ECLI:CZ:NS:2012:3.TDO.1625.2011.1
sp. zn. 3 Tdo 1625/2011 -20
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 18. ledna 2012 v neveřejném zasedání o dovolání, které podal obviněný K. Š., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 8. 2011, sp. zn. 4 To 125/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 1 T 34/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného K. Š. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 18. 4. 2011, sp. zn. 1 T 34/2010 , byl obviněný K. Š. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2 tr. zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), kterého se dopustil tím, že „ v době od 29. 8. 2008 do 9. 3. 2009 a zejména v době od 14. 1. 2009 do 9. 3. 2009 v O., na parkovišti na ulici M., jako hmotně odpovědný dispečer zóny placeného stání společnosti Technické služby O., s. r. o., O., T., O. opakovaně svévolně, na nezjištěné intervaly, zaměňoval hlavní jednotku zaznamenávající tržby tam umístěného parkovacího automatu, značky Schlumberger Stelio Solar za jinou - náhradní, přičemž v období instalace této náhradní jednotky uskutečnil celkem 34 výběrů tržeb, které neevidoval, neodvedl zaměstnavateli a ponechal si je pro svoji potřebu a na majetku Statutárního města Opava, tak způsobil škodu ve výši nejméně 339.399,- Kč “.
Za tuto trestnou činnost a sbíhající se trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., pro který byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 17. 3. 2010, č. j. 1 T 71/2009-800, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 5. 2010, č. j. 4 To 128/2010-821, k trestu odnětí svobody v trvání 10 (deseti) měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 (jednoho) roku a 6 (šesti) měsíců, za současného uložení peněžitého trestu ve výši 25.000,- Kč, s náhradním trestem odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) měsíce, mu byl uložen podle §250 odst. 2 tr. zák., §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 6 (šesti) měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák., §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 24 (dvacet čtyři) měsíců. Dále byl obviněnému podle §53 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., §35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný peněžitý trest ve výši 150.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by nebyl peněžitý trest ve stanovené lhůtě vykonán, uložen obviněnému náhradní trest odnětí svobody v trvání 8 (osmi) měsíců.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla dále obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému Statutárnímu městu Opava částku 339.399,- Kč.
Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 17. 3. 2010, sp. zn. 1 T 71/2009, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. 4 To 128/2010, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 18. 4. 2011, sp. zn. 1 T 34/2010, podal obviněný K. Š. odvolání, které zaměřil do všech výroků napadeného rozsudku. O odvolání rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 12. 8. 2011, sp. zn. 4 To 125/2011 , a to tak, že z podnětu odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil výrok o trestu a za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. obviněnému K. Š. uložil za trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2 tr. zák., a dále za sbíhající se trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., pro který byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 17. 3. 2010, č. j. 1 T 71/2009-800, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 6. 2010, č. j. 4 To 128/2010-821, k trestu odnětí svobody v trvání 10 (deseti) měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 (jednoho) roku a 6 (šesti) měsíců, za současného uložení peněžitého trestu ve výši 25.000,- Kč s náhradním trestem odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) měsíce, podle §250 odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 6 (šesti) měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) roků. Dále byl obviněnému podle §53 odst. 1 tr. zák. uložen peněžitý trest ve výši 100.000,- Kč, a podle §54 odst. 3 tr. zák. byl stanoven pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání 6 (šesti) měsíců. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 17. 3. 2010, sp. zn. 1 T 71/2009 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. 4 To 128/2010, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.
II.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný K. Š. prostřednictvím svého obhájce dovolání (č. l. 86 - 90) opírající se o výslovně uvedený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., maje za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a zároveň i na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný namítl, že ve výroku o vině je popsáno jednání, které nenaplňuje znaky žádného trestného činu a nesprávným hodnocením důkazů provedených v hlavních líčeních okresním soudem i soudem krajským došlo k podřazení pod skutkovou podstatu trestného činu zpronevěry, která nemá opodstatněnost v provedených důkazech, a proto skutek i jiné okolnosti skutkové podstaty nebyly správně posouzeny, a v důsledku toho nejsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Soudy nesprávně vyložily stav věci, kdy ačkoli bylo prokázáno, že se případného vytýkaného jednání mohlo dopustit více osob, bez dalšího určil, že se vytýkaného jednání dopustil právě on. Dále svá tvrzení zakládají na zcela irelevantním znaleckém posudku znalce, který nebyl schopen dojít k žádným skutečnostem v rámci jeho znalecké specializace a vyjadřuje se v rámci specializace, která mu vůbec nepřísluší. Ve věci došlo k vnitřně rozporným závěrům, které nemohou být důkazem, neboť nedošlo zásadním způsobem k objektivizaci případně způsobené škody, a není tedy prokázáno, že byl vůbec spáchán nějaký škodlivý následek, resp. že byla naplněna skutková podstata uvedeného trestného činu.
Obviněný uvedl, že zásadně nesouhlasí, že jeho vina byla prokázána nade vší pochybnost, a že neexistovaly důvodné pochybnosti o jeho vině, když o této bylo rozhodnuto na základě výpovědí svědků M. W. a M. M., kteří sami disponovali znalostmi pro výběr parkovacími automaty inkasovaných finančních prostředků a měli tak příležitost se také dopustit vytýkané trestné činnosti. Z výpovědi svědka R. M. vyplynulo, že přinejmenším dvě osoby měly znalosti, které jim umožňovaly se dopouštět jednání kladenému mu za vinu, a těmito osobami mohli být oba svědci. Soudy se také dále nijak nevypořádaly s prokázáním tvrzené skutečnosti týkající se 34 výběrů, kdy nebylo konstatováno, ve kterých konkrétních termínech se tak stalo a s jakými konkrétními částkami jednotlivých výběrů. Obviněný dále rozebírá jednotlivé skutečnosti, na základě nichž měl být shledán vinným.
Na základě výše uvedených námitek obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 8. 2011, sp. zn. 4 To 125/2011, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 18. 4. 2010, sp. zn. 1 T 34/2010, zrušil a soudu nalézacímu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.
Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky , kterému byl doručen dne 11. 11. 2011. Dne 29. 11. 2011 byl Nejvyššímu soudu doručen přípis ze dne 25. 11. 2011, v němž Nejvyšší státní zastupitelství oznámilo, že se k dané věci nebude věcně vyjadřovat. Současně vyjádřilo výslovný souhlas s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) v neveřejném zasedání nejprve zkoumal, zda v této věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř., a shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obdobně Nejvyšší soud zjistil, že dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., bylo podané osobou oprávněnou k podání dovolání (§265d odst. 1 písm. b/, odst. 2 tr. ř.), ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném tímtéž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným K. Š. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností:
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V posuzované věci však uplatněné dovolací námitky obviněného směřují právě do oblasti skutkových zjištění a důkazní situace. Obviněný totiž soudům vytýká nesprávné hodnocení důkazů (především námitky směřující k obsahu a věrohodnosti výpovědí svědků M. W. a M. M., kdy osobu svědka M. W. označil za osobu, o jejíž věrohodnosti a fundovanosti lze pochybovat; dále dlouhodobých statistických přehledů služeb, které označil jen a pouze za statistické výkazy bez konkrétní, přímé důkazní hodnoty; kontrolních listů a lístků výběrových, kteréžto jsou ve spise založeny toliko ve fotokopii; a dále znaleckého posudku Ing. Jiřího Bednaříka, soudního znalce, který dle obviněného nebyl schopen uvést jedinou konkrétní a relevantní informaci, která by mohla být považována za základ znaleckého posudku, a znalecký posudek označil za irelevantní a jeho závěry za rozporné, neboť pro posouzení otázek z oboru statistiky měl být povolán znalec z tohoto oboru, stejně jako znalec pro obor kriminalistika), a vadná skutková zjištění (námitky vztahující se ke skutečnosti, že se vytýkaného jednání mohlo dopustit více osob, resp. že ke klíčům k parkovacím automatům a do garáže, kde byl uložen náhradní základní panel, měly přístup i další osoby z řad zaměstnanců Technických služeb O., s. r. o.; námitka nedostatečného vypořádání se s tvrzenou skutečností týkající se 34 výběrů, včetně jejich časového zařazení a určení konkrétních částek jednotlivých výběrů; námitky vůči skutečnostem vyplývajících ze statistických přehledů vývoje služeb; námitka nedostatečného prošetření verze, že automat mohl být porouchaný, resp. pracoval s chybou), když současně prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecné námitky, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají, především pak, že soudy nesprávně vyložily stav věci, došly k vnitřně rozporným závěrům, které nemohou být důkazem v předmětné trestní věci) a vlastní verzi skutkového stavu věci (kdy obviněný zdůrazňuje, že se mu za vinu kladeného jednání nedopustil, ale vytýkaného jednání se mohly dopustit další dvě osoby, kdy obviněný naznačil, že těmito osobami mohli být svědci M. W. a M. M., kteří sami disponovali znalostmi pro výběr parkovacími automaty inkasovaných finančních prostředků a měli příležitost se vytýkané trestné činnosti dopustit; obviněný též uvedl, že výběry mohly učinit i další osoby, a že k těmto výběrům mohlo dojít i jinde, než na parkovacím automatu na ulici M., navíc dle uvedených částek je zcela evidentní, že nemohlo dojít k jednání, pro které je uznán vinným, a jediným vysvětlením je, že vykazovaná částka byla způsobena nesprávným fungováním parkovacího automatu; pokles tržeb byl pak logicky způsoben prováděním rekonstrukčních prací v bezprostřední blízkosti parkovacího automatu, na kterém dne 6. 3. 2009 zjistil závadu, a proto vyměnil základovou desku, kterou opomenul následně vyjmout a tato základová deska byla umístěna v parkovacím automatu až do dne 10. 3. 2009, tedy po dobu 5 dnů, kdy vykázaná tržba byla 13.402,- Kč, tedy průměrně 2.680,- Kč denně, což zhruba odpovídá vykazovaným průměrným tržbám za období jeho působení coby dispečera zóny placeného stání).
Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (v prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotně právním posouzení skutku vycházel. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod zčásti nezaložil na hmotně právních - byť v dovolání formálně proklamovaných - důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů . Tuto část jeho námitek proto pod shora uvedený dovolací důvod podřadit nelze.
Při posuzování, zda je oprávněné tvrzení dovolatele o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Kdyby měl dovolací soud dospět k jinému závěru ohledně předmětného skutku, jak se toho v konečném důsledku ve svém dovolání domáhá obviněný, musel by zásadním způsobem modifikovat zmíněná rozhodná skutková zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů, resp. od nich odhlédnout. Takový způsob rozhodnutí však není v dovolacím řízení možný ani přípustný, jak již výše Nejvyšší soud zdůraznil.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný Bc. K. Š. uplatnil, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, odst. 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř. Jestliže tedy obviněný namítl nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotně právní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozoval především z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů a vadných skutkových zjištění, pak soudům nižších stupňů nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Obviněný sice vznesl námitky, že jeho jednání nenaplňuje znaky skutkové podstaty žádného trestného činu, kdy současně uvedl, že nedošlo k objektivizaci případně způsobené škody, a tedy ani škodlivému následku, kteréžto lze formálně podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod, nicméně námitky obviněným vznesené jsou založeny na podkladě jeho vlastního hodnocení provedených důkazů a vlastní verzi skutkového stavu věci, a tedy čistou spekulací. Obviněný totiž nevznáší žádné konkrétní hmotně právní námitky, ze kterých by měla vyplývat existence možného rozporu mezi skutkem zjištěným soudy nižších stupňů a jeho právním posouzením. Taková námitka pro svou neurčitost vyvolává nepřezkoumatelnost. Je evidentní, že ačkoli obviněný v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., vůči právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem prvního (a potažmo i druhého) stupně, žádnou konkrétní hmotně právní námitku neuplatnil a ve skutečnosti uplatnil pouze námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a až následně z jím prosazované změny skutkových zjištění vyvozoval, že se trestného činu nedopustil. S ohledem na skutečnost, že Nejvyšší soud je stabilizovanými skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů vyjádřených ve skutkové větě rozsudku vázán a nedovodil-li současně, že by se jednalo o případ extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, došel k závěru, že obviněným v této části podané dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – k) tr. ř. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není zatíženo vytýkanými vadami, což znamená, že dovolání obviněného nebylo možno v daném bodě přiznat jakékoliv opodstatnění.
IV.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. ledna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata