ECLI:CZ:NS:2011:3.TDO.1175.2011.1
sp. zn. 3 Tdo 1175/2011-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 12. října 2011 dovolání, které podal obviněný I. K. , proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 4. 2011, sp. zn. 3 To 244/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 1 T 22/2009, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného I. K. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 20. 1. 2011, p. zn. 1 T 22/2009 , byl obviněný I. K. uznán vinným trestným činem útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), kterého se dopustil tím, že „ dne 13. 11. 2008 kolem 17.20 hodin ve Ch., okr. J. H. poté, co policisté Policie ČR obvodní oddělení S. prap. A. C. a prap. V. D. začali provádět prošetřování přestupku, z jehož spáchání byl podezřelý obž. K., tak tento byl policisty přivolán ven, vyšel z obytné části svého domu v doprovodu svého psa, křížence rasy rhodéský ridgeback s american pitbullteriérr začal policistům nadávat, slovně je urážel a ohrožoval je železnou tyčí v délce 154 cm o průměru 4 cm a hmotnosti 2,9 kg, kterou zvedl nad hlavu a s napřaženou šel proti policistům, kteří před ním ustupovali až ke služebnímu vozidlu zaparkovanému na příjezdové cestě cca 7 metrů od předzahrádky, kde stáli, a proti policistům poté poštval svého psa, který na základě jeho pokynu na policisty zaútočil tak, že se zakousl do levého hýžďového svalu prap. C., kterému způsobil tržné rány, které si vyžádaly lékařské ošetření a pracovní neschopnost od 14. 11. 2008 do 7. 12. 2008, přičemž se jednalo o psa, který již předtím několikrát místní občany pokousal “.
Za to byl obviněný odsouzen podle §155 odst. 2 tr. zák. za použití §45 odst. 1, odst. 2 a §45a odst. 1 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 160 (sto šedesát) hodin. Současně byl obviněnému podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. uložen trest propadnutí věci, a to 1 ks lešenářské trubky o průměru 4 cm, délky 1,54 m a váhy 2,93 kg, a psa slyšícího na jméno A., křížence Rhodesian Ridgeback a American Pitbullterrier. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo obviněnému dále uloženo podle §228 odst. 1 tr. ř. zaplatit na náhradě škody Policii ČR, Krajskému ředitelství Policie ČR Jihočeského kraje, České Budějovice, částku ve výši 4.973,- Kč.
Proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci podal obviněný I. K. odvolání směřující do všech výroků rozsudku. Současně odvolání podala i státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Jindřichově Hradci, která jej směřovala toliko do výroku o trestu obecně prospěšných prací.
O odvoláních rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 20. 4. 2011, sp. zn. 3 To 244/2011 , a to tak, že k odvolání obviněného i státní zástupkyně okresního státního zastupitelství napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným trestným činem útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), b) tr. zák., jehož se dopustil dle skutkových zjištění tím, že „ dne 13. 11. 2008 kolem 17.20 hodin ve Ch., okr. J. H. poté, co policisté Policie ČR Obvodní oddělení S. prap. A. C. a prap. V. D. začali provádět prošetřování přestupku, z jehož spáchání byl podezřelý obžalovaný K., tak tento byl policisty přivolán ven, vyšel z obytné části svého domu v doprovodu svého psa, křížence Rhodesian Ridgeback a American Pit Bull Terrier (dle vzhledu), a začal policistům nadávat, slovně je urážel a ohrožoval je železnou tyčí v délce 154 cm o průměru 4 cm a hmotnosti 2,93 kg, kterou zvedl nad hlavu a s napřaženou šel proti policistům, kteří před ním ustupovali až ke služebnímu vozidlu zaparkovanému na příjezdové cestě cca 7 metrů od předzahrádky, kde stáli, a proti policistům poté poštval svého psa, který na základě jeho pokynu na policisty zaútočil tak, že se zakousl do levého hýžďového svalu prap. C., kterému způsobil tržné rány, jež si vyžádaly lékařské ošetření a pracovní neschopnost od 14. 11. 2008 do 7. 12. 2008, přičemž se jednalo o psa, který již předtím několikrát místní občany pokousal “.
Za to byl obviněný I. K. odsouzen podle §155 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 18 (osmnácti) měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří) let. Dále byl obviněnému uložen podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to
- jednoho kusu lešenářské ocelové trubky o průměru 4 cm, délce 154 cm a váze 2,93 kg (nyní zajištěna na pracovišti Policie ČR, Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje, územní odbor SKPV Jindřichův Hradec),
- psa slyšícího na jméno A., křížence dle vzhledu Rhodesian Ridgeback a American Pit Bull Terrier (v současné době umístěn v útulku Spolku na ochranu zvířat P., N.).
Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo dále obviněnému uloženo zaplatit na náhradě škody Policii ČR, Krajskému ředitelství policie Jihočeského kraje, Č. B., L., částku 4.973,- Kč.
II.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích podal obviněný prostřednictvím svého právního zástupce dovolání (č. l. 305 - 306), přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř ., maje za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, s tím, že z napadeného rozsudku, resp. jeho odůvodnění lze dovodit zaujatost proti jeho osobě.
Zaujatost proti jeho osobě vyplývá dle jeho přesvědčení z citování jeho omluvy u veřejného zasedání, což mělo přímý vliv na hodnocení skutkového stavu. Odvolacímu soudu vytkl, že se nezabýval jeho odvolacími námitkami. Uvedl, že je pravdou, že pes A. měl již v minulosti problémy s některými občany z vesnice, soud ale vůbec nepřihlédl k okolnosti, že se tak stalo bez jeho přítomnosti. Svědecky bylo prokázáno, že pes byl některými občany provokován. Po tomto incidentu měl psa vždy zavřeného. Dále namítl, že ani z výpovědí samotných policistů nevyplynula souvislost mezi jednáním psa a jeho osoby. Připustil, že policistům sprostě nadával, nicméně před incidentem dvakrát vyšel na zápraží a to vždy bez psa. Potřetí vyšel, zavřel za sebou a pes si otevřel sám. O jeho přítomnosti obviněný nevěděl. Zcela samostatné jednání psa potvrdily i výpovědi odborníků a znalecký posudek. Dle obviněného tedy právní závěr soudu, že šlo z jeho strany o úmysl přímý, nemá oporu v důkazním stavu. Je přesvědčen, že nebylo naplněno ani nedbalostní jednání k újmě na zdraví, natož přímý útok na integritu policisty. Důkazní situace stran železné tyče v jeho ruce je taková, že i kdyby soud vyšel z tvrzení policistů, nebylo ničím prokázáno napadení či ohrožení policistů. Policisté přijeli v nevhodnou dobu a jak jeden z nich uvedl, přijeli si užít, neboť konflikt předpokládali.
Na základě výše uvedených námitek obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci zrušil a věc v souladu s ustanovením §265l odst. 1 tr. ř. vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky , které jej obdrželo dne 16. 8. 2011. Dne 26. 8. 2011 byl Nejvyššímu soudu doručen přípis ze dne 23. 8. 2011, v němž Nejvyšší státní zastupitelství oznámilo, že se k dané věci nebude věcně vyjadřovat. Současně vyjádřilo výslovný souhlas s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) v neveřejném zasedání nejprve zkoumal, zda v této věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř., a shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obdobně Nejvyšší soud zjistil, že dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., bylo podané osobou oprávněnou k podání dovolání (§265d odst. 1 písm. b/, odst. 2 tr. ř.), ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném tímtéž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným I. K. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností:
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tyto stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
S ohledem na skutečnosti rozvedené v předcházejících odstavcích je zřejmé, že dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů (výpovědi odborníků a znalecký posudek týkající se chování psa) a poukazoval na nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (námitky týkající se průběhu celého incidentu, jednání policistů, a zcela samostatného jednání psa, který byl lidmi z vesnice předtím provokován a v danou chvíli jednal sám a nikoli na pokyn obviněného; námitky týkající se stran železné tyče v jeho ruce, kdy nebylo prokázáno, že by tím, že ji držel ohrožoval, či napadal přítomné policisty), kdy současně prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecná námitka, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají, resp. že ani z výpovědi samotných policistů nevyplynula souvislost mezi jednáním psa a jeho osoby) a vlastní verzi skutkového stavu věci (kdy obviněný uvádí, že pes byl lidmi z vesnice provokován, a od jistého incidentu měl proto psa vždy zavřeného, včetně inkriminovaného dne; přiznává, že v době projednávaného jednání policistům sprostě nadával, nicméně před incidentem vyšel dvakrát na zápraží, a to vždy bez psa, potřetí pak za sebou zavřel a pes si otevřel sám, tedy o přítomnosti psa vůbec nevěděl). Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (v prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotně právním posouzení skutku vycházel. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod zčásti nezaložil na hmotně právních - byť v dovolání formálně proklamovaných - důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů , kdy současně vytvářel svou vlastní verzi předmětných událostí. Tuto část námitek proto pod shora uvedený dovolací důvod podřadit nelze.
Při posuzování, zda je oprávněné tvrzení dovolatele o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Kdyby měl dovolací soud dospět k jinému závěru ohledně předmětného skutku, jak se toho v konečném důsledku ve svém dovolání domáhá obviněný, musel by zásadním způsobem modifikovat zmíněná rozhodná skutková zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů, resp. od nich odhlédnout. Takový způsob rozhodnutí však není v dovolacím řízení možný ani přípustný, jak již výše Nejvyšší soud zdůraznil.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný I. K. uplatnil, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, odst. 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř. Jestliže tedy obviněný namítl nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotně právní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozoval především z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů a vadných skutkových zjištění, pak soudům nižších stupňů nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Pod námitky procesního charakteru lze s velkou dávkou tolerance podřadit nijak blíže nerozvedené námitky týkající se zmiňované omluvy u veřejného zasedání, v které obviněný spatřoval důvod zaujatosti soudu vůči jeho osobě. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Obviněný sice vznesl námitku, že jeho jednání nenaplňuje subjektivní stránku trestného činu, jímž byl uznán vinným, resp. že se daného jednání nedopustil v úmyslu přímém, a zpochybnil i možnost, že by se jednání dopustil nedbalostní formou, kterážto je v obecné rovině formálně podřaditelná pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nicméně námitka obviněným vznesená je založena na podkladě jeho vlastního hodnocení provedených důkazů a vlastní skutkové verzi událostí, a je tedy pouhou spekulací. Obviněný na podporu svého tvrzení nevznáší žádné konkrétní hmotně právní námitky. Taková námitka pro svou neurčitost vyvolává nepřezkoumatelnost, neboť není možné, aby Nejvyšší soud sám aktivně dovozoval, z jakých konkrétních důvodů obviněný předmětné rozhodnutí napadá. V tomto ohledu je třeba konstatovat, že není úkolem Nejvyššího soudu rozebírat veškeré okolnosti případu a hodnotit napadené rozhodnutí ze všech možných hledisek, aniž by obviněný přímo uvedl, jaké vady rozhodnutí vytýká. Obviněný v rámci dovolání nenamítl, že by popis skutku, tak jak je uveden ve skutkové větě rozsudku nalézacího soudu, nebyl podřaditelný pod skutkovou podstatu trestného činu, jímž byl uznán vinným.
IV.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. října 2011
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata