ECLI:CZ:NS:2012:3.TDO.1640.2011.1
sp. zn. 3 Tdo 1640/2011 -33
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 18. ledna 2012 v neveřejném zasedání o dovolání, které podal obviněný X. Q. N., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 8. 2011, sp. zn. 13 To 276/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 1 T 179/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného X. Q. N. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 23. 5. 2011, sp. zn. 1 T 179/2010, byl obviněný X. Q. N. uznán vinným pomocí k pokusu ke zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §21 odst. 1 a §24 odst. 1 písm. c) k §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dopustil společně se spoluobviněným Ch. T. D., bez trvalého bydliště v České republice, tím, že „ obžalovaný X. Q. N. nejméně od 13. 4. 2010, obžalovaný Ch. T. D. nejméně od 9. 5. 2010, do 21.00 hodin dne 01. 07. 2010 společným jednáním v prostorech domu ve S. ulici v M. B. pomáhali přinejmenším úklidem, hlídáním objektu a funkčnosti techniky dalším nezjištěným osobám bez povolení za pomoci osvětlovacích souprav, plastových květináčů, vzduchotechniky, jističů, předřadníků, hliněného substrátu, hnojiv a dalších předmětů určených k nedovolené výrobě omamných a psychotropních látek a jedů pěstovat tzv. indoor způsobem 516 kusů výšky v rozmezí od 50 do 90 cm kvetoucích rostlin konopí (canabis) uvedeného v příloze 3 k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, jako látka omamná zařazená do seznamu IV. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, s obsahem 811,9 g účinné látky delta-9-tetrahydrokanabinolu (THC), uvedené v příloze 5 k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, jako látka psychotropní zařazená do seznamu II Úmluvy o psychotropních látkách “.
Za to byl odsouzen podle §283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) zařazen do věznice s dozorem. Obviněnému byl dále uložen podle §80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku trest vyhoštění v trvání 5 (pěti) let.
Současně bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného Ch. T. D.
Proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 23. 5. 2011, sp. zn. 1 T 179/2010, podali obviněný X. Q. N. a spoluobviněný Ch. T. D. odvolání, o nichž rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 22. 8. 2011, sp. zn. 13 To 276/2011 , a to tak, že odvolání obviněných podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný X. Q. N. prostřednictvím svého obhájce dovolání (č. l. 414 - 419) opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. maje za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a zároveň na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Obviněný uvedl, že si je vědom rozsahu dovolacího důvodu, nicméně se se skutkovými závěry Vrchního soudu v Praze neztotožňuje. Je přesvědčen, že skutek popsaný ve výroku rozsudku nalézacího soudu plně nenaplňuje skutkovou podstatu zločinu, kterým byl uznán vinným a za který mu byl uložen trest. Je toho názoru, že ze skutkové věty napadeného rozsudku žádným způsobem, a to ani nepřímo, nelze dovodit naplnění subjektivní stránky trestného činu ve formě úmyslného zavinění, kdy tato obligatorní složka skutkové podstaty ve skutkové větě zcela absentuje. Z výše uvedené skutkové věty zjevně nevyplývá, že by zde specifikované jednání spáchal se spoluobviněným v úmyslu, ať již přímém či nepřímém, a tedy byl napadeným rozsudkem odsouzen pro skutek, jenž není trestným činem. Dále obviněný namítl nedostatečná skutková zjištění pro prokázání jeho viny. Sama skutečnost, že byl zadržen v prostoru domu, kde se nacházela nezákonná pěstírna konopí, či že zde po určitou dobu bydlel, samo o sobě neznamená, že se na pěstování konopí podílel. Současně se tím ale ani nevylučuje možnost, že byl k podílení se na trestné činnosti nucen na základě cizí vůle. Skutečnost, že svým aktivním vědomým jednáním úmyslně napomáhal páchání trestné činnosti, není prokázána žádnými konkrétními důkazy. Neprokázaná je okolnost týkající se doby, kdy se měl dopouštět trestné činnosti. Uvedené období je totiž pouhým odhadem, resp. spekulací dovozenou na základě údajných telefonátů mezi ním a spoluobviněným. Skutečnost, že se zdržoval v tom a v tom období převážně v M. B., ještě v žádném případě neprokazuje jeho podíl na pěstování konopí. Dále obviněný brojí proti závěru, že by se uvedeného zločinu dopustil ve značném rozsahu. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu uvedl, že pokud jde o množství účinné látky (v usnesení není zcela jasné, zda jde o množství sušiny či účinné látky, uvedeno je obojí), jež je dle znaleckého posudku obsahem všech nalezených rostlin konopí v pěstírně, které činí 811,9 g THC, nejedná se o tak zásadní rozdíl v množství, kdy by postačilo ke stanovení rozsahu zohlednit pouze faktor kvantifikační, jak učinily soudy v projednávané věci, a dále že z konstantní judikatury trestních soudů vyplývá, že samo množství nalezené drogy je pro účely posouzení rozsahu pouze orientační a ke konečnému kvalifikování trestného jednání je nezbytné posoudit také další faktory. Namítl též, že v jeho případě nelze mluvit o distribuci drogy, jelikož je vinen pouze pomocí s výrobou a s jejím nakládáním. Je osobou dosud soudně netrestanou, v minulosti s ním nebylo nikdy vedeno ani jiné trestní řízení. Rovněž druh omamné látky patří spíše do kategorie drog lehčích, méně škodlivých, což nepochybně samo o sobě rovněž snižuje intenzitu hrozící újmy. Zároveň nebylo prokázáno, že by mu z předmětného jednání plynul jakýkoli zisk či jiná výhoda.
V návaznosti na výše uvedené proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 8. 2011, sp. zn. 13 To 276/2011, jakož i jemu předcházející rozsudek nalézacího soudu, zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedl, že podstatná část námitek brojí proti neúplným skutkovým zjištěním nalézacího soudu a tudíž je pod obviněným uplatněný dovolací důvod podřadit nelze.
Pod dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. však státní zástupce podřadil námitku namítající absenci zavinění coby obligatorního znaku skutkové podstaty. Tuto námitku však shledal neopodstatněnou, neboť obviněný byl stíhán jako spolupachatel pomoci k pokusu výše zmíněnému zločinu, přičemž účastenství na trestném činu ve formě pomoci není možno spáchat z nedbalosti. V popisu skutku je užito slovní spojení „společným jednáním … pomáhali“, což vystihuje společný úmysl obviněných, a tedy i spolupachatelství ve smyslu §23 tr. zákoníku. Zákonem požadovaná úmyslná forma zavinění je však patrna i z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů.
Další relevantně uplatněnou námitkou shledal námitku, v rámci níž obviněný namítl nenaplnění zákonného znaku kvalifikované skutkové podstaty zločinu, tj. pojmu značný rozsah. I tuto námitku však shledal neopodstatněnou. Bylo zjištěno, že se jednalo o 516 kusů rostlin o výšce 45 - 90 cm, a to v celkovém množství 811,9 g látky delta – 9– tetrahydrocannabinolu. Připustil, že se evidentně jedná o hraniční případ, nicméně k závěru o naplnění sporného zákonného znaku kvalifikované skutkové podstaty stíhaného zločinu je možno dospět s přihlédnutím ke všem rozhodným skutkovým okolnostem případu. Konkrétně je třeba mít na paměti, že veškerý volný prostor v domě byl využit k pěstování konopí, přičemž toto větší množství rostlin různých velikostí vyžadovalo soustavnou péči (osvětlení, hnojení, zalévání, proudění vzduchu apod.), což vylučuje obhajobu obviněných, že se tam zdržovali jen občas (obdobně i výpisy telefonních hovorů jejich mobilních telefonů). V rámci provedené domovní prohlídky vyšlo najevo, že jmenovaní byli zevnitř uzamčeni, ukrývali se v prostorách domu, neměli žádné osobní doklady a uváděli smyšlená jména.
Vzhledem k shora uvedeným zjištěním státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného X. Q. N. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť je zjevně neopodstatněné.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 8. 2011, sp. zn. 13 To 276/2011, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jej bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným X. Q. N. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod.
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02). Porušení určitých procesních ustanovení může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
S ohledem na skutečnosti rozvedené v předcházejících odstavcích je zřejmé, že dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů (především záznamů hovorů telekomunikačního provozu mezi ním a spoluobviněným; jeho obhajoby) a poukazoval na nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (zejména námitky nedostatečné specifikace doby, kdy se měl trestného jednání dopouštět), kdy tak prosazoval vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecná námitka, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají, resp. nelze na nich založit závěr o jeho vině).
Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (v prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotně právním posouzení skutku vycházel. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod zčásti nezaložil na hmotně právních - byť v dovolání formálně proklamovaných - důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů . Tuto část jeho námitek proto pod shora uvedený dovolací důvod podřadit nelze.
Pod deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze však podřadit námitky obviněného, v rámci nichž namítl, že nebyl naplněn znak skutkové podstaty zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku – značný rozsah, a současně nebyla naplněna subjektivní stránka uvedeného trestného činu.
Obviněný byl uznán vinným pomocí podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku ke zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku.
Podle §21 odst. 1 tr. zákoníku jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, je pokusem trestného činu, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo .
Dle odst. 2 §21 tr. zákoníku pokus trestného činu je trestný podle trestní sazby stanovené za dokonaný trestný čin.
Zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí , doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku , přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, a spáchá-li takový čin ve značném rozsahu .
Spáchání činu ve značném rozsahu je přitěžující okolností k činu podle odstavce 1, kde není určen žádný rozsah uvedených látek a jedů. Při stanovení značného rozsahu omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, prekursoru nebo jedu bude proto třeba mít na zřeteli kvantifikační stupně rozsahu činu (větší, značný, velký). I s ohledem na ně (pro určení míry jejich vzájemné proporcionality) bude možné konkrétní rozsah stanovit. V každém posuzovaném případě se individuálně přihlédne k jeho specifickým okolnostem, zejména k tomu, o jakou z uvedených látek nebo jed se jedná, jaká je jejich kvalita, jaká byla intenzita újmy, jež hrozila nebo skutečně nastala, apod. O naplnění znaku značného rozsahu bude též možné usuzovat z výše peněžní částky, kterou za takto vyráběnou či distribuovanou látku nebo jed pachatel buď utržil, anebo utržit chtěl, či mohl. Dalším kritériem může být i délka doby, po niž pachatel s uvedenými látkami nebo jedy neoprávněně nakládal, eventuálně to, pro jaký okruh osob byl určen. Současně je však třeba podpůrně zohlednit i další okolnosti, za nichž byl takový čin spáchán, tedy zejména způsob, jakým pachatel s uvedenými látkami nakládal, případně i jiné skutečnosti (srov. R 1/2006 a TR NS 15/2005- T 787).
Dle skutkových zjištění bylo v rámci domovní prohlídky nalezeno 516 kusů rostlin o výšce 45 - 90 cm, obsahující 811,9 g účinné látky delta–9– tetrahydrocannabinol, která je jako psychotropní látka uvedená v příloze č. 5 zařazené do seznamu II. podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/89 Sb. k zákonu č. 167/1998 Sb.).
Z hlediska vztahu napadeného rozsudku a podaného dovolání je spornou právní otázkou to, zda zjištěné množství pěstovaného konopí setého lze považovat za dostatečné k naplnění zákonného znaku „značný rozsah“.
Trestní zákoník rozlišuje „množství větší než malé“, „větší rozsah“, „značný rozsah“ a „velký rozsah“. Toto pořadí zároveň vyjadřuje posloupnost jednotlivých kvantifikačních stupňů. Trestní zákoník neobsahuje žádné ustanovení, v němž by byla podána definice uvedených pojmů či alespoň některého z nich. Ustanovení §289 odst. 2 tr. zákoníku pouze zmocňuje vládu, aby nařízením stanovila, jaké je „množství větší než malé“. Vláda tím tedy byla zmocněna k tomu, aby obecně závazným právním předpisem stanovila definici nejnižšího kvantifikačního stupně. Podle §2 nařízení vlády č. 467/2009 Sb. hodnoty určující množství větší než malé u omamných látek, psychotropních látek a přípravků je obsahujících jsou uvedeny v příloze č. 2 k tomuto nařízení. Příloha č. 2 je členěna do pěti sloupců: v prvním sloupci je uveden tzv. typ drogy, v druhém sloupci je uveden mezinárodní nechráněný název v českém jazyce, v třetím sloupci je uvedeno množství větší než malé, ve čtvrtém sloupci je uvedena účinná psychotropní látka a v pátém sloupci je uvedeno nejmenší množství účinné psychotropní látky, jež musí obsahovat látka, označená jako droga, aby bylo její zkoumané množství považováno za větší než malé. Z logiky věci, ze zvýšeného počtu kvantifikačních znaků stanovených v trestním zákoníku oproti dřívější úpravě a z potřeby přiměřeně mezi nimi vyjádřit vztah gradace vyplývá, že je namístě použít takovou výkladovou metodu, která je založena na tom, že vyšší kvantifikační znak je vždy určitým násobkem předcházejícího nižšího kvantifikačního znaku.
Nejsou-li znaky „většího rozsahu“ a „značného rozsahu“ podle trestního zákoníku konkrétně stanoveny, je nutné je dovozovat podle soudní praxe. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 263/2010 (publikováno pod č. 12/2011 Sb. rozh. tr.), uvádí že „na naplnění určitého typu rozsahu (většího, značného, velkého) bude však možné usuzovat ne toliko z konkrétního množství a kvality omamné nebo psychotropní látky, ale i z dalších okolností, např. z výše peněžní částky, kterou za takto vyráběnou či distribuovanou látku pachatel buď utržil anebo utržit chtěl či mohl, délky doby, po niž pachatel s uvedenými látkami neoprávněně nakládal, eventuálně pro jaký okruh osob byl určen. Současně je však třeba podpůrně zohlednit i další okolnosti, za nichž byl takový čin spáchán, tedy zejména způsob, jakým pachatel s uvedenými látkami nakládal, intenzita újmy, jež hrozila nebo skutečně nastala u poškozených osob, případně i jiné skutečnosti (srov. rozhodnutí č. 1/2006 Sb. rozh. tr.).“
Kvantifikace rozsahu drogového trestného činu, jak je vymezena zákonnými znaky „ve větším rozsahu“, „ve značném rozsahu“ a „ve velkém rozsahu“, musí vyjadřovat takové odstupňování, které rovnoměrně a plynule postihuje celou škálu typicky se vyskytujících případů. Přitom jednotlivé znaky vyjadřující rozsah spáchání trestného činu musí mít ve vzájemné relaci přiměřený a zároveň dostatečně citelný odstup, tak aby tím byla vyjádřena typově rozdílná míra, v níž je dotčen chráněný zájem. Nejvyšší soud považuje za logické, aby určitým východiskem naznačeného odstupňování byl vzájemný poměr pojmů „množství větší než malé“ a „ve větším rozsahu“, protože při výkladu těchto pojmů se soudní praxe ustálila již v rámci výkladu trestního zákona účinného do 31. 12. 2009.
V posuzovaném případě tzv. typem drogy byla „marihuana“ s mezinárodním nechráněným názvem v českém jazyce „konopí“ a s účinnou látkou „delta-9-tetrahydrocannabinol“ (THC). Aplikují-li se výše uvedené zásady na posuzovaný případ, v němž jde o posouzení otázky, zda je či není spácháním činu „ve značném rozsahu“ nelegální nakládání s množstvím 811,9 g delta–9–tetrahydrocannabinolu, pak je namístě závěr, že se jedná o značný rozsah. Jestliže u delta–9–tetrahydrocannabinolu bylo „množství větší než malé“ vázáno na přítomnost alespoň 0,5 g této látky, a „větší rozsah“ je podmíněn přítomností alespoň 10 g této látky, což představuje v podstatě dvacetinásobek „množství většího než malého“. Za přiměřené vyjádření rozdílu mezi spácháním činu „ve větším rozsahu“ a spácháním činu „ve značném rozsahu“ Nejvyšší soud pokládá takový vztah, při kterém „značný rozsah“ je alespoň dvacetinásobkem „většího rozsahu“ , neboť tím je do poměru mezi uvedenými pojmy přenesen stávající poměr mezi pojmy „množství větší než malé“ a „větší rozsah“ a zároveň je plynule, s odpovídajícím odstupem a dostatečně diferencovaně vystižena gradace jednotlivých znaků vymezujících rozsah spáchání činu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 7 To 12/2011).
Jestliže se u delta–9–tetrahydrocannabinolu podle přílohy č. 2 k nařízení vlády č. 467/2009 Sb. vyžaduje 1,5 g coby nejmenší množství účinné látky, jež musí obsahovat látka označená jako droga, aby bylo její množství považováno za „množství větší než malé“, pak „větší rozsah“ předpokládá přítomnost alespoň 30 g a „značný rozsah“ vyžaduje přítomnost alespoň 600 g. Posuzované množství 811,9 g delta–9–tetrahydrocannabinolu, o které šlo ve věci obviněného, této hranice zcela jistě dosahuje.
Nejvyšší soud si je vědom toho, že při stanovení určitého množství drogy jako spodní hranice „značného rozsahu“ je třeba podpůrně vzít v úvahu i některé další okolnosti, za nichž byl čin spáchán, zejména způsob, jakým pachatel s látkou nakládal, dobu, po kterou tak činil, počet osob, jimž látku opatřil, atd. (k tomu viz přiměřeně č. 1/2006 Sb. rozh. tr.). Takové okolnosti ovšem nabývají na významu především tehdy, jestliže množství drogy je blízko hranice rozhodné pro naplnění uvedeného zákonného znaku. V posuzovaném případě se jednalo o množství drogy, které bylo od hranice „většího rozsahu“ vzdáleno přibližně o celou ¼ požadovaného minima pro určení hranice značného rozsahu). Odvolací soud svůj závěr podpořil především tím, že se jednalo o rozlehlou pěstírnu, kterážto zabírala celý volný prostor domu, a dále organizovaností celého procesu, kdy spoluobvinění zajišťovali rostlinám potřebnou soustavnou péči, a že se pro spoluobviněné nejednalo o neznámý materiál (str. 4 napadeného usnesení). Uvedl, že „ s ohledem na množství rostlin a obsah účinné látky v rostlinách obsažené …, nebylo třeba zpochybňovat ani skutečnost, že byl vážně porušen zájem společnosti na ochraně před nekontrolovaným nakládáním s omamnými a psychotropními látkami, když společenská škodlivost takového jednání vyplývá ze skutečnosti, že tato činnost vede k produkci látek vyvolávajících závislost a objektivně poškozujících zdraví. Vzhledem k velikosti pěstírny a množství zajištěných rostlin pak správně okresní soud uzavřel, že marihuana zde byla pěstována ve značném rozsahu, neboť dle stanoviska Národní protidrogové centrály a odboru bezpečnostní politiky k pojmům trestního zákoníku "větší, značný a velký rozsah" lze v případě marihuany za orientační hodnotu "značného rozsahu" považovat už 375 g, přičemž v posuzované věci bylo odborným vyjádřením z oboru chemie prokázáno, že celková hmotnost zajištěného rostlinného materiálu v sušeném stavu by činila 811,9 g “ (str. 5 napadeného usnesení).
Samotné pěstování rostliny konopí (rod Cannabis ) nelze ztotožňovat s pojmem „výroba“ omamné nebo psychotropní látky podle §283 tr. zákoníku. O výrobu (resp. některou její fázi) by mohlo jít jedině v případech, pokud by rostlina konopí byla sklizena a následně došlo k jejímu neoprávněnému zpracování v procesu, v němž by jako vstupní komponent byla dále upravována, a to buď do stavu způsobilého již ke spotřebě (marihuana), anebo k získání psychotropní látky tetrahydrokanabinolu (THC). Protože zákon požaduje, aby pachatel takovou látku vyrobil, bylo by možno případy, kdy pěstování rostliny konopí sice směřovalo k uskutečnění výroby, avšak z určitých důvodů k ní nedošlo, podle okolností posoudit jako pokus , eventuálně přípravu trestného činu podle §283 tr. zákoníku (srov. R 18/2007). Nalézací soud v rámci odůvodnění rozsudku uvedl, že „ v daném případě přerušil další postup směřující k výrobě marihuany zásah policie u velké části rostlin ve finální fázi před jejich sklizní, je na místě posoudit toto pěstování rostlin konopí již jako pokus, nikoli pouze přípravu ke zločinu “ (str. 7 rozsudku).
V posuzovaném případě tak pěstování rostliny konopí k uskutečnění výroby bezprostředně směřovalo. Důvodnost tohoto závěru jednoznačně plyne ze skutkového zjištění. Jednalo se o vybavenou pěstírnu, kdy veškerý volný prostor domu byl využit k této činnosti. Konopí zde bylo pěstováno ve vysoké kvalitě, pokud jde o obsah THC, a v potřebném typu (samičí rostliny). Nejvyšší soud tedy tuto část námitek shledal neopodstatněnou.
Neopodstatněnou shledal Nejvyšší soud i námitku absence subjektivní stránky uvedeného zločinu.
Závěr o zavinění pachatele je závěrem právním, jež musí být vždy prokázán výsledky dokazování a z těchto logicky vyplývat.
Obviněný se předmětného jednání dopustil ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku.
Podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku je účastníkem ve formě pomoci na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu ten, kdo umožnil nebo usnadnil jinému spáchání trestného činu , zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, vylákáním poškozeného na místo činu, hlídáním při činu, radou, utvrzováním v předsevzetí nebo slibem přispět po trestném činu.
V ustanovení §24 tr. zákoníku je vymezeno tzv. účastenství v užším smyslu, kterým jsou organizátorství, návod a pomoc (do účastenství v širším smyslu zahrnujeme navíc spolupachatelství ve smyslu §23 tr. zákoníku). Trestná činnost účastníka bezprostředně přispívá k tomu, že došlo k naplnění znaků konkrétní skutkové podstaty trestného činu, i když účastník sám tyto znaky přímo nenaplňuje. Účastenství je úmyslnou formou účasti na trestném činu, která je namířena proti témuž konkrétnímu zájmu chráněnému trestním zákonem. Pokud jde o stupeň nebezpečnosti činu pro společnost, blíží se účastenství stupni nebezpečnosti pachatelství nebo spolupachatelství, a proto jsou organizátorství, návod a pomoc prohlášeny za obecné formy trestného činu (§111 tr. zákoníku) a co do míry trestnosti jsou postaveny na roveň pachatelství, ač samy k provedení trestného činu nikdy nestačí. Účastenství je v trestním zákoně vybudováno na zásadě akcesority účastenství , což je v obecné rovině závislost trestní odpovědnosti účastníka na trestní odpovědnosti hlavního pachatele. Organizátorství, návod a pomoc jsou trestné podle §24 tr. zákoníku jenom tehdy, jestliže se hlavní pachatel o trestný čin alespoň pokusil. Zásada akcesority účastenství však neznamená, že organizátorství, návod nebo pomoc jsou vždy beztrestné, jestliže trestný čin nebyl dokonán nebo jestliže se pachatel o něj nepokusil (srov. R 58/1973, R 1/1973). Účastenství předpokládá úmysl směřující k účasti ve formě organizátorství, návodu nebo pomoci na konkrétním úmyslném trestném činu (čin musí být konkretizován individuálními rysy, nikoli jen znaky skutkové podstaty).
Pomocník úmyslně umožňuje nebo usnadňuje jinému (hlavnímu pachateli) spáchání trestného činu, čímž mu pomáhá nebo ho podporuje, a to ještě před spácháním činu nebo v době činu, jestliže došlo alespoň k pokusu trestného činu. Formy pomoci uvádí trestní zákoník pouze demonstrativně. Rozlišuje se pomoc fyzická a psychická (intelektuální). Fyzickou pomocí je např. opatření prostředků, odstranění překážek, vylákání poškozeného na místo činu, hlídání při činu, odvoz na místo činu, naproti tomu za psychickou pomoc se považuje rada (včetně tzv. „tipu“, spočívajícího ve vytipování objektu nebo osoby, na níž má být trestný čin spáchán), utvrzování v předsevzetí, slib přispět po trestném činu apod. Jak již bylo uvedeno, zákon definuje pojem pomoci jen příkladmo; charakter pomoci může mít též dohoda o vytváření podmínek k tomu, aby pachatel mohl svou trestnou činnost provádět co nejúčinněji (srov. R 45/1963 – v odůvodnění). Pomoc přichází v úvahu jak před činem (např. pomocník opatří kasařské náčiní pachateli, který se chystá otevřít pokladnu), tak i při činu (pachatel se snaží násilím otevřít dveře bytu, který chce vykrást, a pomocník mu bez předchozí dohody poskytne páčidlo). Především u trestných činů trvajících, pokud trvá protiprávní stav, přichází však v úvahu pomoc i po dokonání činu ještě před jeho dokončením. Pomoc ve smyslu §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku není možná po dokončení trestného činu (srov. R 3/1970, R 51/1967 a R 1/1980). K pomoci se nevyžaduje , aby pachatel, jemuž je pomoc poskytována, si byl této pomoci vědom. Zásada úmyslného spojení jednání účastníka a pachatele se v této souvislosti neuplatňuje.
Podle odst. 2 §24 tr. zákoníku se na trestní odpovědnost a trestnost účastníka užije ustanovení o trestní odpovědnosti a trestnosti pachatele, jestliže trestní zákoník nestanoví něco jiného.
Podle §23 tr. zákoníku , byl-li trestný čin spáchán úmyslným společným jednáním dvou nebo více osob , odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama (spolupachatelé).
Spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku je účastenstvím v širším smyslu. Spolupachatelství je vyšším stupněm účasti pachatele na spáchání trestného činu. Posouzení pachatelova jednání jako spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku je tedy přísnější, než-li posouzení jeho jednání jako účastenství podle §24 tr. zákoníku. U spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku se vyžaduje společný úmysl, zahrnující jak jejich společné jednání, tak sledování společného cíle (porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem).
Byl-li tedy obviněný v projednávané věci stíhán jako spolupachatel, pak je z hlediska subjektivní stránky rozhodující společný úmysl, což je vyjádřeno slovní vazbou „společným jednáním“ ve skutkové větě rozsudku, doplněno o výčet toho, co je společným jednáním v projednávaném případě míněno – pomáhali přinejmenším úklidem, hlídáním objektu a funkčnosti techniky dalším nezjištěným osobám bez povolení za pomoci osvětlovacích souprav, plastových květináčů, vzduchotechniky, jističů, předřadníků, hliněného substrátu, hnojiva dalších předmětů . Blíže je znak společného úmyslu rozveden v odůvodnění rozsudku nalézacího soudu.
IV.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne , jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného X. Q. N. odmítl . Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. ledna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Petr Š a b a t a