ECLI:CZ:NS:2011:3.TDO.27.2011.1
sp. zn. 3 Tdo 27/2011 -23
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 16. února 2011 dovolání, které podal obviněný B. N. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. 61 To 305/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 44 T 15/2010, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání obviněného B. N. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 5. 2010, sp. zn. 44 T 15/2010, byl obviněný B. N. uznán vinným přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, účinného od 1. 1. 2010 (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dopustil tím, že „ dne 15. 2. 2010 v době kolem 11,30 hodin v P., V. n., předložil hlídce Policie ČR průkaz ZTP/P znějící na jméno B. N. a označení invalidy-kartu, ačkoliv věděl, že tyto nejsou pravé, což bylo následně potvrzeno sdělením Úřadu městské části Praha 3, odbor sociálních věcí, sp. zn. OSV/HOŠ/010, ze dne 17. 2. 2010, kdy bylo zjištěno, že se jedná o falzifikáty “.
Za to byl odsouzen podle §348 odst. 1 tr. zákoníku za použití §67 odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku a §68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu v počtu 40-ti denních sazeb, které byly podle §68 odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku stanoveny částkou 500,- Kč, čímž výše peněžitého trestu činí celkově 20.000,- Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že do 15-ti dnů od vykonatelnosti rozhodnutí nebude peněžitý trest zaplacen, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) měsíce. Současně byl podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku uložen obviněnému trest propadnutí věcí, a to průkazu ZTP/P znějící na jméno B. N. a označení invalidy-karty.
Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 5. 2010, sp. zn. 44 T 15/2010, podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. 61 To 305/2010 , a to tak, že podle §256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl.
II.
Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. 61 To 305/2010, podal obviněný dovolání (č. l. 114 - 118), přičemž uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř ., maje za to, že rozhodnutí spočívá v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a dále, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, proti rozsudku, kterým byl uznán vinným a byl mu uložen trest, aniž by byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.
V úvodu dovolání obviněný rekapituluje obsah soudních rozhodnutí včetně částí jejich odůvodnění. Namítl, že skutek vymezený v tzv. právní větě byl soudy obou stupňů nesprávně právně posouzen. Soud ve skutkové větě neuvádí, jakým způsobem si měl veřejnou listinu opatřit, pouze popisuje předložení padělaného průkazu hlídce Policie ČR. Skutečnost, že snad věděl, že průkaz není pravý, soud o žádný provedený důkaz neopřel. Uvedl, že ze sdělení Úřadu Městské části Praha 3, stejně jako výslechu svědkyně H., lze toliko zjistit, že listiny nejsou pravé, nikoli však to, že o této skutečnosti věděl, tedy že ze zjištěného skutkového stavu nelze dovodit jeho vědomost, že průkaz je padělaný, a že tudíž není naplněna subjektivní stránka trestného činu. Znak skutkové podstaty „opatří sobě“ navíc není soudem prvního stupně nijak odůvodněn a ve skutkové větě promítnut. Tuto vědomost nelze dovozovat ze samotného předložení průkazu hlídce Policie ČR. Pokud nalézací soud uvedl, že jednal v úmyslu přímém, není rozsudek v tomto směru přezkoumatelný, neboť neuvádí, na základě jakých důkazů k takovémuto závěru dospěl.
Dále obviněný soudům vytkl chybné posouzení skutku jako společensky škodlivého jednání, neboť společenskou škodlivost nelze dovozovat pouze z existence znaků skutkové podstaty trestného činu, ale z jiných okolností. Znaky trestného činu je třeba vykládat tak, aby za trestný čin byl považován jen čin společensky škodlivý, nikoliv tak, aby jimi byla společenská škodlivost odůvodňována, neboť pak by pozbyla jakéhokoliv významu. V předmětné trestní věci soudy žádným přesvědčivým způsobem nezdůvodnily, proč v případě, že by obviněný byl vinen, nepostačuje eventuální odpovědnost podle jiných zákonů. Dle obviněného tak zůstává otázkou, na základě čeho soudy dospěly k závěru, že v podstatě bagatelní jednání je do té míry společensky škodlivé, aby bylo stíhatelné podle trestního zákoníku. Soudy svými rozhodnutími v podstatě eliminovaly materiální korektiv formálního pojetí trestného činu, v důsledku čehož došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku spočívajícímu v jeho podřazení pod ustanovení §348 tr. zákoníku. Jestliže odvolací soud odvolání zamítl, ačkoli soudem prvního stupně nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav a nebyla zjištěna a odůvodněna společenská škodlivost jeho jednání, byl rozhodnutím odvolacího soudu naplněn též dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., neboť nebyly splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro zamítnutí jeho odvolání.
Z výše uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. 61 To 305/2010 a též rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 5. 2010, sp. zn. 44 T 15/2010, jako nezákonné zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu jednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedl, že námitky obviněného týkající se absence subjektivní stránky trestného činu jsou formulovány jako námitky primárně skutkové, když podatel v podstatě tvrdí, že skutkové zjištění o jeho vědomosti o tom, že doklady předložené hlídce Policie ČR nejsou pravé, se neopírá o provedené důkazy, tedy pod jím uplatněný dovolací důvod nepodřaditelné.
Za deklarovanému dovolacímu důvodu odpovídající a částečně důvodnou shledal námitku, podle které v tzv. skutkové větě nejsou obsaženy skutečnosti odpovídající znaku „opatřil sobě padělanou listinu“. Ze samotné skutečnosti, že pachatel užil padělané listiny jako pravé, logicky vyplývá, že si ji před tím musel nějakým způsobem opatřit; je však nutno obviněnému přisvědčit v tom, že tzv. skutková věta a ostatně ani odůvodnění soudních rozhodnutí neobsahují žádné skutkové okolnosti odpovídající znaku „opatření sobě“ padělané veřejné listiny. Takovéto okolnosti v napadaných soudních rozhodnutích však nejsou vůbec zmíněny. Současně státní zástupce uvedl, že tato vada nemá větší praktický dopad na postavení obviněného.
Odpovídající deklarovanému dovolacímu důvodu, avšak nedůvodné, shledal státní zástupce námitky týkající se absence společenské škodlivosti činu. Hledisko společenské škodlivosti má za cíl napomoci k odlišení trestných činů od těch deliktů, které by neměly být považovány za trestné činy, přestože zdánlivě znaky některé skutkové podstaty naplňují. Jestliže určitý skutek vykazuje nikoli zdánlivě, ale skutečně všechny zákonné znaky trestného činu, nelze dost dobře dospět k závěru o absenci jeho společenské škodlivosti. Dodal, že soudy společenskou škodlivost činu nedovodily pouze z okolností zakládající zákonné znaky trestného činu, ale poukázaly na některé další okolnosti zakládající společenskou škodlivost činu, jako je skutečnost, že zneužívání průkazů ZTP se na území hlavního města Prahy rozmáhá, a dále recidivu obviněného.
K uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. státní zástupce uvedl, že tento nepřichází v úvahu, neboť odvolací soud zamítl odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodné po meritorním přezkumu napadeného rozhodnutí. Obviněný fakticky napadá kvalitu přezkumné činnosti odvolacího soudu, navíc z části ve vztahu ke skutkovým zjištěním. Takovéto námitky však dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. ani jinému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají a nelze k nim při rozhodování o dovolání přihlížet.
Vzhledem k těmto skutečnostem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného B. N. odmítl podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř., neboť část námitek, podle které vymezení skutku v tzv. skutkové větě neobsahuje okolnosti odpovídající znaku „opatření sobě“ padělané veřejné listiny lze považovat za důvodnou, nicméně je zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) v neveřejném zasedání nejprve zkoumal, zda v této věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř., a shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obdobně Nejvyšší soud zjistil, že dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., bylo podané osobou oprávněnou k podání dovolání (§265d odst. 1 písm. b/, odst. 2 tr. ř.), ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném tímtéž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti dovolatelem uplatněných dovolacích důvodů.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným B. N. vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
S ohledem na shora uvedené skutečnosti je zřejmé, že dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají námitky obviněného směřující právě do oblasti skutkových zjištění, kdy obviněný tvrdí, že se skutková zjištění o vědomosti, že jím hlídce Policie ČR předkládané doklady nebyly pravé, nemají oporu v provedených důkazech. Obviněný totiž soudům vytýká právě nesprávné hodnocení důkazů (především obsahu sdělení Úřadu Městské části Praha 3 a výpovědi svědkyně H.) a vadná skutková zjištění (od počátku uplatněná námitka, že se trestného činu, jímž byl uznán vinným, nedopustil, především pak námitka, že nelze dovodit, že si byl vědom skutečnosti, že předkládané listiny nejsou pravé). Současně prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům, kdy namítá, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají, a nabízí vlastní verzi skutkového stavu věci, kdy uvádí, že se jednání kladeném mu za vinu nedopustil.
Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (v prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotně právním posouzení skutku vycházel. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod zčásti nezaložil na hmotně právních - byť v dovolání formálně proklamovaných - důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů . Tuto část jeho námitek proto pod shora uvedený dovolací důvod podřadit nelze.
Při posuzování, zda je oprávněné tvrzení obviněného o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. ř. Jestliže tedy obviněný v tomto směru formálně deklaruje absenci subjektivní stránky trestného činu, kdy však ve skutečnosti namítá nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotně právní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozuje z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů či vadných skutkových zjištění, pak soudům nižších stupňů nevytýká vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
K výše uvedenému Nejvyšší soud uvádí, že dle tvrzení obviněného mu měl být předmětný průkaz ZTP/P znějící na jméno B. N. vystaven Úřadem Městské části Praha 3, přičemž však podle zjištění uvedených v odůvodnění soudních rozhodnutí, stejně jako z obsahu samotného spisu (viz zpráva Úřadu Městské části Praha 3 – odbor sociálních věcí na č. l. 30), se podává, že tento úřad předmětný průkaz nikdy nevydal, stejně jako že obviněný u tohoto Úřadu nikdy ani neučinil žádost o jeho vydání. Pokud tedy obviněný používal veřejnou listinu, o jejíž vydání sám nikdy nepožádal, pak nelze závěru odvolacího soudu, že padělané listiny užil jako pravé (str. 2 usnesení) ničeho vytknout. Nutno podotknout, že obviněnému není kladeno za vinu, že sám předmětné padělané doklady padělal, ale podstatou je, že je užil jako pravé, ač si musel být s ohledem na všechny okolnosti jednoznačně vědom, že se jedná o falzifikáty (str. 3 usnesení).
Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze obecně podřadit námitku, v rámci níž obviněný namítá, že ve skutkové větě rozsudku nejsou obsaženy skutečnosti odpovídající znaku „opatřil sobě padělanou listinu“.
Podle §348 odst. 1 tr. zákoníku se přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny dopustí ten, kdo padělá veřejnou listinu nebo podstatně změní její obsah v úmyslu, aby jí bylo užito jako pravé nebo takovou listinu užije jako pravou, kdo takovou listinu opatří sobě nebo jinému nebo ji přechovává v úmyslu, aby jí bylo užito jako pravé , nebo kdo vyrobí, nabízí, prodá, zprostředkuje nebo jinak zpřístupní sobě nebo jinému opatří nebo přechovává nástroj, zařízení nebo jeho součást, postup, pomůcku nebo jakýkoli jiný prostředek, včetně počítačového programu, vytvořený nebo přizpůsobený k padělání nebo pozměnění veřejné listiny.
Nejvyšší soud shledal danou námitku částečně důvodnou, neboť ve skutkové větě rozsudku, stejně jako v samotném jeho odůvodnění (stejně jako odůvodnění napadeného usnesení) nejsou popsány skutkové okolnosti, ze kterých lze znak „takovou listinu opatřil sobě“ dovodit. Nalézací a ani odvolací soud se nijak nezabývaly tím, jakým způsobem obviněný padělanou listinu získal. Obviněný naproti tomu od počátku tvrdí, že se trestné činnosti nedopustil. Z logiky věci je však zřejmé, že pokud obviněný užil padělané doklady, tyto si musel předtím nějakým způsobem opatřit.
Nejvyšší soud však současně dospěl k závěru, že ačkoli je daná námitka důvodná, projednání dovolání, v jehož rámci by byla zmíněná vada odstraněna, by evidentně nemohlo nijak ovlivnit postavení obviněného, když skutková podstata přečinu padělání a pozměňování veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku byla nepochybně naplněna ve formě užití padělané listiny jako pravé.
Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze taktéž podřadit námitku obviněného týkající se absence společenské škodlivosti jeho jednání. Tuto však shledal Nejvyšší soud jako neopodstatněnou.
Hledisko společenské škodlivosti v souvislosti se zásadou subsidiarity trestní represe (§12 odst. 2 trestního zákona) má za cíl napomoci k odlišení trestných činů od těch deliktů, které by neměly být považovány za trestné činy, přestože zdánlivě znaky některé skutkové podstaty naplňují. Vykazuje-li určitý skutek skutečně všechny zákonné znaky trestného činu, naplňuje tak i hranici společenské nebezpečnosti takového jednání pro společnost. Je-li takové jednání v trestním zákoníku označeno za trestný čin (přečin, zločin, zvlášť závažný zločin) obsahuje v sobě již premisu minimální hranice společenské nebezpečnosti.
Pokud obviněný ve své podstatě namítá, že v posuzované trestní věci došlo k porušení principu subsidiarity trestní represe, resp. pojetí trestního práva jako ultima ratio, pak Nejvyšší soud uvádí, že tyto principy nelze zpochybňovat, to však neznamená, že by bylo vyloučeno vyvození trestní odpovědnosti pachatele v případech společensky škodlivých činů (§12 odst. 2 tr. zákoníku). Lze přitom konstatovat, že sama existence jiné právní normy, umožňující nápravu závadného stavu způsobeného obviněným (tj. v daném případě existence normy postihující padělání a pozměnění veřejné listiny), ještě nezakládá nutnost postupu jen podle této normy s odkazem na citovanou zásadu, bez možnosti aplikace trestně právních institutů.
Nutno uvést, že skutek obviněného se řadí mezi trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných zařazených do hlavy X. zvláštní části trestního zákoníku. Hlava desátá zvláštní části trestního zákoníku chrání široké spektrum společenských vztahů, zájmů a hodnot, které jsou nezbytné k tomu, aby stát budovaný na principech demokracie a zákonnosti mohl bezchybně vykonávat svoje funkce. Jde o trestné činy, které přímo nebo nepřímo ohrožují řádnou činnost orgánů státu, územní samosprávy a dalších orgánů veřejné moci nebo jinak ohrožují pořádek ve věcech veřejných, zejména nerušené fungování těchto orgánů, důsledné uplatňování zákonnosti, výkon pravomoci úředních osob, čistotu veřejného života, včetně nerušeného soužití lidí, jakož i ochranu obecných zájmů i práv a svobod jednotlivců. Trestný čin padělání a pozměnění veřejné listiny je zařazen do dílu 4 – jiná rušení činnosti orgánu veřejné moci, které chrání další důležité zájmy spjaté s činností státu a jeho orgánů před různými formami jednání, která narušují řádnou činnost orgánů veřejné moci, ztěžují výkon správy státu nebo realizaci některých práv občanů.
Ze soudy učiněných skutkových zjištění je především zřejmé, že obviněný vědomě užil průkaz ZTP/P určený osobám se zvlášť těžkým zdravotním postižením a odůvodňující přiznání mimořádných výhod, tj. mimořádných výhod III. stupně specifikovaném v příloze č. 2 vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 182/1991 Sb.
Jak již státní zástupce v rámci vyjádření k podanému dovolání uvedl, soudy společenskou škodlivost činu nedovodily pouze z okolností zakládající zákonné znaky trestného činu, ale poukázaly na některé další okolnosti zakládající jeho společenskou škodlivost. Z odůvodnění na str. 4 rozsudku nalézacího soudu se pak podává, že vzal v úvahu skutečnost, že se zneužívání průkazů ZTP na území hlavního města Prahy rozmáhá. Dále se zaobíral recidivou obviněného a také skutečností, že obviněný ani po faktické stránce netrpěl takovým zdravotním postižením, které by k vydání průkazu ZTP opravňovalo.
Obviněný uplatnil taktéž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. který spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v první variantě (kterou podle obsahu dovolání obviněný uplatňuje) Nejvyšší soud uvádí, že tento dovolací důvod má zajišťovat nápravu tam, kde soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (odvolání nebo stížnost) zamítl nebo odmítl podle §253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. ř. (u odvolání), u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. Jinými slovy řečeno, obviněnému nesmí být odepřen přístup k soudu druhého stupně, jsou-li splněny podmínky pro meritorní přezkum napadeného rozhodnutí.
V dané věci se však o takový případ nejedná. Je zřejmé, že odvolacím soudem byl rozsudek soudu prvního stupně po věcné stránce přezkoumán a po meritorním přezkumu napadeného rozhodnutí bylo odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto. Za této situace tak není rozhodující, že při svém rozhodování odvolací soud považoval v převážné části námitky uvedené v odvolání obviněného za nedůvodné. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v této části nemohl být naplněn.
IV.
Podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne , je-li zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního právního významu. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného B. N. odmítl. Za splnění podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 16. února 2011
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata