ECLI:CZ:NS:2011:5.TDO.376.2011.1
sp. zn. 5 Tdo 376/2011-50
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 4. 2011 o dovolání obviněného Ing. P. Š. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 11. 2010, sp. zn. 3 To 46/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 T 32/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. P. Š. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2010, sp. zn. 46 T 32/2008, byl obviněný Ing. P. Š. uznán vinným zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů – dále jen „tr. zákoník“), který spáchal tím, že
1)
jako místopředseda představenstva v pozici obchodního ředitele společnosti BOLIDER, a. s., IČ: 257 05 083, se sídlem Praha 2, Sokolská třída 60 (dále jen „Bolider“), v úmyslu zkrátit daňovou povinnost a vylákat daňovou výhodu, nechal zahrnout do účetnictví a do záznamové evidence k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období od 3. čtvrtletí roku 2000 do 3. čtvrtletí roku 2003 včetně faktury
| Dodavatel
| Faktura č.
| Datum
| cena bez DPH
| cena s DPH
|
| BONECOM, s. r. o.
| |
17.7.2000
|
235328
|
287100.20
|
| BONECOM, s. r. o.
| |
28.7.2000
|
212000
|
258640
|
| BONECOM, s. r. o.
| |
16.8.2000
|
289000
|
352580
|
| BONECOM, s. r. o.
| |
18.8.2000
|
218860
|
267009.20
|
| BONECOM, s. r. o.
| |
21.8.2000
|
158198
|
193001.60
|
| BONECOM, s. r. o.
| |
14.9.2000
|
193820
|
236460.40
|
| BONECOM, s. r. o.
| |
29.9.2000
|
193885
|
236539.70
|
| ARTDECO, a. s.
| |
15.12.2000
|
205105
|
250228.10
|
| ARTDECO, a. s.
| |
4.12.2000
|
329420
|
401892
|
| HHEREDIT, s. r. o.
| |
12.2.2001
|
298520
|
364194.40
|
| BALANC PLUS, s. r. o.
| |
25.5.2001
|
297820
|
363340.40
|
| BALANC PLUS, s. r. o.
| |
21.5.2001
|
329503
|
401993.30
|
| BALANC PLUS, s. r. o.
| |
11.9.2001
|
351825
|
429226.50
|
| Advertis, a. s.
| |
8.10.2001
|
820000
|
1000400
|
| Advertis, a. s.
| |
12.10.2001
|
825400
|
1006988
|
| Advertis, a. s.
| |
26.10.2001
|
1100000
|
1342000
|
| Advertis, a. s.
| |
1.11.2001
|
582000
|
710040
|
| Advertis, a. s.
| |
12.11.2001
|
429320
|
523770.40
|
| Advertis, a. s.
| |
23.11.2001
|
1000000
|
1220000
|
| Advertis, a. s.
| |
11.12.2001
|
483020
|
589284
|
| Advertis, a. s.
| |
19.12.2001
|
995400
|
1214388
|
| Advertis, a. s.
| |
3.12.2001
|
2800000
|
3416000
|
| RAVENS, s. r. o.
| |
1.3.2002
|
460500
|
561810
|
| RAVENS, s. r. o.
| |
15.4.2002
|
793500
|
968070
|
| RAVENS, s. r. o.
| |
4.4.2002
|
395720
|
482778.40
|
| RAVENS, s. r. o.
| |
17.6.2002
|
425300
|
518866
|
| RAVENS, s. r. o.
| |
25.6.2002
|
487325
|
594536
|
| RAVENS, s. r. o.
| |
6.9.2002
|
312100
|
380762
|
| RAVENS, s. r. o.
| |
13.9.2002
|
230500
|
281210
|
| RAVENS, s. r. o.
| |
24.9.2002
|
218320
|
266350.40
|
| RAVENS, s. r. o.
| |
22.10.2002
|
725000
|
884500
|
| RAVENS, s. r. o.
| |
29.10.2002
|
870000
|
1061400
|
| G-SKANES GROUP, a. s.
| |
1.10.2002
|
180000
|
219600
|
| G-SKANES GROUP, a. s.
| |
8.10.2002
|
445000
|
542900
|
| G-SKANES GROUP, a. s.
| |
15.10.2002
|
420000
|
512400
|
| G-SKANES GROUP, a. s.
| |
11.11.2002
|
209100
|
255102
|
| G-SKANES GROUP, a. s.
| |
21.11.2002
|
315400
|
384788
|
| G-SKANES GROUP, a. s.
| |
27.11.2002
|
182540
|
222698.80
|
| G-SKANES GROUP, a. s.
| |
2.12.2002
|
320000
|
390400
|
| G-SKANES GROUP, a. s.
| |
6.12.2002
|
875000
|
1067500
|
| G-SKANES GROUP, a. s.
| |
10.12.2002
|
395200
|
482144
|
| G-SKANES GROUP, a.s.
| |
16.12.2002
|
500000
|
610000
|
| G-SKANES GROUP, a. s.
| |
16.12.2002
|
600000
|
732000
|
| G-SKANES GROUP, a. s.
| |
16.12.2002
|
400000
|
488000
|
| G-SKANES GROUP, a.s.
| |
2.3.2003
|
85000
|
103700
|
| G-SKANES GROUP, a. s.
| |
7.3.2003
|
185000
|
225700
|
| G-SKANES GROUP, a. s.
| |
17.3.2003
|
95000
|
115900
|
za realizace reklamních činností, kde předmětem plnění měla být propagace smluvních partnerů prostřednictvím známých sportovců jako jsou K. N., K. R. či M. V., a to zejména tvorbou log a dalších propagačních materiálů či návrhy veřejných vystoupení, ačkoliv věděl, že zdanitelná plnění ve skutečnosti neproběhla, a na základě těchto faktur byly neoprávněně zvýšeny výdaje vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, v důsledku čehož došlo ke snížení základu daně z příjmů právnických osob a ta tak byla odvedena nižší o částku celkem 7.099.000,- Kč, a dále v důsledku toho byla uplatněna výhoda nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty ve výši celkem 405.868,- Kč, ačkoliv naopak měla být tato daň odvedena v částce celkem 4.538.396,- Kč, přičemž tímto jednáním obviněný způsobil České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Prahu 2, Vinohradská 49, Praha 2, celkovou škodu ve výši 12.043.264,- Kč,
2)
jako jediný jednatel obchodní společnosti DESTINY, s. r. o., IČ: 250 87 231, se sídlem Praha 5, Musílkova 5 (dále jen „Destiny“), jejímž 100% společníkem je společnost Bolider, a. s., IČ: 257 05 083, se sídlem Praha 2, Sokolská třída 60, v úmyslu zkrátit daňovou povinnost a vylákat daňovou výhodu, nechal zahrnout do účetnictví a do záznamové evidence k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období od 1. čtvrtletí roku 2000 do 4. čtvrtletí roku 2002 včetně faktury
| Dodavatel
| Faktura č.
| Datum
| cena bez DPH
| DPH
|
| Advertis, a. s.
| |
3.12.2001
|
795300
|
174966
|
| Advertis, a. s.
| |
7.12.2001
|
420500
|
92510
|
| Advertis, a. s.
| |
14.12.2001
|
820000
|
180400
|
| Advertis, a. s.
| |
17.12.2001
|
950000
|
209000
|
| Advertis, a. s.
| |
21.12.2001
|
700500
|
154110
|
| VIAREX-TV, spol.s r. o.
| |
8.10.2001
|
282400
|
62128
|
| VIAREX-TV, spol.s. r. o.
| |
19.10.2001
|
158320
|
34830,4
|
| ARTDECO, a. s.
| |
11.12.2000
|
392800
|
86416
|
| ARTDECO, a. s.
| |
1.12.2000
|
259468
|
57083
|
| ARTDECO, a. s.
| |
20.12.2000
|
218950
|
48169
|
| ALFAGAST, s. r. o.
| |
3.1.2000
|
125325
|
27571,5
|
| ALFAGAST, s. r. o.
| |
9.1.2000
|
98520
|
21674,4
|
| ALFAGAST, s. r. o.
| |
23.1.2000
|
96835
|
21303,7
|
| ALFAGAST, s. r. o.
| |
18.5.2000
|
79325
|
17451,5
|
| RAVENS, s. r. o.
| |
12.7.2002
|
386152
|
80993,5
|
| RAVENS, s. r. o.
| |
4.12.2002
|
250000
|
55000
|
| G-SKANES GROUP, a. s.
| |
12.11.2002
|
195400
|
42988
|
za realizace reklamních činností, kde předmětem plnění měla být propagace smluvních partnerů prostřednictvím známých sportovců jako jsou K. N., K. R. či M. V., a to zejména tvorbou log a dalších propagačních materiálů či návrhy veřejných vystoupení, ačkoliv věděl, že zdanitelná plnění ve skutečnosti neproběhla, a na základě těchto faktur byly neoprávněně zvýšeny výdaje vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, v důsledku čehož došlo ke snížení základu daně z příjmů právnických osob a ta tak byla odvedena nižší o částku celkem 1.925.410,- Kč, a dále v důsledku toho byla uplatněna výhoda nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty ve výši celkem 24.655,- Kč, ačkoliv naopak měla být tato daň odvedena v částce celkem 1.341.939,-Kč, přičemž tímto jednáním obviněný způsobil České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Prahu 5, Peroutkova 61, Praha 5, celkovou škodu ve výši 3.292.004,- Kč,
3)
jako obchodní ředitel společnosti KENTAURA, s. r. o., IČ: 609 13 193, se sídlem Tyrše a Fügnera 11, 568 02 Svitavy (dále jen „Kentaura“), v úmyslu zkrátit daňovou povinnost a vylákat daňovou výhodu, nechal zahrnout do účetnictví a do záznamové evidence k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období od 2. čtvrtletí roku 2000 do 4. čtvrtletí roku 2001 včetně faktury
| Dodavatel
| Faktura č.
| Datum
| cena bez DPH
| DPH
|
| ARTDECO, a. s.
| |
1.12.2000
|
795 320
|
174 970,40
|
| ARTDECO, a. s.
| |
8.12.2000
|
149 320
|
32 850,40
|
| ARTDECO, a. s.
| |
11.12.2000
|
585 920
|
128 902,40
|
| ARTDECO, a. s.
| |
15.12.2000
|
293 782
|
64 632,00
|
| ARTDECO, a. s.
| |
18.12.2000
|
235 950
|
51 909
|
| ARTDECO, a. s.
| |
20.12.2000
|
195 000
|
42 900
|
| ARTDECO, a. s.
| |
22.12.2000
|
56 730
|
12 480,60
|
| ARTDECO, a. s.
| |
2.3.2001
|
193 445,44
|
42 558
|
| ARTDECO, a. s.
| |
9.3.2001
|
158 318
|
34 829,96
|
| ARTDECO, a. s.
| |
23.3.2001
|
205 328
|
45 172,16
|
| ARTDECO, a. s.
| |
29.12.2000
|
204 320
|
44 950,40
|
| BALANC PLUS, s. r. o.
| |
16.11.2000
|
219 502
|
48 290,44
|
| BALANC PLUS, s. r. o.
| |
7.11.2000
|
280 498
|
61 709,56
|
| BALANC PLUS, s. r. o.
| |
10.11.2000
|
483 200
|
106 304
|
| BALANC PLUS, s. r. o.
| |
15.11.2000
|
213 345
|
46 935,90
|
| BALANC PLUS, s. r. o.
| |
24.11.2000
|
316 800
|
69 696
|
| BALANC PLUS, s. r. o.
| |
27.12.2000
|
315 205
|
69 345,1
|
| BALANC PLUS, s. r. o.
| |
5.12.2000
|
103 400
|
22 748
|
| ALAFAGAST, s. r. o.
| |
14.2.2000
|
105 329
|
23 172,38
|
| ALAFAGAST, s. r. o.
| |
24.2.2000
|
98 384
|
21 644
|
| ALAFAGAST, s. r. o.
| |
29.2.2000
|
69 429
|
15 274,38
|
| ALAFAGAST, s. r. o.
| |
7.8.2000
|
210 382
|
46 284
|
| ALAFAGAST, s. r. o.
| |
21.8.2000
|
254 012
|
55 882,6
|
| HEREDIT, s. r. o.
| |
28.6.2000
|
237 713
|
52 296,9
|
| RAILREKLAM, spol. s r. o.
| |
22.5.2000
|
87 325
|
19 211,5
|
| RAILREKLAM, spol. s r. o.
| |
26.5.2000
|
98 325
|
21 631,5
|
| RAILREKLAM, spol. s r. o.
| |
31.5.2000
|
42 108
|
9 263,7
|
| DESTINY, s. r. o.
| |
4.12.2001
|
4 500 000
|
990 000
|
| Advertis, a. s.
| |
5.11.2001
|
345 000
|
75 900
|
| Advertis, a. s.
| |
15.10.2001
|
398 151
|
87 593,30
|
| Advertis, a. s.
| |
12.11.2001
|
328 400
|
72 248
|
| Advertis, a. s.
| |
15.10.2001
|
298 420
|
65 652,40
|
| Advertis, a. s.
| |
22.10.2001
|
428 012
|
94 162,70
|
| Advertis, a. s.
| |
19.11.2001
|
408 300
|
89 826
|
| Advertis, a. s.
| |
26.10.2001
|
422 494
|
92 948,70
|
| VIAREX – TV, spol. s r. o.
| |
17.8.2001
|
102 800
|
22 616
|
| VIAREX – TV, spol. s r. o.
| |
21.8.2001
|
285 320
|
62 770,4
|
| |
12.10.2001
|
171 029
|
37 626,4
|
| WIN-CZ, s. r. o.
| |
27.8.2001
|
83 420
|
18 352,4
|
| GELFORD LTD.
IČ: neuvedeno
666 Avenue of Americas
New York., U.S.A.
| |
3.10.2001
|
1 910 550
| |
| Media Image software Ltd.
Standbrook House
2-5 Old Bond Street
London, United Kingdom
| |
20.11.2001
|
1 659 750
| |
za realizace reklamních činností, kde předmětem plnění měla být propagace smluvních partnerů prostřednictvím známých sportovců jako jsou K. N., K. R. či M. V., a to zejména tvorbou log a dalších propagačních materiálů či návrhy veřejných vystoupení, ačkoliv věděl, že zdanitelná plnění ve skutečnosti neproběhla, a na základě těchto faktur byly neoprávněně zvýšeny výdaje vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, v důsledku čehož došlo ke snížení základu daně z příjmů právnických osob a ta tak byla odvedena nižší o částku celkem 5.440.810,- Kč, a dále v důsledku toho byla uplatněna výhoda nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty ve výši celkem 1.490.602,- Kč, ačkoliv naopak měla být tato daň odvedena v částce celkem 1.849.601,- Kč, přičemž tímto jednáním obviněný způsobil České republice, zastoupené Finančním úřadem ve Svitavách, se sídlem T. G. Masaryka 15, Svitavy, celkovou škodu ve výši 8.781.013,- Kč,
a takto svým jednáním způsobil České republice celkově škodu ve výši 24.116.281,- Kč.
Za tento zvlášť závažný zločin byl podle §240 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) let. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech na dobu 6 (šesti) let.
Vrchní soud v Praze, který rozhodoval jako soud odvolací o odvolání obviněného Ing. Š., rozhodl usnesením ze dne 12. 11. 2010, sp. zn. 3 To 46/2010, tak, že jej podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti uvedenému usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 11. 2010, sp. zn. 3 To 46/2010, podal obviněný Ing. P. Š. prostřednictvím obhájce JUDr. Martina Páska, Ph. D., dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., neboť odvolací soud své rozhodnutí založil na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ačkoli v řízení před soudem prvého stupně byl dán důvod k dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V podrobnostech dovolatel uvedl, že soudy obou stupňů pochybily, když presumovaly zavinění na straně obviněného z jeho pouhého postavení v dotčených společnostech, ačkoli z hmotného práva žádná taková „objektivní“ odpovědnost nevyplývá. Následně se obviněný zabýval skutkovým stavem, jak byl zjištěn nalézacím soudem. Podle dovolatele takto zjištěný skutkový stav při otázce, zda jsou jím naplněny všechny znaky zvlášť závažného zločinu podle ustanovení §240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku nemůže obstát, protože nijak nepokrývá znaky subjektivní stránky trestného činu. Soudy obou stupňů pochybily v rovině hmotného práva, neboť vycházely z toho, že jednatel společnosti je trestně odpovědný za úkony společnosti – zřejmě pokud svou vinu nevyvrátí. Soud prvého stupně se ve svém odůvodnění obsáhle zabývá otázkou, kdo všechno může být pachatelem trestného činu podle ustanovení §240 tr. zákoníku a dospívá k závěru, že pachatel tohoto trestného činu je obecný. I tomuto obecnému pachateli je však třeba spáchání trestného činu dokázat a nepostačuje prokázat pouze, že se jednání jinak trestného dopustila právnická osoba, v níž je obviněný statutárním orgánem. V projednávaném případě shledaly soudy obou stupňů trestní odpovědnost obviněného, ačkoli ve zjištěném skutkovém ději zcela zjevně chybí naplnění podstatných znaků skutkové podstaty trestného činu podle §240 tr. zákoníku, a to jak v rovině objektivní, tak v rovině subjektivní. Pro naplnění objektivní stránky je třeba, aby pachatel zúčtoval nebo dal zaúčtovat předmětné faktury a následně podal upravená daňová přiznání. Soudy obou stupňů skutková zjištění v tomto ohledu neučinily. Hmotně právní ustanovení §135 odst. 1 a §195 odst. 1 obchodního zákoníku zakládají sice povinnost statutárního orgánu zajistit vedení účetnictví, nezakládají ovšem automatickou trestní odpovědnost jednatele nebo člena představenstva za to, že účetnictví eventuálně správně vedeno není. Stejně tak soudy obou stupňů nezjistily a nezjišťovaly, že obviněný věděl, že předmětné faktury jsou falešné a nepodložené a že věděl, že jejich zúčtováním lze vylákat neoprávněnou daňovou výhodu, což učinit chtěl. Povědomost obviněného o takových skutečnostech fakticky presumovaly, což je nepřípustné. K naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu konkrétním pachatelem nepostačuje, že tyto znaky byly naplněny jednáním právnické osoby, v níž je takový pachatel statutárním orgánem. I v takové situaci je třeba, aby byly jednotlivé znaky skutkové podstaty trestného činu naplňovány jednáním tohoto pachatele samotného, a tomuto východisku musí být podřízen též předmět a průběh dokazování.
V závěru dovolání proto obviněný Ing. P. Š. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 11. 2010, sp. zn. 3 To 46/2010, podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a sám podle §265m odst. 1 tr. ř. rozhodl tak, že obviněného obžaloby zprostí, a neučiní-li tak, aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby ve věci znovu jednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž bylo dovolání obviněného Ing. Š. doručeno ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř., se k němu vyjádřil v tom smyslu, že dovolatel své argumenty pojal víceméně teoreticky a své úvahy staví nikoli na konkrétních skutkových zjištěních, jak jsou vyjádřena v napadeném rozhodnutí a jemu předcházejícím rozsudku nalézacího soudu, nýbrž na svém neměnném tvrzení, že se žádného protiprávního jednání nedopustil. Domáhá se dokazování subjektivní stránky, kterou lze ovšem bezprostředně prokázat pouze doznáním obviněného, které zde chybí, a jinak je možno na zavinění pachatele usuzovat pouze z objektivních skutečností zjištěných dokazováním vedeným k ostatním znakům skutkové podstaty žalovaného deliktu. Z opatřených a řádně provedených důkazů ovšem plyne, že – byť se na trestném jednání zřejmě podílely i další osoby – bez aktivní účasti obviněného by ke skutkovému ději popsanému ve výroku o vině nemohlo dojít. Bez jeho podílu na skutkovém ději by se totiž nezjištěným způsobem opatřené falešné faktury, podložené uměle vyfabrikovanými podklady (viz str. 48 a 49 rozsudku soudu prvního stupně) nemohly ocitnout mezi účetními doklady určenými ke zúčtování, a to s jeho vědomím, že dále s nimi bude nakládáno jako s ostatními účetními doklady – budou tedy zavedeny do účetnictví dotčených společností a budou ovlivňovat jejich hospodářské výsledky a potažmo i daňové povinnosti. Obviněný přitom musel současně vědět, že dotyčné faktury neodpovídají žádným reálným obchodním případům a že jejich zařazením do účetnictví dojde k zásadnímu zkreslení výsledků hospodaření dotčených společností a potažmo i ke zkreslení daňových povinností, resp. nároků (u nadměrného odpočtu DPH) těchto společností.
Tvrzení obviněného uvedené v dovolání v zásadě vychází z pouhé negace výsledků dokazování, jež jsou přesvědčivě a podrobně podány jak v rozsudku nalézacího soudu, tak i v usnesení soudu druhého stupně a k jejich argumentům není třeba ničeho dalšího dodávat. Výhrady vyjádřené obviněným ve vztahu k souladnosti věty skutkové a věty právní ve výroku rozsudku soudu prvního stupně rovněž nejsou důvodné, protože v popisu skutku jsou uvedeny takové skutečnosti, které korespondují jednotlivým znakům skutkové podstaty předmětného deliktu. Dovolatel ostatně žádnou konkrétní diskrepanci ani neuvádí. Tolik k důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Souběžně uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je odvislý od existence některého z důvodů uvedených v tomto ustanovení pod písmeny a) až k). Takový důvod shledán nebyl a proto nemůže být naplněn ani důvod popsaný ve druhé alternativě §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
S ohledem na skutečnosti uvedené výše státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože je zjevně neopodstatněné, přičemž ze značné části bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Současně vyjádřil výslovný souhlas s tím, aby navrhované, popřípadě jiné rozhodnutí Nejvyšší soud učinil za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyjádřil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a na základě tohoto postupu shledal, že dovolání ve smyslu §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], řádně a včas (§265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňuje náležitosti dovolání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím tvrzené dovolací důvody, a shledal, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl uplatněn v souladu se zákonem vymezenými podmínkami. Následně se Nejvyšší soud zabýval důvodem odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy zda nejde o dovolání zjevně neopodstatněné.
Obviněný uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v němž je stanoveno, že tento důvod dovolání je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Z takto vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. ř., a taktéž přiměřeně např. i usnesení Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03 a II. ÚS 651/02). V té souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř., přičemž tento postup ve smyslu §254 tr. ř. přezkoumává odvolací soud, přičemž zásah Nejvyššího soudu jako dovolacího soudu do takového hodnocení přichází v úvahu jen v případě, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí (viz např. nález Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 84/94, Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 3, č. 34). Takový závěr však s ohledem na obsah obou citovaných rozsudků a jejich návaznost na provedené dokazování, které je zachyceno v Nejvyšším soudem přezkoumaném spisovém materiálu, nelze učinit.
Dovolacím důvodem podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tedy spočívá ve třech různých okolnostech. Řádný opravný prostředek byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (viz §253 odst. 4 tr. ř.), anebo řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše jako první okolnost, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Tuto posledně uvedenou okolnost uplatnil ve svém mimořádném opravném prostředku obviněný Ing. P. Š. Přezkoumával-li soud druhého stupně některé napadené rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku (odvolání nebo stížnosti) věcně a vzhledem k tomu, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným, zamítl jej, a to u odvolání podle §256 tr. ř. a u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř., je možno dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnit jen v jeho druhé alternativě, tj. byl-li v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Podstatou této alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
V rámci uplatněného dovolacího důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný Ing. Šperka vznesl právně relevantní námitky spočívající v tom, že soudy chybně presumovaly zavinění z jeho postavení v dotčených společnostech, skutkový stav, jak byl zjištěn nalézacím soudem, nepokrývá znaky subjektivní stránky a ačkoli nalézací soud uvedl, že trestného činu podle ustanovení §240 tr. zákoníku se může dopustit i obecný pachatel, podle dovolatele je také jemu potřeba spáchání trestného činu dokázat. Navíc ve zjištěném skutkovém ději chybí naplnění podstatných znaků skutkové podstaty uvedeného trestného činu jak v rovině objektivní, tak v rovině subjektivní. Obviněný v rámci výše uplatněné námitky dále dovozoval, že ustanovení §135 odst. 1 obchodního zákoníku a §195 odst. 1 obchodního zákoníku zakládají sice povinnost statutárního orgánu zajistit vedení účetnictví, nezakládají ovšem automatickou trestní odpovědnost jednatele nebo člena představenstva za to, že účetnictví správně vedeno není.
Zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle ustanovení §240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku spáchá ten, kdo ve větším rozsahu zkrátí daň, clo, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, pojistné na úrazové pojištění, pojistné na zdravotní pojištění, poplatek nebo jinou podobnou povinnou platbu anebo vyláká výhodu na některé z těchto povinných plateb a uvedený čin spáchá ve velkém rozsahu. Zkrácení je jakékoli jednání pachatele, v důsledku něhož je mu jako poplatníkovi (povinné osobě) v rozporu se zákonem vyměřena nižší daň (clo, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, pojistné na úrazové pojištění, pojistné na zdravotní pojištění, poplatek nebo jiná podobná povinná platba), než jaká měla být vyměřena a zaplacena, nebo k vyměření této povinné platby vůbec nedojde. Pachatelem i spolupachatelem trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle ustanovení §240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku může být nejen subjekt daně (poplatku, event. jiné povinné platby), ale kdokoli, kdo svým úmyslným jednáním způsobí, že zákonná daň (poplatek, event. jiná povinná platba) nebyla jemu anebo i jinému subjektu vyměřena buď vůbec, anebo ne v zákonné míře, a daň (poplatek, event. jiná povinná platba) tak byla zkrácena ve větším rozsahu, anebo byla v tomto rozsahu vylákána výhoda na dani nebo jiné povinné platbě, popř. větší rozsah činil jejich součet. Podle §15 odst. 1 tr. zákoníku je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel buď chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, nebo věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn. Srozuměním se rozumí i smíření pachatele s tím, že způsobem uvedeným v trestním zákoně může porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem (§15 odst. 2 tr. zákoníku). Subjekt daně (poplatku, event. jiné povinné platby) a subjekt trestného činu zkrácení daně, poplatku a jiné povinné platby nemusí být totožný, a nelze proto zaměňovat daňovou (event. jinou) povinnost a trestní odpovědnost za zkrácení daně (event. jiné povinné platby). Pokud jde o velký rozsah zkrácení daně nebo jiné povinné platby a vylákané výhody na některé z těchto povinných plateb, nelze sice přímo použít výkladové pravidlo §138 odst. 1 tr. zákoníku, ale vzhledem k tomu, že jiná hlediska než finanční zde nemají žádný význam, je třeba tento pojem vykládat tak, že jde nejméně o 5.000.000,- Kč. Jedná se o hranici největšího rozsahu používanou trestním zákoníkem. Za velký rozsah lze v tomto případě považovat celou daň (event. jinou povinnou platbu), jen jestliže nebyla v důsledku jednání pachatele vyměřena vůbec, jinak jde vždy o rozdíl mezi zkrácenou vyměřenou daní (event. jinou povinnou platbou) a daní (event. jinou povinnou platbou), která měla být podle zákona správně – nebýt jednání pachatele – vyměřena. Ve vztahu k této okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby postačí ve smyslu §17 písm. b) tr. zákoníku nedbalost.
Nejvyšší soud považuje za nutné především poukázat na to, že v trestním řízení se uplatňuje zásada presumpce neviny a z ní vyplývá pravidlo, podle něhož musí být obviněnému vina prokázána. Obviněný tedy není povinen dokazovat žádnou skutečnost (srov. §2 odst. 2 tr. ř.). Zásada vyhledávací stanoví, že odpovědnost za zjištění skutkového stavu nesou orgány činné v trestním řízení a v konečném důsledku soud (srov. §2 odst. 5 tr. ř.). Dále považuje za nutné uvést, že ustanovení §195 odst. 1 obchodního zákoníku, na které obviněný mimo §135 odst. 1 obchodního zákoníku také odkazoval, se týká zápisů ze zasedání představenstva akciové společnosti. Oproti tomu Nejvyšší soud vycházel z ustanovení §192 odst. 1 obchodního zákoníku, na které chtěl zřejmě obviněný poukázat, v němž se mimo jiné uvádí, že představenstvo zabezpečuje obchodní vedení včetně řádného vedení účetnictví společnosti a předkládá valné hromadě ke schválení řádnou, mimořádnou a konsolidovanou, popřípadě i mezitímní účetní závěrku a návrh na rozdělení zisku nebo úhradu ztráty v souladu se stanovami společnosti.
Soud první instance se k otázce naplnění subjektivní stránky vyjádřil zejména na straně 43 a násl., kde uvedl, že v provedeném dokazování, kdy soud hodnotil všechny důkazy jak jednotlivě, tak v jejich souhrnu, dospěl k jednoznačnému závěru, že obžalovaný naplnil všechny znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, po stránce objektivní i subjektivní v úmyslu přímém. Obhajobě obžalovaného, že za všechny vystavené faktury obdržel protihodnotu, a to dodané práce v kvalitě, která zcela odpovídala požadavkům a zaplacené ceně, soud neuvěřil, neboť podle jeho názoru bylo jednoznačně prokázáno, že naopak předmětné faktury byly do účetnictví společností Kentaura, Destiny a Bolider zaneseny pouze za účelem snížení daňového základu a tím k podstatnému snížení odváděných daní z příjmu právnických osob a rovněž byly tyto daňové doklady zaneseny i do daňových přiznání k dani z přidané hodnoty a na základě nich byl neoprávněně uplatněn nárok na odpočet DPH. Obecně lze říci, že se jednalo ve většině případů o náhodně vybrané společnosti na základě údajů zapsaných u těchto společností v obchodním rejstříku, přičemž tyto společnosti pro společnosti, v nichž působil obviněný, nejen žádnou práci nevykonaly a žádné služby jim nedodaly, ale nebyly s nimi ani v jakémkoli kontaktu. Pokud jde o jednotlivé společnosti, byli vyslechnuti jejich statutární zástupci, popř. majitelé, kteří až na svědka R. B., který ovšem v době vystavení předmětných faktur již nebyl majitelem a jednatelem společnosti Bonecom, jakýkoli kontakt se společnostmi Kentaura, Bolider a Destiny v rozsahu vystavených faktur, které jsou předmětem tohoto řízení, popřeli (nalézací soud o tom podrobně pojednal na str. 43 až 51 svého rozsudku). Dále na straně 51 až 52 odůvodnění svého rozsudku uvedl, že pokud jde o otázku, zda pachatelem této trestné činnosti je obviněný, zde má soud za to, že obviněný není jedinou osobou odpovědnou za toto jednání, avšak nepochybně je jednou z osob, která se na tomto úmyslném jednání podílela, a to s jasným vědomím neoprávněnosti tohoto jednání. Této činnosti se obviněný dopustil jako jednatel společnosti Destiny, místopředseda představenstva společnosti Bolider, ředitel obou těchto společností a ředitel společnosti Kentaura, přičemž jak on, tak všichni svědci, zejména zaměstnanci společností Kentaura, Bolider, popř. Destiny, uvedli, že obviněný byl ve vedení těchto společností společně s Mgr. J. J., popř. RNDr. F. N., měl oprávnění za společnosti vystupovat, měl oprávnění vydávat pokyny k vyplácení finančních částek a ve společnostech jako vedoucí představitel častěji působil on, neboť Mgr. J. J. byl hodně mimo kancelář. Sám obviněný svůj podíl ve vedení společnosti nepopřel, naopak jej potvrdil, přičemž u předmětných fakturovaných služeb potvrdil, že kontakty na tyto společnosti donesl on, a to ve většině případů prostřednictvím F. R., popř. M. L. či R. D., který nebyl v přípravném řízení ani před soudem vyslechnut pro neznámý pobyt, přičemž to byl on, kdo jednal o obsahu těchto obchodů, sjednával odměnu, kterou následně schválil a na základě jeho dohody s těmito klienty, resp. se zmocněncem Františkem Rozlivkou, došlo k fakturaci uvedených částek. Následně se nalézací soud zabýval upřesněním, kdo může být pachatelem daňového deliktu a dospěl k závěru, že osoba pachatele nemusí být totožná s daňovým subjektem, přičemž krácení daně se dopustí pachatel tehdy, jestliže svým úmyslným jednáním vyvolá situaci, jejímž následkem bude buď úplná eliminace daňové povinnosti nebo její snížení pod zákonnou výši. Osoba pachatele tak nemusí být totožná s daňovým subjektem, postačí, když svým jednáním zkrácení daně způsobí. V tomto případě je odpovědnost obviněného za úmyslný trestný čin zcela jednoznačná (srov. str. 52 rozsudku nalézacího soudu).
Odvolací soud se pak na straně 7 až 8 odůvodnění svého usnesení vyjádřil k odvolání obviněného, v němž byly formulovány také námitky proti subjektivní stránce trestného činu kladeného mu za vinu, v tom směru, že obviněný velice dobře věděl, co obnáší jeho činnost. K účasti jiných osob na trestné činnosti, které se dopouštěl obviněný, jak o nich hovořil nalézací soud, odvolací soud zaznamenal, že na vlastní trestné činnosti obviněného to nic nemění. Odvolací soud také zdůraznil, že je jasně patrná značná aktivita obviněného, a to zejména směrem ke svědkovi H., kterého požádal o obstarání kontaktů v cizině u zahraničních firem, načež jmenovaný svědek mu vyhověl a dal mu seznam firem, které znal a dva takto získané kontakty byly využity.
Nejvyšší soud k výše uvedenému shrnutí závěrů soudů obou instancí uvádí, že i přes stručnost odůvodnění odvolacího soudu z nich zcela jasně vyplynulo, že obviněný se dopustil jednání, uvedeného ve skutkové větě výroku o vině podle závěrů obou soudů, které navazují na skutková zjištění nalézacího soudu, v přímém úmyslu podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, což bylo ve výroku rozsudku nalézacího soudu vyjádřeno formulací „… v úmyslu zkrátit daňovou povinnost a vylákat daňovou výhodu …, ačkoliv věděl, že zdanitelná plnění ve skutečnosti neproběhla a na základě těchto faktur byly neoprávněně zvýšeny výdaje vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů …“. Právní kvalifikace jednání obviněného, jak ji provedl nalézací soud a posléze s ní vyslovil souhlas i odvolací soud, je v tomto případě zcela přiléhavá a správná a Nejvyšší soud se s ohledem na výše citovaná odůvodnění napadených rozhodnutí ztotožňuje se závěry obou nižších soudů i ohledně úmyslného provedení shora uvedeného jednání obviněného Ing. P. Š. Konkrétně je třeba k tomu dodat, že nevznikají pochybnosti o skutkovém základu úvah nalézacího, ale i odvolacího soudu ohledně úmyslného jednání obviněného Ing. P. Š. spočívajícího v tom, že předmětné faktury byly na základě jeho jednání do účetnictví společností Kentaura, Destiny a Bolider zaneseny pouze za účelem snížení daňového základu, čímž došlo k podstatnému snížení odváděných daní z příjmů právnických osob a že rovněž byly tyto daňové doklady zaneseny i do daňových přiznání k dani z přidané hodnoty a na základě nich byl neoprávněně v uvedených zdaňovacích obdobích uplatněn nárok na odpočet DPH (srov. str. 43 rozsudku nalézacího soudu).
Nelze dát za pravdu dovolateli, že by soudy obou stupňů presumovaly zavinění z jeho postavení v dotčených společnostech a že zjištěný skutkový stav nemůže obstát, protože nijak nepokrývá znaky subjektivní stránky. Jak vyplynulo z odůvodnění napadených rozhodnutí a z přiloženého spisového materiálu, vědomá činnost obviněného konkrétně spočívala v tom, že vzhledem k tomu, že měl oprávnění vydat pokyn k výběru hotovosti v neomezené výši, podle svědkyň M. a V., to byl právě Ing. Š. nebo Mgr. J., kdo dával pokyny k vyplácení zakázek, tedy i těch, které se staly předmětem stíhaného jednání obviněného (srov. str. 48 rozsudku nalézacího soudu). Svědci I. S., P. Š., P. Š. a P. K. potvrdili, že většinu prací, které byly prezentovány jako výtvory subdodavatelských firem, jejichž faktury jsou sporné, sami vytvořili a tyto výtvory tedy pocházely buď z dílny společnosti Kentaura a společností příbuzných nebo od externích spolupracovníků této společnosti, avšak odlišných od sporných subdodavatelských firem (srov. str. 49 rozsudku nalézacího soudu). Nalézací soud také vyslovil pochybnost, že by společnosti Kentaura, Bolider a Destiny neměly žádný přímý kontakt se svými subdodavateli, kteří by pro ně zpracovávali vizuální návrhy, o kterých je nepochybně třeba diskutovat a přizpůsobovat je potřebám klientů. Přitom praxi spočívající v několikakolovém schvalovacím řízení mezi zpracovatelem a objednatelem potvrdili i svědci P. K. a P. Š. Rovněž je s podivem, že ve všech těchto případech se jednalo o hotovostní platby, zatímco společnostem Kentaura, Bolider a Destiny byly platby za jejich služby, na nichž se tito subdodavatelé měli podílet, placeny zcela bezvýhradně bezhotovostně (srov. str. 51 rozsudku nalézacího soudu). Pokud jde o padělané faktury, z provedeného dokazování je rovněž zřejmé, že tyto faktury padělané byly, neboť subjekty na nich uvedené tyto faktury nevystavily, pouze s výjimkou faktury, kterou označil svědek R. B. jako fakturu, kterou podepsal, avšak bez protiplnění, v tomto případě však nebylo prokázáno, kdo byl tou osobou, která tyto faktury vyhotovila (srov. str. 51 rozsudku nalézacího soudu). Všechny tyto okolnosti vztahující se k činnosti obviněného Ing. P. Š. jednotlivě i ve svém souhrnu vypovídají o tom, že obviněný jednal úmyslně při plném vědomí si toho, že jedná protiprávně.
Skutkový stav, jak byl zjištěn nalézacím soudem, zcela pokrývá znaky subjektivní stránky trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku. Soudy obou stupňů správně vycházely z toho, že obviněný se aktivně podílel na činnosti společností Kentaura, Bolider a Destiny, kdy zejména, dával pokyny k vyplácení finančních prostředků v hotovosti, věděl o úrovni materiálů, k jejichž proplácení dával pokyny a věděl, že údajní subdodavatelé falešné faktury nevystavili, což vyplývá ze svědeckých výpovědí, jak jsou zachyceny na stranách 9 až 31 rozsudku nalézacího soudu a dále z té části rozsudku na stranách 43 až 48, kde je nalézací soud shrnuje. Existence zavinění je v případě obviněného Ing. Š. dovoditelná nejen z jeho počínání, jak je vyjádřeno v popisu skutku, ale i z ostatních rozhodných a v řízení prokázaných skutkových okolností, které plně pokrývají znaky subjektivní stránky projednávaného trestného činu. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu o existenci subjektivní stránky trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku může svědčit nejen postavení obviněného v právnické osobě, jejímž jménem (popř. za ni) jedná a v souvislosti s jejíž činností se dopustil citovaného trestného činu, nýbrž i jeho předchozí zkušenosti, které souvisejí s předmětem činnosti (podnikáním) dotyčné právnické osoby (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 404/2010 a dále i rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2009, sp. zn. 5 Tdo 1652/2008). Těmto předpokladům zcela odpovídají závěry obou soudů nižších stupňů, kde z rozsudku nalézacího soudu se podává, že pokud jde o fakturované částky, je třeba konstatovat, že pokud by obviněný přistoupil na takovouto tvorbu cen, jako manažer a obchodník by nemohl obstát, neboť fakturované částky zcela jednoznačně neodpovídaly hodnotám předložených materiálů tam, kde vůbec předloženy byly, a společnostem, které zastupoval, by přinesly minimální, popř. vůbec žádné zisky. Stejně tak by o jeho naprosté neprofesionalitě svědčilo to, že by na reklamních návrzích spolupracoval pouze s jakýmsi zmocněncem reklamních agentur, které návrhy měly zpracovávat, a to konkrétně se svědkem F. R., který zcela zjevně nemá žádné vzdělání, znalosti a zkušenosti v oblasti reklamy, tak jak svědek sám potvrdil, když uvedl, že je vyučený klempíř a většinu života pracoval jako číšník či provozní v restauraci (srov. str. 50 rozsudku nalézacího soudu). Jinak řečeno slovy odvolacího soudu, pokud jde o svědka F. R., jeho činnost působí nezvratným dojmem, že šlo jen o jakéhosi poslíčka, který vozil sem či tam to, co obviněný potřeboval a navíc byla zjištěna jeho kvalifikace a povolání. Je vyučený klempíř, pracoval v pohostinství jako provozní a číšník, nyní obchoduje s drůbežím masem. Na druhé straně je zde obviněný, který má vysokoškolské vzdělání, byl statutárním orgánem, ředitelem v několika firmách a měl zkušenosti v reklamním oboru (srov. str. 8 usnesení dovolacího soudu). K námitce obviněného o presumpci jeho zavinění soudy z faktu, že působil v dotčených společnostech, Nejvyšší soud dále poznamenává, že nalézací soud na jedné straně konstatuje, že obviněný se trestné činnosti dopustil jako jednatel společnosti Destiny, místopředseda představenstva společnosti Bolider, ředitel obou těchto společností a ředitel společnosti Kentaura, na druhé straně však k tomu také rozvádí, že jak obviněný, tak všichni svědci, zejména zaměstnanci společností Kentaura, Bolider, popř. Destiny, uvedli, že obviněný byl ve vedení těchto společností společně s Mgr. J. J., popř. RNDr. F. N., měl oprávnění za společnosti vystupovat, měl oprávnění vydávat pokyny k vyplácení finančních částek a ve společnostech jako vedoucí představitel častěji působil on, neboť Mgr. J. J. byl hodně mimo kancelář. Sám obviněný svůj podíl ve vedení společnosti nepopřel, naopak jej potvrdil, u předmětných fakturovaných služeb potvrdil, že kontakty na tyto společnosti donesl on, a to ve většině případů prostřednictvím F. R., popř. M. L. či R. D., který nebyl v přípravném řízení ani před soudem vyslechnut pro neznámý pobyt, přičemž to byl on, kdo jednal o obsahu těchto obchodů, sjednával odměnu, kterou následně schválil a na základě jeho dohody s těmito klienty, resp. se zmocněncem F. R., došlo k fakturaci uvedených částek (srov. str. 52 rozsudku nalézacího soudu). Pokud jde o svědka F. R., ten vypověděl, že byl obviněným požádán o sdělení kontaktů na reklamní agentury (srov. str. 9 rozsudku nalézacího soudu).
Obviněný Ing. P. Š. také namítal, že i obecnému pachateli, jehož vymezením se zabýval nalézací soud, je třeba spáchání trestného činu dokázat. Nalézací soud konkrétně uvedl, že osoba pachatele nemusí být ani totožná s daňovým subjektem, přičemž krácení daně se dopustí pachatel tehdy, jestliže svým úmyslným jednáním vyvolá situaci, jejímž následkem bude buď úplná eliminace daňové povinnosti nebo její snížení pod zákonnou výši. Osoba pachatele tak nemusí být totožná s daňovým subjektem, postačí, když svým jednáním zkrácení daně způsobí (srov. str. 52 rozsudku nalézacího soudu). K tomu Nejvyšší soud dodává, že subjekt daně (poplatku, event. jiné povinné platby) a subjekt trestného činu zkrácení daně, poplatku a jiné povinné platby skutečně nemusí být totožný, a nelze proto zaměňovat daňovou (event. jinou) povinnost a trestní odpovědnost za zkrácení daně (event. jiné povinné platby) [srov. Vorličková, L. (ed) Trestní právo daňové. Sborník příspěvků z II. mezinárodní konference konané 18. února 2008. Praha : C. H. Beck, 2008]. Odpovědnost obviněného za souzené jednání podle nalézacího soudu vyplývá z toho, že pachatelem daňového deliktu je osoba, která svým úmyslným jednáním vyvolá situaci, jejímž následkem je úplná eliminace nebo snížení daňové povinnosti pod zákonnou výši, kdy v tomto případě je odpovědnost obviněného za úmyslný trestný čin zcela jednoznačná (srov. str. 52 rozsudku nalézacího soudu). Podle odvolacího soudu je z hlediska trestní odpovědnosti obviněného podstatné zjištění o fiktivnosti faktur, které je dostatečně prokázáno (srov. str. 7 rozsudku odvolacího soudu). Nejvyšší soud nemá k těmto závěrům soudů nižších stupňů, které byly podrobně rozvedeny v odůvodnění jejich rozhodnutí, žádných výhrad. Obviněnému Ing. P. Š. bylo bez jakýchkoliv pochybností ze shora podrobně uvedených důvodů prokázáno, že to byl právě on, kdo se dopustil předmětného trestného jednání a naplnil tak všechny znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku. Základem trestní odpovědnosti v českém trestním právu je spáchání trestného činu. Podle ustanovení §13 odst. 2 tr. zákoníku je k trestní odpovědnosti za trestný čin třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li trestní zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti. V té souvislosti je třeba opět zdůraznit, že právní úvahy ohledně subjektivní stránky trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 tr. zákoníku, učiněné oběma soudy, navazují na zjištěný skutkový stav a nevykazují logické nesrovnalosti. Přitom je třeba zdůraznit, že subjektivní stránka nemusí být vyvozována jen z doznání obviněného, ale může být založena i na dalších skutečnostech, jak o nich bylo shora obšírně pojednáno. Důležité rovněž je, že závěr o tom, zda tu je zavinění ve smyslu trestního zákoníku, je závěrem právním. Tento právní závěr o subjektivních znacích trestného činu se však musí zakládat na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z provedeného dokazování. Skutkové okolnosti podřazené pod znaky subjektivní stránky tak jsou předmětem dokazování právě tak jako všechny ostatní znaky trestného činu (srov. č. 60/1972 Sb. rozh. tr.), přičemž je však třeba si uvědomit, že předmětem dokazování jsou skutečnosti duševního života pachatele, které jiné osoby nemohou pozorovat. Tento vnitřní vztah, odehrávající se v psychice pachatele, je navenek poznatelný pouze tím, že buď slovní informaci o něm poskytne sám pachatel (přičemž však ani doznání v tomto směru nezbavuje povinnosti ho přezkoumat), nejčastěji ve své výpovědi, anebo tím, že se objektivně projeví v chování pachatele. Z toho vyplývá, že okolnosti subjektivního charakteru je třeba zpravidla dokazovat jen nepřímo z okolností objektivní povahy, což se stalo i v posuzovaném případě.
K námitce obviněného Ing. Š., že ve zjištěném skutkovém ději chybí naplnění podstatných znaků skutkové podstaty trestného činu podle §240 tr. zákoníku, a to jak v rovině objektivní, tak v rovině subjektivní, Nejvyšší soud odkazuje na znění skutkové věty výroku nalézacího soudu, která zkráceně zní tak, že obviněný „jako místopředseda představenstva v pozici obchodního ředitele společnosti Bolider … v úmyslu zkrátit daňovou povinnost a vylákat daňovou výhodu, nechal zahrnout do účetnictví a do záznamové evidence k dani z přidané hodnoty … faktury … ačkoliv věděl, že zdanitelná plnění ve skutečnosti neproběhla, a na základě těchto faktur byly neoprávněně zvýšeny výdaje vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, v důsledku čehož došlo ke snížení základu daně z příjmů právnických osob a ta tak byla odvedena nižší o částku celkem 7.099.000,- Kč, a dále v důsledku toho byla uplatněna výhoda nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty ve výši celkem 405.868,- Kč, ačkoliv naopak měla být tato daň odvedena v částce celkem 4.538.396,- Kč, přičemž tímto jednáním obviněný způsobil … celkovou škodu ve výši 12.043.264,-Kč“, dále „jako jediný jednatel obchodní společnosti Destiny … v úmyslu zkrátit daňovou povinnost a vylákat daňovou výhodu, nechal zahrnout do účetnictví a do záznamové evidence k dani z přidané hodnoty … faktury … ačkoliv věděl, že zdanitelná plnění ve skutečnosti neproběhla, a na základě těchto faktur byly neoprávněně zvýšeny výdaje vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, v důsledku čehož došlo ke snížení základu daně z příjmů právnických osob a ta tak byla odvedena nižší o částku celkem 1.925.410,- Kč, a dále v důsledku toho byla uplatněna výhoda nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty ve výši celkem 24.655,- Kč, ačkoliv naopak měla být tato daň odvedena v částce celkem 1.341.939,- Kč, přičemž tímto jednáním obviněný způsobil … celkovou škodu ve výši 3.292.004,- Kč“, jakož i „jako obchodní ředitel společnosti Kentaura, s. r. o. … v úmyslu zkrátit daňovou povinnost a vylákat daňovou výhodu, nechal zahrnout do účetnictví a do záznamové evidence k dani z přidané hodnoty … faktury … ačkoliv věděl, že zdanitelná plnění ve skutečnosti neproběhla, a na základě těchto faktur byly neoprávněně zvýšeny výdaje vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, v důsledku čehož došlo ke snížení základu daně z příjmů právnických osob a ta tak byla odvedena nižší o částku celkem 5.440.810,- Kč, a dále v důsledku toho byla uplatněna výhoda nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty ve výši celkem 1.490.602,- Kč, ačkoliv naopak měla být tato daň odvedena v částce celkem 1.849.601,- Kč, přičemž tímto jednáním obviněný způsobil … celkovou škodu ve výši 8.781.013,- Kč, a takto svým jednáním způsobil České republice celkově škodu ve výši 24.116.281,- Kč. V popisu skutku je tak jasně vystižena jak objektivní, tak i subjektivní stránka, tedy že obviněný v úmyslu zkrátit daňovou povinnost a vylákat daňovou výhodu naplnil objektivní stránku tím, že nechal vědomě zahrnout do účetnictví společností Bolider, Destiny a Kentaura a do záznamové evidence k dani z přidané hodnoty faktury na zdanitelná plnění, která ve skutečnosti neproběhla, v důsledku čehož došlo ke snížení základu daně z příjmu právnických osob, která tak byla u všech tří společností jednotlivě odvedena nižší, a dále byla uplatněna výhoda nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty, ačkoliv naopak měla být tato daň odvedena v částkách jak jsou uvedeny ve výroku rozsudku nalézacího soudu u jednotlivých společností. Tyto své závěry uvedené ve výroku svého rozsudku soud prvního stupně náležitě odůvodnil, rozsudek nalézacího soudu v dostatečné míře přezkoumal v odvolacím řízení soud druhého stupně, a proto ze shora rozvedených důvodů o nich nevznikají ani podle Nejvyššího soudu žádné pochybnosti.
Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené skutečnosti po přezkoumání obsahu spisu dospěl k závěru, že napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 11. 2010, sp. zn. 3 To 46/2010, v návaznosti na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2010, sp. zn. 46 T 32/2008, nevykazuje takové vady, pro které by jej bylo nutno z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. na podkladě dovolání obviněného Ing. P. Š. zrušit. Jak se podává z výše uvedeného, v napadeném rozhodnutí odvolacího soudu, stejně jako v předcházejícím rozsudku nalézacího soudu, nedošlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, ale ani k jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení, a proto není dán dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., stejně tak nebyl s ohledem na již shora uvedené závěry Nejvyššího soudu dán dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř.
Z obsahu dovolání a po porovnání námitek v něm uvedených se spisovým materiálem, jakož i s přihlédnutím k tomu, jakým způsobem se odvolací soud vypořádal s odvoláním obviněného a se skutkovými zjištěními a právními závěry nalézacího soudu, je patrné, že rozhodnutí dovoláním napadené a řízení jemu předcházející, netrpí vytýkanými vadami. Z těchto důvodů je třeba jednoznačně dospět k závěru, že jde v případě obviněného Ing. P. Š. o dovolání zjevně neopodstatněné, a proto je Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. dubna 2011
Předseda senátu:
Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph. D.