ECLI:CZ:NS:2012:3.TDO.1069.2012.1
sp. zn. 3 Tdo 1069/2012-17
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 12. září 2012 dovolání, které podal obviněný J. G. , proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 4. 2012, sp. zn. 50 To 95/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 3 T 201/2010, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. G. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 12. 12. 2011, sp. zn. 3 T 201/2010, byl obviněný J. G. uznán vinným pokračujícím přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dle skutkových zjištění dopustil tím, že:
1. „ dne 22. 2. 2010 v provozovně společnosti P. – Z., s. r. o., v ul. Ch. v S., okr. týž, nevrátil hydraulické kladivo typ H45, výr. číslo, zn. C. v hodnotě 33.000,-- Kč dle odborného vyjádření, které si zapůjčil dne 16. 2. 2010 na dobu 6. dnů, na základě uzavření smlouvy o operativním pronájmu stavebního zařízení č., jako jednatel společnosti J. C., s. r. o., IČ, se sídlem N. čp., Ch., okr. S., na místě uhradil půjčovné ve výši 5.112,-- Kč, věc si převzal, do současnosti tuto nevrátil a ponechal si ji pro svou potřebu, společnosti P. – Z., s. r. o., IČ, se sídlem D. – M., L. čp., tak způsobil škodu ve výši 33.000,-- Kč ;
2. dne 12. 4. 2010 v obchodním domě O. společnosti O. Č. r., s. r. o., v ul. Ch. v K. V., okr. týž, nevrátil olejový kompresor zn. E., výr. č. v hodnotě 11.400,-- Kč dle odborného vyjádření, který si zapůjčil na dobu od 9. 4. 2010 do 11. 4. 2010 na základě uzavření nájemní smlouvy dle §663 Občanského zákoníku č. 45/4/2010 se společností O. Č., s. r. o., IČ, na místě uhradil zálohu ve výši 5.000,-- Kč, uvedený kompresor do současné doby nevrátil a ponechal si ho pro svou potřebu, společnosti O. Č. r., s. r. o., IČ, se sídlem H., P., tak způsobil škodu ve výši 6.400,- - Kč , celkem tak způsobil škodu ve výši 39.400,-- Kč “.
Za to byl obviněný odsouzen podle §206 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen a podle §82 odst. 1 tr. zákoníku byla stanovena zkušební doba v trvání 18 (osmnáct) měsíců. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku bylo obviněnému dále uloženo, aby dle svých sil během zkušební doby uhradil škodu způsobenou trestným činem. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo obviněnému dále uloženo, aby uhradil poškozené obchodní společnosti P. – Z., s. r. o., IČ, finanční částku ve výši 27.888,- Kč a obchodní společnosti O. Č. r., s. r. o., IČ, finanční částku ve výši 6.400,- Kč jako náhradu škody způsobenou trestným činem. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená obchodní společnost O. Č. r., s. r. o., odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 12. 12. 2011, sp. zn. 3 T 201/2010, podal prostřednictvím právního zástupce uprchlý obviněný J. G. odvolání. O odvolání rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 2. 4. 2012, sp. zn. 50 To 95/2012 , a to tak, že odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný J. G. prostřednictvím právního zástupce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný uvedl, že nesouhlasí s přijatou právní kvalifikací. Je nesporné, že si uvedené pracovní stroje zapůjčil na pravé doklady. K přijetí právního závěru, že jednal v úmyslu přímém, není doloženo, a to především proto, že nebyl objasněn osud zapůjčených věcí, a zejména osud jeho, když řízení proti němu se vedlo jako řízení proti uprchlému, kdy se jako osoba nezvěstná nemohl k dané věci vyjádřit. Navíc je přijetí právního názoru, že jednal v přímém úmyslu porušit zákon, vyloučen, neboť je dosud osobou bezúhonnou. Obviněný je tak přesvědčen, že krajský soud se dopustil pochybení, když se ztotožnil s právním závěrem nalézacího soudu, ačkoliv nebyla prokázána subjektivní stránka přečinu zpronevěry. Samotná skutečnost, že se „odmlčel“, je v případě osoby, která je nezvěstná, zcela očekávatelná.
V návaznosti na výše uvedené proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Plzni a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Poté, co zopakovala dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedla, že jeho dovolací námitky nejsou způsobilé zvrátit zcela správný právní závěr soudů obou stupňů, že se svým pokračujícím jednáním popsaným ad 1) a ad 2) výroku o vině dopustil přisouzeného přečinu zpronevěry v zákonem předepsané úmyslné formě zavinění. K námitce, že soudy svůj právní závěr o úmyslné formě jeho zavinění přijaly, aniž měly k dispozici jeho výpověď, státní zástupkyně uvedla, že uplatněný procesní režim řízení proti uprchlému, ve kterém se předmětná trestní věc nacházela, zde byl již od samého počátku a soudy musely při posuzování otázky jeho zavinění zcela správně vycházet z takových výsledků provedeného dokazování, které se vztahovaly ke způsobu jeho jednání po spáchání činu (srov. NS ČR pod sp. zn. 8 Tdo 394/2010). Státní zástupkyně poukázala zejména na skutečnost, že obviněný si vypůjčil stavební nářadí na základě nájemních smluv uzavřených dle občanského zákoníku s tím, že toto vrátí v termínech ve smlouvách sjednaných, nicméně takto i přes urgenci neučinil, dokonce se stal zcela nekontaktním, čímž dal jasně najevo, že si nářadí ponechá pro svoji potřebu. Takto zjištěné okolnosti objektivní povahy tak zcela jasně a naprosto dostatečným způsobem vypovídaly o jeho vnitřním vztahu k zásahu do majetkové sféry jeho smluvních partnerů, který svým jednáním v obou přisouzených případech způsobil.
Vzhledem k shora uvedeným zjištěním státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného J. G. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť je zjevně neopodstatněné.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) v neveřejném zasedání nejprve zkoumal, zda v této věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř., a shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obdobně Nejvyšší soud zjistil, že dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., bylo podané osobou oprávněnou k podání dovolání (§265d odst. 1 písm. b/, odst. 2 tr. ř.), ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném tímtéž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným J. G. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tyto stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Obviněný vznesl námitku, že skutková podstata přečinu zpronevěry podle přisouzené právní kvalifikace nebyla naplněna po stránce subjektivní, neboť závěr, že jednal v úmyslu přímém, nebyl dle jeho názoru podložen odpovídajícími skutkovými okolnostmi.
Přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou.
Objektem trestného činu zpronevěry je vlastnictví věci nebo obdobné majetkové právo k jiné majetkové hodnotě. Předmětem útoku je cizí věc nebo jiná majetková hodnota, která byla pachateli svěřena . Za věc v právním smyslu se považuje ovladatelný hmotný předmět a ovladatelná přírodní síla (elektrická energie, parní energie, vodní energie, jaderná energie apod.). Cizí věc nebo jiná majetková hodnota je svěřena pachateli, jestliže je mu odevzdána do faktické moci (do držení nebo do dispozice) zpravidla s tím, aby s věcí nebo s jinou majetkovou hodnotou nakládal určitým způsobem . Pachatel si přisvojí cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která mu byla svěřena, jestliže s věcí nebo jinou majetkovou hodnotou naloží v rozporu s účelem, k němuž mu byla cizí věc nebo jiná majetková hodnota d ána do opatrování nebo do dispozice, a to způsobem, který maří základní účel svěření . Přisvojení je tedy takové nakládání pachatele s věcí nebo jinou majetkovou hodnotou, které má trvale vyloučit svěřitele z dispozice s věcí nebo jinou majetkovou hodnotou (v tom se zpronevěra odlišuje od neoprávněného užívání cizí věci podle §207 odst. 1 alinea 2). Přisvojením takové věci se nerozumí získání věci do vlastnictví, neboť trestným činem nelze nabýt vlastnického práva, nýbrž získání možnosti neomezené dispozice s věcí, není však rozhodné, jak poté pachatel s přisvojenou věcí, která mu byla svěřena, skutečně nakládá. O přisvojení jde tedy i v případě, když pachatel věc po dokonání činu někomu daruje, předá do zastavárny, odhodí ji nebo zničí apod. Obdobně se to pak týká i cizí svěřené jiné majetkové hodnoty. Způsobením škody nikoli nepatrné se rozumí následek ve formě škody nejméně v částce 5 000 Kč , což vyplývá z výkladového pravidla v §138 odst. 1 tr. zákoníku pro určení hranic výše škody. Jde o nejnižší hranici škody podle trestního zákoníku (srovnej Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2010, str. 2007 - 2012).
Podstatným pro jednání obviněného bylo, že si obviněný v provozovně společnosti P.– Z., s. r. o., na podkladě smlouvy o operativním pronájmu stavebního zařízení (č. l. 60) vypůjčil hydraulické kladivo, a u společnosti O. Č. r., s. r. o., si na základě nájemní smlouvy uzavřené podle §663 a násl. občanského zákoníku (č. l. 4 – 5) vypůjčil kompresor, přičemž tak činil s vědomím, že po uplynutí sjednané doby je povinen oba předměty svého pronájmu vrátit jejich pronajímatelům, když takové smluvní povinnosti nedostál, neboť si je ponechal pro svoji potřebu a tím je odňal z faktické dispozice jejich vlastníků.
Obviněný si tedy tímto způsobem úmyslně přisvojil jemu dočasně svěřené věci. Je nesporné, že obviněný tak naplnil přinejmenším podmínky ustanovení §15 písm. b) tr. zákoníku, tedy že jednal v úmyslu nepřímém, kdy tedy postupoval se zcela zřetelným srozuměním, že na majetku svých smluvních partnerů způsobí škodlivý následek tím, že jim zapůjčené nářadí nevrátí. Přitom takový úmysl spadal podle přisouzené právní kvalifikace až do fáze po uzavření předmětných nájemních smluv.
Nelze také přehlédnout výpovědi svědků - zaměstnanců poškozených společností, u kterých si obviněný jednotlivé stavební nářadí zapůjčil, a to M. A. a M. K., kteří vysvětlili konkrétní principy půjčení stavebního nářadí, úhrady a vlastního postupu při vypůjčení nářadí. Oba svědci vypověděli, že když obviněný v uvedených termínech vypůjčené věci nevrátil, snažili se o osobní či telefonický kontakt, kdy svědkyně M. K. obviněného telefonicky kontaktovala, a ten jí po této telefonické urgenci sliboval, že stroj vrátí, ale následně se stal nekontaktním, kdy svědkovi M. A. se jej nepodařilo kontaktovat vůbec. Ve spise jsou taktéž založeny doklady o tom, že obě poškozené společnosti obviněného k vrácení předmětného nářadí vyzvaly taktéž písemně (č. l. 6 – 9, 62 – 63), ale obviněný na dané nijak nereagoval. Skutečnost, že si obviněný předmětné nářadí zapůjčil na podkladě vlastních, tedy pravých osobních dokladů, není nijak sto narušit nezákonnost jednání obviněného, které spočívalo v tom, že si svým jednáním přisvojil cizí věc mu svěřenou.
Na podkladě takových zjištění o jeho postoji k povinnosti vrácení stavebního nářadí po uplynutí sjednané doby jeho pronájmu pak nalézací soud dospěl k závěru o jednání v úmyslu přímém, kdy uvedl, že „ povaha a závažnost posuzovaného jednání obžalovaného byla zvyšována tím, že se trestné činnosti dopustil dvěma útoky v krátkém časovém období, a že způsobil škodu několikanásobně převyšující hranici škody nikoliv nepatrné. Naopak žádná zásadní okolnost povahu a závažnost posuzovaného jednání nesnižovala “ (str. 5 rozsudku). S tímto závěrem se Nejvyšší soud zcela ztotožňuje.
Namítal-li pak obviněný, že nebyl vyslechnut, tedy neměl možnost celou záležitost vysvětlit, je na místě uvést, že celé řízení bylo od samého počátku vedeno jako řízení proti uprchlému, kdy původní rozsudek vydaný ve věci ze dne 25. 11. 2010, č.j. 3 T 201/2010-107, byl usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 1. 2011, sp. zn. 50 To 40/2011, zrušen pro chybný postup soudu prvního stupně v řízení proti uprchlému. Chybný postup byl následně Okresním soudem v Sokolově v rámci nového řízení napraven. Bylo-li pak řízení od počátku vedeno jako řízení proti uprchlému, tedy při absenci stanoviska obviněného k vytýkanému jednání, musely soudy při posuzování otázky jeho zavinění zcela správně vycházet z takových výsledků provedeného dokazování, které se vztahovaly ke způsobu jeho jednání po spáchání činu.
Za uvedeného stavu tak nebylo důvodu k pochybám, že obviněný dal svým jednáním jasně najevo, že nemá zájem celou záležitost řešit, a že si vypůjčené nářadí ponechá pro svoji potřebu.
IV.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne , jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného J. G. odmítl .
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. září 2012
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata