotropní látkou uvedenou v příloze č. 5 a konopí je omamnou látkou uvedenou v příloze č. 3 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů .“
Za to byl obviněný T. M. odsouzen podle §187 odst. 2, §35 odst. 2 a §37a tr. zák. k souhrnnému a společnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl podle §49 odst. 1 tr. zák. obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu osmnácti měsíců.
Současně byl podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu u obviněného T. M. z trestního příkazu Okresního soudu v Chebu ze dne 25. 4. 2007, sp. zn. 6 T 54/2007, jenž byl obviněnému doručen dne 21. 6. 2007, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Dále byl obviněný T. M. uznán vinným jedním pokračujícím trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. b) zákona zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), jehož se dopustil pod bodem 2) výroku rozsudku tím, že:
„ a) že nejméně v době od počátku roku 2008 do 20. března 2008 v A., okr. Ch., na různých místech, bez povolení, prodal D. W., v jednom případě dávku drogy pervitin za částku 200,- Kč, obsahující metamfetamin a ve třech případech dávku drogy marihuany, tvořenou sušenými částmi rostliny konopí setého, a to vždy za částku 100,- Kč za dávku;
b) že v době od konce roku 2006 do května 2008 v A., okr. Ch., na různých místech, nejčastěji v parku, bez povolení, prodával L. M., nejméně jednou týdně dávku drogy pervitin obsahující metamfetamin, vždy za částky od 100, - Kč do 200,- Kč;
c) že v době konce roku 2006 do května 2008 v A., okr. Ch., na různých místech, nejčastěji v parku, bez povolení, prodával Z. D., nejméně jednou týdně dávku drogy pervitin obsahující metamfetamin, za částky od 100,- Kč do 200,- Kč, a ve stejné době prodával bez povolení Z. D. vždy za částku 100,- Kč také dávku drogy marihuany, tvořenou sušenými částmi rostliny konopí setého;
d) že v době nejméně od konce roku 2006 do května 2008 v A., okr. Ch., na různých místech, nejčastěji v parku, bez povolení, prodával V. D., obvykle jednou týdně, avšak s několikaměsíčními přestávkami, dávku drogy pervitin obsahující metamfetamin za částky od 200,- Kč do 300,- Kč, když za uvedené období takto prodal V. D. pervitin nejméně ve 30 případech, přičemž metamfetamin je psychotropní látkou uvedenou v příloze č. 5 a konopí je omamnou látkou uvedenou v příloze č. 3 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů .“
Za toto jednání byl obviněný T. M. odsouzen podle §187 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.
Současně byl obviněný T. M. podle §226 písm. a) tr. zák. zproštěn v bodě ad 4), 6), 7), 8) obžaloby Okresního státního zastupitelství Chebu ze dne 21. 11. 2008, sp. zn. 1 ZT 152/2008, kterou mu bylo kladeno za vinu, že „ od přesně nezjištěného měsíce v roce 2003 do května 2008 na různých místech v A., nejčastěji v místě svého bydliště v ulici N. a v parku u ulice S. bez povolení prodával drogu pervitin obsahující metamfetamin a drogu marihuanu tvořenou usušenými částmi rostliny konopí setého více osobám, nejméně však v těchto případech,
4) od poloviny roku 2007 do konce roku 2007 a v jednom případě v únoru roku 2008 prodával v průměru dvakrát týdně za částku 200,- Kč za dávku drogu pervitin obsahující metamfetamin tehdy nezleti1ému P. S.;
6) od ledna 2007 do ledna 2008 prodal nejméně jednou týdně za částky od 50,- Kč do 200,- Kč za dávku drogu marihuanu tvořenou usušenými částmi rostliny konopí setého a v dalších patnácti případech drogu pervitin obsahující metamfetamin tehdy nezletilému J. P.;
7) v červenci a v srpnu 2007 prodal nejméně v pěti případech za částky od 100,- Kč do 200,- Kč drogu pervitin obsahující metamfetamin L. D.;
8) po celý rok 2007 prodal v přesně nezjištěném množství případů, převážně o víkendech marihuanu tvořenou usušenými částmi konopí setého za částky od 100,- Kč do 200,- Kč tehdy nezletilému R. Š., přičemž konopí je omamnou látkou uvedenou v příloze č. 3 a metamfetamin je psychotropní látkou uvedenou v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů .“
Proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 9. 10. 2009, sp. zn. 7 T 166/2008, podal obviněný T. M. odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 9. 3. 2010, sp. zn. 7 To 563/2009 , tak, že k odvolání obviněného zrušil rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 9. 10. 2009, č.j. 7 T 166/2008 – 287, podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. ve výroku o souhrnném a společném trestu odnětí svobody za jednání popsané pod bodem 1) výroku napadeného rozsudku a s použitím §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že za trestný čin nedovolené výroby omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. uvedeného pod bodem 1) výroku rozsudku obviněného odsoudil podle §187 odst. 2 tr. zák. s použitím §37a tr. zák. a podle §35 odst. 2 tr. zák. ke společnému a souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon byl obviněný podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.
II.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný T. M. prostřednictvím svého obhájce dovolání (č. l. 353 - 355) opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., maje za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a rovněž jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uplatněný důvod dovolání obviněný spatřuje v tom, že krajský soud dospěl k závěru, že skutek nelze posoudit podle nové právní úpravy trestního zákoníku - zákona č. 40/2009 Sb. (dále jen „trestní zákoník“), která je pro obviněného příznivější, respektive dospěl k závěru, že tato nová úprava pro něj příznivější není. Nová právní úprava §283 odst. 2 stanoví, že trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy spáchaný vůči dítěti (tedy vůči každé osobě mladší osmnácti let) je podmíněn jeho spácháním ve větším rozsahu. Okresní soud naproti tomu k závěru, že by obviněný trestný čin spáchal ve větším rozsahu, nedospěl. Nová právní úprava by tak byla pro obviněného příznivější, neboť podle ní by nebylo možné posoudit jednání obviněného jako trestný čin podle druhého odstavce, ale toliko podle odstavce prvního, neboť nebyly splněny zároveň obě podmínky odůvodňující použití vyšší trestní sazby, tedy znaky „většího rozsahu“ a „vůči dítěti“. Obviněný nesouhlasí s tím, že krajský soud dovodil naplnění znaku většího rozsahu na základě těch skutečností, že pervitin jako tzv. tvrdá droga byl obviněným prodáván po dlouhou dobu, více osobám, takže se jednalo o poměrně pravidelný prodej drogy v běžné kvalitě a šlo tedy o soustavně provozovanou činnost. Zákonný znak „ve větším rozsahu“ podle krajského soudu potom měl naplňovat rovněž prodej nejméně 200 dávek po 50 mg, což představuje 10 g pervitinu. Podle názoru obviněného však bylo možné dát za pravdu odvolacímu soudu (v tom, že nová právní úprava není pro obviněného příznivější) pouze za předpokladu, že by větší rozsah dovozoval od samého počátku i okresní soud. Ten ovšem pouze konstatoval, že trestný čin byl spáchán vůči osobám mladším osmnácti let a větší rozsah nedovodil. Pokud tedy odvolací soud větší rozsah dovodil, postupoval v rozporu s ustanovením §247 tr. řádu, neboť odvolání podal pouze obviněný. Státní zástupce se proti rozsudku okresního soudu neodvolal. Pokud krajský soud dovodil, že obviněný spáchal trestný čin ve větším rozsahu, rozhodl nepochybně v neprospěch obviněného. Obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku konstatoval, že správný postup krajského soudu měl být takový, že s přihlédnutím k úpravě provedené trestním zákoníkem, která je pro něj příznivější, měl být jeho skutek posouzen podle §283 odst. 1 trestního zákoníku.
Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 3. 2010, sp. zn. 7 To 563/2009, jakož i rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 9. 10. 2009, sp. zn. 7 T 166/2008, podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil, a aby podle ustanovení §265l odst. 1 tr. ř. přikázal soudu druhého stupně, aby věc znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Uvedl, že vzhledem k tomu, že o podaném odvolání obviněného rozhodoval Krajský soud v Plzni dne 9. 3. 2010, byl nucen s ohledem na §2 odst. 1 trestního zákoníku vyhodnotit, zda je jednání obviněného trestné i ve smyslu nové právní úpravy, případně podle kterého ustanovení a v návaznosti na to posoudit, aplikace které právní úpravy je pro obviněného příznivější. Podotkl, že dispozice s psychotropními a omamnými látkami, realizovaná obviněným, je zjevně (což potvrzuje i obviněný) trestným činem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy (nejméně) podle §283 odst. 1 trestního zákoníku, tedy i podle nové právní úpravy. Ustanovení §187 odst. 2 písm. a) tr. zák. umožňovalo naplnění znaku „ve větším rozsahu“ bez dalších podmínek v rámci jednání vůči jakékoli osobě (uživateli drogy apod.), přičemž jeho výklad byl proveden a ustálen soudní praxí. Trestní zákoník potom citovaný znak (ve větším rozsahu) vztahuje pouze na případ páchání tohoto deliktu vůči dítěti [§283 odst. 2 písm. d) trestního zákoníku] nebo vůči dítěti mladšímu 15 let [§284 odst. 3 písm. d) trestního zákoníku]. S ohledem na důvodovou zprávu k novému trestnímu zákoníku lze podle státního zástupce dovodit, že pokud zákonodárce v nyní účinném ustanovení §283 odst. 2 písm. d) trestního zákoníku použil pojmu větší rozsah, je třeba na něj nahlížet jako na odraz snahy o zvýšenou a důraznější ochranu dětí před vlivem drog (srovnej Šámal P. a kol., trestní zákoník II., komentář I. vydání Praha: C.H. Beck 2010, str. 2623) a tudíž dovodit, že pro naplnění tohoto znaku bude nyní postačovat jednání pachatele realizované v menší míře než ve větším rozsahu podle dřívější úpravy, tedy zejména jeho nakládání s menším množstvím drogy. Přísnější trestnost distribuce drog zletilým adresátům je podmíněna naplněním znaku „ve značném rozsahu“ a „ve velkém rozsahu“, kdy spíše znak „ve značném rozsahu“ by patrně měl s ohledem na celkovou systematiku, resp. strukturu ustanovení §283 trestního zákoníku a jeho smysl a vztah k ustanovení §187 tr. zák., vykazovat úzký vztah k dřívějšímu vymezení pojmu „větší rozsah“. Státní zástupce došel k závěru, že Krajský soud v Plzni tedy postupoval správně, pokud dovodil, že jednání obviněného je trestným činem i podle trestního zákoníku, současně však namítl, že Krajský soud v Plzni nesprávně posoudil příznivost konkurujících si právních úprav pro obviněného, neboť ustanovení §187 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. stanoví trest odnětí svobody na dvě léta až deset let bez alternativ, zatímco ustanovení §283 odst. 1, 2 písm. d) trestního zákoníku nařizuje trest odnětí svobody rovněž na dvě léta až deset let, avšak s alternativou trestu propadnutí majetku. Podle státního zástupce je nová právní úprava pro obviněného příznivější, a Krajský soud v Plzni pochybil, dovodil-li (s odkazem zejména na existenci ustanovení §88 odst. 1 tr. zák.) větší míru příznivosti pro obviněného u dřívější právní úpravy.
S ohledem na výše uvedené státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni, jakož aby zrušil i další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. vrátil věc jmenovanému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti rozsudku Krajského soud v Plzni ze dne 9. 3. 2010, sp. zn. 7 To 563/2009, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jej bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti dovolatelem uplatněných dovolacích důvodů.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným T. M. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod.
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tyto stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Obviněný byl odsouzen podle ustanovení §187 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., dle něhož trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů spáchá ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, spáchá-li takový čin vůči osobě mladší osmnácti let.
Po subjektivní stránce se vyžaduje úmysl. Jde o ohrožovací trestný čin, a proto je trestný čin dokonán již vyrobením, dovezením, provezením, nabídnutím, zprostředkováním, prodáním nebo jiným opatřením jinému nebo přechováváním uvedených látek pro jiného, pokud se tak děje neoprávněně (viz. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, str. 283).
O odvolání obviněného rozhodoval Krajský soud v Plzni dne 9. 3. 2010, tedy za účinnosti nového trestního zákoníku. Odvolací soud musel nejdříve postupovat podle ustanovení §2 odst. 1 trestního zákoníku a vyhodnotit, zda je jednání obviněného trestné i ve smyslu nové právní úpravy, případně podle kterého ustanovení a v návaznosti na to posoudit, aplikace které právní úpravy je pro obviněného příznivější.
Podle §2 odst. 1 trestního zákoníku se trestnost činu posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější. Trestností činu rozumíme možnost, že pachatel bude pro určitý trestný čin odsouzen, tj. po zažalování bude pro tento trestný čin uznán vinným a uložen mu trest či jiná trestní sankce (srov. R 11/1991). Trestnost činu je tedy charakteristikou určitého činu jako činu soudně trestného, jehož druh (typ), povaha a sankce musí být pospána v trestním zákoně. Jsou to všechny podmínky relevantní pro výrok o vině i o trestu, popř. o ochranném opatření.
Dispozice s psychotropními a omamnými látkami, pro níž byl obviněný stíhán, je trestným činem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy (nejméně) podle §283 odst. 1 trestního zákoníku, tedy i podle nové právní úpravy, což obviněný ve svém dovolání nijak nezpochybňuje.
Podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. bude pachatel odsouzen odnětím svobody na dvě léta až deset let, spáchá-li takový čin vůči osobě mladší než osmnáct let.
Podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku bude pachatel odsouzen na dvě léta až deset let nebo propadnutím majetku, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 ve větším rozsahu vůči dítěti nebo v množství větším než malém vůči dítěti mladšímu patnácti let.
Zločin (§14 odst. 1, 3 trestního zákoníku) podle §238 odst. 1 trestního zákoníku je spáchán ve větším rozsahu vůči dítěti, je-li škodlivost takového činu vysoká. Větší rozsah vyjadřuje kvantitativní i kvalitativní hlediska při výrobě, dovozu, přechovávání apod. omamné nebo psychotropní látky anebo jedu jako celku, nikoli jen množství takové látky, i když to bude z hlediska naplnění této okolnosti podmiňující použití trestní sazby nepochybně zásadní. „Větší rozsah“ je třeba nutné odlišit od „značného rozsahu“ podle §283 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku, který se užije ve vztahu k dospělým osobám.
Určitým výchozím kritériem či vodítkem pro stanovení většího (ale i značného a velkého) rozsahu bude množství, které bude na základě nařízení vlády (srov. výklad k §289 odst. 2) stanoveno jako množství větší než malé u omamných látek, přípravků je obsahujících a jedů, neboť od něho bude možné odvozovat množství, která budou potřebná pro individuální stanovení trestním zákoníkem vyžadovaných různých rozsahů u konkrétní zvlášť přitěžující okolnosti určující rozsah činu podle §283 trestního zákoníku.
Znak „většího rozsahu“ nebyl podle tr. zák. č. 140/1961 Sb., ale ani v trestním zákoníku není konkrétně stanoven. Je proto nutné jej dovozovat podle soudní praxe (srov. např. rozhodnutí č. 1/2006 Sb. rozh. tr., dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 6 Tdo 620/2003, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, roč. 2004, sv. 25, č. T-608, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2005, sp. zn. 5 Tdo 280/2005, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, roč. 2005, seš. 15, č. T-787), která stanovila, že podle výsledků provedeného dokazování je možné na „větší rozsah“ usuzovat ne toliko z množství drogy, ale též z výše peněžní částky, kterou za prodávanou drogu obviněný utržil z kvality prodávané drogy i z délky doby, po kterou pachatel drogu prodával, případně bylo možné vycházet i z dalších obdobných okolností, za nichž byl čin spáchán.
Je též nutné uvést, že tato původní právní úprava znala jako okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby u rozsahu jen tuto jeho jedinou hodnotu, tj. „větší rozsah“, pod nějž zahrnovala jakýkoli rozsah, který převyšoval množství, jež bylo stanoveno pro čin spáchaný v základní skutkové podstatě podle §187 odst. 1 tr. zák., za situace, že stupeň nebezpečnosti činu byl značně vysoký, tedy zejména tehdy, jestliže pachatel vyrobil, dovezl, vyvezl, provezl, nabízel, zprostředkoval, nebo jinak jinému opatřil anebo přechovával pro jiného drogu v množství, které bylo způsobilé k použití pro více lidí. Pod tento znak spadal jak rozsah, který mohl jen nepodstatně převyšovat základní vymezení v odst. 1 §187 tr. zák., nebo nedosahoval velkých rozměrů a nevytvářel mimořádné nebezpečí, ale i takový, který mohl být až enormní.
Právě proto, že pod tento jeden znak „většího rozsahu“ se podřazovaly všechny případy, které se zejména co do rozsahu této trestné činnosti odlišovaly od věcí méně nebezpečných soustředěných např. jen na několik osob u množství drog pohybujících se v desítkách gramů až po ty, které přesahovaly území státu, zahrnovaly činnost rozsáhlé povahy a distribuci velikého množství drog, trestní zákoník rozsah rozčlenil v §283 tr. zákoníku celkem na tři diferenciované znaky představující odlišné okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby. Z tohoto důvodu, to, co bylo dříve chápáno jako „větší rozsah“ ve smyslu §187 odst. 2 písm. a) tr. zák., je nyní podle ustanovení §283 tr. zákoníku rozděleno na tři druhy rozsahu - „větší“, „značný“ a „velký“.
Při stanovení většího rozsahu omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, prekursoru nebo jedu bude proto třeba mít na zřeteli kvantifikační stupně rozsahu činu (větší, značný, velký). I s ohledem na ně (pro určení míry jejich vzájemné proporcionality) bude možné konkrétní rozsah stanovit. V každém posuzovaném případě se individuálně přihlédne k jeho specifickým okolnostem, zejména k tomu, o jakou z uvedených látek nebo jed se jedná, jaká je jejich kvalita, jaká byla intenzita újmy, jež hrozila nebo skutečně nastala, apod. O naplnění znaku většího rozsahu bude též možné usuzovat z výše peněžní částky, kterou za takto vyráběnou či distribuovanou látku nebo jed pachatel buď utržil, anebo utržit chtěl, či mohl. Dalším kritériem může být i délka doby, po níž pachatel s uvedenými látkami nebo jedy neoprávněně nakládal, eventuálně to, pro jaký okruh osob byl určen. Současně je však třeba podpůrně zohlednit i další okolnosti, za nichž byl takový čin spáchán, tedy zejména způsob, jakým pachatel s uvedenými látkami nakládal, případně i jiné skutečnosti (srov. rozhodnutí č. 1/2006 Sb. rozh. tr. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2005, sp. zn. 5 Tdo 280/2005, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, roč. 2005, seš. 15, č. T-787). V každém posuzovaném případě se proto individuálně přihlédne k jeho specifickým okolnostem, zejména k tomu, o jakou z uvedených látek se jednalo, jaká byla její kvalita, jaké bylo její množství, jaká byla intenzita újmy, jež hrozila nebo skutečně nastala apod.
U „většího rozsahu“ je vždy daná vazba na další podmínku, kterou je v odst. 2 písm. d), dítě, a v odstavci 3 písm. d), dítě mladší patnácti let. Nezbytnou podmínkou ustanovení §283 odst. 2 písm. d) trestního zákoníku tedy je, aby uvedené látky a jedy byly určeny dítěti. Z daného pak vyplývá, že pro naplnění této podmínky postačí, aby spáchání činu ve větším rozsahu směřovalo vůči jednomu dítěti. Stejně tak postačí, aby dítě bylo cílem výroby, dovozu, průvozu, nabídky, zprostředkování, prodeje nebo jiného opatření jinému, aniž by bylo nutné, aby dítě takovou látku nebo jed přímo obdrželo. Stane-li se tak, jde o jednu ze skutečností rozhodných pro stanovení rozsahu činu, neboť dostanou-li se uvedené látky k dítěti nebo k dětem, event. pokud je již děti budou konzumovat, nebo se případně na nich již negativní účinky těchto látek projeví, pak pro vymezení jejich „většího rozsahu“ bude postačovat jejich množství menší, než když se tyto neblahé dopady neprojeví (srovnej Šámal P. a kol., trestní zákoník II., komentář I. vydání Praha: C.H. Beck 2010, str. 2623).
Použitím pojmu větší rozsah ve vztahu k dítěti (tj. osobě mladší osmnácti let) je vyjádřena potřeba zvýšené a důraznější ochrany dětí před vlivem drog, neboť právě tato skupina nedospělých osob je jimi daleko více ohrožena, než tomu je u osob dospělých, a to nejen co do negativního působení těchto látek na zdraví a život dětí, ale vzhledem k jejich sociální nevyzrálosti, i co do větší možnosti dětí a jejich vůli ovlivnit a manipulovat s nimi (srovnej Šámal P. a kol., trestní zákoník II., komentář I. vydání Praha: C.H. Beck 2010, str. 2623). Proto je stejně postihované, a tedy za obdobně škodlivé považováno jednání dosahující „značného rozsahu“ u dospělého konzumenta drog jak to vykazuje „větší rozsah vůči dítěti“, neboť jsou obě tyto okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby zařazeny do odst. 2 §283 trestního zákoníku, avšak v souhrnu všech okolností, k nimž je nutné (jak je shora vymezeno, přihlížet), nebezpečí z nich plynoucí, bude menší, než je tomu u zvlášť přitěžujících okolností vyjádřených v odstavci 3 §283 trestního zákoníku, a to pod písmenem c) „velký rozsah“ a pod písmenem d) „větší rozsah vůči dítěti mladšímu patnácti let“, jež by s ohledem na toto začlenění měly mít obdobnou škodlivost. Jinými slovy řečeno, lze dovodit, že znak „většího rozsahu“, protože je vždy spojen s tím, že směřuje vůči dítěti, nebo dítěti mladšímu patnácti let, bude naplněn již při menším množství drogy, než představují znaky „značného“ a „velkého“ rozsahu, ale bude s ohledem na uvedenou další skutečnost, vykazovat stejnou škodlivost.
V daném případě je tak třeba přisvědčit závěrům státního zástupce, že pro naplnění znaku „většího rozsahu vůči dítěti“ bude nyní postačovat jednání pachatele realizované v menší míře než ve větším rozsahu podle dřívější úpravy, tedy zejména jeho nakládání s menším množstvím drogy. To znamená, že právě s ohledem na adresáty ustanovení §283 odst. 2 písm. d) a odst. 3 písm. d) trestního zákoníku by se dolní hranice pro vymezení znaku většího rozsahu měla nalézat výrazně pod obecnou hranicí většího rozsahu ve smyslu závěrů soudní praxe, učiněných ve vztahu k předchozí právní úpravě.
Pokud odvolací soud došel k závěru, že jednání obviněného je trestným činem, resp. zločinem i podle nové právní úpravy, Nejvyšší soud s daným závěrem souhlasí, neboť bylo prokázáno, že obviněný opakovaně, od roku 2003 do března 2006 a od konce roku 2006 do května 2008, tedy po relativně dlouhou dobu, prodával více osobám, a to i dětem, tedy osobám mladším 18 let, drogy pervitin a marihuanu. S ohledem na výše uvedené, současnou právní úpravu a závěry dřívější soudní praxe (viz. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. 12. 2003, sp. zn. 7 Tdo 1354/2003) by bylo možné takovéto jednání posoudit jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. d) trestního zákoníku.
Otázkou tak zůstává, zda Krajský soud v Plzni jako soud odvolací, který rozhodoval již za účinnosti nové právní úpravy, nepochybil, když posuzoval příznivost konkurujících si právních úprav pro obviněného.
Pro otázku, kterého souhrnu trestněprávních norem bude použito, je rozhodující porovnání, které z těchto různých posouzení je jako celek pro pachatele nejpříznivější (srov. R 73/1951, R 19/1962). Pachatelův skutek se posuzuje podle toho práva, jehož použití je pro obviněného nejpříznivější, a to bez rozdílu, zda jde podle dřívějšího a pozdějšího práva o stejné či různé skutkové podstaty. Přitom se použije ve všech směrech buď jen práva platného v době spáchání činu, anebo jen práva pozdějšího (R 32/1951). Platí tedy zásada, že dřívějšího nebo nového zákona je třeba užít jako celku . Nelze tedy rozhodovat např. o vině podle zákona jednoho a o trestu či o některých trestech podle zákona dalšího.
Rozhodujícím kritériem pro posouzení otázky, zda použití pozdějšího zákona by bylo pro pachatele příznivější, je celkový výsledek z hlediska trestnosti, jehož by bylo při aplikaci toho či onoho zákona dosaženo, s přihlédnutím ke všem právně rozhodným okolnostem konkrétního případu. Použití nového práva je tedy pro pachatele příznivější tehdy, jestliže jeho ustanovení posuzována jako celek skýtají výsledek příznivější než právo dřívější (srov. ÚS 12/2001-n.).
Především je třeba zaznamenat, že kritéria pro závěr o příznivosti nového trestního zákoníku musí zohlednit všechny individuální zvláštnosti spáchaného trestného činu a jeho pachatele, a to s přihlédnutím ke stavu v době rozhodování. Soud přitom zkoumá tato kritéria z úřední povinnosti tak, aby mohl učinit odůvodněný závěr, zda použití nového trestního zákoníku není pro pachatele příznivější (srov. č. 32/1962 a č. 35/1962 Sb. rozh. tr.). Závěr o příznivosti toho či onoho trestního zákona nelze učinit pouze na podkladě srovnání trestních sazeb stanovených v obou zákonech na posuzovaný čin, rozhodný je „…výsledek srovnání trestů, které by byly při použití zákonů jako celků pachateli za konkrétních posuzovaných okolností uloženy.“ (srov. č. 11/1991 Sb. rozh. tr.).
Nejvyšší soud se v dané otázce nepřiklonil k závěrům státního zástupce, neboť neshledal, že by odvolací soud pochybil, pokud při posouzení příznivosti konkurujících si právních úprav pro obviněného nevyhodnotil úpravu podle nové právní úpravy, tj. zákona č. 40/2009 sb., trestního zákoníku, jako pro obviněného příznivější.
Podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. bude pachatel odsouzen odnětím svobody na dvě léta až deset let , spáchá-li takový čin vůči osobě mladší než osmnáct let.
Podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku bude pachatel odsouzen na dvě léta až deset let nebo propadnutím majetku , spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 ve větším rozsahu vůči dítěti nebo v množství větším než malém vůči dítěti mladšímu patnácti let.
Konkurující si právní úpravy obsahují v zásadě shodnou trestnost (i když je možno do jisté míry dovodit větší příznivost nové právní úpravy, a to s ohledem na skutečnost, že aplikace kvalifikované skutkové podstaty podle §238 odst. 1, 2 písm. d/ trestního zákoníku je vázána vedle spáchání činu vůči osobě mladší 18 let navíc i na větší rozsah). Byť původní právní úprava podle ustanovení §187 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. stanovovala trest odnětí svobody na dvě léta až deset let bez možnosti alternativ, zatímco právní úprava platná od 1. 1. 2010, tedy dle ustanovení §283 odst. 1, 2 písm. d) trestního zákoníku, stanovuje trest odnětí svobody na dvě léta až deset let s možnou alternativou trestu propadnutí majetku, nelze s ohledem na shora zmiňované konstatovat, že úprava podle nového trestního zákoníku je pro obviněného příznivější než úprava dle zákona. č. 140/1961 Sb.
Jak již bylo uvedeno shora po zvážení jednotlivých souborů trestněprávních norem je nepochybné, že zásadním kritériem pro zhodnocení, která z právních úprav je pro obviněného příznivější je srovnání trestů, které by byly při použití zákonů jako celků obviněnému za konkrétních posuzovaných okolností uloženy. Odvolací soud stejně jako soud nalézací dospěl k závěru, že v případě obviněného nepřicházelo v úvahu uložení jiného než nepodmíněného trestu odnětí svobody. Za tohoto stavu pak úvahy o možnosti ukládání samostatného trestu propadnutí majetku nejsou na místě. Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu je zjevné, že srovnání rozhodných hledisek zohledňujících všechny individuální zvláštnosti spáchaného trestného činu a jeho pachatele byla učiněna a odvolací soud po jejich zhodnocení vyvodil správný závěr, že posouzení trestnosti činu je z pohledu obou v úvahu přicházejících právních norem stejné, a proto je na místě užít trestní zákon účinný v době jeho spáchání.
IV.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne , jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného odmítl . Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. září 2010
Předseda senátu:
JUDr. Petr Š a b a t a