ECLI:CZ:NS:2012:3.TDO.655.2012.1
sp. zn. 3 Tdo 655/2012 -24
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 11. července 2012 dovolání, které podal obviněný M. K. , nar., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 4. 11. 2011, sp. zn. 31 To 526/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 3 T 9/2011, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. 3 T 9/2011, byl obviněný M. K. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dle skutkových zjištění dopustil jednáním pod bodem 1) výroku o vině rozsudku tím, že „ dne 19. 11. 2010, v době od 03:35 hodin do 04:20 hodin, řídil v okresech L. a J. n. N. až do ulice N. M. v J. nad N., kde byl zajištěn Policií ČR, osobní motorové vozidlo zn. Audi A8, RZ a tohoto jednání se dopustil přesto, že mu byl trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 20. 04. 2010, č. j. 4 T 43/2010-27, který nabyl právní moci dne 28. 05. 2010, uložen vedle trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, s podmíněným odkladem na zkušební dobu 3 let s dohledem, i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 2 let a 6 měsíců, dále mu byl trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 03. 05. 2010, č. j. 34 T 66/2010-22, který nabyl právní moci dne 28. 05. 2010, uložen vedle peněžitého trestu ve výměře 300 celých denních sazeb ve výši 100,- Kč jedné denní sazby, tedy celkem 30.000,- Kč, s náhradním trestem odnětí svobody pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 2 let a dále rozhodnutím Odboru dopravy Magistrátu města L. ze dne 17. 03. 2010, č. j. MML207556/09/2655/0D/Se, které nabylo právní moci dne 22. 04. 2010, mu byl uložen vedle pokuty ve výši 25.000,- Kč, i zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 18 měsíců, s účinností ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí “; a dále přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku , kterého se dopustil jednáním pod bodem 2) výroku o vině rozsudku tím, že „ dne 19. 11. 2010 v podvečerních hodinách, v L. na parkovišti u obchodního domu H., od občana V. n., kterého neznal, znal ho pouze z herny a věděl, že se jmenuje T., zakoupil a následně neoprávněně přechovával drogu pervitin (metamfetamin), který je jako psychotropní látka zařazen do seznamu II podle Jednotné úmluvy o psychotropních látkách, který je přílohou č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů do 19. 11. 2010, kdy byl zajištěn orgány Policie ČR v J. n. N., neboť při kontrole jeho osobního motorového vozidla zn. Audi A8, RZ, bylo v tomto osobním motorovém vozidle nalezeno 6 ks plastových sáčků s krystalickými látkami různých barev o celkové hmotnosti 13,66 g včetně obalu a následným kriminalistickým zkoumáním odvětví chemie bylo zjištěno, že obžalovaný neoprávněně přechovával pervitin (metamfetamin) ve větším rozsahu, neboť u něho bylo nalezeno celkem 9,85 g pervitinu (metamfetaminu) bez obalu s obsahem 7,55 g účinné látky, tedy 81,7 % v průměrném vzorku “.
Za to byl obviněný odsouzen podle §284 odst. 3 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce 2 (dva) roky, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem.
Proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. 3 T 9/2011, podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, rozsudkem ze dne 4. 11. 2011, sp. zn. 31 To 526/2011 , a to tak, že podle §258 odst. 1, písm. b), d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek nalézacího soudu zrušil ve výroku o vině pod bodem 2) a ve výroku o trestu, a podle §159 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že obviněného M. K. uznal na podkladě skutkových zjištěních spočívajících v tom, že „ dne 19. 11. 2010 v podvečerních hodinách, v L., na parkovišti u obchodního domu H., od občana V. n., kterého blíže neznal, jen věděl, že se má jmenovat T., zakoupil a následně neoprávněně přechovával pervitin (metamfetamin), který jako psychotropní látka zařazen do seznamu II. podle jednotné Úmluvy o psychotropních látkách, který je přílohou č. 5 k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, kdy dne 19. 11. 2010 v průběhu kontroly obžalovaného orgány Policie České republiky v J. n. N., bylo v osobním motorovém vozidle zn. Audi A8, RZ, nalezeno 6 kusů plastových sáčků s krystalickými látkami různých barev o celkové hmotnosti 13,66 g včetně obalu a následným kriminalistickým zkoumáním z odvětví chemie bylo zjištěno, že obžalovaný neoprávněně přechovával pervitin (metamfetamin) o hmotnosti 9,85 g, s obsahem 7,55 g účinné látky “, vinným přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku.
Za tento přečin a za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, který zůstal v napadeném rozsudku nedotčen, obviněného odsoudil podle §337 odst. 1 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
II.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný M. K. dovolání (č. l. 138 - 140), v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný dovolací námitky zaměřil výlučně do právního posouzení skutku právně kvalifikovaného jako přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku. Namítl, že soudy postupovaly nesprávně, když dovodily subjektivní stránku daného trestného činu a neprovedly důkazy, které požadoval provést. Obviněný v dovolání zopakoval svoji obhajobu, která byla postavena na tvrzení, že nevěděl, že kupuje pervitin, neboť se domníval, že kupuje tehdy nezakázanou látku „mefedron“ a o tom, že jde ve skutečnosti o pervitin nemohl vědět, a tudíž nemohl vědět, že se dopouští trestného jednání. Jestliže výslovně požadoval mefedron a byla mu předána nějaká látka s tím, že jde o mefedron, neměl důvod tomuto nevěřit. Navíc pervitin v daném množství by byl za vyšší cenu a tak ani z tohoto nešlo usoudit, že koupil pervitin. To, že nejde o pervitin, usuzoval i ze zkušenosti, která nastala asi o týden dříve, kdy si poprvé od stejné osoby kupoval stejnou látku, byl zastaven hlídkou policie a veškeré zakoupené látky mu byly odňaty ke znaleckému zkoumání. Vzhledem k tomu, že za toto první jednání nikdy stíhán nebyl a stíhání ani nebylo zahajováno, předpokládal, že ani v tomto prvním případě, nešlo o pervitin ani jinou zakázanou látku. Navíc různobarevnost krystalických látek jej ještě více utvrzovala v tom, že nemůže jít o pervitin, neboť s ním měl dosti významnou zkušenost a některé z barev, které dostal, u pervitinu nikdy neviděl. Vyslovil přesvědčení, že k prokázání úmyslného zavinění nedošlo. V této souvislosti soudům vytýká, že neprovedly jím navrhovaný důkaz výslechem svědka J. K., z jehož výpovědi mohlo být zjištěno, jakou látku hodlal zakoupit, neboť právě tento svědek jej za nákupem mefedronu vezl. Nevlastní žádnou aparaturu, která by mohla zkoumat zakázané látky, ostatně i policie pro zkoumání zadržených látek musela přizvat odborné znalce se specializovanými přístroji, a těžko mu tak dávat k tíži, že si neprověřil, co kupuje. Je přesvědčen o tom, že pokud si nemohl na místě sám ověřit, jakou látku nakupuje, nemohl se dopustit předmětného přečinu.
V návaznosti na výše uvedené proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 4. 11. 2011, sp. zn. 31 To 526/2011, stejně jako předcházející rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. 3 T 9/2011, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedl, že pod obviněným uplatněný dovolací důvod lze podřadit jeho námitku, že se trestného jednání nedopustil ve formě zavinění předpokládané pro naplnění zákonných znaků přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku. Uvedený trestný čin je možné spáchat pouze úmyslně, především pak v úmyslu přímém, není však vyloučen ani úmysl nepřímý. Obviněný považuje za vyloučenou svoji odpovědnost za úmyslný trestný čin proto, že jednal v negativním skutkovém omylu, neboť neznal okolnost podmiňující jeho trestní odpovědnost, která spočívala v tom, že u sebe přechovával pervitin, ačkoliv se domníval, že u sebe přechovává v té době povolenou látku, a to mefedron. Mefedron je syntetická látka, jejíž účinky jsou podobné účinkům metamfetaminu (pervitinu), jsou pouze méně intenzívní, případně trvají kratší dobu. Mefedron byl zákonem č. 106/2011 Sb., který vstoupil v účinnost dne 22. 4. 2011, zařazen mezi zakázané látky. Soudy obou stupňů dospěly k závěru, že obviněný mohl počítat i s variantou, že mu nebyl prodán mefedron, ale přímo metamfetamin (pervitin), neboť v obou případech jde o drogy s téměř obdobnými účinky. Úmysl nepřímý je zásadně právně rovnocenou variantou k přímému úmyslu. Je založen na konstrukci srozumění. K eventuálnímu úmyslu postačuje, aby pachatel byl srozuměn s tím, že způsobí porušení nebo ohrožení chráněného zájmu a ostatní rozhodující skutečnosti. Pro úmyslné zavinění v takovém případě tedy postačuje, jestliže pachatel považuje následek za možný a je s tím pro ten případ srozuměn. V posuzované trestní věci soudy dospěly ke správnému právnímu závěru, že obviněný nejednal ve skutkovém omylu, který by vylučoval zavinění ve formě úmyslu, ale naopak jednal v eventuelním úmyslu, neboť nakupoval prokazatelně drogu ze tříd amfetaminů a katynonů s podobnými účinky jako pervitin, přičemž pokud si nemohl žádným způsobem ověřit, že jde právě o mefedron, mohl počítat i s tou variantou, že nakoupil přímo metamfetamin, neboť jeho úmyslem bylo koupit drogu s těmito účinky. Provedené dokazování je možné rovněž zhodnotit jako úplné neboť provedením žádných dalších důkazů by nebylo možné dospět k odlišným závěrům. Státní zástupce tak dospěl k závěru, že v posuzované věci tedy v žádném ohledu nejde o extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů na jedné straně a provedenými důkazy na straně druhé.
Vzhledem k shora uvedeným zjištěním státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného M. K. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť je zjevně neopodstatněné.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 4. 11. 2011, sp. zn. 31 To 526/2011, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněným uplatněného dovolacího důvodu.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným M. K. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02). Porušení určitých procesních ustanovení může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V posuzované věci však uplatněné dovolací námitky obviněného směřují právě do oblasti skutkových zjištění a důkazní situace. Obviněný totiž soudům vytýká nesprávné hodnocení důkazů (námitka neprovedení důkazů, zejména výslechu svědka J. K.) a vadná skutková zjištění (námitka, že se mu za vinu kladeného jednání nedopustil, resp. že si nebyl vědom skutečnosti, že se dopouští trestného jednání, neboť dle jeho přesvědčení se nejednalo o pervitin, ale o tehdy nezakázanou látku mefedron), když současně prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecné námitky, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají, zejména pak subjektivní stránka trestného jednání) a vlastní verzi skutkového stavu věci (kdy uvádí, že si šel záměrně koupit látku, která nebyla na seznamu zakázaných látek, tedy si nebyl vůbec vědom toho, že by od osoby vietnamské národnosti kupoval pervitin, ale naopak jednal v domnění, že si od této osoby kupuje v té době nezakázanou látku mefedron, a to, že si tuto látku nekupuje, se nemohl dozvědět ani dříve, neboť tuto látku teprve zakoupil a vezl ji domů s tím, že ji poté vyzkouší, ale byl zastaven hlídkou policie a zakoupená látka mu byla odebrána; na fakt, že se ve skutečnosti jednalo o pervitin, nebylo možno nijak usuzovat, když mu látka byla prodána s ujištěním, že se jedná o mefedron, o čemž jej přesvědčovala i různobarevnost krystalické látky, a navíc cena pervitinu by byla daleko vyšší, kdy současně byl s látkou od stejného prodejce týden předtím zastaven hlídkou policie, tato mu látku odebrala a následky v podobě trestního stíhání se neobjevily).
Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (v prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotně právním posouzení skutku vycházel, kdy obviněný sám hodnotí skutkové okolnosti, resp. vytváří vlastní náhled na to, jak se skutek odehrál. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod zčásti nezaložil na hmotně právních - byť v dovolání formálně proklamovaných - důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů . Tuto část jeho námitek proto pod shora uvedený dovolací důvod podřadit nelze.
Obviněný sice vznesl námitku, že jeho jednání nenaplňuje znaky skutkové podstaty přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku, kdy uváděl, že nebyla naplněna subjektivní stránka tohoto přečinu, kteroužto lze formálně podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nicméně námitka obviněným vznesená je založena toliko na podkladě jeho vlastního hodnocení provedených důkazů a především pak vlastní verzi skutkového stavu věci, a tedy čistou spekulací. S ohledem na skutečnost, že Nejvyšší soud je stabilizovanými skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů vyjádřených ve skutkové větě rozsudku vázán a nedovodil-li současně, že by se jednalo o případ extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu není zatíženo vytýkanými vadami, což znamená, že dovolání obviněného nebylo možno přiznat jakékoliv opodstatnění a právní kvalifikaci nelze ničeho vytknout.
IV.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. července 2012
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata