ECLI:CZ:NS:2010:5.TDO.316.2010.1
sp. zn. 5 Tdo 316/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 6. 2010 o dovolání obviněné A. P. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 7. 2009, sp. zn. 1 To 122/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 41 T 9/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné A. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. 41 T 9/2005, byla obviněná A. P. uznána vinnou pokračujícím trestným činem padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 tr. zák. ve spojení s ustanovením §143 tr. zák., dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., spáchaným v jednočinném souběhu s pokračujícím trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., dílem ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., kterého se měla dopustit tím, že
I) obviněná A. P. sama
nejpozději v polovině května 2004 v P, V. n., zakoupila od neznámých cizinců z balkánské oblasti nejméně 3 ks bankovek v nominální hodnotě 500 Eur v nápadně výhodném kurzu, o nichž věděla, že se jedná o padělky, přičemž se jednu z těchto bankovek rozhodla použít k podvodnému nákupu tak, že
dne 24. 5. 2004 kolem 00.30 hodin v P., S. u. v OD T. Z. v přítomnosti obviněného P. a manželů T., předložila k platbě bankovku v nominální hodnotě 500 Eur, která však byla pracovnicí OD T. označena za padělek a bankovka byla zadržena a předána ČNB, Státní zkušebně platidel, která jí označila za padělek se stupněm nebezpečnosti „3“, přičemž v případě uskutečnění platby by OD T. vznikla škoda ve výši 15.875,- Kč v kurzovním přepočtu,
II) obviněná A. P. a obviněný P. P. společně
poté, co obviněná nejpozději v průběhu měsíců května a června 2004 nakoupila v P., V. n.., a dalším blíže neztotožněném místě v P. nejméně 5 ks bankovek v nominální hodnotě 500 Eur v nápadně výhodném kurzu od neznámých cizinců z balkánské oblasti, o nichž věděla, že jsou padělky, po dohodě s obviněným P., který byl rovněž srozuměn s tím, že se jedná o padělané bankovky, tyto se rozhodli použít k podvodným nákupům tak, že obviněný P. P. od obviněné A. P. převzal tyto padělané bankovky a následně
1) dne 20. 6. 2004 kolem 22.43 hodin v P., E. u., na čerpací stanici E. obviněný P. předložil k platbě bankovku v nominální hodnotě 500 Eur, která byla pracovníkem čerpací stanice přijata k nákupu, čímž poškozenému nájemci čerpací stanice P. K. vznikla škoda ve výši 15.920,- Kč,
2) dne 20. 6. 2004 kolem 23.30 hodin ve S., okr. P.-z., na čerpací stanici R. O. obviněný P. předložil k platbě bankovku v nominální hodnotě 500 Eur, která byla pracovnicí čerpací stanice přijata k platbě nákupu, čímž poškozené nájemkyni čerpací stanice M. Z. vznikla škoda ve výši 15.920,- Kč,
3) dne 25. 6. 2004 kolem 01.10 hodin v P., E. u., na čerpací stanici E. obviněný P. chtěl vybrané zboží uhradit bankovkou v nominální hodnotě 500 Eur, avšak pracovnice čerpací stanice platbu takovouto bankovkou odmítla, přičemž v případě přijetí platby by tím nájemci čerpací stanice Ing. K. V. vznikla škoda ve výši 15.845,- Kč v kurzovním přepočtu,
4) dne 27. 6. 2004 kolem 22.10 hodin v P., J. u., na čerpací stanici S. obviněný P. předložil k platbě bankovku v nominální hodnotě 500 Eur, která však nájemcem byla zadržena s tím, že se jedná o zřejmý padělek, a když se obviněný P. opakovaně dožadoval jejího vrácení, bylo to odmítnuto a poté z čerpací stanice odešel, aniž by získal bankovku zpět, přičemž nájemci čerpací stanice R. J. by v případě přijetí platby vznikla škoda ve výši 15.920,- Kč v kurzovním přepočtu, a zajištěné bankovky byly předány ČNB, Státní zkušebně platidel, která je označila za padělek se stupněm nebezpečnosti „3“,
přičemž v případě realizace všech shora uvedených plateb by byla způsobena škoda v celkové výši u obviněné P. ve výši 79.480,- Kč a u obviněného Pe. 63.605,- Kč.
Za tuto trestnou činnost, jakož i za sbíhající se trestnou činnost plynoucí z trestního příkazu Okresního soudu v Kladně č. j. 5 T 101/2005-26, a za současného zrušení výroku o trestu v tomto trestním příkaze uvedeným, byla obviněná A. P. odsouzena podle §140 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let a osmi měsíců se zařazením pro výkon tohoto trestu podle §39a odst. 3 tr. zák. do věznice s dozorem. Dále jí byl podle §49 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu jednoho roku . Naproti tomu byli obviněná A. P. společně s obviněným P. P. podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěni obžaloby pro jeden dílčí útok a obviněný P. sám pro další dílčí útok, kterými měli obdobným jednáním popsaným ve výroku tohoto rozsudku spáchat trestný čin padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 tr. zák. ve spojení s ustanovením §143 tr. zák., dílem dokonaný, spáchaným v jednočinném souběhu s trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., dílem dokonaný a dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., neboť nebylo prokázáno, že by uvedený skutek spáchali obvinění. Podle §229 odst. 3 tr. ř. byli poškozený Ing. K. V. a podle §229 odst. 1 tr. ř. poškozený P. K. odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Tento rozsudek napadli oba obvinění A. P. a P. P. odvoláními, o nichž Vrchní soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 3. 11. 2006, č. j. 1 To 16/2006-720, tak, že z podnětu odvolání obou obviněných je podle §256 tr. ř. zamítl. Toto rozhodnutí bylo uprchlé obviněné A. P. po jejím zadržení na základě evropského zatýkacího rozkazu doručeno dne 15. 6. 2009. Obviněná dne 19. 6. 2009 podala ve smyslu ustanovení §306a odst. 2 tr. ř. návrh na zrušení tohoto pravomocného rozhodnutí a na pokračování v trestním řízení v její věci (č. l. 857 spisu). Odvolací řízení proběhlo po zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 11. 2006, č. j. 1 To 16/2006-720 (srov. č. l. 862 a 864 až 865 spisu) znovu za přítomnosti obviněné A. P. a Vrchní soud v Praze znovu rozhodl usnesením ze dne 16. 7. 2009, č. j. 1 To 122/2009-871, tak, že podle §256 tr. ř. odvolání obviněné A. P. zamítl.
Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. 41 T 9/2005, podala obviněná A. P. prostřednictvím obhájce JUDr. Petra Bokoteje dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), které směřuje pouze do výroků, jimiž byla spolu s obviněným P. P. uznána vinnou pokračujícím trestným činem padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 tr. zák. ve spojení s ustanovením §143 tr. zák., dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., spáchaným v jednočinném souběhu s pokračujícím trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., dílem ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., nikoliv do výroku, kterým byla podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěna spolu s obviněným P. P. obžaloby, z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněná ve svém mimořádném opravném prostředku k namítané vadě podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. rozvedla, že provedené důkazy nemohou samostatně ani ve vzájemné spojitosti vést k názoru nevyvolávajícímu závažné pochybnosti o tom, že by se skutečně dopustila trestných činů, jak je uvedeno v citovaném rozsudku Městského soudu v Praze. Stejně jako v odvolání nadále tvrdí, že byly zjištěny jednoznačně pouze dvě skutečnosti a sice, že někdy v květnu 2004 nakoupila 3 bankovky v nominální hodnotě 500 Eur a že hodlala jednou z těchto bankovek platit v OD T. v P. -Z. dne 24. 5. 2004. Obviněná bankovky nakoupila jako pravé a podle jejího názoru se nepodařilo prokázat opak. Soudu chyběly a chybí důkazy potvrzující naplnění subjektivní stránky, kdy naplnění této stránky vyplývá pouze z výpovědi svědkyně L. T., jejíž věrohodnost zpochybnila a pochybnosti nebyly vyvráceny. Soudy obou stupňů pochybily v tom, že uvádějí nesprávné důvody, které nemají oporu v provedeném dokazování.
Závěrem dovolání obviněná A. P. navrhla, aby Nejvyšší soud usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 7. 2009, č. j. 1 To 122/2009-871, a napadenou část rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2006, sp. zn. 41 T 9/2005, zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž bylo dovolání obviněné A. P. doručeno ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř., se k němu vyjádřila v tom smyslu, že je třeba nahlížet na způsob, jakým odůvodnila obviněná namítanou nesprávnost právního posouzení svých skutků, jako na nekvalifikovaný, neboť dovolatelka v souladu s věcným naplněním použitého dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. mohla kvalifikovaně namítat, že její skutky tak, jak byly soudem zjištěny (a tedy s přihlédnutím k veškerým jejich skutkovým okolnostem, kterými byla uznána vinnou), byly nesprávně právně kvalifikovány jako trestné činy, třebaže se o trestné činy nejednalo, popř. že se jednalo o jiné než přisouzené trestné činy. Z těchto zákonných podmínek pro uplatnění označeného dovolacího důvodu totiž plyne pravidlo, že při rozhodování o dovolání se dovolací soud nemůže odchýlit od těch skutkových zjištění, které vzaly soudy obou stupňů za rozhodná pro přijetí právního závěru o vině v předcházejících řízeních. A protože dovolací soud není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem zásadně vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu např. pod sp. zn. II. ÚS 760/02 nebo IV. ÚS 449/03). Současně je na místě dále uvést, že námitky takové povahy by mohly mít z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. význam pouze tehdy, pokud by se jednalo o případ extrémního nesouladu mezi zjištěnými skutkovými okolnostmi a právními závěry učiněnými soudy obou stupňů, a pokud by dovolatelka takový extrémní nesoulad formálně a zejména fakticky namítla a odůvodnila, což se však v daném případě nestalo. I v případě, že by její námitka nedostatku zavinění byla uplatněna v souladu s použitým důvodem dovolání, nebylo by ji ani tak možno akceptovat. V uvedeném směru totiž nelze přehlédnout přisouzené podezřelé okolnosti, za kterých tato v časovém úseku dvou měsíců nakoupila euro bankovky poměrně vysoké nominální hodnoty a za kterých je poté z části sama a dílem v součinnosti s obviněným P. P. udávala do oběhu, zejména ve vytypovaných čerpacích stanicích, ve kterých v pozdních večerních nebo nočních hodinách nakupovala omezené množství alkoholu a cigaret tak, aby docílila vrácení převažujícího ekvivalentu udaných bankovek v české měně, a to dokonce v době, kdy s českými korunami v nezanedbatelném množství z předchozího obchodu takové povahy již disponovala (viz body ad II./1, 2 výroku o vině). Není tedy pochyb o tom, že za těchto podmínek jednala při udávání padělaných peněz jako pravých zcela vědomě a že její jednání ve vztahu k platebním místům (obchodním společnostem), ve kterých takto jednala, bylo vedeno podvodným záměrem s cílem vlastního obohacení.
V závěru svého vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně navrhla, aby toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ jiného rozhodnutí vyjádřila ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a na základě tohoto postupu shledal, že dovolání ve smyslu §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], řádně a včas (§265e odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. ř.) a splňuje náležitosti dovolání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněnou vznesené námitky naplňují jí tvrzené dovolací důvody, a shledal, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl uplatněn v souladu se zákonem vymezenými podmínkami. Následně se Nejvyšší soud zabýval důvodem odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy zda nejde o dovolání zjevně neopodstatněné.
Obviněná uplatnila dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v němž je stanoveno, že tento důvod dovolání je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Z takto vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Z těchto důvodů nemohl Nejvyšší soud přihlížet k samotným skutkovým námitkám obviněné, zejména pokud měla za to, že není dostatečně zjištěný skutkový stav, důkazy, které byly v řízení provedeny, nebyly náležitě zhodnoceny, popř. některé skutečnosti nebyly podle jejího názoru prokázány vůbec. V této souvislosti je však nutné ještě poznamenat, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v předchozích rozhodnutích nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. ř., a taktéž přiměřeně např. i usnesení Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03 a II. ÚS 651/02). V té souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř., přičemž tento postup ve smyslu §254 tr. ř. přezkoumává odvolací soud. Zásah Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího do takového hodnocení přichází v úvahu jen v případě, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí (viz např. nález Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 84/94, Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 3, C. H. Beck, 1995, č. 34, str. 257; dále srov. sp. zn. III. ÚS 166/95 nebo III. ÚS 376/03). Takový závěr však s ohledem na obsah a zejména náležité odůvodnění obou citovaných rozhodnutí nižších soudů a jejich návaznost na provedené dokazování, které je zachyceno v Nejvyšším soudem přezkoumaném spisovém materiálu, nelze učinit.
V případě trestného činu padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 tr. zák. za použití §143 tr. zák. pachatel jedná tak, že padělané nebo pozměněné peníze úmyslně udá jako pravé, tj. učiní jakékoli jednání, které směřuje k uvedení takových peněz do oběhu nebo je přímo uvede do oběhu, aniž sám jako pachatel nebo spolupachatel též peníze padělal nebo pozměnil. Jde tedy o veškeré jednání, které je relevantní z právního hlediska, jímž se padělky dostávají z držení osoby jedné do držení osoby jiné. Trestný čin je v tomto případě dokonán až úmyslným udáním takových peněz jako pravých. Pro naplnění znaku udá padělané nebo pozměněné peníze jako pravé stačí tedy jakékoli pachatelovo odevzdání padělaných nebo pozměněných peněz jiné osobě jako pravých. Po subjektivní stránce je vyžadován specifický úmysl udat je jako pravé. Tento úmysl musí být prokázán. K trestnému činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., spáchanému uvedením v omyl, je třeba jednání, kterým pachatel předstírá okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem věci. Uvedení v omyl se může stát lstí, ale může jít i jen o pouhou záměrně nepravdivou informaci. Jde také o úmyslný trestný čin (srov. §4 tr. zák.).
V jediné námitce hmotně právní povahy obviněná A. P. v dovolání uvedla, že jí nebyla prokázána subjektivní stránka. Naplnění této stránky vyplývá pouze z výpovědi svědkyně L. T., jejíž věrohodnost zpochybnila a soudem nebyly tyto pochybnosti vyvráceny. Obviněná bankovky nakoupila jako pravé a podle jejího názoru se nepodařilo prokázat opak.
Především je třeba konstatovat, že námitka obviněné A. P. je převážně skutkové povahy, přesto však Nejvyšší soud považuje za nutné uvést, že z provedeného dokazování v řízení před soudem prvního stupně v návaznosti na obhajobu obviněné vyplynulo, že v polovině měsíce května 2004 úmyslně nakoupila na V. n. v P. od cizinců balkánského původu nejméně 3 kusy padělaných bankovek v nominální hodnotě 500 Euro. Podle závěrů nalézacího soudu dne 24. 5. 2004 v OD T. v P.-Z. „předložila k úhradě nákupu bankovku v nominální hodnotě 500 Euro, která však byla pracovnicí označena za padělek“. Nejpozději do 20. 6. 2004 opět odcestovala do P. „za účelem nákupu dalších takových bankovek v nominální hodnotě 500 Euro, které opět zakoupila na ulici od neznámých cizinců z balkánské oblasti“ … „následně tyto bankovky předala po dohodě obviněnému P., a to jednak u níže uvedených čerpacích stanic ve vozidle, popř. na blíže nezjištěném místě, který je počínaje dnem 20. 6. 2004 začal směňovat opět na české koruny …“ (srov. str. 6 rozsudku nalézacího soudu). Na str. 14 téhož rozsudku nalézací soud konstatuje, že i když se obviněná P. hájí tím, že neměla vědomost o tom, že nakupuje padělané euro bankovky, a tedy nevěděla, že udává tyto peníze jako pravé, nemá toto její tvrzení oporu v provedeném dokazování. Z okolností prvního nákupu euro bankovek soud dovodil, že obviněná musela být srozuměna s tím, že se nejedná o pravé bankovky, neboť k nákupu došlo „na ulici“, od neznámých mužů a za velmi nápadně výhodný směnný kurz. „To, že padělané bankovky pocházely s největší pravděpodobností od „jednoho zdroje“, vede soud k závěru zjištění, že bankovky obsahovaly stejná sériová čísla“, což je podle znalce Ing. Rotta u pravých platidel vyloučené (srov. str. 15 rozsudku). Za podstatnou skutečnost označuje nalézací soud výpověď svědkyně L. T., že bankovky udávané u čerpacích stanic, nepocházely z prvního nákupu uskutečněného obviněnou P., ale až z druhého nákupu, kde figurovala svědkyně L. T. jako přímý svědek. Vědomost obviněné o nepravosti euro bankovek dále rozvádí nalézací soud ve svém rozsudku tím, že „obviněná P. je usvědčována svědkyní L. T., která popsala, jak způsob a okolnosti jejich nákupu, tak i způsob realizace jejich směny u čerpacích stanic, kdy tyto bankovky měli u sebe rozděleny jak obviněný P, tak i obviněná P., která je obviněnému P. případně předala před jejich udáním ve vozidle, popř. na blíže nezjištěném místě“ (str. 15 rozsudku). Nalézací soud uzavřel, že nejpozději dne 20. 6. 2004 byl obviněný P. srozuměn s tím, že obviněná P. disponuje padělanými penězi. S námitkou nevěrohodnosti výpovědi svědkyně L. T. se nalézací soud vypořádal tak, že její výpověď není nevěrohodná jako celek. Fakt, že svědkyni L. T. opustil manžel kvůli dceři obviněné A. P., neznamená nutně, že vypovídala nepravdu. Podle názoru soudu jsou oba obvinění, tedy A. P. i P. P., usvědčováni i z hlediska modusu operandi, tedy způsobu provedení činu.
Na podporu závěrů nalézacího soudu bylo Nejvyšším soudem ze spisového materiálu zjištěno, a to na č. l. 57 a násl. spisu, že Česká národní banka všechny předložené bankovky označila za padělky a stupeň nebezpečnosti označila číslem 3. Na č. l. 88 je založena zpráva od České národní banky ohledně devizového kurzu ve dnech 24. 5. 2004, 18. 6. 2004, 21. 6. 2004, 25. 6. 2004 a 28. 6. 2004, významná z hlediska komparace cen, za které obviněná nakoupila padělané bankovky oproti oficiálnímu kurzu. Na č. l. 93 a 94 spisu jsou pořízeny kopie služebních záznamů z OD T. – Z., zachycující podrobnosti plateb falešnými bankovkami. U hlavního líčení dne 23. 11. 2005 obviněná P. vypověděla: „… jsem jich (myšleno bankovek) na V. n. koupila 3 kusy, každou v nominální hodnotě 500 Euro … cena za jednu bankovku byla asi kolem 29,- Kč“ (č. l. 609). K nákupu v OD T. uvedla: „P. mi říkal, že v T. Eura berou … tak jsem s nimi do T. jela … pokladní to ode mě vzala“. V téže výpovědi na téže straně (č. l. 609) obviněná potvrdila, že u nákupu na V. n. byla pouze se svědkyní L. T. Na dotaz, zda spoluobviněnému P. P. říkala, jakým způsobem bankovky nabyla, uvedla, že o tom věděl, částku mu taky říkala. Obviněná dále vypovídala: „… ohledně Eur jsme se s panem P. nebavili, akorát v tom T., že je falešná …“ (č. l. 610). Vyslýchaný znalec Ing. Jiří Rott u hlavního líčení na dotazy odpověděl, že zkoumaná platidla jsou padělané bankovky, stupeň č. 3 má slovní označení jako zdařilý, kdy můžeme hovořit o průměrné kvalitě padělku (č. l. 613 až 614 spisu).
Odvolací soud ve svém zamítavém rozhodnutí na str. 4 uvedl, že nalézací soud si postupem podle §2 odst. 5 tr. ř. zajistil dostatečné důkazní podklady pro zákonné meritorní rozhodnutí a učinil správné, důkazně podložené skutkové závěry. Podle odvolacího soudu odpovídá zákonu i použitá právní kvalifikace. Městský soud v Praze oprávněně dovodil, že obviněná jako trestně odpovědná pachatelka v době, na místech a způsoby, náležitě specifikovanými v odsuzující části rozsudečného výroku jednak padělané peníze zčásti udala a zčásti se pokusila udat jako pravé a jednak se ke škodě cizího majetku obohatila a zčásti se pokusila obohatit tím, že někoho uvedla či se pokusila uvést v omyl a způsobila tak a zčásti se pokusila způsobit na cizím majetku škodu nikoli malou.
Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené skutečnosti po přezkoumání obsahu spisu dospěl k závěru, že napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 7. 2009, sp. zn. 1 To 122/2009, v návaznosti na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. 41 T 9/2005, nevykazuje takové vady, pro které by jej bylo nutno z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. na podkladě dovolání obviněné A. P. zrušit. Úmysl obviněné se jednoznačně podává již ze samotného znění skutkové části výroku nalézacího soudu, ve kterém stojí „věděla, že se jedná o padělky, přičemž se jednu z těchto bankovek rozhodla použít k podvodnému nákupu“, „předložila k platbě bankovku v nominální hodnotě 500 Eur č. X 00229190037“, když dále společně s obviněným P. P. poté, co „nakoupila v P., V. n.., a dalším blíže neztotožněném místě v P. nejméně 5 ks bankovek v nominální hodnotě 500 Eur v nápadně výhodném kurzu od neznámých cizinců z balkánské oblasti, o nichž věděla, že jsou padělky, po dohodě s obviněným P., který byl rovněž srozuměn s tím, že se jedná o padělané bankovky, tyto se rozhodli použít k podvodným nákupům“, kterých se pak dále dopouštěl obviněný P. tím, že na čerpacích stanicích postupně udával padělané bankovky. Odvolací soud postupoval správně, když zamítl odvolání obou obviněných a potvrdil tak správnost rozsudku nalézacího soudu sp. zn. 41 T 9/2005, ve kterém nalézací soud v odůvodnění shrnuje, že oba obvinění věděli a byli srozuměni s tím, že udali padělané peníze jako pravé. K tomuto závěru dospěl nalézací soud mimo jiné s ohledem na způsob provedení činu, když „obvinění udali (či se pokusili udat) větší množství bankovek o stejné nominální hodnotě 500 Euro (tedy v hodnotě nikoli zcela běžné), ve velmi krátkém časovém sledu, dne 20. 6. 2004 dokonce v rozmezí 45 minut po sobě, a to přesto, že krátce předtím získali částku kolem 13.000,- Kč na hotovosti, volili vždy čerpací stanice v pozdních večerních či nočních hodinách, za účelem získání české měny nakoupili vždy stejné zboží (cigarety, alkohol) za částku v průměru 2.000,- Kč, přičemž zbytek inkasovali v hotovosti“ (str. 16 rozsudku nalézacího soudu). Nalézací soud také postupoval správně ohledně námitky obhajoby ve věci věrohodnosti svědkyně L. T., pokud uvedl, že „o některých skutečnostech mohla tato svědkyně vypovídat jedině v případě, že byla jednání obviněných osobně přítomna“. Závěry nalézacího soudu odpovídají provedeným důkazům také s odkazem na výpověď svědkyně L. T. u hlavního líčení dne 20. 12. 2005, která uvedla, že „pokud se platilo euro bankovkami např. u benzínové pumpy, část u sebe měla paní P. … tyto bankovky vyndávali ze svých oděvů … tyto bankovky nepocházely z V. n., byly nakoupeny jinde, a to paní P. … po nákupu zboží na padělanou euro bankovku si pak oba obvinění rozdělili jak nákup, tak i směněné české koruny“ (srov. č. l. 639 – 640 spisu). Obsah spisového materiálu, výpovědi svědků a ostatní v hlavním líčení provedené důkazy jednoznačně podle názoru Nejvyššího soudu prokazují, že obviněná A. P. si byla vědoma, že nakupuje padělané peníze, což vyplývá zejména z velmi nízké nákupní hodnoty, a to již při prvním nákupu, z čehož jí muselo být naprosto jednoznačně zřejmé, že se nemůže jednat o pravé bankovky. Navíc se však tohoto jednání dopouštěla opakovaně. O tom, že nebyla uvedena v omyl, a to ani v prvním případě v květnu 2004 svědčí její přístup k celému provedení trestné činnosti, kdy bylo již v prvním případě padělané platidlo odhaleno, což jí nevedlo k tomu, aby takové činnosti zanechala, ale naopak v souladu s jejím již předem pojatým úmyslem pokračovala dále v této trestné činnosti společně se spoluobviněným P. P. V příkrém rozporu s obvyklým postupem člověka, který se setká s padělanými penězi, je skutečnost, že si i v návaznosti na to pořídila další padělané bankovky, které spolu s obviněným Petrovajem v krátkém časovém rozpětí udávala jako pravé na benzínových čerpacích stanicích s cílem získat za padělanou měnu zboží či z vrácené sumy české koruny. Přitom nelze přehlédnout, že oba obvinění volili, jak už správně zdůraznily nižší soudy, vždy čerpací stanice v pozdních večerních či nočních hodinách, za účelem získání české měny nakoupili vždy stejné zboží (cigarety, alkohol) za částku v průměru 2.000,- Kč, přičemž zbytek inkasovali v hotovosti. I tento způsob provedení trestné činnosti svědčí o úmyslném udávání padělaných peněz jako pravých. Z těchto důvodů jsou dovolací námitky obviněné týkající se subjektivní stránky zcela nedůvodné. V napadeném rozhodnutí, stejně jako v předcházejícím rozsudku, tedy nedošlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, ale ani k jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení, a proto není dán dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Z obsahu dovolání a po porovnání námitek v něm uvedených se spisovým materiálem, jakož i s přihlédnutím k tomu, jakým způsobem se odvolací soud vypořádal s odvoláním obviněné a se zjištěními nalézacího soudu, je patrné, že rozhodnutí dovoláním napadené a řízení jemu předcházející, netrpí vytýkanými vadami. Z těchto důvodů je třeba jednoznačně dospět k závěru, že jde v případě obviněné A. P. o dovolání zjevně neopodstatněné, a proto je Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. června 2010
Předseda senátu:
Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph. D.
: