ECLI:CZ:NS:2012:3.TDO.791.2012.1
sp. zn. 3 Tdo 791/2012 -31
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. července 2012 dovolání, které podal obviněný J. B. , nar., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. 8 To 15/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu ve Praze pod sp. zn. 10 T 12/2011, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. B. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 10 T 12/2011, byl obviněný J. B. uznán vinným pokusem zvlášť závažného zločinu vraždy podle §21 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), k §140 odst. 2, odst. 3 písm. i), j) tr. zákoníku, jehož se dopustil dle skutkových zjištění společně s obviněným M. J. , nar., jehož jednání bylo posouzeno jako pokus zvlášť závažného zločinu loupeže podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §173 odst. 1 tr. zákoníku, tím, že „ po společné předchozí domluvě o napadení poškozené, jejím oloupení a rozdělení si finanční hotovosti, dne 20. 2. 2011 v době od 22.15 do 23.25 hod. v P., ul. Z., poté kdy poškozená Z. A., jako obchodní zástupkyně společnosti P. navštívila v bytě č. obž. J. B. za účelem výběru splátky úvěru, a chystala se k odchodu s tím, že je již pozdě, a že si pro splátku přijde následujícího dne, na ni obž. B. skočil, povalil ji na rozkládací gauč, k levé paži jí přiložil elektrický paralyzér, který selhal, přičemž se poškozená aktivně snažila bránit, poté oba upadli na zem, kde jí obž. B. přelepil lepící páskou ústa a následně ruce k sobě vpředu před tělem, mezitím jí obž. J. tou samou lepící páskou svázal nohy k sobě v úrovni kotníků, následně nad rámec předchozí dohody o oloupení, v úmyslu ji usmrtit, začal obž. B. poškozenou rdousit tlakem rukou či oběma rukama na krk směrem k podlaze až nemohla dýchat, začala upadat do šoku, během tohoto útoku několikrát prohlásil věty “ještě 15 minut“ a „už jenom 15 minut“, sevření uvolnil obžalovaný až ve chvíli, kdy se poškozená přestala bránit, poté přiložil poškozené k hlavě nůž, posléze jí zalepil lepící páskou oči a přes hlavu jí nasadil igelitový pytel na odpadky, který obmotal lepící páskou přes krk a hlavu, přičemž takto poškozené zalepil ústa i nos a zabránil tak přísunu kyslíku do dýchacích cest poškozené, v důsledku čehož začala tato upadat do šoku, k obnovení jejího dýchání došlo až poté, kdy se jí podařilo v obavě o svůj život udělat nehtem otvor do igelitového pytle, který měla obmotaný kolem hlavy a částečně jej strhnout z obličeje, během tohoto obž. B. opakovaně říkal „ještě 15 minut“, následně poškozenou otočil na zemi na břicho, kdy na ní chvíli klečel, částečně jí stáhl kalhoty, na což obž. J. reagoval slovy „co děláš“, posléze se poškozené podařilo posadit se, obž. B. klečel před ní, říkal, že potřebuje finanční hotovost 200.000,- Kč nejpozději do středy, načež poškozená obž. B. řekla, že u sebe nemá tak velkou finanční hotovost, prosila ho, aby jí neubližoval, a z obavy o svůj život mu řekla, že tu částku opatří následujícího dne, a to ve snaze přesvědčit obž. B., že se mu snaží pomoci a ve snaze dostat se z bytu pryč, po tomto se obž. B., který do té chvíle jednal agresivně a nervózně, uklidnil, a poškozené se následně za své jednání omluvil s tím, že tedy počítá, že mu finanční hotovost opatří, poté poškozenou doprovodil k jejímu vozidlu, tato ihned volala svému příteli, který okamžitě přijel na místo k jejímu vozidlu a nahlásil věc na policii, poškozené v průběhu útoku byly způsobeny podlitiny a oděrky na krku a v oblasti brady, tato poranění byla ošetřena ve FN M., přičemž, dle vyjádření znalce z odvětví soudního lékařství došlo u poškozené v důsledku kombinovaného, dušení rdoušením a pevným nasazením neprodyšného obalu k přímému ohrožení jejího života, a ze soudně lékařského hlediska je nutno posoudit proběhlé dušení jako těžkou újmu na zdraví “.
Za to byl obviněný J. B. odsouzen podle §140 odst. 3 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 17 (sedmnácti) let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl podle §80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou a podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku i trest propadnutí věci, a to kuchyňského nože. Dále bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněného M. J..
Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 10 T 12/2011, podali obvinění J. B. a M. J. odvolání. Odvolání podala též státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze, a to výslovně v neprospěch obviněného M. J. do výroku o vině toho obviněného.
O odvoláních rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. 8 To 15/2012 , a to tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), f), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze a odvolání obviněného M. J. napadený rozsudek částečně zrušil, a to ohledně obviněného M. J., a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného M. J. uznal vinným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, a odsoudil jej podle §173 odst. 1 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) let, pro jehož výkon jej zařadil podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Dále byla poškozená Z. A., nar., adresa jejího bydliště je utajena ve smyslu §55 odst. 2 tr. ř., podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázána se svým nárokem na náhradu škody uplatněném proti obviněnému M. J. na řízení ve věcech občanskoprávních.
Odvolání J. B. bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
II.
Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. 8 To 15/2012, podal obviněný J. B. dovolání (č. l. 804 - 807), přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř ., maje za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Obviněný v rámci dovolání uvedl, že nikterak nepopíral a nepopírá, že se vlastní útok na poškozenou stal a to zhruba tak, jak popisuje sám ve své výpovědi, stejně jako poškozená a obviněný M. J., ale s tím rozdílem, že tvrdí, že poškozené svázal ruce lepící páskou vzadu a následně jí sám odstranil z hlavy pytel, který jí tam předtím nasadil. Soud prvého stupně se však dostatečně nezabýval subjektivní stránkou činu, tedy jeho úmyslem, kdy ustanovení §140 odst. 2 tr. zákoníku vyžaduje usmrcení s rozmyslem a po předchozím uvážení. Namítl, že příprava vraždy značně komplikovaným způsobem pro nějaký neurčitý a s největší pravděpodobností i zcela bagatelní obnos se vymyká logice i při jeho zjištěném poněkud nižším IQ, neboť měl s půjčkami od P. zkušenosti a věděl, že obchodní zástupci u sebe žádné vysoké obnosy peněz nenosí. Uvedl, že předměty, které si k údajnému pokusu vraždy měl připravit, tedy paralyzér a mikrotenový pytel na odpadky, jsou jen obtížně k vraždě způsobilé. Paralyzér nebyl sto způsobit víc než jen lokální svědění nebo drobné popáleniny, rozhodně nebyl způsobilý nikterak omezit pohyblivost oběti, což přiznala i sama poškozená. Použitý mikrotenový pytel na odpadky byl nejlevnější a nejtenčí, který se na trhu vyskytuje. Jeho protržení je velice snadné a hrozilo již při samotném navlékání na hlavu poškozené. Je sice pravdou, že mohl a měl předpokládat, že přiložením byť i tenké neprodyšné látky na nos a ústa může za určitou dobu přivodit smrt, avšak právní koncepce zločinu vraždy dle §140 odst. 2 tr. zákoníku eventuální úmysl vylučuje a vyžaduje rozmysl nebo předchozí uvážení. Pokud by se jednalo o předem připravovaný zločin vraždy, připravil by si způsobilejší prostředky, kterými by dosáhl usmrcení oběti rychle, aniž by jí byla dána možnost se jakkoliv bránit. Připravovaný zločin vraždy taktéž předpokládá, že pachatel bude mít předem jasno, jak s tělem oběti naloží, zvláště když měl být skutek proveden ve vlastním bytě, ale on žádnou realizovatelnou možnost, jak se případně těla zbavit, neměl. Namítl dále, že se soud prvého stupně taktéž nedostatečně vypořádat s otázkou, co poškozená v jeho bytě v daný večer pohledávala. Namítl, že poškozená, jak v přípravném řízení, tak i u soudu tvrdila, že mu zprostředkovala půjčku od P. na jméno G. (nebo tak nějak), a to údajně na pouhou fotokopii OP, což však je, jak potvrdil manažer P., svědek M., zcela vyloučeno. Obviněný zdůraznil, že si na jméno G. (nebo podobné) nikdy žádnou půjčku nesjednal a již vůbec ne u poškozené. Vzhledem k těmto zásadním nejasnostem navrhla obhajoba soudu prvého stupně doplnění dokazování o svědeckou výpověď J. G., jakož i o vyžádání všech smluv o půjčce z poslední doby (prosinec 2010 - únor 2011) znějících na jméno G., G., G. od společnosti P., což však bylo soudem zamítnuto jako nadbytečné. Obviněný se však domnívá, že tyto důkazy mohly vážně zpochybnit účel návštěvy poškozené a tím i její celkovou věrohodnost. Obviněný především namítá nedostatek subjektivní stránky, resp. že nebyl prokázán eventuální úmysl poškozenou zavraždit. Ve svém přesvědčení o existenci vražedného úmyslu vycházel soud pouze z výpovědi obviněného M. J. a subjektivního pocitu poškozené. V této souvislosti zpochybnil i věrohodnost obviněného M. J., který ve své původní výpovědi toliko hovořil o plánech na loupež, ale později do výpovědi zahrnul i údajný plán obviněného na vraždu poškozené. Dle jeho názoru ani subjektivní pocit poškozené nemůže být jednoznačným důkazem jeho vražedného úmyslu. Soud tak jednoznačným způsobem nevyvrátil jeho obhajobu, že se mělo jednat o nějaký, i když silně bizarní a drsný, druh sexuálních hrátek. Když zjistil, že poškozená není s podobnými praktikami srozuměna, své jednání ukončil, omluvil se jí a věnoval jí láhev sektu, což by v případě vražedného úmyslu, bylo naprosto nelogické. Aby se následně nějak dostal z této silně trapné situace, začal prosit o peníze, ale to již bez použití jakéhokoliv násilí. Je také pochopitelné, že mu vystrašená poškozená slíbila vše.
Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) napadený rozsudek soudu odvolacího a současně i jemu předcházející rozsudek nalézacího soudu zrušil v plném rozsahu a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedl, že námitky obviněného jsou takové povahy, že v prvé řadě odmítá plně akceptovat rozsah a výsledky provedeného dokazování a modifikuje výklad důkazů oproti způsobu, jímž tytéž důkazy hodnotily ve věci činné soudy. Tímto způsobem posunuje skutkový základ věci do odlišné polohy než stanovil nalézací soud, z níž posléze vyvozuje odchylné právní argumenty a touto nepřímou cestou de facto napadá nikoli právní posouzení skutku, nýbrž skutková zjištění soudu. Vzhledem k tomu, že katalog dovolacích důvodů uvedený v §265b tr. ř. v žádném ze zákonných důvodů nezahrnuje obecné vady ve skutkových závěrech učiněných soudem (či spíše nesouhlas obviněného s těmito závěry), je podobná argumentace z hlediska úspěšnosti dovolání neúčinná. Jinak řečeno, námitky vtělené do dovolání obviněného nevyhovují nejen jím deklarovanému důvodu dovolání, ale ani žádnému jinému z důvodů definovaných v §265b tr. ř.
Vzhledem ke shora uvedeným zjištěním státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného J. B. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) v neveřejném zasedání nejprve zkoumal, zda v této věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř., a shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obdobně Nejvyšší soud zjistil, že dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., bylo podané osobou oprávněnou k podání dovolání (§265d odst. 1 písm. b/, odst. 2 tr. ř.), ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném tímtéž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným J. B. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností:
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V posuzované věci však uplatněné dovolací námitky obviněného směřují právě do oblasti skutkových zjištění a důkazní situace. Obviněný totiž soudům vytýká nesprávné hodnocení důkazů (zejména posudku znalce MUDr. Tichého týkajícího se jeho osobnosti a inteligence; předmětného paraylyzéru a mikrotenového pytle na odpadky, tedy předmětů, které si měl k údajnému pokusu vraždy připravit; dále výpovědí svědků, manažera P. M. a obchodního zástupce Š., a svědkyně D., a dále výpověď obviněného M. J.; námitka neprovedení jím navrhovaných důkazů, zejména výslechu J. G. a vyžádání všech smluv o půjčce z období prosinec 2010 až únor 2011 znějících na jméno G., G., G. od společnosti P.) a vadná skutková zjištění (námitky vztahující se ke skutečnosti, zda předměty, které si údajně k pokusu vraždy připravil, tedy paralyzér a mikrotenový pytel na odpadky, jsou k vraždě způsobilé; možných způsobů, jak by s tělem naložil po dokonání činu, resp. prověření, že nemohl vraždu plánovat, neboť neměl jasno, jak by se těla zbavil; dále okolností, pro které jej poškozená v bytě daného dne navštívila, včetně okolností údajně uzavřené smlouvy od P. na jméno G. na pouhou fotokopii občanského průkazu), když prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecné námitky, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají, především pak, že nebyl proveden jediný důkaz, který by svědčil o jeho přímém úmyslu) a vlastní verzi skutkového stavu věci (kdy obviněný zdůrazňuje, že se sice dopustil na poškozené násilí, které vedlo k jejímu zranění a mohlo za určitých okolností přivodit i její smrt, ale toto rozhodně nebylo jeho úmyslem, kdy se ve skutečnosti jednalo o druh sexuálních hrátek, byť silně bizarních a drsných, a jeho anomální, simplexní, emočně nevyvážená, nevyzrálá a nezdrženlivá osoba, jak uvedl znalec MUDr. Tichý, mohla snadno nabýt dojmu, že se jedná o praktiky zcela běžné; právě k tomuto účelu si proto připravil prostředky, o kterých byl osobně přesvědčen, že nemohou vážné ublížení nebo i smrt způsobit, a proto také, když zjistil, že poškozená není s podobnými praktikami srozuměna, své jednání ukončil, omluvil se jí a věnoval jí láhev sektu, což by v případě vražedného úmyslu, bylo naprosto nelogické, a aby se následně nějak dostal z této silně trapné situace, začal prosit o peníze, ale to již bez použití jakéhokoliv násilí).
Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (v prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotně právním posouzení skutku vycházel. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod zčásti nezaložil na hmotně právních - byť v dovolání formálně proklamovaných - důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů . Tuto část jeho námitek proto pod shora uvedený dovolací důvod podřadit nelze.
Při posuzování, zda je oprávněné tvrzení dovolatele o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Kdyby měl dovolací soud dospět k jinému závěru ohledně předmětného skutku, jak se toho v konečném důsledku ve svém dovolání domáhá obviněný, musel by zásadním způsobem modifikovat zmíněná rozhodná skutková zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů, resp. od nich odhlédnout. Takový způsob rozhodnutí však není v dovolacím řízení možný ani přípustný, jak již výše Nejvyšší soud zdůraznil.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný J. B. uplatnil, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, odst. 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř. Jestliže tedy obviněný namítl nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotně právní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozoval především z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů a vadných skutkových zjištění, pak soudům nižších stupňů nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Nutno uvést, že obviněný sice vznesl námitku, že jeho jednání nenaplňuje subjektivní stránku pokusu zvlášť závažného zločinu vraždy podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §140 odst. 2, odst. 3 písm. i), j) tr. zákoníku, kdy uvedl, že se daného jednání nedopustil s rozmyslem a po předchozím uvážení ve vztahu k usmrcení poškozené, kteroužto lze formálně podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod, nicméně námitka obviněným vznesená je založena na podkladě jeho vlastního hodnocení provedených důkazů a vlastní verzi skutkového stavu věci, a je tedy čistou spekulací. Obviněný totiž nevznáší žádné konkrétní hmotně právní námitky, ze kterých by měla vyplývat existence možného rozporu mezi skutkem zjištěným soudy nižších stupňů a jeho právním posouzením. Taková námitka pro svou neurčitost vyvolává nepřezkoumatelnost. Obviněný v rámci dovolání nenamítl, že popis skutku, tak jak je uveden ve skutkové větě rozsudku nalézacího soudu, není podřaditelný pod skutkovou podstatu trestného činu, jímž byl uznán vinným. Je naopak evidentní, že ačkoli obviněný v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., vůči právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem prvního (a potažmo i druhého) stupně, žádnou konkrétní hmotně právní námitku neuplatnil a ve skutečnosti uplatnil pouze námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a až následně z jím prosazované změny skutkových zjištění vyvozoval, že se trestného činu nedopustil v úmyslu. S ohledem na skutečnost, že Nejvyšší soud je stabilizovanými skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů vyjádřených ve skutkové větě rozsudku vázán a nedovodil-li současně, že by se jednalo o případ extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, došel k závěru, že obviněným podané dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – k) tr. ř. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není zatíženo vytýkanými vadami, což znamená, že dovolání obviněného nebylo možno přiznat jakékoliv opodstatnění. Navíc obviněný dané námitky v podstatě uplatnil již v rámci řádného opravného prostředku a odvolací soud se s nimi dostatečným způsobem vypořádal (str. 6 až 9 napadeného rozsudku).
IV.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. července 2012
Předseda senátu: JUDr. Petr Šabata