ECLI:CZ:NS:2012:3.TDO.604.2012.1
sp. zn. 3 Tdo 604/2012 -29
USNESENÍ
Nejvyšší soud jako soud dovolací rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. června 2012 o dovolání obviněného J. V., nar., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2011, sp. zn. 9 To 371/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 16 T 71/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. V. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 19. 8. 2010, sp. zn. 16 T 71/2010, byl obviněný J. V. uznán vinným jednáním pod body 1) a 2) rozsudku, kvalifikovaného jako pokračující přečin neoprávněného užívání cizí věci podle §207 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, účinného od 1. 1. 2010 (dále jen „tr. zákoník“), pokračující přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku a přečin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a dále jednáním pod bodem 2) rozsudku kvalifikovaného jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že:
1) „ dne 15. 2. 2010 v době od 19:00 hod do dne 16. 2. 2010 v 9:30 hod. v P., B. v prostoru podzemních garáží se zmocnil řádně zajištěného a uzamčeného osobního vozidla zn. Audi A6 allroad, 4B, r. z., r. výroby, barva: č. m., WIN:, patřící majiteli společnosti G. C., s. r. o., IČ: a to tak, že nezjištěným předmětem poškodil kliku levých předních dveří a zamykací mechanismus vozidla, následně nezjištěným předmětem vylomil zámek řídící páky a pomocí doma zhotoveného servisního klíče a počítačového programu VAG vozidlo nastartoval, poté s vozidlem z místa činu odjel v úmyslu jej přechodně užívat, přičemž vozidlo bylo v 11:15 hod. dne 16. 2. 2010 za pomocí vyhledávacího systému nalezeno uživatelem vozidla M. G., nar., přičemž poškozením vozidla způsobil společnosti G. C., s. r. o., IČ: se sídlem P., N. S. škodu ve výši 30.863,- Kč i přesto, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 1. 9. 2008, sp. zn. 3 T 58/2008, který nabyl právní moci dne 26. 9. 2008, byl odsouzen mimo jiné i k trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 3 let ;
2) „ dne 9. 3. 2010 v době od 5:00 hod do 5:30 hod. v P., ul. H., před domem č., se zmocnil řádně zajištěného a uzamčeného osobního vozidla zn. V. E., barva č. m., r. z., WIN:, patřící majiteli I. G. C. C., nar. a to tak, že nezjištěným způsobem vnikl do vozidla, ve kterém poškodil spínací skříňku a za pomoci doma zhotoveného servisního klíče a počítačového programu VAG vozidlo nastartoval, poté s vozidlem z místa činu odjel v úmyslu jej přechodně užívat na benzínovou čerpací stanici B. u dálnice z P. ve směru M. B., kde vozidlo opustil, pokusil se o útěk a následně byl přes 20 hodin dne 19. 3. 2010 zadržen hlídkou Policie, přičemž majiteli I. G. C. C., nar. způsobil poškozením vozidla škodu ve výši 2.192,- Kč, přičemž tohoto jednání se dopustil i přesto, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 1. 9. 2008, sp. zn. 3 T 58/2008, který nabyl právní moci dne 26. 9. 2008, byl odsouzen mimo jiné k trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 3 let, přičemž předmětné vozidlo řídil ve stavu vylučující způsobilost, který si přivodil sám požitím návykových látek, kdy hladina amfetaminu v jeho krvi byla minimálně 314 g/ml “.
Za to byl odsouzen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 (osmnácti) měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 19. 8. 2010, sp. zn. 16 T 71/2010, podal státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 v zákonné lhůtě odvolání do výroku o vině i do výroku o trestu, a to v neprospěch obviněného. O odvolání rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 9 To 371/2010 , a to tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), e) tr. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným jednáním pod bodem 1) a 2) rozsudku kvalifikovaného jednak jako pokračující zločin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, jednak jako pokračující přečin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a dále jednáním pod bodem 2) rozsudku kvalifikovaného jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl obviněnému vyměřen podle §205 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 3 (tří) let.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. maje za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. O dovolání rozhodl Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) usnesením ze dne 24. 5. 2011, sp. zn. 3 Tdo 441/2011 , a to tak že z podnětu podaného dovolání napadený rozsudek odvolacího soudu podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil v celém rozsahu a odvolacímu soudu přikázal podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, neboť dospěl k závěru, že závěr o vině obviněného z napadeného rozsudku Městského soudu v Praze nemůže obstát, kdy se z pohledu obviněného jedná o nepředvídatelné rozhodnutí, kterého bylo dosaženo způsobem obcházejícím zákon, resp. porušením podmínek v ustanovení §263 odst. 7 tr. ř. Nejvyšší soud v rámci odůvodnění uvedl, že přestože odvolací soud konstatoval, že skutkový stav byl nalézacím soudem zjištěn správně a současně dospěl ke správným skutkovým zjištěním (str. 4 – 5 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu), dospěl přesto ke zcela odlišným skutkovým i právním závěrům, především ve vztahu k subjektivní stránce jednání obviněného, resp. posouzení, zda zde byl úmysl obviněného předmětná vozidla přechodně užívat či se jich zmocnit. Odvolací soud nemůže sám rozhodnout rozsudkem, jestliže neprovede žádné důkazy a měnil by skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně jen na tom základě, že jinak hodnotí důkazy provedené v hlavním líčení před soudem prvního stupně. Pokud by odvolací soud chtěl tyto důkazy hodnotit jinak a na základě odlišného hodnocení důkazů by chtěl změnit skutkový stav, musí rozhodující důkazy provést znovu. Nejvyšší soud proto odvolacímu soudu nařídil, aby rozhodující důkazy provedl znovu a pro případ změny nebo doplnění skutkových zjištění přihlížel jen k důkazům, které byly provedeny ve veřejném zasedání před odvolacím soudem. Současně poukázal na nesprávnou právní kvalifikaci jednání obviněného jako zločinu krádeže podle §205 odst. 1 tr. zákoníku a současně podřazení jeho jednání pod skutkovou podstatu upravenou v odst. 2 §205 tr. zákoníku, kdy tato je samostatnou skutkovou podstatou, v rámci níž zákon přísněji postihuje pachatele, kteří se dopustili recidivy trestného činu krádeže, přičemž se vedle této recidivy, vázané na odsouzení nebo potrestání v době posledních tří let před spácháním činu, nevyžaduje splnění žádné další podmínky.
V rámci nového projednání věci se Městský soud v Praze v intencích právního názoru Nejvyššího soudu věcí znovu zabýval.
Rozsudkem ze dne 20. 9. 2011, sp. zn. 9 To 371/2010, Městský soud v Praze podle §258 odst. 1 písm. d), e) tr. ř. napadený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 19. 8. 2010, sp. zn. 16 T 71/2010, zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného J. V. uznal vinným jednak pokračujícím zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, jednak pokračujícím přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, dále pokračujícím přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkových zjištěních spočívajících v tom, že:
1) „ dne 15. 2. 2010 v době od 19,00 hod do dne 16. 2. 2010 v 9,30 hod v P., B., v prostoru podzemních garáží se zmocnil řádně zajištěného a uzamčeného osobního vozidla zn. Audi A6 Allroad 4B, r. z., rok výroby, barva č. m., WIN:, patřící majiteli společnosti G. C., s. r. o., IČ, a to tak, že nezjištěným předmětem poškodil kliku levých předních dveří a zamykací mechanismus vozidla, následně nezjištěným předmětem vylomil zámek řadicí páky a pomocí doma zhotoveného servisního klíče a počítačového programu VAG vozidlo nastartoval, poté s vozidlem z místa činu odjel, přičemž vozidlo bylo v 11,15 hod. dne 16. 2. 2010 za pomoci vyhledávácího systému nalezeno uživatelem vozidla M. G., nar. v P., ul. O., přičemž způsobil společnosti G. C., s. r. o., se sídlem P., N. S., škodu odcizením vozidla ve výši 258.000,- Kč a poškozením vozidla ve výši 30.863,- Kč, i přes to, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 1. 9. 2008, sp. zn. 3 T 58/2008, který nabyl právní moci dne 24. 9. 2008, byl odsouzen mimo jiné i za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců a k trestu zákazu činnosti, spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu tří let “
2) „ dne 9. 3. 2010 v době od 05,00 hod. do 05,30 hod. v P., ul. H., před domem č., se zmocnil řádně zajištěného a uzamčeného osobního vozidla zn. Volkswagen EOS IF, barva č. m., r. z., WIN , patřící majiteli I. G. C. C., nar., a to tak, že nezjištěným způsobem vnikl do vozidla, ve kterém poškodil spínací skříňku a za pomoci doma zhotoveného servisního klíče a počítačového programu VAG vozidlo nastartoval, poté s vozidlem z místa činu odjel na benzinovou čerpací stanici B. u dálnice z P. ve směru M. B., kde vozidlo opustil, pokusil se o útěk a následně byl v 6,20 hod. dne 19. 3. 2010 zadržen hlídkou policie, přičemž majiteli vozidla I. G. C. C., nar., způsobil škodu odcizením vozidla ve výši 362.000,- Kč, a poškozením vozidla ve výši 2.192,- Kč, přičemž tohoto jednání se dopustil i přes to, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 1. 9. 2008, sp. zn. 3 T 58/2008, který nabyl právní moci dne 24. 9. 2008, byl odsouzen mimo jiné i za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. zák. č. 140/1961 Sb. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců a k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu tří let “.
Za to byl obviněný J. V. odsouzen podle §205 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 3 (tří) let. Současně bylo podle §229 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o náhradě škody, kdy byl poškozený M. G., nar., odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
II.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný dovolání (č. l. 496 - 498), jež směřuje proti všem výrokům s výjimkou rozhodnutí o náhradě škody, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. maje za to, že napadené rozhodnutím spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a toto právní posouzení nemá oporu v provedeném dokazování.
Dovolatel především polemizuje s některými úvahami vyjádřenými odvolacím soudem v odůvodnění jeho rozhodnutí a předkládá k nim vlastní komentář. Ve shodě s předchozím dovoláním namítl, že není „povinností“ pachatele přečinu neoprávněného užívání cizí věci upozorňovat majitele na vrácení či přistavení vozidla, jak lze vypozorovat z argumentace odvolacího soudu. Upozornil též na skutečnost, že kdyby snad byl údaj o zabezpečení vozidla vyhledávacím systémem Sherlog na automobilu vyznačen, nemá to sebemenší vliv na jeho úmysl v případě obou skutků, tedy vozidla pouze přechodně užívat. Uvedl, že i neoprávněné užívání cizí věci je odnětím vozidla z dispozice vlastníka. Vozidlo poškozeného M. G. odstavil na místě, kde se v předmětné době nacházela značka zákazu stání, čímž chtěl upozornit policii, aby si vozidla všimla. V případě odcizení vozidla tzv. zn. V. E. odvolací soud přesvědčivě a logicky nevysvětlil, proč toliko na základě jeho trestní minulosti a na základě držení volně stažitelného programu VAG dospěl k odlišnému závěru o jeho úmyslu, než vyjevil a přesvědčivě odůvodnil soud prvního stupně. Obviněný dále zdůraznil, že se u něho nenašly žádné komponenty, které by mohly nasvědčovat tomu, že by chtěl předmětná vozidla odcizit, tj. nevyplněné technické průkazy, registrační značky apod. Nadto nebyl ani v záznamech telefonních hovorů zjištěn jakýkoli kontakt s osobami, které by se zabývaly podobnou trestnou činností a které by mohly případně vést k domněnce, že byl s někým domluven, abych tam vozidlo přistavil.
Shodně s prvním dovoláním podaným v této věci dále obviněný namítl, že závěry odvolacího soudu jsou vnitřně nelogické a vytržené z kontextu, jejich logika je vykonstruovaná a vykazuje jistou spekulativnost. Zpochybňuje správnost postupu odvolacího soudu, pokud ve věci sám rozhodl, a domnívá se, že v tomto směru nevyhověl pokynům vysloveným v rozhodnutí Nejvyššího soudu. Vyslovil též přesvědčení, že odvolací soud porušil zásadu dvojinstančnosti řízení, neboť ve veřejném zasedání zcela nahradil hlavní líčení před soudem I. stupně, a současně vůbec nepřihlédl ke skutečnosti, že k poslednímu dovolání připojil prakticky shodné stanovisko i státní zástupce.
Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2011, sp. zn. 9 To 371/2010, ve výrocích o vině a trestu podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil, a buď podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, nebo podle §265m odst. 1 tr. ř. rozhodl tak, jak rozhodl Obvodní soud pro Prahu 6 svým rozsudkem ze dne 19. 8. 2010, sp. zn. 16 T 71/2010, a to s výjimkou rozhodnutí o vině stran přečinu poškozování cizí věci.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“).
Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedl, že oproti předešlému dovolání podanému obviněným v této věci došlo k posunu v tom smyslu, že soud druhého stupně sice vyhodnotil výsledky dokazování odlišným způsobem, než jak učinil soud nalézací, ovšem tentokrát již na základě bezprostředně provedených důkazů, které mu k takovému postupu dávaly zákonný podklad. Připustil, že byť by bylo možno polemizovat se způsobem, jímž odvolací soud z provedených důkazů vyvozuje závěr o naplnění subjektivní stránky v podobě úmyslu obviněného trvale odejmout předmětná vozidla z dispozice poškozených, tedy o úmyslu vozidla nikoli pouze přechodně užívat, nýbrž odcizit, polemika by byla bezpředmětná, pokud úvaha o subjektivní stránce odpovídá skutkovým zjištěním soudu. Brojit proti způsobu, jímž soud hodnotí provedené důkazy, by znamenalo napadat skutkový základ věci, což je argumentace pod zvolený důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu nepodřaditelná. Nepřisvědčil ani námitce, že odvolací soud nerespektoval výhrady, které k jeho předešlému rozhodnutí vyjádřil Nejvyšší soud. Navíc samotná tato námitka je rovněž z hlediska uplatněného důvodu dovolání irelevantní. Uzavřel, že přestože lze mít výhrady vůči některým argumentům odvolacího soudu v rámci hodnocení provedených důkazů, nejsou tyto výhrady takové povahy, aby naplňovaly uplatněný důvod dovolání.
Vzhledem k výše uvedeným závěrům státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2011, sp. zn. 9 To 371/2010, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jej bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným uplatněné námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod.
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V posuzované věci však uplatněné dovolací námitky obviněného směřují právě do oblasti skutkových zjištění a důkazní situace. Obviněný totiž soudům vytýká nesprávné hodnocení důkazů (zejména jeho výpovědi a opisu rejstříku trestů) a vadná skutková zjištění (námitka, že se mu za vinu kladeného jednání nedopustil, námitka nedostatečného šetření ohledně přítomnosti značky zákazu stání na O. ulici v P.), když současně prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecné námitky, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají, resp. že právní kvalifikace nemá oporu v provedeném dokazování, závery soudů jsou vnitřně nelogické a silně vytržené z kontextu) a vlastní verzi skutkového stavu věci (kdy obviněný trvá na tom, že předmětná vozidla neměl v úmyslu odcizit, ale toliko přechodně užívat, a nic nenasvědčuje opaku, když u něho nebyly nalezeny např. nevyplněné technické průkazy, registrační značky, a stejně tak nic podobného nevyplývá ani ze záznamů telefonických hovorů, ani z tras, kudy s vozidly po P. jezdil).
Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (v prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotně právním posouzení skutku vycházel. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod zčásti nezaložil na hmotně právních - byť v dovolání formálně proklamovaných - důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů . Tuto část jeho námitek proto pod shora uvedený dovolací důvod podřadit nelze.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný J. V. uplatnil, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, odst. 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř. Sem spadá i námitka nedodržení zásady in dubio pro reo. Jestliže tedy obviněný namítl nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotně právní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozoval především z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů a vadných skutkových zjištění, pak odvolacímu soudu nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Je třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud v rámci usnesení ze dne 24. 5. 2011, 3 Tdo 441/2011, zrušil toliko předcházející rozsudek odvolacího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 9 To 371/2010, a nikoli i jemu předcházející rozsudek soudu nalézacího, neboť dospěl k závěru, že vady, které jím byly shledány v postupu odvolacího soudu, lze v novém řízení před odvolacím soudem odstranit, a proto není třeba rušit i rozsudek nalézacího soudu. Přesto zmínil i případný postup podle §259 odst. 1 tr. ř., který však uvedl toliko pro případ, že by odvolací soud v rámci nového projednání věci dospěl k závěru, že nalézací soud zjistil skutkový stav nedostatečným způsobem či případné dokazování by bylo rozsáhlé a obtížně proveditelné. Nejedná se tedy o situaci, kdy by se snad Nejvyšší soud přikláněl k postupu podle §259 odst. 1 tr. ř., neboť v případě, že by shledal nedostatky v samotném postupu nalézacího soudu, v rámci svého usnesení by rovnou zrušil i rozsudek napadenému rozsudku předcházející, tj. rozsudek nalézacího soudu.
Stejně tak nelze dovodit, že by odvolací soud nerespektoval právní názor vyslovený Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 24. 5. 2011, sp. zn. 3 Tdo 441/2011. Odvolací soud v rámci odůvodnění rozsudku ze dne 21. 10. 2010 uvedl, že skutkový stav tak, jak byl zjištěn soudem nalézacím, považuje za správný a dostačující a rozsah dokazování za úplný. Jestliže však odvolací soud považuje rozsah dokazování za úplný, ale provedené důkazy sám hodnotí jinak než soud prvního stupně, jako je tomu v předmětné věci, nemůže rozhodnout rozsudkem bez toho, že by důkazy předtím zopakoval bezprostředně před odvolacím soudem. Odvolací soud však v rámci předcházejícího řízení dospěl k závěru, že jednání obviněného je třeba překvalifikovat, což učinil na podkladě odlišného hodnocení důkazů, aniž by však tyto nově provedl. V novém projednání věci pak odvolací soud ve veřejném zasedání konaném dne 20. 9. 2011 zopakoval důkazy (protokoly o hlavním líčení, výslech obviněného, rozsudky a usnesení policejního orgánu), na jejichž podkladě dospěl ke skutkovým závěrům, které jej opravňovaly k tomu, aby jednání obviněného překvalifikoval. Zatímco rozsudek nalézacího soudu shledal obviněného vinným pokračujícím přečinem neoprávněného užívání cizí věci podle §207 odst. 1 tr. zákoníku, pokračujícím přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a dále jednáním pod bodem 2) rozsudku přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, odvolací soud jednání obviněného nově posoudil jednak jako pokračující zločin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, jednak jako pokračující přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, čímž respektoval závazný právní názor Nejvyššího soudu vyslovený v usnesení ze dne 24. 5. 2011, sp. zn. 3 Tdo 441/2011, neboť se jedná o dvě samostatné skutkové podstaty, a dále jako pokračující přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku. V rámci skutkové věty bylo současně pod body 1) a 2) oproti původnímu znění „… poté s vozidlem z místa činu odjel v úmyslu jej přechodně užívat …“, uvedeno „… poté s vozidlem z místa činu odjel …“, tedy znění odpovídající nové právní kvalifikaci jednání obviněného. Odvolací soud tedy žádným způsobem nenahradil hlavní líčení před soudem nalézacím, ale postupoval v intencích závazného právního názoru Nejvyššího soudu vysloveném v usnesení ze dne 24. 5. 2011, 3 Tdo 441/2011, resp. dostál podmínkám ustanovení §259 odst. 3 tr. ř. a §263 odst. 7 tr. ř., čímž byla procesní práva obviněného dodržena.
IV.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. června 2012
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata