ECLI:CZ:NS:2011:3.TDO.1551.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 1551/2010-46
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. ledna 2011 dovolání, které podali obviněný Z. N. , a obviněná D. S. - D. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 7. 2010, sp. zn. 11 To 47/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 49 T 4/2010, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t a j í .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 4. 2010, sp. zn. 49 T 4/2010, byl obviněný Z. N. (dále jen obviněný) a obviněná D. S. – D. (dále jen obviněná) uznáni vinnými, že:
1) „ obžalovaný N. v přesně nezjištěné době od 29. 5. 2009 do 00.50 hodin dne 17. 8. 2009 a spoluobžalovaná D. S. v přesně nezjištěné době od ledna 2009 do 00.50 hodin dne 17. 8. 2009 na různých místech v J., okres Ch., a v jeho okolí, především v místech společného bydliště, tj. v bytě na adrese J., P., a na dalších místech předali opakovaně nezletilé dceři obžalované S. poškozené psychotropní látku metamfetamin (pervitin), kterou si poškozená aplikovala šňupáním, tedy vdechnutím do nosu, a dále jí v uvedené době opatřovali ve více případech sušené a rozmělněné části rostliny rodu konopí, tzv. marihuanu, obsahující psychotropní látku TBC (tetrahydrokanabinoly), které následně ubalené do cigaret - jointů obžalovaní společně s poškozenou kouřili, kdy jak obžalovaná S., tak obžalovaný N., který s poškozenou a její matkou pobýval ve společné domácnosti, byl znám věk poškozené, oba obžalovaní tím, že si ve společném bydlišti s poškozenou a na dalších místech v J., okres Ch., opakovaně společně s dalšími osobami aplikovali před poškozenou metamfetamin a marihuanu a dále před poškozenou, ať již obžalovaný N. sám či oba obžalovaní společně s dalšími osobami, metamfetamin nedovoleně v místě bydliště vyráběli, v poškozené úmyslně posilovali návyky k užívání drog a vnímání tohoto způsobu života za vzorový, když obžalovaná S. umožnila nezletilé dceři omamné a psychotropní látky zneužívat, společně s obžalovaným N. poškozené omamné a psychotropní látky předávali, společně s ní si látky aplikovali a tímto jednáním v ní podpořili potřebu opakovaného užívání projevujícího se závislostí poškozené na uvedených látkách, když tento stav spojený s mnohačetnou aplikací látky metamfetamin poškozenou a především s aplikací uvedené látky ve večerních hodinách dne 16. 8. 2009, kterou jí obstaral obžalovaný N., měl za následek její kolaps v noci 16. 8. 2009, kdy oba obžalovaní nejprve ponechali poškozenou v pokoji ubytovny společnosti L., s. r. o. v J., poté, co poškozená upadla do bezvědomí, se ji snažili oživovat a následně zavolali záchrannou službu, která převezla poškozenou nejprve do zdravotnického zařízení v Ch., následně do Masarykovy nemocnice v Ú., kde poškozená v důsledku předávkování metamfetaminem dne 17. 8. 2009 ve 20.45 hodin zemřela, kdy oběma obžalovaným, jakožto dlouhodobým uživatelům omamných a psychotropních látek, byly známy jak účinek látek, které poškozené podávali, tak jejich možná nebezpečnost pro zdraví a život poškozené, když metamfetamin je jako psychotropní látka zařazen v seznamu II. přílohy č. 5 zákona č. 167/1998 Sb. o návykových látkách a TBC (tetrahydronakabinol) je jako psychotropní látka zařazen v seznamu 1. přílohy č. 4 zákona č. 167/1998 Sb. o návykových látkách ;
2) obžalovaný N. nejméně od ledna 2009 do doby zadržení dne 19. 8. 2009, a to ve více případech, v Jirkově, v bytě užívaném obžalovanou S. na adrese P., J., a v bytě G. B., na adrese P., J., za pomoci předmětů - teploměru, digitálních vah, mísy z varného skla, skleněné baňky, plastových nálevek a chemických látek - hydroxidu sodného, jódu, organického rozpouštědla, kyseliny fosforečné, kyseliny chlorovodíkové, léků Modafen a Nurofen a za pomoci dalších předmětů, které do bytu obžalované S. přinesly další osoby, neoprávněně vyráběl za účasti obžalované S., společně s P. G., a za účasti dalších osob, psychotropní látku metamfetamin (pervitin), kterou nejméně ve dvou případech prodal celkem za 200,- Kč v blíže neurčené době D. S., když obžalovaná S. ve více případech poskytla v době od 29. 5. 2009 do doby svého zadržení dne 19. 8. 2009 obžalovanému N. a dalším osobám byt, který užívala, a to na adrese J. P., spolu s dalším kuchyňským zařízením a vybavením za účelem právě neoprávněné výroby drogy metamfetamin (pervitin) a zároveň v uvedeném období opatřovala obžalovanému N. a dalším osobám léky a předměty potřebné a určené k výrobě metamfetaminu, když metamfetamin je jako psychotropní látka zařazen v seznamu II. přílohy č. 5 zákona č. 167/1998 Sb. o návykových látkách ;
3) obžalovaný N. v době od l3. 9. 2007 do 7. 4. 2008 v Praze 4 ani jinde úmyslně řádně a včas neplnil vůči své nezletilé dceři vyživovací povinnost, ačkoli mu tato vyplývá přímo ze zákona č. 94/1963 Sb. o rodině, ve znění pozdějších předpisů, a zároveň mu byla upravena rozsudkem Okresního soudu Plzeň - sever, ze dne 29. 11. 2005, sp. zn. 6 Nc 180/2005-506/2005, který nabyl právní moci dne 6. 2. 2006, a to tak, že obžalovaný byl povinen přispívat na výživu nezletilé dceři částkou 600,- Kč měsíčně, splatných vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky nezletilé A. N., trvale bytem K., M.,, přechodně bytem P. – M., P., v plnění této povinnosti mu nebránily žádné objektivní překážky, pro které by tuto povinnost nemohl plnit, kdy na běžném výživném tímto jednáním vznikl obžalovanému N. dluh v celkové výši nejméně 4.200,- Kč vůči matce dítěte A. N. “.
Jednání obviněného Z. N. pod body 1/ a 2/ bylo kvalifikováno jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. a) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), a trestný čin ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zák., jednání pod bodem 3/ pak jako trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák. Jednání obviněné D. S. bylo kvalifikováno pod bodem 1/ jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. a) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), a trestný čin ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zák., jednání pod bodem 2/ pak jako pomoc k trestnému činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §187 odst. 1 tr. zák.
Za to byl obviněný Z. N. odsouzen podle §187 odst. 4 tr. zák. za užití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí S. v trvání 14 (čtrnácti) roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně bylo obviněnému podle §72 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zák. uloženo ochranné protitoxikomanické léčení ústavní formou. Obviněná D. S. byla odsouzena podle §187 odst. 4 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí S. v trvání 12 (dvanácti) roků, pro jehož výkon byla podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazena do věznice s ostrahou. Oběma obviněným byla podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit poškozené Zdravotní pojišťovně METAL – ALIANCE, Č., K., částku 103.083,- Kč, coby náhradu škody.
Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 4. 2010, sp. zn. 49 T 4/2010, podala odvolání státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem směřující do výroku rozsudku o uložení ochranného opatření – ochranného protitoxikomanického léčení ústavní formou obviněnému. Současně podal odvolání i obviněný Z. N., který jej směřoval do výroků o vině, trestu a náhradě škody, a obviněná D. S., která své odvolání směřovala do výroků o vině a trestu. O odvoláních rozhodl rozsudkem Vrchní soud v Praze dne 23. 7. 2010, sp. zn. 11 To 47/2010 , a to tak, že z podnětu odvolání obviněných napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. ve výrocích o trestu, a z podnětu odvolání státní zástupkyně podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek prvního stupně též ve výroku o uložení ochranného léčení obviněnému, a za splnění podmínek ustanovení §259 odst. 3 tr. ř. při nezměněných výrocích o vině a výroku o náhradě škody znovu rozhodl tak, že:
- obviněnému Z. N. uložil podle §187 odst. 4 tr. zák. za užití §35 odst. 1. tr. zák. úhrnný trest odnětí S. v trvání 11 a ½ (jedenácti a půl) roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §99 odst. 2 písm. b), odst. 4 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“) bylo obviněnému uloženo ochranné protitoxikomanické léčení ústavní formou;
- obviněné D. S. uložil podle §187 odst. 4 tr. zák. za užití §35 odst. 1. tr. zák. úhrnný trest odnětí S. v trvání 10 a ½ (deseti a půl) roku, pro jehož výkon byla podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazena do věznice s ostrahou.
II.
Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze podali oba obvinění dovolání.
Obviněný Z. N. uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř ., maje za to, že napadená rozhodnutí nemají oporu v provedeném dokazování a jsou v přímém rozporu se zásadou in dubio pro reo, která je vyústěním zásady presumpce neviny. Soudům vytkl, že provedené důkazy vykládaly ryze účelově v jeho neprospěch, stejně jako obviněné S. – D., čímž mu ve svém důsledku upřely právo na spravedlivý proces. Uvedl, že pro posouzení skutkového stavu jsou zásadní dvě skupiny svědeckých výpovědí, a to svědectví dospělých osob, které poškozenou běžně vídaly, či se s ní stýkaly, a druhá skupina sestávající z kamarádů a spolužáků poškozené. Následně tyto výpovědi (především svědků Š., S., S., H., B. a K. a výpověď znalce Ing. Holoubka) a další důkazy ve věci prováděné obsáhle rozebírá a ze svého hlediska hodnotí a uzavírá, že nebylo prokázáno, že by vyráběl pervitin a že by věděl o užívání drog poškozenou. Dále pak na podkladě vlastního hodnocení odmítl zjištění, že by požíval drogy v přítomnosti poškozené, že by posiloval její návyky k užívání drog a že by někdy předal poškozené pervitin nebo marihuanu, přičemž posledně uvedený závěr označuje za důkazně nepodloženou spekulaci. Vyslovil přesvědčení, že poškozená musela mít vlastní zdroj pervitinu a odmítl závěr, že by poškozené dne 16. 8. 2009 obstaral pervitin, na následky jehož požití dne 17. 8. 2009 zemřela. Na podkladě vlastního hodnocení důkazů a především pak obsáhlých hodnotících úvah dovodil, že poškozená mohla kritického večera ubytovnu opustit a získat pervitin. Dále soudům vytkl nedostatečnost dat potřebných ke kvalifikovanému určení, kdy k záchvatu poškozené došlo. Uvedl, že poškozená pila velké množství studené vody a chodila na záchod a ochlazovala se vodou a tedy, že se on i obviněná mohli domnívat, že u poškozené šlo o úpal, jehož příznaky jsou obdobné jako příznaky předávkování pervitinem.
Na základě uvedených námitek navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil napadený rozsudek, stejně jako rozsudek soudu prvního stupně, a Krajskému soudu v Ústí nad Labem věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Obviněná D. S. uplatnila taktéž dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř ., maje za to, že žádný důkaz předložený obžalobou nebyl natolik přesvědčivý, aby vyvrátil její obhajobu. Ze svědeckých výpovědí nebylo možno učinit závěr o vině, neboť žádný ze svědků nepotvrdil, že by podávala poškozené psychotropní látky, stejně tak nelze dané dovodit ze znaleckého posudku a žádné jiné přímé důkazy neexistují. Nepodařilo se vyvrátit její obhajobu, že poškozená kritického dne mezi 20 - 21 hodinou opustila ubytovnu, a nebylo možno ani určit, kdy u poškozené došlo k požití drogy a v jakých dávkách, tedy ze znaleckého posudku nebylo možno poukázat ani na jednoho z obviněných jako na původce látky. Namítla také, že nebyl vyslechnut klíčový svědek J. Š., možný distributor omamných a psychotropních látek. Obviněná uvedla, že řada svědků vyloučila, že by poškozené podávala metamfetamin a naopak potvrdili přátelský vztah mezi ní a poškozenou. Závěry obou soudů jsou dle jejího názoru stavěny více na bázi domněnek a dedukcí nežli na důkazních prostředcích, kdy současně nebyly brány v úvahu důkazy svědčící v její prospěch. Brojí proti postupu orgánů činných v řízení, kdy byla stíhána společně s dalším obviněným, nebylo však přesně specifikováno, jakou roli hrála ona a jakou pak spoluobviněný. Soudy se nevypořádaly s mírou zavinění jednotlivých obviněných a jejich podílem na vině a zůstává nevyjasněnou otázka jednání jednotlivých obviněných ve vztahu k poškozené. Je přesvědčena, že nebylo prokázáno, který ze dvou obviněných se podílel kterým konkrétním způsobem na podávání metamfetaminu poškozené, čímž není prokázána objektivní stránka trestného činu ani u jednoho z nich.
Na základě uvedených námitek obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněných se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněných, uvedl, že v rámci jimi uplatněného dovolacího důvodu nelze vytýkat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění, popř. nesprávnost hodnocení důkazů ani jiná procesní pochybení. Obviněný nevznesl jedinou námitku, která by se týkala nesouladu skutkových zjištění vylíčených v tzv. skutkových větách a odůvodnění soudních rozhodnutí, a zákonných znaků souzených trestných činů, popř. nesprávnosti jiného hmotněprávního posouzení, ale toliko na podkladě vlastního, často velmi detailního, hodnocení důkazů odmítl veškerá skutková zjištění v tzv. skutkové větě uvedená. Jeho námitky tedy směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění a deklarovanému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají. Totéž platí o námitkách týkajících se údajného porušení zásad in dubio pro reo a presumpce neviny, které jsou zásadami práva procesního, nikoli hmotného. Obdobný charakter má dle státního zástupce i dovolání obviněné, kterážto rovněž na základě vlastního hodnocení důkazů, popř. polemiky s úplností provedeného dokazování (neprovedení výslechu svědka Š.) odmítá skutkové zjištění, podle kterého podávala poškozené metamfetamin. Naznačuje, že kritického dne 16. 8. 2009 předala poškozené nedovolenou látku jiná osoba, a teprve na základě těchto primárně skutkových námitek tvrdí, že „není prokázána“ objektivní stránka trestného činu. Skutkovým zjištěním učiněným soudy neodpovídá ani námitka, podle které se soudy nezabývaly podílem na vině jednotlivých obviněných. Ze skutkových vět vyplývá, že nedovolené látky poškozené poskytovali a před ní nebo společně s ní sami konzumovali a před ní vyráběli oba obvinění; taktéž je zde výslovně uvedeno, že drogu, jejíž aplikace vedla ke smrti poškozené, jí poskytl obviněný. Státní zástupce shledal námitky obviněné jako směřující toliko do oblasti skutkových zjištění a deklarovanému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídající.
Vzhledem k těmto skutečnostem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) v neveřejném zasedání nejprve zkoumal, zda v této věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř., a shledal, že dovolání obviněných je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, a současně jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obdobně Nejvyšší soud zjistil, že dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., bylo podané osobami oprávněnými k podání dovolání (§265d odst. 1 písm. b/, odst. 2 tr. ř.), ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném tímtéž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti dovolateli uplatněných dovolacích důvodů.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněnými vznesené námitky naplňují uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.
Oba obvinění uplatnili dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tyto stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V posuzované věci však uplatněné dovolací námitky obviněného Z. N. směřují právě do oblasti skutkových zjištění.
Obviněný Z. N. totiž soudům vytýká nesprávné hodnocení důkazů (především výpovědi svědků, které sám dělí na výpovědi dospělých osob a na výpovědi kamarádů a spolužáků poškozené, především pak rozporuje výpovědi svědků Š. a S., které byly dle jeho názoru často měněny a většinou se jedná toliko o dohady těchto svědků, kdy výpověď svědka S. označil za nevěrohodnou; a dále svědecké výpovědi svědků S., G., H., B., K., K., R.é, P., D. a Š.; dále znalecký posudek Ing. Holoubka, který potvrdil, že je možné dlouhodobě úspěšně tajit užívání pervitinu; námitka nedostatku kvalifikovaných dat nezbytných ke kvalifikovanému určení, kdy k záchvatu poškozené došlo) a vadná skutková zjištění (námitka, že se jednání kladenému mu za vinu nedopustil, především pak, že žádný pervitin či jiné psychotropní látky poškozené nepodal a nepodával; námitka, že pervitin „nevařil“ ani doma ani v lese; námitka, že nenechal u sebe pervitin „vařit“ svědka G.; námitka, že o skutečnosti, že poškozená užívala psychotropní látky nevěděl; námitka, že před poškozenou drogy neužíval; že poškozená mohla zcela nepozorovaně opustit ubytovnu; námitka, že poškozená vykazovala příznaky úpalu), když prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (námitka, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají) a vlastní verzi skutkového stavu věci (především námitka, že poškozená si musela pervitin, včetně dávky, kterou užila dne 16. 8. 2009, obstarat sama, a že on o skutečnosti, že poškozená užívala psychotropní látky nevěděl; námitka, že svědkovi S. prodal toliko rozdrcený paralen vydávaje ho za pervitin, že jej nikdo ze slyšených svědků „vařit“ pervitin neviděl, neboť ani neměl kompletní sadu potřeb pro výrobu pervitinu; námitka, že nákup modafenu a nurofenu byl na výrobu pervitinu pro svědka G. a nikoli pro něho; námitka, že poškozená užívání pervitinu tajila, neboť si za dobu 18 měsíců ničeho nevšiml ani její otec, který jí vídal téměř denně, ani bývalý manžel matky, či bývalý přítel matky, stejně jako učitelé ve škole a ošetřující lékař poškozené, a prokazatelně pervitin užívala minimálně již 16 měsíců předtím, než obviněného potkala, a že se sama pokoušela neúspěšně pervitin prodávat; námitka, že nebyl dne 17. 8. 2009 pod vlivem drog a že byl toliko rozrušený; námitka, v rámci níž uvedl, že se společně s obviněnou domníval, že poškozená utrpěla úpal). Z uvedených skutkových (procesních) výhrad vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
S ohledem na skutečnosti rozvedené v předcházejících odstavcích je zřejmé, že dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají ani námitky obviněné D. S., v jejichž rámci namítala neprovedení jí navrhovaného výslechu svědka J. Š. soudem, kdy tedy směřovala své námitky do oblasti hodnocení důkazů (dále též námitka posouzení znaleckého posudku, který dle jejího přesvědčení na její vinu nepoukazuje; námitka, že žádný ze svědků nepotvrdil, že by podávala poškozené psychotropní látky) a poukazovala na nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (námitka dotýkající se zjištěného množství metamfetaminu v těle poškozené, kdy nebylo možné ani určit, kdy k požití došlo a v jakých dávkách), kdy prosazovala vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům s tím, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají, a také vlastní verzi skutkového stavu věci (označení J. Š. jako možného distributora).
Při posuzování, zda je oprávněné tvrzení dovolatele o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Kdyby měl dovolací soud dospět k jinému závěru ohledně předmětného skutku, jak se toho v konečném důsledku v dovolání domáhají oba obvinění, musel by zásadním způsobem modifikovat zmíněná rozhodná skutková zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů, resp. od nich odhlédnout. Takový způsob rozhodnutí však není v dovolacím řízení možný ani přípustný, jak již výše Nejvyšší soud zdůraznil.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který oba obvinění uplatnili, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. ř. Jestliže tedy obvinění namítli nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotně právní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozovali především z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů a vadných skutkových zjištění, pak soudům nižších stupňů nevytýkali vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Námitky uplatněné obviněnými se tedy ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (v prospěch obviněných) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotně právním posouzení skutku vycházel. To znamená, že obvinění výše uvedený dovolací důvod nezaložili na hmotně právních - byť v dovolání formálně proklamovaných - důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) se domáhali přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů .
Se zřetelem k zásadám, které vyplývají z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces, může Nejvyšší soud zasáhnout do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním jen výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy . Takový rozpor spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
V posuzovaném případě se o žádný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Ústí nad Labem, která se stala podkladem napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná. Skutková zjištění soudů mají jasnou obsahovou návaznost na provedené důkazy.
Soudy obou stupňů založily svá rozhodnutí na náležitém rozboru výsledků dokazování v dané věci a právní kvalifikaci odůvodnily zjištěným skutkovým stavem věci, který vzaly při svém rozhodování v úvahu. Z příslušné části odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem celkově plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněných a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona. Odvolací soud se pak s těmito skutkovými závěry ztotožnil.
IV.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud ve věci obviněných Z. N. a D. S. dospěl k závěru, že dovolání nebyla podána z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jejich odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. ledna 2011
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata