ECLI:CZ:NS:2011:3.TDO.318.2011.1
sp. zn. 3 Tdo 318/2011 -53
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 13. dubna 2011 dovolání, které podal obviněný V. P. , proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 11. 2010, sp. zn. 5 To 60/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 53 T 4/2009, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. P. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 53 T 4/2009 , byl obviněný V. P. uznán vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, účinného od 1. 1. 2010 (dále jen „tr. zákoník“), a zločinem padělání a pozměnění peněz podle §233 odst. 2 alinea 2 tr. zákoníku ve spojení s §238 tr. zákoníku, jichž se dopustil tím, že:
1) „ v přesně nezjištěné době v červnu 2005 převzal jako půjčku od Z. H. v restauraci KFC v M. částku 300.000,- Kč, kterou se zavázal vrátit nejpozději v září 2005, Ing. Z. H. předal jako ručící instrument 1 kus akcie na majitele v jmenovité hodnotě 100.000,- Kč, na firmu Glava – SW, a. s., ačkoliv věděl, že akcie je padělaná, přičemž věděl, že vypůjčené finanční prostředky v termínu splatnosti ani později neuhradí, tímto jednáním způsobil poškozenému Z. H. škodu ve výši 300.000,- Kč “;
2) „ v období od srpna 2005 do srpna 2006 pod nepravdivou záminkou prodeje pozemku ve vlastnictví společnosti Glava-SW, a. s., postupně převzal jednak v hotovosti, jednak formou vkladů a převodů na účty I. P., L. J. a L. H. jako půjčky od F. N. celkovou částku ve výši 3.730.000,-- Kč, a takto převzal:
- dne 18. 8. 2005 v Ž. a v B. v hotovosti částku 900.000,-- Kč, kterou se zavázal dle smlouvy o půjčce z 18. 8. 2005 uzavřené mezi věřitelem T. N. a dlužníkem V. P. vrátit do 18. 11. 2005, F. N. předal jako ručící instrument 1 kus akcie na majitele v jmenovité hodnotě 100.000,- Kč, na firmu Glava – SW, a. s., ačkoliv věděl, že akcie je padělaná,
- ve dnech 16. 9. 2005, 21. 10. 2005, 3. 11. 2005, 14. 11. 2005, 15. 2. 2006 formou vkladů na účet I. P., vedený u ČSOB, a. s., částky 120.000,- Kč, 70.000,- Kč, 40.000,-- Kč, 3.000,-- Kč, 30.000,-- Kč,
- ve dnech 22. 9. 2005 a 22. 11. 2005 formou vkladů na účet L. J., vedený u e-Banky, částky 70.000,- Kč a 15.000,- Kč,
- ve dnech 9. 11. 2005, 25. 11. 2005, 23. 2. 2006, 21. 4. 2006, 5. 5. 2006, 31. 5. 2006 a 13. 6. 2006 formou vkladů a převodů na účet L. H., vedený u ČSOB, a. s., částky 45.000,-- Kč, 140.000,-- Kč, 210.000,-- Kč, 50.000,-- Kč, 85.000,-- Kč, 50.000,-- Kč a 50.000,-- Kč,
když dne 3. 4. 2006 z účtu L. H. na účet F. N., aby vzbudil dojem solventnosti, zaslal částku 90.000,-- Kč,
a dále v přesně nezjištěné době od 7. 10. 2005 do 1. 8. 2006 na různých místech v České republice ve více případech v hotovosti částku 1.942.000,-- Kč, přičemž takto jednal, ačkoliv věděl, že převzaté finanční prostředky nevrátí, poškozenému F. N. způsobil škodu ve výši 3.730.000,-- Kč .“
Za to byl obviněný odsouzen podle §233 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 a ½ (čty ři a půl) roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému současně uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty spočívající v propadnutí 1 kusu akcie na majitele v jmenovité hodnotě 100.000,- Kč, na firmu Glava – SW, a. s., která je přílohou spisu.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému F. N., bytem N. S., P., částku ve výši 3.730.000,- Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 3.730.000,- Kč od 2. 9. 2006 do 31. 12. 2006, ve výši 9,50 % ročně z částky 3.730.000,- Kč od 1. 1. 2007 do 30. 6. 2007, ve výši 9,75% ročně z částky 3.730.000,- Kč od 1. 7. 2007 do 31. 12. 2007, ve výši 10,50% ročně z částky 3.730.000,- Kč od 1. 1. 2008 do 30. 6. 2008, ve výši 10,75% ročně z částky 3.730.000,- Kč od 1. 7. 2008 do 31. 12. 2008, ve výši 9,25% ročně z částky 3.730.000,- Kč od 1. 1. 2009 do 30. 6. 2009, ve výši 8,5% ročně z částky 3.730.000,- Kč od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009, ve výši 8% ročně z částky 3.730.000,- Kč od 1. 1. 2010 do 31. 3. 2010 a za dobu od 1. 4. 2010 do zaplacení s ročním úrokem ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla 7 a repo sazby (limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace) vyhlášené ve Věstníku České národní banky ve výši platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený F. N., odkázán se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Krajského soudu v Brně podal obviněný odvolání, které směřoval do všech výroků napadeného rozsudku. Současně odvolání podali i poškození F. N. a T. N., kteří svá odvolání směřovali do výroku o náhradě škody. O odvolání rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 10. 11. 2010, sp. zn. 5 To 60/2010 , a to tak, že z podnětu odvolání obviněného a poškozené T. N. byl napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), d) f) tr. ř. zrušen a za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto, že se obviněný uznává vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a zločinem padělání a pozměnění peněz podle §233 odst. 2 alinea 2 tr. zákoníku ve spojení s §238 tr. zákoníku, jichž se dopustil tím, že:
1) „ v přesně nezjištěné době v červnu 2005 převzal jako půjčku od Z. H. v restauraci KFC v M. částku 300.000,- Kč, kterou se zavázal vrátit nejpozději v září 2005, Ing. Z. H. předal jako ručící instrument 1 kus akcie na majitele v jmenovité hodnotě 100.000,- Kč, na firmu Glava - SW, a. s., ačkoliv věděl, že akcie je padělaná, přičemž věděl, že vypůjčené finanční prostředky v termínu splatnosti ani později neuhradí, tímto jednáním způsobil poškozenému Z. H. škodu ve výši 300.000,- Kč “.
2) „ v období od srpna 2005 do srpna 2006 pod nepravdivou záminkou prodeje pozemku ve vlastnictví společnosti Glava-SW, a. s., postupně převzal od F. N. jednak v hotovosti, jednak formou vkladů a převodů na účty I. P., L. J. a L. H. jako půjčky celkovou částku ve výši 3.730.000,- Kč, a to:
- dne 18. 8. 2005 v Ž. a v B. v hotovosti částku 900.000,- Kč, kterou se zavázal dle smlouvy o půjčce z 18. 8. 2005 uzavřené mezi věřitelem T. N. a dlužníkem V. P. vrátit do 18. 11. 2005, F. N. předal jako ručící instrument 1 kus akcie na majitele v jmenovité hodnotě 100.000,- Kč, na firmu Glava - SW, a. s., ačkoliv věděl, že akcie je padělaná,
- ve dnech 16. 9. 2005, 21. 10. 2005, 3. 11. 2005, 14. 11. 2005, 15. 2. 2006 formou vkladů na účet I. P., vedený u ČSOB, a. s., částky 120.000,- Kč, 70.000,- Kč, 40.000,- Kč, 3.000,- Kč, 30.000,- Kč,
- ve dnech 22. 9. 2005 a 22. 11. 2005 formou vkladů na účet L. J., vedený u e-Banky, částky 70.000,- Kč a 15.000,- Kč,
- ve dnech 9. 11. 2005, 25. 11. 2005, 23. 2. 2006, 21. 4. 2006, 5. 5. 2006, 31. 5. 2006 a 13. 6. 2006 formou vkladů a převodů na účet L. H., vedený u ČSOB, a. s., částky 45.000,- Kč, 140.000,- Kč, 210.000,- Kč, 50.000,- Kč, 85.000,- Kč, 50.000,- Kč a 50.000,- Kč, když dne 3. 4. 2006 z účtu L. H. na účet F. N., aby vzbudil dojem solventnosti, zaslal částku 90.000,- Kč,
a dále v přesně nezjištěné době od 7. 10. 2005 do 1. 8. 2006 na různých místech v České republice ve více případech v hotovosti částku 1.942.000,- Kč,
přičemž takto jednal, ačkoliv věděl, že převzaté finanční prostředky nevrátí a způsobil tak škodu ve výši 3.730.000,- Kč “.
Na základě výše uvedeného skutkového stavu byl podle §233 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) roků a 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku byl obviněnému zabrán 1 ks akcie firmy Glava – SW, a. s., na majitele, jmenovité hodnoty 100.000,- Kč, která je přílohou spisu.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému F. N., nar. 12. 6. 1965, bytem Přerov, nám. Svobody 1943/12, částku 2.830.000,- Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 2. 9. 2006 do 31. 12. 2006, ve výši 9,50 % ročně od 1. 1. 2007 do 30. 6. 2007, ve výši 9,75 % ročně od 1. 7. 2007 do 31. 12. 2007, ve výši 10,50 % ročně od 1. 1. 2008 do 30. 6. 2008, ve výši 10,75 % ročně od 1. 7. 2008 do 31. 12. 2008, ve výši 9,25 % ročně od 1. 1. 2009 do 30. 6. 2009, ve výši 8,50 % ročně od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009, ve výši 8 % ročně od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010, ve výši 7,75 % ročně od 1. 7. 2010 do 10. 11. 2010, a dále od 11. 11. 2010 do zaplacení s ročním úrokem ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla 7 a repo sazby (limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace) vyhlášené ve Věstníku České národní banky ve výši platné vždy k poslednímu dni kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení.
Podle §228 odst. 1 tr.ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené T. N., částku 900.000,- Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 2. 9. 2006 do 31. 12. 2006, ve výši 9,50 % ročně od 1. 1. 2007 do 30. 6. 2007, ve výši 9,75 % ročně od 1. 7. 2007 do 31. 12. 2007, ve výši 10,50 % ročně od 1. 1. 2008 do 30. 6. 2008, ve výši 10,75 % ročně od 1. 7. 2008 do 31.12.2008, ve výši 9,25 % ročně od 1.1.2009 do 30.6.2009, ve výši 8,50 % ročně od 1.7.2009 do 31. 12. 2009, ve výši 8 % ročně od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010, ve výši 7,75 % ročně od 1. 7. 2010 do 10. 11. 2010, a dále od 11. 11. 2010 do zaplacení s ročním úrokem ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla 7 a repo sazby (limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace) vyhlášené ve Věstníku České národní banky ve výši platné vždy k poslednímu dni kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli poškození F. N. a T. N. se zbytkem svých nároků na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle §256 tr.ř. bylo odvolání poškozeného F. N. zamítnuto.
II.
Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci podal obviněný prostřednictvím svých právních zástupců dovolání (č. l. 1152 – 1156, 1160 – 1165), přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř ., maje za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, přičemž lze pochybovat i o zákonnosti, resp. přiměřenosti uloženého trestu.
Obviněný úvodem vyjádřil svoje zřetelné povědomí o tom, že těžiště dokazování spočívá v řízení před soudem prvého stupně a že jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat nebo korigovat jen odvolací soud, a že Nejvyšší soud je povinen vycházet z konečného skutkového zjištění, tak jak je v této věci provedly soudy obou stupňů a v návaznosti na tento stav zvážit hmotně právní posouzení. Současně však poukázal na chyby, kterými bylo dle jeho názoru provázeno celé předmětné řízení jak ve fázi dokazování, tak i ve fázi rozhodování, a to zejména z hlediska křivých svědectví, se kterými se při hodnocení provedeného dokazování nevypořádal žádný soud. Na daném podkladě dospěl k závěru, že jak soud prvního stupně, tak i soud odvolací „ rozhodly na základě nedostatečných a chybných důkazních prostředcích tudíž ani nemohly správně posoudit skutkovou podstatu věci “.
Obviněný uvedl, že dané se týká především skutku pod bodem 2 obžaloby, kdy jej soudy uznaly vinným z jeho spáchání i přesto, že se nepodařilo zcela jednoznačně prokázat, že se skutek stal, resp. že se jedná o trestný čin. Soudy k závěru o jeho vině dospěly na základě nejednoznačných závěrů a nevěrohodných dedukcí, bez jednoznačné opory v provedených důkazech. Především namítl, že svědek V. nemluví pravdu a rozpory, označené soudem za bezvýznamné, toto prokazují. Stejně tak se soudy nevypořádaly s podpisy obviněného na inkriminovaných směnkách. Obviněný je přesvědčen, že soudy v projednávaném případě ignorovaly nejen zásadu volného hodnocení důkazů a zásadu objektivní pravdy, ale i zákonná ustanovení a judikaturu Nejvyššího soudu. Je proto přesvědčen, že odůvodnění napadeného rozsudku je minimálně v této části v rozporu s ustanovením §125 tr. ř.
V návaznosti na vlastní způsob vyhodnocení usvědčujících výpovědí poškozených manželů N. a poškozeného Ing. Z. H. dospívá obviněný k závěru, že výpovědi svědků jsou nevěrohodné. Dále rozebral jednotlivé výpovědi. K nim uvedl, že svědkyně N. v hlavním líčení opakovaně křivě svědčila a obviněný její výpověď dokonce označil za křivé svědectví. Svědek N. pak neuvedl nic, co by jasně prokazovalo úmyslné jednání obviněného. Z výpovědi svědka Ing. H. vyplynulo, že tento se necítí poškozen, neboť žádná škoda nevznikla, a přesto soud konstatoval, že obviněný svědkovi dluží částku 300.000,- Kč. Obviněný je přesvědčen, že veškerá svědectví jsou pouze verbální a neexistuje tak jediný listinný důkaz o jakémkoli jeho protiprávním konání. Ve zcela zásadních věcech, které měly potvrdit věrohodnost těchto tvrzení, se svědecké výpovědi liší, a jeden ze svědků dokonce přiznal, že před podáním svědecké výpovědi se o dané kauze s druhým svědkem radil. V průběhu přípravného řízení i hlavního líčení vyšlo najevo, že i kdyby k napadenému jednání z jeho strany skutečně došlo, poškozený Ing. H. by musel znát faktický stav ohledně pravosti akcií, neboť sám popisoval, s jakými doklady se před údajným poskytnutím půjčky a převzetím akcie seznámil a jaké měl k dispozici, kopie rozhodujících dokladů dokonce sám osobně dne 5. 11. 2007 předal do spisu. A konečně, že v průběhu hlavního líčení se svědek C. přiznal k tomu, že v této kauze křivě svědčil.
Obviněný má za to, že „ dokumenty, přikládané jako rozhodující důkazy, nemají oporu ve skutkových zjištěních při hlavním líčení “, a tedy, že obžaloba neunesla důkazní břemeno. Podle jeho názoru soudy porušily zásadu rovnosti stran, když za podklad svého rozhodování vzaly „ nedoložené názory svědků “. Předložené důkazy nebyly řádně vyhodnoceny po obsahové stránce a nebylo přihlédnuto k věrohodnosti zdroje informací, potřebného pro takové hodnocení, tudíž tímto způsobem nemohl být vynesen spravedlivý a správný rozsudek.
Současně obviněný namítl nesprávnost výroku o výši ukládaného trestu, a to jak trestu odnětí svobody, tak i trestu propadnutí věci či jiné majetkové hodnoty, neboť neodpovídají zásadám uvedeným v §23 tr. zák. Dále uvedl, že dovolání směřuje i do výroku o náhradě škody poškozeným N..
Na základě výše uvedených námitek obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 11. 2010, sp. zn. 5 To 60/2010, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Poté, co zopakovala dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedla, že obviněný sice formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak ve výše specifikovaných důsledcích svoje dovolání podepřel pouze takovými námitkami, které vypovídají o tom, že se neztotožňuje se skutkovými zjištěními soudů, neboť nesouhlasí se způsobem, jakým soudy hodnotily provedené dokazování. Ve svém mimořádném opravném prostředku shledával vadu právního posouzení svých skutků jako důsledek nesprávného hodnocení důkazů a nesprávnosti opatřených skutkových zjištění. Přitom neuvedl jedinou konkrétní výtku k aplikaci ustanovení hmotného práva, jak vyžaduje naplnění deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Státní zástupkyně dále odmítla námitky směřující do odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů s tím, že je nelze označit za kvalifikovaný dovolací důvod, který by se mohl stát podnětem dovolacího přezkumu.
Současně státní zástupkyně uvedla, že v posuzované věci se nejedná ani o případ tzv. extrémního nesouladu, neboť skutková zjištěná mají jasnou návaznost na to, co bylo obsahem provedených důkazů, a to jak usvědčujících svědeckých výpovědí o okolnostech, za kterých Z. H. a F. N. v rozhodném období poskytovali dovolateli finanční půjčky v přisouzených výších, tak také jejich smluvního podkladu a dalších důkazů listinné povahy, dokládajících otázku finanční způsobilosti na straně posledně uvedeného poškozeného zapůjčit celkovou několikamilionovou částku dovolateli, tak i jeho fiktivního způsobu dílčího zajištění návratnosti zapůjčených finančních prostředků padělanými akciemi a. s. Glawa - SW a v neposlední řadě i jeho vztahu k právnímu předchůdci jmenovaného emitenta. Dále uvedla, že závěry o plné či dílčí věrohodnosti, popř. naprosté nevěrohodnosti svědeckých výpovědí nebylo třeba na úrovni soudu odvolacího nikterak korigovat, neboť soud nalézací si vytvořil potřebný podklad pro posouzení věrohodnosti svědeckých výpovědí, kteréžto byly soudem nalézacím hodnoceny velmi obezřetným způsobem právě v souladu s jinými důkazy a objektivně zjištěnými okolnostmi. Konstatovala, že soudy při odůvodnění svých rozhodnutí postupovaly způsobem předepsaným v ustanovení §125 odst. 1 tr. ř., přičemž v konkrétnostech lze plně poukázat na tomu odpovídající pasáže těchto částí jejich rozhodnutí. Dostupný spisový materiál rozhodně nevypovídá o tom, že by při uvedeném postupu soudy vybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a zejména, že by se dopustily deformace vypovídací hodnoty provedených důkazů.
Vzhledem ke shora uvedeným zjištěním státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného V. P. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) v neveřejném zasedání nejprve zkoumal, zda v této věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř., a shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obdobně Nejvyšší soud zjistil, že dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., bylo podané osobou oprávněnou k podání dovolání (§265d odst. 1 písm. b/, odst. 2 tr. ř.), ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném tímtéž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným V. P. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností:
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Přestože obviněný v úvodu podaného dovolání vyjádřil, že si je vědom skutečnosti, že Nejvyšší soud je povinen vycházet z konečného skutkového stavu, tak jak byl zjištěn soudy nižších stupňů a v návaznosti na tento stav zvážit hmotně právní posouzení, jeho námitky směřují právě do oblasti skutkových zjištění. Obviněný totiž soudům vytýká nesprávné hodnocení důkazů (především výpovědi poškozených T. N. a F. N., jejichž výpovědi hodnotil jako sobě si navzájem rozporné – výpověď poškozené T. N. označil dokonce za křivou, a současně namítl, že její výpověď byla označena soudem jako nepoužitelná; dále výpověď svědka L. C., který se sám přiznal k tomu, že křivě svědčil, a poškozeného Z. H.; námitka směřující k pravosti podpisů obviněného na inkriminovaných směnkách) a vadná skutková zjištění (námitka, že se jemu za vinu kladeného jednání nedopustil, především pak, že inkriminované akcie nikdy neměl v držení; námitka týkající se zjištěné výše škody, především pak ve vztahu k poškozenému Z. H., který uvedl, že se necítí poškozen a že mu škoda nevznikla, a dále výše škody poškozených F. N. a T. N.), když prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (námitka, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají, především pak, že rozhodnutí je založeno na nejednoznačných závěrech a dedukcí soudů, a dále že neexistuje jediný listinný důkaz o jakémkoli jeho protiprávním konání, neboť veškerá svědectví jsou pouze verbální; námitka, že i kdyby k napadenému jednání z jeho strany došlo, poškozený Ing. Z. H. by musel znát faktický stav ohledně pravosti akcií) a vlastní verzi skutkového stavu věci (námitka, v rámci níž uvedl, že inkriminované akcie nikdy nevlastnil a jemu za vinu kladeného jednání se nedopustil). Z uvedených skutkových (procesních) výhrad pak vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Při posuzování, zda je oprávněné tvrzení dovolatele o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Kdyby měl dovolací soud dospět k jinému závěru ohledně předmětného skutku, jak se toho v konečném důsledku ve svém dovolání domáhá obviněný, musel by zásadním způsobem modifikovat zmíněná rozhodná skutková zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů, resp. od nich odhlédnout. Takový způsob rozhodnutí však není v dovolacím řízení možný ani přípustný, jak již výše Nejvyšší soud zdůraznil.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný V. P. uplatnil, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. ř. Jestliže tedy obviněný namítl nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotně právní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozoval především z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů a vadných skutkových zjištění, pak soudům nižších stupňů nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Obviněný své dovolání částečně směřoval proti samotnému odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, stejně jako jemu předcházejícího rozhodnutí soudu nalézacího. Zde je třeba připomenout, že podle ustanovení §256a odst. 4 tr. ř. není dovolání jen proti důvodům rozhodnutí přípustné.
Se zřetelem k zásadám, které vyplývají z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces, může Nejvyšší soud zasáhnout do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním jen výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
V posuzovaném případě se o žádný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Brně, která se stala podkladem napadeného rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé nejedná. Skutková zjištění soudů mají jasnou obsahovou návaznost na provedené důkazy, a to jak usvědčujících svědeckých výpovědí o okolnostech, za kterých poškození Z. H. a F. N. v rozhodném období poskytovali obviněnému finanční půjčky v přisouzených výších, tak také jejich smluvního podkladu a dalších důkazů listinné povahy, dokládajících otázku finanční způsobilosti na straně poškozeného F. N. zapůjčit obviněnému celkovou několikamilionovou částku, tak i jeho fiktivního způsobu dílčího zajištění návratnosti zapůjčených finančních prostředků padělanými akciemi společnosti Glawa – SW, a. s., a v neposlední řadě i jeho vztahu k právnímu předchůdci jmenovaného emitenta.
Je třeba souhlasit se závěrem státní zástupkyně, že co se týká zpochybněného způsobu hodnocení svědeckých výpovědí, je namístě konstatovat, že po stránce obsahové byly soudem nalézacím hodnoceny velmi obezřetným způsobem právě v souladu s jinými důkazy a objektivně zjištěnými okolnostmi a to nejen ve svém celku, ale v každém tvrzení, které z nich vyplývalo.
Soudy obou stupňů založily svá rozhodnutí na náležitém rozboru výsledků dokazování v dané věci a právní kvalifikaci odůvodnily zjištěným skutkovým stavem věci, který vzaly při svém rozhodování v úvahu. Z příslušné části odůvodnění rozsudku soudu Krajského soudu v Brně jasně vyplývá, jaké skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil (viz č. l. 37 – 43, 43 zdola až 46). Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s posouzením věrohodnosti svědeckých výpovědí a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona. Především pak, jak vysvětlil důvody, pro které považoval obhajobu obviněného o jiném průběhu skutkového děje za nevěrohodnou a vyvrácenou. Stejně tak odvolací soud, který zrušil ve vztahu k obviněnému napadený rozsudek soudu prvního stupně (viz č. l. 7 zdola – 9 napadeného rozsudku). Z obsahu napadeného rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, stejně jako jemu předcházejícího rozsudku Krajského soudu v Brně je zřejmé, že soudy svůj hodnotící postup vysvětlily zcela jasně a srozumitelně v souladu s pravidly ustanovení §2 odst. 6 tr. ř.
S ohledem na skutečnosti rozvedené v předcházejících odstavcích Nejvyšší soud neshledal, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo zatíženo vytýkanými vadami. To znamená, že dovolání obviněného nebylo možno přiznat jakékoliv opodstatnění.
Obviněný v závěru svého dovolání napadl i výrok o uloženém trestu, resp. o jeho výši.
Obecně lze pod jiné hmotněprávní posouzení skutku podřadit zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva, a to jak hmotného práva trestního, tak i jiných právních odvětví.
Teoreticky pak (jiné) hmotněprávní posouzení zahrnuje i otázky ukládání trestu . Při výkladu tohoto pojmu ve vztahu k zákonnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je však nutno brát na zřetel také jeho vztah k ostatním zákonným důvodům dovolání a celkovou systematiku ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. V tomto konkrétním případě je pak významný vztah k ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a jeho důsledky. Podle tohoto ustanovení je důvod dovolání dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jedná se tedy o dovolací důvod, kterým lze napadat toliko pochybení soudu co do druhu a výměry uloženého trestu, a to v jasně vymezených intencích, kdy druh trestu musí být podle zákona nepřípustný či výměra musí být mimo trestní sazbu stanovenou na trestný čin zákonem.
Systematickým výkladem tohoto ustanovení nelze než dojít k závěru, že v něm uvedený dovolací důvod je, pokud jde o hmotněprávní posouzení týkající se druhu a výměry uloženého trestu v soustavě dovolacích důvodů §265b odst. 1 tr. ř., dovolacím důvodem speciálním vůči důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pokud tedy má některá z osob oprávněných podat dovolání námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu, může je uplatnit pouze v rámci tohoto speciálního zákonného dovolacího důvodu, a nikoli prostřednictvím jiného důvodu uvedeného v §265b odst. 1 tr. ř. Aby pak došlo k jeho naplnění, musí být v textu dovolání namítána existence jedné z jeho dvou alternativ, tedy že došlo k uložení nepřípustného druhu trestu či druhu trestu sice přípustného, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Nelze tedy prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. namítat jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 a násl. tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu.
Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem sloužícím k napravení skutečně zásadních a podstatných vad, pro které nemůže napadené rozhodnutí obstát a kdy na právní moci není možno trvat, neboť by to bylo ohrožením zákonného a spravedlivého rozhodování, přičemž v tomto smyslu je koncipován i předmětný dovolací důvod, kterýžto však nebyl obviněným uplatněn.
Nad rámec těchto skutečností je nutno poznamenat, že obviněnému byl uložen přípustný druh trestu v rámci zákonné trestní sazby stanovené za trestný čin, jímž byl uznán vinným.
IV.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání obviněného V. P. nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. dubna 2011
Předseda senátu:
JUDr. Petr Š a b a t a