ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.1395.2010.1
sp. zn. 8 Tdo 1395/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. listopadu 2010 dovolání obviněného K. H., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 2 To 202/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 2 T 146/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného K. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 27. 4. 2010, sp. zn. 2 T 146/2009, byl obviněný K. H. uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., kterého se podle skutkových zjištění tam popsaných dopustil tím, že dne 25. 3. 2009 v přesně nezjištěné době od 5.00 hodin do 6.45 hodin v Š. na schodišti před restaurací S. na ulici gen. S. požadoval po Z. M., vydání finanční hotovosti, jinak že ho zbije, a když toto poškozený odmítl, uhodil ho nejprve hlavou, a poté i pěstí do obličeje, následkem čehož poškozený upadl na zem, kdy mu obviněný prohledal ledvinku, kterou měl poškozený připnutou kolem pasu, z té mu sebral občanský a řidičský průkaz a způsobil poškozenému zranění – podlitinu pravého očního víčka.
Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák., k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci jako soud odvolací usnesením ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 2 To 202/2010, odvolání obviněného podané proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podle §256 tr. ř. zamítl.
Obviněný podal proti uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím svého obhájce JUDr. Petra Jaška s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, v němž uvedl, že soud druhého stupně vyhodnotil záznam z kamerového systému zachycující odchod poškozeného a obviněného z herny P. v 6.08 po ulici gen. S. směrem k hlavní poště s tím, že oba mohli přejít následně na opačnou stranu a dojít k restauraci S., aniž byli kamerou zaznamenáni, což však podle obviněného neodpovídá skutečnosti. Obviněný namítl, že i při chůzi po opačné straně vozovky zachycuje kamerový systém právě tu část, kde je pasáž, z níž je vchod do restaurace S. Pokud je závěr odvolacího soudu správný, byl by příchod poškozeného a obviněného od 6.08 do 6.45 hodin zaznamenán, k čemuž však nedošlo. Poškozený nevysvětlil, proč, když měl z obviněného obavy, se s ním družně pohyboval do herny i z herny. Poškozený, přesto, že byl seznámen s obsahem kamerových záznamů, nevysvětlil soudu, z jakých důvodů jsou jeho opakované výpovědi v rozporu s kamerovými záznamy. Obviněný od samého počátku uváděl, že poškozený u sebe neměl peníze, neboť si od něj půjčoval částku 200,- Kč, a pokud tomu tak bylo, neměl žádný důvod po něm požadovat v uvedenou dobu peníze, a aby mu půjčku vrátil, od poškozeného převzal doklady. Jestliže by obviněný skutečně spáchal trestný čin podle §234 tr. zák. a nenalezl žádné peníze, neměl by žádný důvod obviněnému odcizit občanský a řidičský průkaz.
S ohledem na shora uvedené obviněný navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu druhého stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. v písemném vyjádření k dovolání poté, co nejprve shrnul obviněným uplatněné námitky, poukázal na obsah a smysl dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a dovodil, že uplatněné námitky v projednávané věci pod tento dovolací důvod zařadit nelze. Shledal, že obviněný napadal výhradně skutková zjištění učiněná soudy prvního a druhého stupně a domáhal se jiného hodnocení důkazů, které by pro něj bylo příznivější. Státní zástupce však zdůraznil, že Okresní soud v Šumperku provedl dokazování v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí, a nezjistil, že by soudy založily svá rozhodnutí na procesně nepřípustných důkazech nebo že by při svém rozhodování o vině přihlížely k jiným důkazům než k těm, které byly v řízení provedeny. Nedovodil ani extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů a jejich právním posouzením, protože vina obviněného není odůvodněna toliko záznamem z kamerového systému, ale i dalšími důkazy, zejména výpovědí poškozeného. S ohledem na shora uvedené státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a dále zkoumal, zda uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g), tr. ř. lze považovat za důvod dovolání v tomto zákonném ustanovení vymezený, neboť dovolání je možné podat pouze z důvodů taxativně stanovených v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Podle vymezení dovolacího důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož lze podat dovolání, když rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Ve vztahu ke všem těmto zásadám je též třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, III. ÚS 282/03, IV. ÚS 449/03).
Námitka, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., musí být v dovolání skutečně (tedy materiálně, nikoliv jen formálně) tvrzena a odůvodněna konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Není přípustné postupovat opačně, a v dovolání tvrdit pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudu druhého stupně a s ohledem na obhajobu obviněného jinak hodnotit důkazy již provedené, a v důsledku takových tvrzených skutkových vad dovozovat, že obviněný se činu, jímž byl uznán vinným, nedopustil. V takovém případě nebyl uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však v ustanovení §265b tr. ř. pro podání dovolání není uveden.
Nejvyšší soud z obsahu podaného dovolání shledal, že obviněným uplatněné výhrady se týkaly polemiky s výsledky vyhodnocení kamerového záznamu, podle něhož nebyl pohyb obviněného na místě činu zaznamenán. Na základě tohoto jediného důkazu obviněný dovozoval, že se činu nedopustil. Takto uplatněné výhrady směřovaly zejména proti způsobu prováděného dokazování, na základě něhož soudy neuvěřily jeho obhajobě, ale své rozhodnutí opřely o důkazy jiné, zejména výpověď poškozeného, jíž považovaly za věrohodnou. Je tak zřejmé, že zásadně obviněný své výhrady zaměřil proti učiněným skutkovým zjištěním, se kterými se neztotožnil.
Na základě těchto skutečností Nejvyšší soud shledal, že obviněný neuplatnil žádnou výhradu, která by měla hmotněprávní charakter, jak označený dovolací důvod předpokládá. Naopak veškeré výtky zaměřil proti postupu soudu při hodnocení provedených důkazů. Obviněný tak zcela v rozporu s tím, jak je skutkový děj popsán ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, tvrdil, že on poškozeného nenapadl, a že ze strany soudu nebyly provedeny takové důkazy, které by jeho tvrzení popřely. Teprve na podkladě takto změněného skutkového stavu, obviněný dovozoval, že nebyly naplněny znaky trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. Uvedené argumenty svědčí o tom, že obviněný obecná kritéria rozhodná pro uplatnění dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplnil, a v dovolání použil výhrady, jež na označený důvod nedopadají.
Protože obviněný tudíž primárně vznesl námitky proti postupu soudu při hodnocení důkazů a na jejich podkladě vytýkal nesprávnost učiněných skutkových závěrů, Nejvyšší soud připomíná usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, podle něhož označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonných dovolacích důvodů, nikoliv jen jejich označení, je zároveň podmínkou, ale i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
S ohledem na zásadu, že zásah do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně je v rámci dovolacího řízení možný jen v případě, že mezi těmito na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé existuje extrémní nesoulad, jenž dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku vytkne a podřadí jej pod dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je vhodné zmínit, že takové skutečnosti v daném případě nebyly dovoláním vytýkány ani dovolacím soudem zjištěny.
Obviněný v dovolání vytýkal, jak již bylo shora zmíněno, že zjištěný skutkový stav byl vystavěn na nepřesvědčivých a nevěrohodných důkazech a pro vymezení skutkového stavu věci podal vysvětlení z hlediska svých vlastních přístupů o tom, jak události toho večera probíhaly, když popřel, že by obviněného fyzicky napadl, nebo že by po něm požadoval peníze. Je tedy patrné, že se domáhal toho, aby soudy uvěřily jeho verzi obhajoby, ze které mělo vyplývat, že se činu kladeného mu za vinu nedopustil.
V této souvislosti je nad rámec podaného dovolání vhodné pro úplnost dodat, že uplatněné výhrady jsou jen opětovným zopakováním již v rámci předchozího řízení obviněným uváděné obhajoby, jíž byla ze strany soudu věnována dostatečná a potřebná pozornost. Nelze přehlédnout, že soudem prvního stupně byly důkazy provedeny v souladu s hledisky vymezenými ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., a proto na základě nich učiněná skutková zjištění nevyvolávají pochybnosti. Soud druhého stupně se obhajobou obviněného rovněž zabýval, a v odůvodnění svého rozhodnutí shledal, že jeho verze o tom, že uvedený skutek nespáchal, není podporována žádnými provedenými důkazy. Obhajoba obviněného stojí zcela osamocena proti jiným důkazům, zejména výpovědi poškozeného a svědkyně V. V. Naopak výpovědi svědků, kteří svědčili v neprospěch poškozeného, považoval soud za nevěrohodné, a to pro množství nesrovnalostí mezi nimi navzájem, ale i v souvislosti s jinými důkazy ve věci provedenými. Průběh děje, tak jak ho popsal poškozený, odpovídá také události, která předcházela samotnému napadení, když již kolem 3.28 hodin předmětného dne byla vyslána hlídka k restauraci K., kde probíhal konflikt mezi poškozeným a obviněným, přičemž poškozený měl obavy z napadení, neboť obviněný byl již silně opilý a vystupoval agresivně (č. l. 3).
Vzhledem k tomu, že námitky obviněného právně relevantním způsobem nedopadají na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani na žádný z dalších důvodů dovolání podle §265b odst 1, 2 tr. ř., Nejvyšší soud dovolání obviněného K. H. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 16. listopadu 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová