ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.1015.2010.1
sp. zn. 8 Tdo 1015/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. září 2010 o dovolání obviněného V. M., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 5. 2010, sp. zn. 4 To 218/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 12 T 176/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 1. 3. 2010, sp. zn. 12 T 176/2009, byl obviněný V. M. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. 4 tr. zák., kterého se podle skutkových zjištění tam popsaných dopustil tím, že opakovaně nejméně v době od 13. 6. 2009 do 10. 8. 2009 nejméně v sedmi případech v B. na ulici K. i jinde telefonicky vyhrožoval a verbálně napadal zasíláním SMS zpráv poškozenou E. J., pokoušel se ji kontaktovat telefonem na pevné lince a při setkání poblíž školy navštěvované dcerou poškozené E. J., s touto komunikoval, přestože na základě usnesení Městského soudu v Brně ze dne 7. 10. 2008, sp. zn. 72 Nc 12/2008, které nabylo právní moci dne 7. 10. 2008, mu bylo nařízeno zdržet se setkávání s E. J. a jejími dcerami, navazovat s nimi kontakt včetně přibližování se k nim, a dále na základě následného usnesení Městského soudu v Brně ze dne 10. 11. 2008, sp. zn. 72 Nc 12/2008, které si osobně převzal dne 18. 12. 2008 a toto nabylo právní moci dne 3. 1. 2009, trvá předběžné opatření nařízené usnesením Městského soudu v Brně dne 7. 10. 2008, sp. zn. 72 Nc 12/2008 a prodlužuje se do dne 7. 10. 2009.
Za tento trestný čin byl obviněný podle §171 odst. 4 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 18. 5. 2010, sp. zn. 4 To 218/2010, odvolání podané proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně obviněným, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Obviněný toto rozhodnutí odvolacího soudu napadl dovoláním podaným prostřednictvím obhájce Mgr. Miroslava Klusáčka z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V jeho obsahu uvedl, že z provedeného dokazování není možno dospět k jednoznačnému závěru, že se dopustil jednání, které je popisováno ve výrocích napadeného rozhodnutí, a že z provedeného dokazování nevyplývá, že by měly být z jeho strany naplněny veškeré zákonem předvídané znaky skutkové podstaty trestného činu, jímž byl uznán vinným.
Obviněný s odkazem na svá tvrzení uváděná v předchozích stádiích trestního řízení znovu zopakoval, že se jednání, jež mu je kladeno za vinu, nedopustil, a zdůraznil, že není pravda, že by poškozené telefonicky vyhrožoval, že by ji verbálně napadal zasíláním SMS. Za nepravdivé označil i to, že by ji kontaktoval na pevné telefonické lince. Naopak bylo voláno na jeho mobilní telefon, z kterého mu bylo vyhrožováno, přičemž posléze zjistil, že to bylo telefonní číslo poškozené. Obviněný odmítal tvrzení poškozené, jež bylo převzato i do skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně, že by navazoval kontakty s poškozenou nebo její dcerou E. J., neboť taková skutečnost nebyla žádnými důkazy prokázána. Nebylo tak možné dojít k závěru, že by s dcerou navazoval kontakt poblíž školy. Šlo o náhodné setkání, kdy se dcera k obviněnému sama hlásila, přičemž on ji nevyhledával, ani setkání neplánoval. Nebyla tak naplněna subjektivní stránka trestného činu podle §171 odst. 4 tr. zák., neboť nedošlo k tomu, že by úmyslně mařil výkon úředního rozhodnutí. Nelze jednoznačně konstatovat, že k části jednání popsanému ve výrokové větě napadeného rozhodnutí došlo. Dovolatel také uvedl, že soud prvního stupně pochybil, pokud nevyhověl návrhům obviněného na doplnění dokazování a nevyslechl svědkyně E. J. a E. B.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) napadená rozhodnutí z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušil a poté věc sám rozhodl podle §265m odst. 1 tr. ř., a to tak, že ho zprostí obžaloby.
K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství, který uvedl, že byť je dovolání podáno s odkazem na důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti uplatněné námitky směřují výlučně proti neúplnosti dokazování a proti hodnocení provedených důkazů, čímž dovolání fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění. Nesprávnost skutkových zjištění není obsahem žádného z dovolacích důvodů vymezených v §265b tr. ř., a proto je není možné považovat za důvody dovolání podané v souladu se zákonem. V závěru navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a dále zkoumal, zda uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze považovat za důvod dovolání v tomto zákonném ustanovení vymezený, neboť dovolání je možné podat pouze z důvodů taxativně stanovených v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
V případě důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení, musí být tento důvod v dovolání skutečně (tedy materiálně, nikoliv jen formálně) tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Nelze tedy postupovat opačně, že jsou v dovolání tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudu druhého stupně a s ohledem na obhajobu obviněného jinak hodnotit důkazy již provedené, a v důsledku takových tvrzených skutkových vad je dovozováno, že obviněný se činu, jímž byl uznán vinným, nedopustil, jak to činí obviněný v podaném dovolání. V takovém případě nebyl materiálně, tedy ve skutečnosti uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však v ustanovení §265b tr. ř. pro podání dovolání není uveden, a proto je třeba postupovat podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a podané dovolání odmítnout, neboť dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Ve vztahu ke všem těmto zásadám je též třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, III. ÚS 282/03, IV. ÚS 449/03).
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný v dovolání své výhrady zaměřil proti zjištěnému skutkovému stavu, s nímž se neztotožnil, a který nepovažoval za správný. Podstata jeho výhrad spočívá v tom, že se skutku, jak je ve výroku rozsudku soudu prvního stupně popsán, nedopustil. Uplatnil vlastní verzi, podle níž nevyvolával žádné snahy o kontakty s poškozenou a jejími dcerami, a došlo-li k nim, byly zcela náhodné, když tvrdil, že on nikoho nekontaktoval, s nikým telefonicky nehovořil ani nikomu nevyhrožoval verbálně prostřednictvím zpráv SMS a ze strany soudu nebyly provedeny takové důkazy, které by jeho tvrzení popřely. Vytkl tudíž soudům i neúplnost dokazování, neboť pokud se domáhal výslechu nezletilých dcer poškozené, soud mu nevyhověl.
Na podkladě takto vyjádřených argumentů, Nejvyšší soud shledal, že obviněný neuplatnil primárně takovou výhradu, která by měla hmotněprávní charakter, jak označený dovolací důvod předpokládá. Naopak veškeré své námitky zaměřil proti postupu soudu při provádění a hodnocení provedených důkazů ve smyslu procesního ustanovení podle §2 odst. 5, 6 tr. ř.
Pokud obviněný vytýkal nedostatky hmotně právní povahy týkající se subjektivní stránky a nenaplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu podle §171 odst. 4 tr. zák., jímž byl uznán vinným, činil tak na zcela jiném skutkovém základě, než je popsán ve výroku rozsudku soudu prvního stupně. Obviněný pro tyto své výhrady vycházel na podkladě vlastní verze skutkového stavu, který dovozuje toliko podle své obhajoby spočívající v tom, že se v rozsudku zjištěným způsobem nechoval.
Takto obviněným uplatněné argumenty svědčí o tom, že obviněný obecná kritéria rozhodná pro uplatnění dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplnil, a v dovolání použil výhrady, jež na označený důvod nedopadají. Tvrzení, že nebyla naplněna skutková podstata trestného činu, jímž byl uznán vinný, což je zásadně námitka právní povahy, nelze bez dalšího podložení právními argumenty považovat za skutečnost, která by na označený dovolací důvod dopadala. Obviněný tudíž primárně vznesl námitky proti postupu soudu při hodnocení důkazů a na jejich podkladě vytýkal nesprávnost učiněných skutkových závěrů.
Námitky obviněného tudíž nejsou způsobilé naplnit právně relevantním způsobem dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V uvedené souvislosti považuje Nejvyšší soud za potřebné odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, podle něhož označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonných dovolacích důvodů, nikoliv jen jejich označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Vzhledem k tomu, že obviněný směřoval dovolání prioritně do oblasti skutkových zjištění, je nezbytné uvést, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl uplatněn toliko formálně, tj. právně irelevantně.
S ohledem na zásadu, že zásah do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně je v rámci dovolacího řízení možný jen v případě, že mezi těmito na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé existuje extrémní nesoulad, jenž dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku vytkne a podřadí jej pod dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je vhodné zmínit, že takové skutečnosti v daném případě nebyly dovoláním vytýkány ani dovolacím soudem zjištěny.
Obviněný v dovolání vytýkal, jak již bylo shora zmíněno, že zjištěný skutkový stav byl vystavěn na nepřesvědčivých a nevěrohodných důkazech a pro vymezení skutkového stavu věci podal vysvětlení z hlediska svých vlastních přístupů o tom, jak celá událost proběhla, když popřel, že by se s dcerou poškozené záměrně viděl a kontaktoval ji, nebo když tvrdil, že to byla poškozená, která jemu telefonicky vyhrožovala. Je tedy patrné, že se domáhal toho, aby soudy uvěřily jeho verzi obhajoby, ze které mělo vyplývat, že se činu kladeného mu za vinu nedopustil.
V této souvislosti je nad rámec podaného dovolání vhodné pro úplnost dodat, že uplatněné výhrady jsou jen opětovným zopakováním již v rámci odvolacího řízení obviněným uváděné obhajoby, jíž byla ze strany soudu věnována dostatečná a potřebná pozornost. Nelze přehlédnout, že soudem prvního stupně byly důkazy provedeny v souladu s hledisky vymezenými v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., a proto na základě nich učiněná skutková zjištění nevyvolávají pochybnosti. Soud druhého stupně se obhajobou obviněného rovněž zabýval, a v odůvodnění svého rozhodnutí shledal, že jeho verze o tom, že uvedený skutek nespáchal, není podporována žádnými provedenými důkazy, když navíc stojí zcela osamocena proti jiným důkazům, zejména výpovědi poškozené, která je potvrzena SMS zprávami, jenž jí obviněný zasílal.
Vzhledem k tomu, že námitky obviněného právně relevantním způsobem nedopadají na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani na žádný z dalších důvodů dovolání podle §265b odst 1, 2 tr. ř., Nejvyšší soud dovolání obviněného V. M. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než jsou zákonem vymezeny. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 8. září 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová