ECLI:CZ:NS:2010:4.TDO.954.2010.1
sp. zn. 4 Tdo 954/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. září 2010 o dovolání obviněného J. H. , vedeno řízení proti uprchlému, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2010, sp. zn. 6 To 152/2010, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 2 T 40/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 10. 2. 2010, sp. zn. 2 T 40/2009, byl obviněný J. H. uznán vinným ze spáchání:
I. trestného činu týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a odst. 1, 2 písm. b) zák. č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák.),
II. trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zák., dílem dokonaným /bod II.
1), 2)/, dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zákona /bod II. 3)/ v jednočinném
souběhu s trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák.,
kterých se podle skutkové věty výroku uvedeného rozsudku dopustil tím, že:
I. od přesně nezjištěné doby v roce 2007 do 6. 11. 2008 v P., K., ve společně obývaném bytě opakovaně psychicky a fyzicky týral svou družku J. K. tím způsobem, že jí vulgárně nadával před dětmi a příbuznými, neustále ji obviňoval z nevěry a tyto výpady posléze přerostly i ve fyzické napadání v podobě facek, když v přesně nezjištěné době roku 2007 jí dal tak silnou facku, že upadla a uhodila se hlavou o topení, dále ji při jedné z hádek chytil za ruce, cloumal s ní ze strany na stranu a několikrát s ní udeřil o zárubně dveří, čímž jí způsobil pohmožděniny, a poté, co mu v lednu 2008 oznámila, že má v úmyslu od něho odejít, své jednání ještě více vystupňoval a začal jí vyhrožovat, že ji zdeptá, psychicky zničí a dostane do vězení, přičemž následkem tohoto jednání se poškozená J. K. pokusila o sebevraždu otravou léky, když po tomto pokusu byla po dobu jednoho měsíce hospitalizována v Psychiatrické léčebně B. a vše vyústilo dne 6. 11. 2008, kdy chtěl poškozené po další z hádek zabránit, aby odešla z bytu ke svým rodičům, zničil jí mobilní telefon, kterým chtěla rodičům zatelefonovat, pronásledoval ji na ulici a dostihl ji v telefonní budce v P., v ul. P., kde jí tloukl do hlavy, obličeje a zad telefonním sluchátkem a následně ji vytáhl z budky a praštil s ní o zeď, čímž způsobil poškozené J. K. pohmoždění krční páteře a hematomy v obličeji, na rukou a na nohou,
II. 1) v době od 15.30 hod. dne 17. 12. 2008 do 04.40 hod. dne 18.12.2008 v P. – K., v ul. S., před domem, vnikl do zde zaparkovaného osobního motorového vozidla zn. Ford Mondeo, barvy zelené metalízy, majitele J. L. tím způsobem, že nezjištěným předmětem rozbil okno levých předních dveří vozidla, vnikl dovnitř a z prostoru palubní desky vzal ovládací panel a autorádio s CD přehrávačem zn. Pioneer DEH-2820MP, v hodnotě 1.550,- Kč a 3 ks CD-R nosičů v celkové hodnotě 120,- Kč a s těmito věcmi z místa odešel, čímž způsobil poškozenému J. L. škodu ve výši 1.670,- Kč na odcizených věcech a škodu ve výši 2.588,- Kč na poškození vozidla,
2) v době od 19.30 hod. dne 17. 12. 2008 do 04.40 hod. dne 18. 12. 2008 v P. – K., v ul. S., před domem, vnikl do zde zaparkovaného osobního motorového vozidla zn. Volkswagen Passat, barvy stříbrné metalízy, ve vlastnictví spol. Euro Mall Centre Management, s.r.o., tím způsobem, že nezjištěným předmětem rozbil okno levých předních dveří vozidla, vnikl dovnitř a z prostoru vnitřní strany čelního skla vzal zařízení zn. Beltronics, typ RX65, v hodnotě 2.000,- Kč a s tímto zařízením z místa odešel, čímž způsobil majiteli vozidla, poškozené společnosti Euro Mall Centre Management, s.r.o., se sídlem K., P. – K., škodu ve výši 2.000,- Kč na odcizené věci a škodu ve výši 2.701,- Kč na poškození vozidla,
3) v době okolo 04.40 hod. dne 18. 12. 2008 v P. – K., v ul. K., před domem, vnikl do zde zaparkovaného osobního motorového vozidla zn. Škoda Octavia, modré barvy, ve vlastnictví spol. Arval CZ, s.r.o., v úmyslu z tohoto něco odcizit, a to tím způsobem, že loktem ruky rozbil okno levých předních dveří vozidla, vnikl dovnitř, ale nic z něho neodcizil a po zjištění, že je sledován, se z místa vzdálil, přičemž byl následně v blízkosti místa činu zadržen hlídkou Policie ČR i s věcmi odcizenými z osobních vozidel pod body II. 1), 2), čímž způsobil majiteli vozidla, poškozené společnosti Arval CZ, s.r.o. se sídlem N. P., P. – P., škodu ve výši 1.243,- Kč na poškození vozidla,
a tímto jednáním způsobil na odcizených věcech celkovou škodu ve výši 3.670,- Kč a na poškození osobních vozidel celkovou škodu ve výši 6.533,- Kč.
Za uvedené jednání byl obviněný J. H. odsouzen podle §215a odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2,5 roku, podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou a podle §35 odst. 2 tr. zák. byl současně zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 26. 2. 2009, sp. zn. 32 T 19/2009, který nabyl právní moci 25. 3. 2009, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále byla obviněnému podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost uhradit poškozené společnosti Arval CZ, s.r.o., se sídlem N. P., P., škodu ve výši 1.243,- Kč, společnosti Euro Mall Centre Management, s.r.o., se sídlem K., P., škodu ve výši 4.701,- Kč a poškozenému J. L., bytem P., S., škodu ve výši 4.258,- Kč a podle §229 odst. 2 tr. ř. byli všichni poškození odkázáni se zbytky svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 10. 2. 2010, sp. zn. 2 T 40/2009, podal obviněný, proti němuž je konáno řízení proti uprchlému (dle usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 2. 11. 2009, sp. zn. 2 T 40/2009), prostřednictvím svého obhájce odvolání, o kterém rozhodl Městský soudu v Praze rozsudkem ze dne 6. 5. 2010, sp. zn. 6 To 152/2010, tak, že jej podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil toliko v celém výroku o náhradě škody a za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému povinnost nahradit poškozené společnosti Euro Mall Centre Management, s.r.o., se sídlem K., P., škodu ve výši 2.701,- Kč a poškozenému J. L., bytem P., S., škodu ve výši 2.708,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli oba uvedení poškození odkázáni se zbytky svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Následně podal obviněný J. H. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2010, sp. zn. 6 To 152/2010, prostřednictvím svého obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K bodu I. skutkové věty výroku rozsudku nalézacího soudu obviněný namítá, že se trestného činu týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. nedopustil s tím, že s poškozenou žil jako druh a družka po dobu 17 let a za celou dobu ji nikdy žádným způsobem psychicky ani fyzicky netýral, že je pravdou, že od počátku roku 2007 docházelo mezi nimi k častějším hádkám, ale důvodem byla nevěra, častá opilost a lhaní poškozené, což ve svých svědeckých výpovědích potvrdily i osoby blízké obviněnému. Soud prvního stupně však dospěl k závěru, že obviněný předmětný skutek spáchal, a to zejména na základě svědeckých výpovědí poškozené J. K. a dále svědků A. H., J. K., Z. J. a dalších, s čímž obviněný nesouhlasí. K bodu II. skutkové věty výroku rozsudku nalézacího soudu obviněný uvádí, že i v tomto případě se nedopustil skutku, za který byl odsouzen, že během předmětné noci byl v restauraci M., kde mu kluk jménem P., jehož zná od vidění, nabídl ke koupi autorádio a obviněný jej koupil, poté viděl, že někdo nemohl otevřít své auto, zapovídal se s ním a když odcházel, začalo houkat jiné auto. Následně šel přes park ke své matce a zde byl zadržen policií. Zařízení zn. Beltronics, které u něj bylo policií nalezeno, koupil na burze a nedokáže si vysvětlit, jak je možné, že dané zařízení má stejné výrobní číslo jako to, co bylo té noci odcizeno z osobního vozidla. Nalézací soud dospěl k závěru o vině obviněného zejména na základě svědecké výpovědi svědkyně A. Š., její výpověď však obviněný nepovažuje za důvěryhodnou. Rovněž okolnosti, že svědci (poškození) J. L. a M. S. potvrdili, že svá vozidla před spácháním činu řádně uzamkli a zajistili, nepovažuje obviněný za skutečnosti prokazující jeho vinu. Závěrem svého dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovoláním napadené rozhodnutí zrušil včetně všech dalších rozhodnutí na toto rozhodnutí obsahově navazujících.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření po stručném shrnutí dosavadního průběhu trestního řízení navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a aby tak učinil v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud České republiky se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu České republiky tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud České republiky po prostudování předloženého spisového materiálu shledal, že obviněný J. H. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování ze strany soudů co do jejich věrohodnosti či průkaznosti je nutno považovat jak výhrady obviněného ohledně správnosti hodnocení důkazů ze strany příslušného soudu, tak i jeho pochybnosti o věrohodnosti důkazů, o které rozhodující soud opřel své rozhodnutí.
Je třeba konstatovat, že obviněný námitkami uplatněnými v dovolání pouze a výhradně napadá správnost provedeného dokazování a zjištěného skutkového stavu věci a předkládá vlastní odlišný průběh skutkového děje, resp. tvrdí, že se vytýkaného jednání nedopustil.
Obviněný J. H. se tedy svým dovoláním domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Uvedené skutečnosti však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzením. Námitky uplatněné obviněným v dovolání je nutno považovat za námitky čistě skutkové a tedy z hlediska uplatněného dovolacího důvodu zcela irelevantní a současně se jedná o námitky, se kterými se již dostatečně vypořádaly soudy prvního i druhého stupně. Dle názoru Nejvyššího soudu České republiky, ve shodě s názorem Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího, soud prvního stupně správně hodnotil provedené důkazy i výpovědi svědků a učiněná skutková zjištění mají v provedeném dokazování oporu.
K jednání uvedenému v bodě I. skutkové věty výroku rozsudku soudu prvního stupně je třeba uvést, že soud prvního stupně v tomto směru provedl rozsáhlé dokazování a vyslechl řadu svědků a je zřejmé, že zpravidla svědci, kteří jsou v příbuzenském poměru ve vztahu k obviněnému, vypovídají v jeho prospěch a naopak svědci příbuzní s poškozenou J. K. vypovídají ve prospěch této poškozené. Obviněného však ze spáchání příslušného trestného činu usvědčují další důkazy, a to zejména lékařské zprávy, fotodokumentace a zpráva o hospitalizaci poškozené v Psychiatrické léčebně B. po jejím pokusu o sebevraždu. Z uvedené zprávy mimo jiné vyplývá, že obviněnému byly dokonce zakázány návštěvy poškozené, neboť po jeho návštěvách se její zdravotní stav zhoršoval. Obviněného tak ze spáchání předmětného trestného činu usvědčují kromě výpovědi poškozeného i další důkazy, které jeho obhajobu jednoznačně a bez jakýchkoli pochybností vyvracejí.
Pokud se týká jednání uvedeného pod bodem II. skutkové věty výroku rozsudku soudu prvního stupně, tak i v tomto případě nalézací soud učinil dokazování v potřebném rozsahu a o vině obviněného nejsou žádné pochybnosti. Obviněný po zadržení příslušníky Policie ČR vydal rádio s přehrávačem zn. Pioneer i zařízení značky Beltronics pocházející z vozidel uvedených v bodě II. 1), 2) a z jednání uvedeného pod bodem 3) byl usvědčen svědkyní A. Š. a rovněž závěry znaleckého posudku z oboru kriminalistické expertízy, kterým byla zjištěna druhová shoda v úlomcích skel nalezených v oblečení obviněného s rozbitými skly u všech tří dotčených vozidel /bod II. 1), 2), 3)/.
Nejvyšší soud České republiky se proto ztotožnil s názorem soudů prvního a druhého stupně, že obviněný svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkového podstaty:
I. trestného činu týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák.,
II. trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zák., dílem dokonaným /body II. 1), 2)/, dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zákona /bod II. 3)/ v jednočinném souběhu s trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák.
Závěr o vině obviněného byl učiněn na podkladě důkazů, které ve svém důsledku jednoznačně prokazují jeho vinu, z odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor. Není tedy pochyb o tom, že příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud České republiky tak dává za pravdu závěrům, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud.
Je tedy možno uzavřít, že obviněným uplatněné námitky nejsou podřaditelné pod zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a stojí mimo jeho rámec. Obviněný na jedné straně deklaroval zákonný dovolací důvod podle citovaného ustanovení, avšak uplatnil námitky, které ho svým obsahem nenaplňují, nespadají pod něj a nijak mu neodpovídají.
K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se rovněž vyjádřil Ústavní soud České republiky, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud České republiky je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného J. H. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu České republiky, odkazuje tento na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. září 2010
Předseda senátu: JUDr. Jiří Pácal