ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.631.2010.1
sp. zn. 6 Tdo 631/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. června 2010 o dovolání obviněného P. L., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. 7 To 58/2010, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 30 T 144/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. 7 To 58/2010, bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 23. 10. 2009, č. j. 30 T 144/2009-50, kterým byl obviněný P. L. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. a) tr. zák., a byl odsouzen podle §171 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců, když pro výkon tohoto trestu byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. 7 To 58/2010, podal obviněný prostřednictvím obhájkyně dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), k), l) tr. ř. Naplnění dovolacích důvodů spatřuje v tom, že mu nebyl uložen souhrnný trest, ač v jeho případě byly dány podmínky pro jeho uložení. V další části dovolání konstatuje, že si je sice vědom taxativně vypočtených dovolacích důvodů, které jsou v zákoně uvedeny, kterými jsou přezkoumávány toliko vady právní, nikoli skutkové, přesto „opakuje, že toho, co je mu kladeno za vinu, se po subjektivní stránce nedopustil a necítí se tedy být vinen“. Nesprávnost hmotně právního posouzení skutku podle jeho mínění spočívá v tom, že se „soud nevypořádal s tím, že nebyly zjištěny odpovídající skutkové okolnosti, které by naplňovaly formální znaky trestného činu, resp. fakultativní a obligatorní znaky skutkové podstaty trestného činu, neboť mu nebyla prokázána jakákoliv forma zavinění“. S ohledem na shora uvedené požadoval, aby Nejvyšší soud rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. 7 To 58/2010, zrušil a tomuto soudu věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který se k dovolání obviněného vyjádřil, navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť z rozhodnutí soudů je zcela zřejmé, že se obviněný trestné činnosti dopustil pouhých osm dnů poté, kdy za identické jednání mu byl vyhlášen odsuzující rozsudek, tedy nemůže tvrdit, že si nebyl vědom trestnosti svého jednání a že se ho nedopustil úmyslně. Pokud jde o domáhání se obviněným uložení trestu souhrnného, pak státní zástupce konstatoval, že v daném případě nejsou dány podmínky pro uložení tohoto druhu trestu, neboť se jedná o recidivující trestnou činnost. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. nebyl podle mínění státního zástupce obviněným vůbec odůvodněn. Pokud jde o „neuložení souhrnného trestu“, tak uvedená vada (podle názoru obviněného), neodpovídá podle mínění státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., ale dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (v jeho druhé alternativě).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájkyně [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
V souvislosti s argumentací obviněného je třeba uvést, že souhrnný trest podle §35 odst. 2 tr. zák. uloží soud pachateli podle zásad uvedených v §35 odst. 1 tr. zák., když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. V této souvislosti poukazuje obviněný na níže uvedená rozhodnutí, ve vztahu ke kterým přicházelo podle jeho mínění uložení souhrnného trestu. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. 10. 2009, sp. zn. 5 T 129/2009, byl uvedeným soudem vyhlášen za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí, kterého se obviněný dopustil dne 7. 10. 2009. V předmětné trestní věci (ve které je podáno dovolání) se obviněný dopustil trestné činnosti dne 20. 10. 2009, tedy po vyhlášení rozsudku za jednání, pro které byl vyhlášen rozsudek dne 12. 10. 2009, tudíž k uvedenému nepřichází v úvahu ukládání souhrnného trestu. Dále zmiňuje rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 27. 11. 2009, sp. zn. 3 T 137/2009, za trestnou činnost, které se obviněný dopustil dne 29. 10. 2009 /§171 odst. 1 písm. a) tr. zák./, v daném případě se jednalo tedy o trestnou činnost spáchanou až po vyhlášení rozsudku soudem prvního stupně ve věci, kde je nyní podáno dovolání, tudíž ani v tomto případě nelze hovořit o souhrnnosti, ale je třeba souhlasit se závěrem státního zástupce, že jde u obviněného o recidivující trestnou činnost. S ohledem na níže uvedené skutečnosti je nutno dovolání obviněného v uvedeném směru označit za zjevně neopodstatněné.
Obdobný závěr zaujal Nejvyšší soud také k námitce subjektivní stránky. V rámci objektivity je nutno uvést, že obdobnou námitkou se zabýval již soud odvolací. Z rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá (a je patrno i z důkazů ve spise založených), že obviněný, věděl o tom, že k návštěvě Prahy potřebuje povolení, sám uvedl, že v této souvislosti udělal chybu, svého jednání lituje, věděl o tom, že před osmi dny byl pro stejnou trestnou činnost odsouzen. Všechny tyto skutečnosti prokazují zavinění ve smyslu §4 písm. a) tr. zák., jak konstatoval soud prvního stupně na str. 3 odůvodnění svého rozsudku.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., který rovněž obviněný uplatnil, ten je dán v případě, že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Obviněný se sice zmíněného dovolacího důvodu dovolává, avšak neuvádí, který výrok v rozhodnutí chybí nebo je neúplný. V tomto případě odkazuje Nejvyšší soud na usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 452/07, ze kterého mj. vyplývá, že není možno po Nejvyšším soudu požadovat, aby dovozoval z jakých hledisek je rozhodnutí napadáno, neboť je-li uplatněná námitka neurčitá, vyvolává svojí neurčitostí nepřezkoumatelnost. V souvislosti s obsahem argumentace obviněného v dovolání, lze však souhlasit s názorem státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, že nerozhodnutí o souhrnném trestu, které obviněný soudům vytýká, nelze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., ale pod §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak k tomuto dovolacímu důvodu se již Nejvyšší soud vyjádřil. Ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu /§265b odst. 1 písm. k) tr. ř./ přichází v úvahu postup podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Vedle dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Konkrétně však neuvedl, v čem naplnění tohoto dovolacího důvodu spatřuje.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Protože z obsahu dovolání nelze jednoznačně určit, kterou z variant obviněný konkrétně uplatňuje, Nejvyšší soud vzal v úvahu obě varianty dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
K první části dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Nejvyšší soud uvádí, že tento dovolací důvod (v části první) má zajišťovat nápravu tam, kde soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (odvolání nebo stížnost) zamítl nebo odmítl podle §253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. ř. (u odvolání), u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. Jinými slovy řečeno, obviněnému nesmí být odepřen přístup k soudu druhého stupně, jsou-li splněny podmínky pro meritorní přezkum napadeného rozhodnutí.
V dané věci se však o takový případ nejedná. Je zřejmé, že odvolacím soudem byl rozsudek soudu prvního stupně po věcné stránce přezkoumán. Tím, že odvolací soud postupem podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, je zřejmé že rozsudek soudu prvního stupně podrobil meritornímu přezkumu. Lze tedy uzavřít, že obviněnému nebyl přístup k soudu druhého stupně nikterak odepřen. Z tohoto důvodu Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v této části nemohl obviněný žádnými námitkami naplnit.
Jde-li o druhou alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., Nejvyšší soud vycházeje z toho, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., musí konstatovat, že s touto částí dovolání se vypořádal přímo v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nezbývá mu nic jiného, než na toto odůvodnění odkázat.
V souvislosti s uvedenými námitkami obviněného Nejvyšší soud připomíná, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem, přičemž neexistuje ústavně zaručené základní právo na trojinstančnost řízení (srov. III. ÚS 298/02, sp. zn. IV. ÚS 29/07). V rámci dovolacího řízení nelze připustit, aby se obviněný domáhal změny v hodnocení důkazů, neboť následkem by bylo zcela jiné skutkové zjištění, které by odpovídalo jeho představám a je v příkrém rozporu s objektivně zjištěným skutkovým stavem a následně ve svém důsledku by muselo vést i k jiné právní kvalifikaci, která by však byla založena na jiném skutkovém zjištění, než které bylo učiněno a je předmětem dovolacího řízení.
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného podané s odkazem na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), k), l) tr. ř. odmítl jako celek podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Z toho důvodu Nejvyšší soud nemusel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. června 2010
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann