ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.765.2010.1
sp. zn. 8 Tdo 765/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. července 2010 o dovolání obviněného R. N. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2010, sp. zn. 67 To 247/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 3 T 88/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. N. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 22. 6. 2009, sp. zn. 3 T 88/2008, byl obviněný R. N. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se podle skutkových zjištění dopustil tím, že
1) v blíže nezjištěné době měsíce února či března roku 2006 převzal v provozovně společnosti NVK, s. r. o., v P., D. od poškozeného J. K., osobní motorové vozidlo zn. VW Caddy Combi, které měl podle dohody s poškozeným vyčistit, a ohledně kterého mohl zprostředkovat poškozenému jeho prodej případnému zájemci, avšak obviněný namísto toho vozidlo v hodnotě nejméně 74.000,- Kč v blíže neurčené době měsíce května 2006 bez vědomí a souhlasu poškozeného prodal P. V., čímž poškozenému J. K. způsobil škodu ve výši 74.000,- Kč, když jemu peníze za prodej tohoto vozidla nepředal,
2) v blíže nezjištěné době jara roku 2006 převzal na blíže nezjištěném místě od poškozeného J. K., osobní motorové vozidlo BMW 528i, které poškozený předtím získal jako protihodnotu za vozidlo Renault Vel Satis, od M. A. s tím, aby toto vozidlo dopravil a poté nabídl k prodeji a s vědomím poškozeného prodal a utržené peníze za prodej mu předal, avšak na místo toho obviněný toto vozidlo asi po měsíci dispozice s ním prodal blíže nezjištěnému kupci bez vědomí poškozeného, kterému z jeho prodeje nepředal ani žádné prostředky, čímž poškozenému J. K. způsobil škodu ve výši nejméně 182.700,- Kč odpovídající hodnotě tohoto motorového vozidla, přičemž poškozenému současně ani nepředal částku 200.000,- Kč, kterou pro ten účel převzal pro poškozeného též v blíže nezjištěné době jara roku 2006 od M. A. a která představovala doplatek kupní ceny za vozidlo Renault Vel Satis, čímž poškozenému způsobil ještě škodu ve výši 200.000,- Kč, a tímto jednáním proto způsobil poškozenému celkovou škodu ve výši 456.700,- Kč.
Za tento trestný čin byl obviněný podle §248 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti čtyř měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Obviněný byl dále podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby pro další skutek v rozsudku popsaný, jímž měl spáchat dílčí útok pokračujícího trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 22. 2. 2010, sp. zn. 67 To 247/2009, podle §256 tr. ř. zamítl odvolání, která podali jednak státní zástupce proti zprošťující části rozsudku a jednak obviněný proti výroku o vině a trestu.
Obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. Petra Juráka podal proti shora uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, v jehož počátku poukázal na obsah svého opravného prostředku a jeho odůvodnění. V dovolání rozvedl, že se s napadeným rozhodnutím neztotožňuje, protože provedené důkazy byly hodnoceny nesprávně a neobjektivně, převážně v neprospěch obviněného, a jeho vina nebyla jednoznačně prokázána. Ve vztahu ke skutku pod bodem 1) namítl, že byl oprávněně přesvědčen, že poškozený souhlasí s převodem vozidla na obviněného, jak ústně mezi nimi bylo dohodnuto, což dosvědčuje to, že poškozený obviněnému předal veškeré doklady od vozidla. Cenu 70.000,- Kč obviněný poškozenému zaplatil již brzy po převzetí, neboť měl v úmyslu si jej koupit pro sebe. Proto poškozený vozidlo až do trestního oznámení dne 31. 1. 2007 nesháněl, neurgoval ani zaplacení kupní ceny, když neexistuje žádná listina, kterou by se poškozený po obviněném domáhal jakéhokoli plnění souvisejícího s vozidlem VW Caddy. Ohledně skutku pod bodem 2) obviněný zpochybnil výpověď poškozeného s tím, že v trestním oznámení ze dne 29. 1. 2007 uvedl, že předmětné vozidlo Renault Vel Satis svěřil v březnu 2006 za účelem jeho vyčištění a nabídnutí k prodeji, avšak později poškozený své výpovědi měnil. Podle obviněného nemohla vzniknout škoda ve výši 340.000,- Kč, protože faktura založená ve spise svědčí o tom, že poškozený měl za vozidlo zaplatit 242.000,- Kč. Obviněný v dovolání poukázal také na existenci zmocnění, které dal poškozený ke zprostředkování převodu vozidla R. H., kdy se novým držitelem vozidla na základě tohoto zmocnění stala M. M. Obviněný zdůraznil, že vozidlo BMW 528i osobně převzal syn poškozeného, a peníze ve výši 200.000,- Kč předal obviněnému M. A., který tuto částku od obviněného nikdy nepožadoval a tuto částku poté dovolatel dal synovi poškozeného, jak potvrdil i svědek M. M. Obviněný poukázal též na to, že výpovědi poškozeného a svědků jsou nepravdivé a účelové, když v různých fázích trestního řízení vypovídali odlišně. Z tohoto pak dovodil skutečný průběh převodu vozidla Vel Satis, a zdůraznil rozpory ve výpovědi poškozeného se závěrem, že se verze výpovědi poškozeného liší od té, kterou vzaly za prokázanou soudy obou stupňů. Ve věci mělo být řešeno pouze nedoplacení kupní ceny za vozidlo BMW, které obviněný pro poškozeného prodával, což však netvoří skutkovou podstatu žádného trestného činu.
Z důvodů shora uvedených obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2010, sp. zn. 67 To 247/2009, a aby ve věci sám rozhodl v souladu s §265m tr. ř. a zprostil jej obžaloby v plném rozsahu, popř., aby zrušil napadené rozhodnutí a přikázal soudu druhého stupně, o jehož rozhodnutí jde, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který poté, co nejprve shrnul obsah dovolání, nepřisvědčil argumentaci dovolatele, neboť uplatněný důvod předpokládá, že dovolatel namítne vady v právním posouzení skutku, respektive vytkne vadu v jiném hmotněprávním posouzení. Obviněný však brojil výlučně proti způsobu, jímž soudy činné v této věci hodnotily provedené důkazy, přičemž svými výhradami primárně mířil proti správnosti skutkových zjištění, nikoli proti aplikaci ustanovení hmotného práva. Takové výhrady nelze podřadit pod důvod dovolání deklarovaný obviněným a nevyhovují ani žádnému jinému ze zákonem definovaných důvodů. Obviněný v dovolání uplatnil tytéž námitky, které tvořily podstatu jeho obhajoby po celou dobu řízení, s nimiž se soudy obou stupňů vypořádaly. V závěru svého vyjádření státní zástupce uvedl, že napadené rozhodnutí soudu druhého stupně ani řízení jemu předcházející netrpí žádnou vadou, kterou by bylo nutno odstranit cestou dovolání a navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dále zkoumal, zda uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g), tr. ř. je možné považovat za důvod dovolání v tomto zákonném ustanovení vymezený, neboť dovolání lze podat pouze z důvodů taxativně stanovených v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
S odkazem na tato kritéria významná pro řádné uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je se zřetelem na obsah podaného dovolání třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, III. ÚS 282/03, IV. ÚS 449/03).
V případě důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení, musí být tento důvod v dovolání skutečně (tedy materiálně, nikoliv jen formálně) tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí. Nelze proto vznášet pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a s ohledem na obhajobu obviněného jinak hodnotit důkazy již provedené, a v důsledku takových tvrzených skutkových vad dovozovat, že obviněný se činu, jímž byl uznán vinným, nedopustil. V takovém případě nebyl materiálně uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však v ustanovení §265b tr. ř. pro podání dovolání není uveden a Nejvyšší soud není povinen v takovém případě dovolání věcně přezkoumávat.
Jak je patrné z podaného dovolání, obviněný R. N. takto stanovené podmínky nerespektoval, neboť brojil výhradně proti učiněným skutkovým zjištěním, s nimiž se neztotožnil a považoval je za nesprávná s poukazem na to, že se skutku kladeného mu za vinu způsobem, tak jak jej popsal soud prvního stupně, nedopustil. Spáchání žalovaného skutku popírá s ohledem na to, že podle něj neexistuje přímý důkaz svědčící o jeho vině, když důkazy, o něž soudy své rozhodnutí opřely, především výpověď poškozeného, zpochybnil a tvrdil, že i výpovědi dalších svědků, které byly podkladem pro rozhodnutí o vině, nejsou věrohodné.
Nejvyšší soud však podle obsahu podaného dovolání shledal, že ačkoliv obviněný své výhrady předložil jako otázky právní povahy, když tvrdil, že nenaplnil znaky uvedeného trestného činu, brojil materiálně (fakticky) proti okolnostem, které jsou vyjádřeny ve skutkovém zjištění výroku o vině napadeného rozsudku, s nímž se neztotožnil a nepovažoval takto vymezený skutek za správný. V uvedené souvislosti považuje Nejvyšší soud za potřebné odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, podle něhož označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonných dovolacích důvodů, nikoliv jen jejich označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Takto uvedené argumenty svědčí o tom, že obviněný obecná kritéria rozhodná pro uplatnění dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplnil, a v dovolání použil výhrady, jež na označený důvod nedopadají. Tvrzení, že nebyla naplněna skutková podstata trestného činu, jímž byl uznán vinný, což je zásadně námitka právní povahy, nelze bez dalšího podložení skutečnými právní argumenty považovat za skutečnost, která by na označený dovolací důvod dopadala.
Nad rámec podaného dovolání považuje Nejvyšší soud za vhodné pro úplnost dodat, že uplatněné výhrady jsou jen opětovným zopakováním již v rámci odvolacího řízení obviněným uváděné obhajoby, jíž byla ze strany soudu věnována dostatečná a potřebná pozornost. Soud prvního stupně provedl všechny potřebné důkazy v souladu s hledisky vymezenými v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., a proto na základě nich učiněná skutková zjištění nevyvolávají pochybnosti. Soud druhého stupně se obhajobou obviněného rovněž zabýval, a v odůvodnění svého rozhodnutí dostatečně vysvětlil, z jakých důvodů je jeho verze o tom, že uvedený skutek nespáchal, podporována pouze výpovědí svědka M. M., jemuž rovněž nebylo možné uvěřit. Poukázal na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, který se rozpory ve výpovědích zabýval dostatečně a zdůvodnil, proč za podklad svého rozhodnutí o vině obviněného vzal především výpovědi poškozeného, když výpověď obviněného a svědka M. M. považoval za účelové a nevěrohodné. Nejvyšší soud tak konstatuje, že nebyly zjištěny takové nedostatky, které by skutkové závěry soudů činily nepřesvědčivými nebo pochybnými.
Vzhledem k tomu, že námitky obviněného právně relevantním způsobem nedopadají na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani na žádný z dalších důvodů dovolání podle §265b odst. 1, 2 tr. ř., Nejvyšší soud dovolání obviněného R. N. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než jsou zákonem vymezeny. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. července 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová