ECLI:CZ:NS:2012:3.TDO.756.2012.1
sp. zn. 3 Tdo 756/2012 -28
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 25. července 2012 v neveřejném zasedání o dovolání, které podal obviněný P. H., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 4 To 305/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 27 T 50/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. H. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 12. 9. 2011, sp. zn. 27 T 50/2011 , byl obviněný P. H. uznán vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, odst. 2 písm. d) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), kterého se dle skutkových zjištění dopustil tím, že „ nejméně v době od srpna 2007 do 7. 5. 2008 v O., poté, co mu poškozený R. P. odevzdával celou mzdu, v úmyslu zbavit jej vlastnického práva k nemovitosti, využil závislost a intelektových indispozic jmenovaného a tohoto hrozbami zbitím a zničením, donutil k tomu, aby dne 7. 5. 2008 v notářské kanceláři v O. na H. nám. podepsal notářský zápis, sepsaný JUDr. Hanou Kožiakovou, v němž uzavřel smlouvu o půjčce se svolením k vykonatelnosti a zástavní smlouvu s V. G., v níž poškozený potvrdil, ačkoliv se tato skutečnost nezakládala na pravdě, ze strachu z výše uvedených hrozeb, že si ve dnech 15. 8. 2007, 15. 9. 2007, 15. 10. 2007, 15. 11. 2007, 15. 12. 2007, 15. 1. 2008, 15. 2. 2008 a 15. 4. 2008 půjčil od jmenované po částkách 312.500,- Kč, celkovou peněžní částku ve výši 2.500.000,- Kč, kterou se zavázal vrátit do 1. 6. 2008 a zároveň zastavil 3/4 jím vlastněného domu a 1/2 jím vlastněného pozemku v O.-K.; jelikož poškozený do uvedeného data smyšlenou částku nevrátil, uplatnil u Okresního soudu v Opavě na základě plné moci jako zástupce V. G. označenou pohledávku a v důsledku toho Okresní soud v Opavě dne 2. 2. 2010 vyhotovil usnesení č. j. 36 EXE 84/2010-15, kterým nařídil k uspokojení pohledávky ve výši 2.500.000,- Kč exekuci na majetek povinného poškozeného R. P. “.
Za to byl obviněný P. H. odsouzen podle §235 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří) roků.
Proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 12. 9. 2011, sp. zn. 27 T 50/2011, podal obviněný P. H. odvolání směřující do všech výroků rozsudku.
O odvolání rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 4 To 305/2011 , a to tak, že podle §256 tr. ř. odvolání obviněného P. H. zamítl.
II.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný P. H. prostřednictvím svého obhájce dovolání (č. l. 509 - 511) opírající se o výslovně uvedený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., maje za to, že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V úvodu obviněný uvedl, že dovolání směřuje proti skutkovým zjištěním soudů obou stupňů, neboť tato skutková zjištění jsou v extrémním rozporu s provedeným dokazováním, resp. skutková zjištění jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna. Namítl, že napadené usnesení i jemu předcházející rozsudek jsou založeny na nesprávně zjištěném skutkovém stavu, kdy podrobně rozebírá výpověď poškozeného R. P., který vypovídal značně rozporuplně nejen v přípravném řízení, ale navíc své předchozí výpovědi prakticky zcela negoval při výslechu u hlavního líčení, kdy vyvrátil, že by vůči němu obviněný užil jakékoliv násilí v souvislosti s projednávanou trestnou činností. Při výpovědi u hlavního líčení nejprve významně zkrátil interval, ve kterém mu mělo být vyhrožováno, a nakonec svou výpověď z hlediska vyhrožování korigoval tak, že mu mělo být ze strany obviněného pohroženo toliko jedinkrát v den podpisu předmětného notářského zápisu a okolnosti výhrůžky i výhrůžku samotnou popsal způsobem, který nelze hodnotit jinak, než jako bagatelizující a znějící tak, jako když kamarád kamarádovi „vyhrožuje“, ovšem zjevně bez úmyslu výhrůžku uskutečnit. Z výpovědi je též zřejmé, že se poškozeného fyzicky nikdy nedotknul. Poškozený nebyl sto vysvětlit rozpory ve svých výpovědích týkající se výhrůžek, ať již jejich četnost, obsah či délku, po kterou jim měl být vystaven. Stejně tak za rozpornou označil obviněný i výpověď svědka M. M., který tuto u hlavního líčení prakticky negoval. Dále obviněný namítl, že skutková zjištění a závěry soudů obou stupňů nelze opřít o znalecký posudek zkoumající věrohodnost poškozeného R. P., neboť znalecký posudek byl vypracován již v přípravném řízení a pro jeho vypracování neměl znalec k dispozici dostatek relevantních podkladů, zejména výpověď poškozeného u hlavního líčení. Znalecký posudek vypracovaný na podkladě neúplných podkladů nemůže správně odpovědět na zadané otázky, a tedy sloužit jako důkaz o vině či nevině obviněného. Další skutková zjištění z dokazování vyplývající jsou dle názoru obviněného rovněž chybně hodnocena, nicméně si je vědom, že tato námitka svým obsahem nespadá do rámce uplatněného dovolacího důvodu. Obviněný taktéž namítl, že v rámci dokazování před soudy obou stupňů nebylo prokázáno, respektive nebyl proveden jediný důkaz, který by prokazoval, že se dopustil na poškozeném P. násilí, respektive vážně myšlené pohrůžky násilí v intenzitě nutné k naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu vydírání a nemohl mu tak způsobit značkou škodu.
Na základě výše uvedených námitek obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 4 To 305/2011, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 12. 9. 2011, sp. zn. 27 T 50/2011, zrušil v plném rozsahu a sám posléze tomuto opravnému prostředku vyhověl a obviněného zprostil obžaloby, případně po zrušení obou rozhodnutí věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky , které jej obdrželo dne 11. 6. 2012. Dne 10. 7. 2012 byl Nejvyššímu soudu doručen přípis ze dne 9. 7. 2012, v němž Nejvyšší státní zastupitelství oznámilo, že se k dané věci nebude věcně vyjadřovat a současně vyjádřilo souhlas s tím, aby ve věci Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není podmínkou pro projednání podaného dovolání.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 4 To 305/2011, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněným uplatněného dovolacího důvodu.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným P. H. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02). Porušení určitých procesních ustanovení může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Se zřetelem k zásadám, které vyplývají z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces, může Nejvyšší soud zasáhnout do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním jen výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
Obviněný v rámci podaného dovolání vyslovil domněnku, že v projednávaném případě existuje právě extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, resp., že skutková zjištění jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna. Obviněný se proto dožaduje zásahu do skutkových zjištění soudů, ke kterému je dovolací soud oprávněn přistoupit ve zvlášť výjimečných případech, kdy v této oblasti soudy pochybily naprosto markantním a křiklavým způsobem narážejícím na limity práv spojených se spravedlivým procesem, jež jsou chráněny právními předpisy nejvyšší právní síly. Nejvyšší soud se k této domněnce nepřiklání, neboť existenci tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Opavě, která se stala podkladem napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, neshledal. Skutková zjištění soudů mají zřejmou obsahovou návaznost na provedené důkazy. Je třeba konstatovat, že po stránce obsahové byly důkazy soudem nalézacím hodnoceny velmi obezřetným způsobem právě v souladu s jinými objektivně zjištěnými okolnostmi a to nejen ve svém celku, ale v každém tvrzení, které z nich vyplývalo.
Nalézací soud podrobně rozebral důkazní situaci a hodnotící úvahy k jím použitým důkazům v rámci odůvodnění na str. 2 až 20 rozsudku. Z příslušné části odůvodnění rozsudku soudu Okresního soudu v Opavě tak jasně vyplývá, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s posouzením věrohodnosti svědeckých výpovědí, zejména pak poškozeného R. P. (str. 19 odůvodnění rozsudku), a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona. Především pak, jak se vypořádal s obhajobou obviněného, a vysvětlil důvody, pro které považoval obhajobu obviněného o jiném průběhu skutkového děje za nevěrohodnou a vyvrácenou (zejména str. 15 až 16 rozsudku). Nalézací soud uvedl, že „ s ohledem na provedené důkazy neuvěřil tomu, že by obžalovaný H. skutečně „sponzoroval“ život poškozeného P. a že by snad nad rámec toho, co mu poškozený odevzdával, vynaložil ještě částku 2.500.000,- Kč ve formě jakési půjčky, která je specifikována v notářském zápisu ze dne 7. 5. 2008, sp. zn. NZ 166/2008, N 208/2008. Obhajoba obžalovaného H., že nasčítal peníze, které nad rámec toho, co od poškozeného obdržel, až na částku 2.500.000,- Kč, byla u hlavního líčení provedenými důkazy vyvrácena a vysvětlení, jakým postupem měli poškozený P. a V. G. sjednávat smlouvy o půjčce soud považuje za nevěrohodné až absurdní “ (str. 18 odůvodnění rozsudku). Podstatným pro posouzení věci byl rovněž znalecký posudek PhDr. Jana Vašíčka z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie (č. l. 303 - 312), který hodnotil duševní stav poškozeného R. P. Soud vysvětlil zcela dostatečným způsobem, z jakých důvodů z tohoto znaleckého posudku vycházel. Nalézací soud v návaznosti na tento znalecký posudek hodnotil osobnost poškozeného R. P. a jeho vztah s obviněným P. H., kdy však vycházel i z dalších důkazů, zejména pak svědeckých výpovědí svědků T. B., K. K., K. H., R. M. a I. Ž. Odvolací soud se pak se skutkovými závěry soudu nalézacího ztotožnil.
Dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy neodpovídají námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů (především výpovědi poškozeného R. P. a svědka M. M., stejně jako znaleckého posudku z oboru psychiatrie PhDr. Jana Vašíčka) a poukazoval na nesprávně zjištěný skutkový stav věci (obecná námitka, že se mu za vinu kladeného jednání nedopustil), kdy tak prosazoval vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (uvedená námitka, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají, resp. nelze na nich založit závěr o jeho vině). Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (v prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotně právním posouzení skutku vycházel. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod zčásti nezaložil na hmotně právních - byť v dovolání formálně proklamovaných - důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů . Stejně tak nelze pod dovolací důvod podřadit svou povahou procesní námitku týkající se „nepoužitelnosti“ uvedeného znaleckého posudku.
Soudy obou stupňů založily svá rozhodnutí na náležitém rozboru výsledků dokazování v dané věci a právní kvalifikaci odůvodnily zjištěným skutkovým stavem věci, který vzaly při svém rozhodování v úvahu. Na existenci extrémního rozporu nelze usuzovat jen proto, že z předložených verzí skutkového děje, jednak obviněného a jednak poškozeného, se soudy přiklonily k verzi uvedené poškozeným R. P. Hodnotí-li soudy provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená tato skutečnost automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem.
Stejně tak nelze přisvědčit námitce obviněného P. H., že v projednávané trestní věci nebyla naplněna skutková podstata trestného činu vydírání podle §235 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. , a to ve znaku „pohrůžky násilí“ v intenzitě nutné k naplnění dané skutkové podstaty, kteroužto lze formálně podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod, nicméně námitka obviněným vznesená je založena na jeho vlastní verzi skutkového stavu a uplatněna s odkazem na nesprávné hodnocení soudem provedených důkazů, čímž míjí obviněným uplatněný dovolací důvod. Poškozený uvedl, že původně odmítl jít s obviněným P. H. k notáři, kde měl podepsat, že mu dluží 2.500.000,- Kč, ale tento mu řekl, že „na něj pošle bezdomovce a Romy a nechá ho zmlátit“, což jej přimělo k tomu, aby notářský zápis podepsal. Dále uvedl, že jej obviněný jednou zbil, když mu nechtěl vydat sociální dávky. S ohledem na v rozsudku velmi podrobně popsanou silnou závislost poškozeného na osobě obviněného a především pak jeho mentální schopnosti, je zcela zřejmé, že takováto výhrůžka byla sto v poškozeném, ve spojení s předchozím fyzickým atakem ze strany obviněného na jeho osobu, vyvolat potřebný nátlak, který jej přiměl k jednání, ke kterému by jinak nesvolil. Navíc je třeba poukázat na to, že obviněným uplatněné námitky byly již odpovídajícím způsobem vyhodnoceny odvolacím soudem. Odvolací soud na straně 5 až 8 napadeného usnesení podrobně námitky obviněného rozvedl a vyložil, na základě jakých skutečností je shledal nedůvodnými.
S ohledem na skutečnost, že Nejvyšší soud je stabilizovanými skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů vyjádřených ve skutkové větě rozsudku vázán a nedovodil-li současně, že by se jednalo o případ extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu není zatíženo vytýkanými vadami.
IV.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. července 2012
Předseda senátu:
JUDr. Petr Š a b a t a