ECLI:CZ:NS:2012:3.TDO.803.2012.1
sp. zn. 3 Tdo 803/2012-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 25. 7. 2012 v neveřejném zasedání o dovolání, které podal obviněný M. D., nar., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 1. 2012, sp. zn. 6 To 538/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 3 T 142/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. D. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 3 T 142/2011 , byl obviněný M. D. uznán vinným zločinem padělání a pozměnění peněz podle §233 odst. 2 alinea první zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dopustil dle skutkových zjištění tím, že „ dne 21. 1. 2011 v místě svého faktického bydliště v Ú. n. L., ulici M. č. pomocí osobního počítače zn. A. – A. C., typ A. I., č. a za užití počítačového programu vyhotovil nejméně 1 kus bankovky nominální hodnoty 1.000,- CZK, sériové číslo C, vzor, tuto vytiskl na barevné tiskárně zn. EPSON STYLUS C60, sériové číslo, bankovku nůžkami vystřihl, přeložením a lepidlem dosáhl opotřebovaného vzhledu, odjel s ní na ulici O. v Ú. n. L., kde ji předal známému nezletilému R. M., nar., s tím, aby ve zdejší večerce v objektu č. koupil cigarety zn. LM a papírky na cigarety, když obsluha večerky T. L. T. T., nar., po zjištění nestandardních rysů bankovky tuto kolem 21.00 hodiny dne 21. 1. 2011 nepřijala a přivolala Policii České republiky “.
Za to byl obviněný M. D. odsouzen podle §233 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl dále obviněnému uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to:
- 1 kusu osobního počítače zn. A. – A. C., typ A. I., č. , včetně napájecího kabelu černé barvy a propojovacího kabelu USB bílé barvy,
- 1 kusu tiskárny zn. EPSON STYLUS C60, sériové číslo , včetně napájecího kabelu černé barvy k tiskárně,
- 1 kusu lepidla v červené tubě, uložených ve skladišti Policie ČR, Krajské ředitelství policie Ú. k., Odbor hospodářské kriminality, Ú. n. L., L. n. č..
Proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 3 T 142/2011, podal obviněný odvolání směřující do všech výroků rozsudku. O odvolání rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 2. 1. 2012, sp. zn. 6 To 538/2011 , a to tak, že odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný M. D. prostřednictvím svého obhájce dovolání (č. l. 153 - 155) opírající se o výslovně uvedený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., maje za to, že právní posouzení skutku, pro který byl odsouzen, nebylo správné.
Obviněný namítl, že napodobená bankovka nebyla tak kvalitní, aby vůbec mohla způsobit následek předpokládaný §233 odst. 2 alinea první tr. zákoníku, tedy aby mohla být považována za pravou. O tomto také svědčí skutečnost, že tato napodobenina byla bez problémů vyhodnocena prodavačkou ve večerce jako falešná, kdy tuto skutečnost potvrdila i ve své výpovědi před okresním soudem. Je přesvědčen, že charakter napodobeniny bankovky v hodnotě 1.000,- Kč nelze hodnotit izolovaně bez zhodnocení ostatních konkrétních okolností případu. Napodobenina bankovky měla fialový nádech, neměla žádné ochranné prvky a byla na první pohled rozeznatelná od pravé bankovky. Vzhledem ke své nedokonalosti tak nebyla schopná ani ohrozit zájmy chráněné příslušnými ustanoveními trestního zákona a naplnit skutkovou podstatu trestného činu uvedeného v §233 odst. 2 tr. zákoníku. Soudy však pouze vzaly za prokázané, že měl v úmyslu udat ji jako pravou a nezabývaly se již konkrétními okolnostmi celého jednání. Pokud by však soudy konkrétní okolnosti, za kterých byla napodobenina bankovky nabízena, zhodnotily náležitým způsobem, došly by k názoru, že nebyla způsobilá natolik, aby mohla být udána jako pravá. Tyto úvahy nejsou v napadených rozsudcích nijak rozvedeny a napadená rozhodnutí jsou tak nepřezkoumatelná a neúplná.
Obviněný taktéž prostřednictvím podaného dovolání požádal o odložení nástupu výkonu trestu, a to do skončení dovolacího řízení, které odůvodnil svou rodinnou a finanční situací. Uvedl, že teprve nedávno dostudoval, momentálně se snaží najít jakoukoli práci a žije sám s matkou, která nebude s největší pravděpodobností schopna finančně ustát chod domácnosti, nebude-li jí moci přispívat. Současně uvedl, že ve výkonu trestu se zcela jistě zhorší jeho psychické problémy, s nimiž se léčí již od dětství, k čemuž již soudu předložil lékařské zprávy. Obviněný zdůraznil, že se jednání dopustil věku blízko věku mladistvého, velice jej lituje a nikdy si své pochybení neodpustí.
Na základě výše uvedených námitek obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 1. 2012, sp. zn. 6 To 538/2011, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 3 T 142/2011, zrušil, a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedl, že obviněný byl zcela důvodně uznán vinným zločinem padělání a pozměnění peněz podle §233 odst. 2 alinea první tr. zákoníku, tedy že padělal peníze v úmyslu udat je jako pravé, a to bez ohledu na to, zda je uvede do oběhu. O protiprávním jednání obviněného není pochyb, přičemž skutečnost, že se nejednalo o kvalitní napodobeninu bankovky (dle odborného vyjádření ČNB vykazovala bankovka nebezpečnost 4. stupně - méně zdařilý) se jeví z pohledu užité právní kvalifikace skutku irelevantní. Obviněný zhotovil reprodukci zákonných peněz v úmyslu udat je jako pravé. Padělanými penězi jsou jakékoli napodobeniny, které vzhledem ke své kvalitě mohou být při udávání, třebas jen za určitých okolností (např. placení za snížené viditelnosti) zaměněny s pravými penězi a dostat se tak do oběhu. V projednávaném případě se obviněný pokusil prostřednictvím další osoby udat ve večerních hodinách padělanou bankovku, kdy mohl předpokládat a spoléhat na únavu a nepozornost prodavačky.
Vzhledem k tomu, že tvrzené námitky obviněného nenaplnily jím uplatněný dovolací důvod, státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného M. D. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 1. 2012, sp. zn. 6 To 538/2011, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněným uplatněného dovolacího důvodu.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným M. D. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tyto stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02). Porušení určitých procesních ustanovení může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Zločinu padělání a pozměnění peněz podle §233 odst. 2 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo padělá nebo pozmění peníze v úmyslu udat je jako pravé nebo platné anebo jako peníze vyšší hodnoty, nebo kdo padělané nebo pozměněné peníze udá jako pravé nebo platné anebo jako peníze vyšší hodnoty.
Zločin padělání a pozměnění peněz podle §233 tr. zákoníku je zařazen mezi hospodářské trestné činy. Hospodářskými trestnými činy rozumíme skupinu trestných činů, která chrání různé vztahy a zájmy související s hospodářskou činností subjektů působících v tržní ekonomice, jinými slovy jde o ochranu zájmů na dodržování závazných pravidel stanovených pro ekonomickou činnost na trhu výrobků a služeb a na finančních trzích.
Objektem trestného činu podle §233 tr. zákoníku je ochrana měny v nejširším slova smyslu a bezpečnost a funkčnost peněžního styku , který je jedním ze základních kamenů fungujícího tržního hospodářství. Padělanými penězi (bankovkami nebo mincemi) rozumíme české nebo jiné než tuzemské peníze (srov. §238 tr. zákoníku, a to i ohledně dalších možných padělaných předmětů), které byly padělány, tedy vyhotoveny bez oprávnění s použitím zařízení a materiálů, které nebyly původně určeny k výrobě peněz nebo které nebyly drženy nebo použity v souladu se zákonem, a s cílem, aby vypadaly jako pravé. Padělanými penězi jsou jakékoli napodobeniny, které vzhledem ke své kvalitě mohou být při udávání, třeba jen za určitých okolností (např. při placení za snížené viditelnosti v nočním podniku a v podobných situacích), zaměněny s pravými penězi a dostat se tak do oběhu (srov. R 3/1991I.). Paděláním je úplné vyhotovení napodobeniny peněz – bankovek nebo mincí – bez oprávnění a s cílem, aby vypadaly jako pravé, přičemž nezáleží na tom, jakým technologickým postupem jsou padělány (např. obkreslením, fotograficky, tiskem, kopírováním, ale i ražením a odléváním apod.). Z hlediska kvality je třeba, aby při udávání, třeba jen za určitých okolností (např. při snížené viditelnosti), mohl být padělek zaměněn s pravými penězi a dostat se tak do oběhu (R 3/1991-I.).
Jde o trestný čin úmyslný. Úmysl musí zahrnovat skutečnost, že jde o padělané nebo pozměněné peníze. Po subjektivní stránce je mimo úmyslného naplnění všech znaků trestného činu podle §233 odst. 2 tr. zákoníku vyžadován ještě specifický úmysl udat je jako pravé , popř. udat je jako platné nebo jako peníze vyšší hodnoty (tzv. druhý úmysl). Podle §233 odst. 2 tr. zákoníku alinei první záleží čin v tom, že pachatel sám nebo jako spolupachatel peníze padělá nebo pozmění v úmyslu udat je jako pravé nebo platné anebo jako peníze vyšší hodnoty , bez ohledu na to, zda je též jako pravé, platné nebo jako peníze vyšší hodnoty udá, tedy bez ohledu na to, zda je uvede do oběhu (srovnej Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2010, str. 2116 – 2121).
Dle skutkových zjištění učiněných soudy v projednávané trestní věci obviněný M. D. vyrobil dne 21. 1. 2011 předmětnou bankovku v nominální hodnotě 1.000,- Kč doma s pomocí počítačového programu a tiskárny, a to v úmyslu udat ji jako pravou, kdy, jak sám přiznal, bylo jeho prvotním záměrem tuto „bankovku“ použít k nákupu marihuany (tedy nikoli k nákupu potravin, jak v řízení před soudy tvrdil). Bankovku následně předal další osobě, R. M., kterého pověřil, aby za ní ve večerce kolem 21. hodiny koupil cigarety a papírky na cigarety. Prodavačka ve večerce však rozpoznala, že se jedná o padělek, bankovku nepřijala a zavolala policii.
Je třeba zdůraznit, že obviněný proti skutkovým zjištěním ničeho nenamítá. K trestné činnosti se doznal (č. l. 8 až 13) a s jeho doznáním plně korespondují další ve věci opatřené důkazy, zejména výpovědi svědků T. L. T. T., R. M., M. D. a L. P., dále protokoly o vydání věci (č. l. 14), odborné vyjádření České národní banky (č. l. 19 až 24), odborné vyjádření Policie ČR, Odbor kriminalistické techniky a expertiz (č. l. 27 až 29) a znalecký posudek Kriminalistického ústavu Praha z oboru kriminalistiky, odvětví technické zkoumání dokladů a písemností (č. l. 33 až 36). Obviněný ani nenapadá subjektivní stránku předmětné skutkové podstaty, tedy, že bankovku vyrobil s úmyslem udat ji jako pravou. Pouze a toliko brojí proti závěru, že padělaná bankovka byla zaměnitelná s bankovkou pravou. Jak při padělání, tak při pozměnění peněz jde o to, aby padělané nebo pozměněné peníze budily zdání peněz pravých (platných) . Stačí zde tedy i nepatrná možnost, že padělané peníze mohou být s pravými zaměněny. Z odborného vyjádření České národní banky se podává, že uvedená bankovka byla označena stupněm nebezpečnosti 4, tj. jako méně zdařilá. Skutečnost, že se jednalo o nekvalitní napodobeninu pravé bankovky se však jeví z hlediska použité právní kvalifikace podle §233 odst. 2 alinea první tr. zákoníku irelevantní, neboť protiprávní jednání obviněného spočívalo v tom, že zhotovil reprodukci pravé bankovky (zákonných peněz) s úmyslem udat ji jako pravou (koupit si za ni marihuanu). Čin je v tomto případě dokonán již vyhotovením padělaných peněz nebo jejich pozměněním v naznačeném úmyslu, bez ohledu na to, jak s nimi poté naloží (pokud by pachatel uvedeným způsobem jednal bez specifického úmyslu udat je jako pravé nebo platné anebo jako peníze vyšší hodnoty, šlo by o trestný čin podle §233 odst. 1 tr. zákoníku), neboť jde jen o realizaci úmyslu udat je jako pravé, platné nebo jako peníze vyšší hodnoty, který zde byl již v době jejich padělání nebo pozměnění (srovnej Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, str. 2121). Nadto je třeba poznamenat, že přestože obviněný bankovku s ohledem na omezené technické prostředky, které měl k dispozici, vyrobil v kvalitě, kterou lze označit za nízkou, byla tato přesto vyrobena v kvalitě, která nevylučuje, že třeba jen za určitých okolností (např. právě při placení ve večerce, v lednu a v nočních hodinách, jako v projednávané trestní věci), bude zaměněna s pravými penězi a dostane se tak do oběhu.
Nejvyšší soud tedy shledal námitky obviněného neopodstatněnými.
K žádosti obviněného o odklad výkonu trestu odnětí svobody Nejvyšší soud podotýká, že o žádosti obviněného bylo již rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 3. 2012, sp. zn. 3 T 142/2011 (č. l. 157).
IV.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne , jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného M. D. odmítl . Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. července 2012
Předseda senátu:
JUDr. Petr Š a b a t a