ECLI:CZ:NS:2011:3.TDO.455.2011.1
sp. zn. 3 Tdo 455/2011 -21
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. dubna 2011 dovolání, které podal obviněný L. G. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2010, sp. zn. 9 To 526/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 110/2008, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. G. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 6. 8. 2009, sp. zn. 2 T 110/2008 , byl obviněný L. G. uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, odst. 4 písm. b) zákona č. 40/1961 Sb., trestního zákona (dílem dokonaným, dílem nedokonaným) ve stadiu pokusu ve smyslu §8 odst. 1 tr. zák. jako organizátor ve smyslu §10 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterého se dopustil tím, že „ v blíže nezjištěné době od počátku měsíce března 2003 do 22. 5. 2003 při schůzkách na různých místech na území města B. s cílem získat pro sebe finanční prostředky pod smyšlenou záminkou žádosti o pomoc využil nezkušenosti P. S. a zajistil pro něj uzavření následujících smluv, které zkompletoval a opatřil podklady a dokumenty pro uzavření, a to :
1. úvěrové smlouvy se společností Modrá pyramida stavební spořitelna, a. s. (dříve Všeobecná stavební spořitelna Komerční banky, a. s.), na částku 360.000,- Kč, pro kterou zajistil dokumenty a výplatní pásky za měsíce prosinec 2002 až březen 2003, podle kterých měl být P. S. údajně od měsíce února roku 2001 zaměstnán jako mistr výroby ve společnosti TRIBOS, a. s., se sídlem S., B., s průměrným čistým měsíčním příjmem za poslední 3 měsíce ve výši 17.107,- Kč, ačkoliv věděl, že zde P. S. nepracuje, dále opatřil dokumenty a výplatní pásky za měsíce prosinec 2002 až březen 2003, které dokládají, že ručitel úvěru M. K., je údajně zaměstnán od měsíce května roku 2001 jako zedník-obkladač u M. S., se sídlem K., B., s průměrným čistým měsíčním příjmem za poslední 3 měsíce ve výši 17.490,- Kč, ačkoliv věděl, že v této společnosti M. K. nikdy nepracoval a uvedený příjem nepobíral a rovněž opatřil dokumenty a výplatní pásky za měsíce leden až březen 2003, které dokládají, že jeho další ručitel D. U., je zaměstnána od 1. 1. 2002 jako účetní ve společnosti UNOX, s. r. o., se sídlem P., B., s průměrným čistým měsíčním příjmem za poslední 3 měsíce ve výši 17.732,- Kč, ačkoliv věděl, že v této společnosti D. U. pracovala, ale že její čistý měsíční příjem byl pouze cca 6.000,- Kč, a dále opatřil fakturu vystavenou údajně společností Instalo R., na částku 372.813,- Kč za provedené stavební práce, ačkoliv věděl, že nebyly touto společností nikdy provedeny, na základě takto doložených údajů byla nejdříve P. S. dne 26. 3. 2003 uzavřena smlouva o stavebním spoření a dne 16. 5. 2003 byla uzavřena předmětná smlouva o překlenovacím úvěru a ze strany společnosti Modrá pyramida stavební spořitelna, a. s., byla na účet P. S. u společnosti GE Money Bank, a. s., převedena dne 2. 6. 2003 částka v celkové výši 352.309,- Kč, ze které od P. S. následně získal částku 300.000,- Kč, zbývající částka 7.961,- Kč do celkové výše poskytnutého úvěru ve výši 360.000,- Kč byla použita jako platba za vyřízení úvěru, od uzavření předmětných byla na splátkách uhrazena dne 14. 4. 2003 částka 79.400,- Kč, čímž poškozené společnosti Modrá pyramida stavební spořitelna, a. s., se sídlem B., P., vznikla ke dni přímá škoda ve výši 280.600,- Kč ,
2. úvěrové smlouvy se společností Stavební spořitelna České spořitelny, a. s., na částku 285.000,- Kč, pro kterou zajistil potvrzení o zaměstnání P. S., ve kterém je uvedeno, že je údajně od 1. 4. 2001 zaměstnán jako zedník obkladač u M. S., se sídlem K., B., s průměrným čistým měsíčním příjmem ve výši 16.822,- Kč, ačkoliv věděl, že v uvedené společnosti nepracuje, dále opatřil potvrzení o zaměstnání, ve kterém je uvedeno, že jeho ručitel P. B., je zaměstnán od 15. 10. 2001 rovněž u M. S., se sídlem K., B., s průměrným čistým měsíčním příjmem ve výši 13.781,- Kč, ačkoliv věděl, že v této společnosti nepracuje, a dále opatřil fakturu vystavenou údajně společností Instalo R., na částku 285.000,- Kč za provedené stavební práce, ačkoliv věděl, že tyto nebyly touto společností nikdy provedeny, na základě takto uvedených a doložených údajů byla P. S. dne 22. 5.2003 uzavřena předmětná smlouva o překlenovacím úvěru na částku 285.000,- Kč a ze strany společnosti Stavební spořitelna České spořitelny, a. s., byla na účet P. S. u společnosti GE Capital bank, a. s., nyní vedené jako GE Money bank, a. s., převedena dne 11. 6. 2003 částka v celkové výši 285.000,- Kč, ze které od P. S. následně získal částku 266.000,- Kč, na splátkách byla dne 23. 5. 2003 uhrazena částka 88.350,- Kč, čímž poškozené společnosti Stavební spořitelna České spořitelny, a. s., se sídlem V., P., vznikla přímá škoda ve výši 196.650,- Kč “.
Za to a taktéž trestný čin výtržnictví dle §202 odst. 1 zákona č. 40/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“) a ublížení na zdraví dle §221 odst. 1 tr. zák., jimiž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 29. 11. 2004, sp. zn. 2 T 456/2004, byl obviněný L. G. odsouzen podle §250b odst. 4 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 28 měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §202 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. a §53 odst. 2 písm. a) tr. zák. byl obviněnému dále uložen peněžitý trest ve výši 8.000,- Kč, kdy podle §54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí S. v trvání 4 měsíců.
Současně byl podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu uloženém obviněnému L. G. trestním příkazem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 29. 11. 2004, sp. zn. 2 T 456/2004, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Dále byl obviněný L. G. podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek, jehož se měl dopustit tím, že „ dne 19. října 2006 na přesně nezjištěném místě B. požádal prostřednictvím internetového serveru společnosti CETELEM ČR, a. s., se sídlem L., P., o úvěr ve výši 700.000 Kč, přičemž do žádosti uvedl, že je od května roku 2006 zaměstnán jako vyšší řídící pracovník u B. K. v obci V., s měsíčním příjmem ve výši 30.560 Kč, ačkoli v předmětné době u tohoto zaměstnavatele nepracoval a zmíněný příjem nepobíral, tato žádost byla ze strany společnosti CETELEM ČR, a. s., vyhodnocena jako nevyhovující a úvěr nebyl poskytnut, v případě jeho poskytnutí by společnosti CETELEM ČR, a. s., hrozila škoda ve výši 700.000 Kč “, v čemž byl spatřován trestný čin úvěrového podvodu dle §250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák. ve stadiu pokusu ve smyslu §8 odst. 1 tr. zák., neboť nebylo prokázáno, že skutek spáchal obžalovaný.
Dále bylo rozsudkem rozhodnuto o vině a trestu obviněného P. S.
Proti rozsudku Městského soudu v Brně podal obviněný L. G. odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 25. 11. 2010, sp. zn. 9 To 526/2009 , a to tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek nalézacího soudu zrušil ve výroku o způsobu výkonu uloženého trestu odnětí S. a ve výroku učiněném podle §54 odst. 3 tr. zák., jímž se stanoví náhradní trest odnětí S. pro případ nezaplacení trestu peněžitého, a podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného L. G. pro výkon uloženého trestu odnětí S. zařadil podle §39a odst. 3 tr. zák. do věznice s dozorem. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
II.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Brně podal obviněný prostřednictvím svého právního zástupce dovolání (č. l. 658 - 662), přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř ., maje za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Nesprávné posouzení skutku a nesprávné hmotně právní posouzení spatřuje ve skutečnosti, že soud při posuzování skutku naprosto nezohlednil zjištěný skutkový stav a způsob, jakým byly hodnoceny prováděné důkazy, především pak zcela opominul skutečnosti, které byly prokázány. Obviněný zdůraznil, že se cítí nevinen, a že jeho vina nebyla před soudem prokázána. Namítl, že obžaloba nepředložila jediný důkaz o tom, s kým měl jednat, kde se tak mělo stát, kde měl případně zajistit či zkompletovat dokumenty, od koho je měl opatřit, komu předat, že působil na jisté osoby či ovlivňoval jejich jednání, že uvedl nepravdivé údaje, pozměnil, upravil či jinak zasáhl do jakýchkoliv dokumentů. Jediným důkazem, o který se obžaloba opřela byla tvrzení osob, jež uzavřely úvěrové smlouvy jako úvěroví dlužníci, či se zavázaly k plnění povinností z těchto úvěrových smluv jako ručitelé. Celé rozhodnutí je pak opřeno zejména o důkaz výpovědí druhého obžalovaného S. a o důkazy nepřímé. Dále obviněný namítl neprokázání subjektivní stránky trestného činu s tím, že nebyl prokázán ani úmysl směřující k účasti ve formě organizátorství na konkrétním úmyslném trestném činu. Dále namítl, že nebylo prokázáno, že by hodlal získat finanční prostředky z předmětných úvěrů, a nebylo nijak prokázáno, že by podvod nějakým způsobem zosnoval, vymyslel, rozděloval úkoly nějakým osobám či uděloval pokyny. Obviněný je přesvědčen, že z dokazování provedeného výslechem svědků vzešly nové skutečnosti, jež důrazně navozují domněnku, že se dotčeného jednání mohla dopustit jiná osoba. Na podporu svého tvrzení následně obviněný rozebírá výpovědi jednotlivých svědků a z nich učiněné závěry. Obviněný rovněž směřoval své námitky do samotného odůvodnění rozhodnutí a brojil proti zamítnutí návrhu na doplnění dokazování o výslech svědka P. P., jehož svědectví shledává natolik důležité, že by mohlo prokázat jeho nevinu, a dále neprovedení opakovaného výslechu svědků B. a S.
Na základě výše uvedených námitek obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) napadený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2010, sp. zn. 9 To 526/2009, zrušil, stejně jako jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 6. 8. 2009, sp. zn. 2 T 110/2008, a přikázal soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky , které jej obdrželo dne 24. 3. 2011. Dne 8. 4. 2011 byl Nejvyššímu soudu doručen přípis ze dne 7. 4. 2011, v němž Nejvyšší státní zastupitelství oznámilo, že se k dané věci nebude věcně vyjadřovat. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) v neveřejném zasedání nejprve zkoumal, zda v této věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř., a shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest (odvolací rozsudek byl změněn toliko ve způsobu výkonu trestu odnětí svobody). Obdobně Nejvyšší soud zjistil, že dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., bylo podané osobou oprávněnou k podání dovolání (§265d odst. 1 písm. b/, odst. 2 tr. ř.), ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném tímtéž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným L. G. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností:
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V posuzované věci však uplatněné dovolací námitky obviněného směřují právě do oblasti skutkových zjištění. Obviněný totiž soudům vytýká nesprávné hodnocení důkazů (především obsah výpovědí druhého obviněného P. S., svědka JUDr. L. B., svědkyně B. K., a dále znaleckého posudku Doc. MUDr. Radka Ryšánka, Csc.; dále sem spadá námitka, že soudy nevyhověly jeho návrhu na doplnění dokazování o výslech svědka P. P. a opakované provedení výslechů svědka JUDr. L. B. a obviněného P. S.) a vadná skutková zjištění (námitka, že se jemu za vinu kladeného jednání nedopustil, především pak, že by opatřil konkrétní dokumenty, tj. výplatní pásky za měsíce prosinec 2002 až březen 2003, či měl znalost o zaměstnání obviněného P. S. či ručitelky D. U.; námitka týkající se subjektivní stránky trestného činu, v rámci níž obviněný namítl, že nebyl prokázán jeho úmysl směřující k účasti ve formě organizátorství), když prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecná námitka, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají, resp. že nebylo prokázáno, že by se jednání kladenému mu za vinu dopustil; námitka, že z provedeného dokazování vzešly nové skutečnosti, jež důrazně navozují domněnku, že se dotyčného jednání dopustila jiná osoba) a vlastní verzi skutkového stavu věci (námitka, v rámci níž uvedl, že se jednání kladenému mu za vinu nedopustil a pokud hovořil s osobami, jejichž tvrzení jej mělo usvědčovat ze spáchání trestného činu, bylo to jen proto, že měl zájem jim pomoci, řešit jejich svízelnou situaci a nikoli jim uškodit; námitka, v rámci níž rozvedl svou úlohu v boxerském klubu, a sice, že sice byl prezidentem BC G. B., avšak fakticky v žádném případě tuto funkci nevykonával, ani vzhledem ke svému zdravotnímu stavu tak činit nemohl, navíc si byl vědom, že postrádá vzdělání ekonomické, účetní a právní, a proto usiloval vždy o to, aby jeho firmy zaměstnávaly příslušné odborníky s vysokoškolským vzděláním a on se řídil jejich radami a doporučeními, a boxerskému klubu předsedal toliko formálně, kdy realizace fungování klubu byla v rukou osob jiných; a především pak námitka, že „ zosnovat a řídit jednání obžalovaného S., pokud se tak vůbec stalo, mohlo vícero osob (z provedeného dokazování je možno i dovodit, že to mohla být vzhledem ke svým schopnostem a vzdělání právě jedna osoba) “ ). Z uvedených skutkových (procesních) výhrad pak vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Při posuzování, zda je oprávněné tvrzení dovolatele o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Kdyby měl dovolací soud dospět k jinému závěru ohledně předmětného skutku, jak se toho v konečném důsledku ve svém dovolání domáhá obviněný, musel by zásadním způsobem modifikovat zmíněná rozhodná skutková zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů, resp. od nich odhlédnout. Takový způsob rozhodnutí však není v dovolacím řízení možný ani přípustný, jak již výše Nejvyšší soud zdůraznil.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný L. G. uplatnil, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. ř. Jestliže tedy obviněný namítl nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotně právní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozoval především z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů a vadných skutkových zjištění, pak soudům nižších stupňů nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Obviněný své dovolání částečně směřoval proti samotnému odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, a především pak jemu předcházejícího rozhodnutí soudu nalézacího. Zde je třeba připomenout, že podle ustanovení §265a odst. 4 tr. ř. není dovolání jen proti důvodům rozhodnutí přípustné.
Se zřetelem k zásadám, které vyplývají z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces, může Nejvyšší soud zasáhnout do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním jen výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
V posuzovaném případě se o žádný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními Městského soudu v Brně, která se stala podkladem napadeného rozsudku Krajského soudu v Brně, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé nejedná. Skutková zjištění soudů mají jasnou obsahovou návaznost na provedené důkazy, a to jak usvědčujících svědeckých výpovědí o okolnostech, za kterých se měl obviněný L. G. účastnit uvedeného skutku, tak také ostatními provedenými důkazy, především pak příslušnými listinami, které byly použity k získání úvěru. Z obsahu odůvodnění i ze samotných protokolů o hlavním líčení se podává, že výpovědi byly po stránce obsahové soudem nalézacím hodnoceny velmi obezřetným způsobem právě v souladu s jinými důkazy a objektivně zjištěnými okolnostmi, a to nejen ve svém celku, ale v každém tvrzení, které z nich vyplývalo. Soud se také dostatečně zabýval zdravotním stavem obviněného.
Soudy obou stupňů založily svá rozhodnutí na náležitém rozboru výsledků dokazování v dané věci a právní kvalifikaci odůvodnily zjištěným skutkovým stavem věci, který vzaly při svém rozhodování v úvahu. Z příslušné části odůvodnění rozsudku Městského soudu v Brně jasně vyplývá, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil (str. 5 až 9 rozsudku nalézacího soudu). Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s posouzením věrohodnosti svědeckých výpovědí a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona. Především pak, jak vysvětlil důvody, pro které považoval obhajobu obviněného o jiném průběhu skutkového děje za nevěrohodnou a vyvrácenou. Stejně tak postupoval i odvolací soud, který zrušil ve vztahu k obviněnému napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o způsobu výkonu uloženého trestu odnětí S. a stanovení náhradního trestu odnětí S. pro případ nezaplacení peněžitého trestu.
Z obsahu napadeného rozsudku Krajského soudu v Brně, stejně jako jemu předcházejícího rozsudku Městského soudu v Brně je zřejmé, že soudy svůj hodnotící postup vysvětlily zcela jasně a srozumitelně v souladu s pravidly ustanovení §2 odst. 6 tr. ř.
Obviněný sice vznesl námitku, že nebyla prokázána subjektivní stránka trestného činu, jímž byl uznán vinným, resp. úmysl dopustit se jemu za vinu kladeného jednání, kteroužto lze formálně podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod, nicméně námitka obviněným vznesená je založena na jeho vlastní verzi skutkového stavu a uplatněna s odkazem na nesprávné hodnocení soudem provedených důkazů, čímž míjí obviněným uplatněný dovolací důvod. Navíc je třeba poukázat na to, že obviněným uplatněné námitky byly již odpovídajícím způsobem vyhodnoceny odvolacím soudem. Odvolací soud na straně 4 – 5 napadeného usnesení podrobně námitky obviněného rozvedl a vyložil, na základě jakých skutečností je shledal nedůvodnými. Odvolací soud taktéž vyhodnotil i námitku směřující ke zpochybnění subjektivní stránky trestného činu jako neopodstatněnou, kdy uvedl, že „ za daného stavu dokazování odvolací soud nemá pochyb o tom, že to byl právě obžalovaný L. G., který úmyslně zorganizoval a využil pomoc již odsouzeného P. S., který pro něj zajistil uzavření uvedených dvou úvěrových smluv “ (str. 4 dole napadeného rozsudku).
S ohledem na skutečnosti rozvedené v předcházejících odstavcích Nejvyšší soud neshledal, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo zatíženo vytýkanými vadami. To znamená, že dovolání obviněného nebylo možno přiznat jakékoliv opodstatnění.
IV.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání obviněného L. G. nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. dubna 2011
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata