ECLI:CZ:NS:2011:3.TDO.1295.2011.1
sp. zn. 3 Tdo 1295/2011-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 2. listopadu 2011 v neveřejném zasedání o dovolání, které podal obviněný Ch. B. V., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2011, sp. zn. 9 To 136/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 8 T 219/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Ch. B. V. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 8 T 219/2010, byl obviněný Ch. B. V., společně se spoluobviněným V. T. P., uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že „ v přesně nezjištěné době od měsíce července 2009 do 10. 3. 2010 společně zajišťovali v obci Ú., soudní okres B., v budově, pěstování konopí tzv. indoor způsobem, jeho sklizeň a sušení s cílem získat omamné a psychotropní látky, když zde za tímto účelem bylo vybudováno kompletní technologické zařízení s automatizovaným režimem umožňující kontinuální pěstění, oba obvinění zde přebývali případně sem docházeli, aby tak zajistili každodenní péči o rostliny a jejich další zpracování a ke dni 10. 3. 2010 se takto starali o 22 kusů nařízkovaných rostlin konopí průměrného vzrůstu cca 8cm, 244 kusů rostlin konopí o vzrůstu cca 5 - 10 cm, 116 kusů rostlin konopí o vzrůstu cca 28 - 35 cm a 199 kusů rostlin konopí o vzrůstu cca 30 - 40 cm, které byly umístěny ve třech samostatných pěstírnách a jedné předpěstírně, přičemž rostlin konopí zde bylo během předmětného období pěstováno více, ale ty byly k 10. 3. 2010 již sklizeny, když zde byly nalezeny jejich zbytky a dále zde byly nalezeny ostříhané a usušené listy z rostlin konopí, při jehož pěstování došlo k neoprávněnému napojení na elektrickou síť a k neoprávněnému odběru elektrické energie v hodnotě 116.609,- Kč ke škodě společnosti ČEZ Distribuce a. s., přičemž konopí je uvedeno v příloze č. 3 „Omamné látky zařazené do seznamu IV podle Jednotné Úmluvy o omamných látkách (vyhláška č. 47/1965 Sb., ve znění sdělení č. 458/1991 Sb.)“ k zákonu č. 167/1998 Sb., tetrahydrocanabinoly (včetně látky THC) jsou uvedeny v příloze č. 4 „Psychotropní látky zařazené do seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.)“ k zákonu č. 167/1998 Sb. a látka ∆9 - THC (delta - 9 - tetrahydrocanabinol) je uvedena v příloze 5 „Psychotropní látky zařazené do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.)“ k zákonu č. 167/1998 Sb .“
Za to byl obviněný Ch. B. V. (společně se spoluobviněným V. T. P.) odsouzen podle §283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl obviněnému podle §80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou.
Proti rozsudku Okresního soudu v Berouně podali oba obvinění odvolání, o nichž rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 6. 4. 2011, sp. zn. 9 To 136/2011 , a to tak, že odvolání obou obviněných podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný Ch. B. V. prostřednictvím svého obhájce dovolání (č. l. 503 - 504) opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. maje za to, že napadené usnesení ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, jakož i jiném nesprávném hmotně právním posouzení, dovoláním napadeným usnesením, jakož i rozsudkem soudu prvého stupně byl konstituován skutek, který nebyl zjištěn v řízení odpovídajícím zásadám spravedlivého procesu.
Obviněný vyslovil přesvědčení, že soudy obou stupňů porušily jeho právo na spravedlivý proces, presumpci neviny a soudní ochranu za současného opomenutí důkazu. Namítl, že z provedených důkazů, v koupelně zajištěného kartáčku na zuby se stopami jeho DNA a v pěstírně konopí nalezený nedopalek cigarety rovněž se stopami DNA, lze učinit pouze jednoznačný závěr o tom, že v objektu byly nalezeny předměty se stopami jeho DNA, které ale s pěstováním konopí nesouvisí. Nebyly provedeny žádné důkazy, přímé či nepřímé, prokazujíc, že by se jakýmkoliv způsobem na pěstování konopí v domě podílel. Jedná se toliko o úvahy soudu, které však nejsou opřeny o uzavřený řetězec důkazu, tedy objektivní důkazy. Obhajobu obviněného potvrdil svědek R., který vypověděl, že jej viděl u objektu, ale neviděl jej do objektu vcházet nebo z tohoto objektu vycházet. Dále obviněný namítl, že při hlavním líčení dne 27. 1. 2011 navrhl provedení důkazu výslechem svědka V. H. N., kterého k objektu v C. osobním automobilem přivezl, soud však tento důkaz nerealizoval, přestože se jednalo o důkaz, který měl relevantní souvislost s předmětem řízení a mohl ověřit skutečnosti jím tvrzené. Má proto za to, že se jedná o případ tzv. neopominutelného důkazu.
V návaznosti na výše uvedené proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2011, sp. zn. 9 To 136/2011, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 8 T 219/2010, zrušil a vrátil tomuto soudu věc k novému projednání a rozhodnutí.
Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky, které jej obdrželo dne 7. 6. 2011. Dne 4. 7. 2011 byl Nejvyššímu soudu doručen přípis ze dne 29. 6. 2011, v němž Nejvyšší státní zastupitelství uvedlo, že po seznámení se s obsahem podaného dovolání a spisu se k dané věci nebude věcně vyjadřovat a současně vyslovilo souhlas s neveřejným projednáním věci ve smyslu ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není podmínkou pro projednání podaného dovolání. Nejvyšší soud dodává, že spisový materiál spolu s předmětným dovoláním byl Nejvyššímu soudu předložen až dne 5. 10. 2011.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2011, sp. zn. 9 To 136/2011, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jej bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným Ch. B. V. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností:
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tyto stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V předmětné trestní věci směřují námitky obviněného právě do oblasti skutkových zjištění. Obviněný totiž soudům vytýká nesprávné hodnocení důkazů (zejména se jedná o námitky týkající se v koupelně zajištěného zubního kartáčku se stopami jeho DNA a přímo v pěstírně konopí zajištěný nedopalek cigarety rovněž se stopami jeho DNA, a dále svědectví svědka R.; námitka neprovedení důkazu výslechem svědka V. H. N.) a vadná skutková zjištění (námitka, že se jemu za vinu kladeného jednání nedopustil, především pak, že se na pěstování konopí nijak nepodílel), když prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (námitka, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají, zejména pak, že z provedených důkazů lze učinit pouze jednoznačný závěr o tom, že v objektu byly nalezeny předměty se stopami jeho DNA, kteréžto ale s pěstováním konopí nikterak nesouvisejí, a žádné důkazy neprokazují, že by se jakýmkoli způsobem na pěstování konopí podílel) a vlastní verzi skutkového stavu věci (námitka, v rámci níž uvedl, že se jemu za vinu kladeného jednání nedopustil). Z uvedených skutkových (procesních) výhrad pak vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Při posuzování, zda je oprávněné tvrzení dovolatele o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Kdyby měl dovolací soud dospět k jinému závěru ohledně předmětného skutku, jak se toho v konečném důsledku ve svém dovolání domáhá obviněný, musel by zásadním způsobem modifikovat zmíněná rozhodná skutková zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů, resp. od nich odhlédnout. Takový způsob rozhodnutí však není v dovolacím řízení možný ani přípustný, jak již výše Nejvyšší soud zdůraznil.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný Ch. B. V. uplatnil, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, odst. 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř. Jestliže tedy obviněný namítl nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotně právní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozoval především z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů a vadných skutkových zjištění, pak soudům nižších stupňů nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007). Za procesní námitky je nutno považovat i námitky obviněného, v rámci nichž namítl porušení zásady volného hodnocení důkazů a zásady presumpce neviny, kteréžto ale současně dovodil z vlastního hodnocení soudy provedených důkazů. Namítl-li pak obviněný, že byl konstituován skutek, který nebyl zjištěn v řízení odpovídajícím zásadám spravedlivého procesu, jedná se o další toliko obecně formulovanou námitku, kterou nelze pod jím uplatněný, a ani žádný jiný dovolací důvod, podřadit.
K námitce tzv. neopominutelných důkazů Nejvyšší soud uvádí, že §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování a zda jsou tyto důvodné a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence. Lze shrnout, že účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti a to v rozsahu, který je nezbytný pro příslušné rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Je pak na úvaze soudu, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je pro zjištění skutkového stavu významná.
V rámci odůvodnění rozhodnutí odvolací soud uvedl, že „ i když oba obžalovaní s učiněnými skutkovými zjištěními prvého soudu nesouhlasí, nelze je považovat za nesprávné, neboť mají plnou oporu v provedených a dobře zhodnocených důkazech. Hodnocení důkazů je totiž výsadním právem nalézacího soudu, neboť ten důkazy provádí, a jestliže pak nebylo v jeho postupu odvolacím soudem shledáno vad, nemohly být akceptovány ani námitky podrobně rozvedené v podaných odvoláních. V tomto směru tak již není třeba ničeho dalšího dodávat k podrobnému a správnému odůvodnění napadeného rozsudku, neboť soud 1. stupně se vypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí a řídil se správnými úvahami, se kterými se odvolací soud mohl plně ztotožnit “ (str. 4 napadeného usnesení).
IV.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 2. listopadu 2011
Předseda senátu:
JUDr. Petr Š a b a t a