ECLI:CZ:NS:2012:3.TDO.895.2012.1
sp. zn. 3 Tdo 895/2012-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud jako soud dovolací rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. září 2012 o dovolání obviněného P. K. , nar., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 20. 3. 2012, sp. zn. 55 To 496/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 3 T 256/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. K. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 10. 2. 2011, sp. zn. 3 T 256/2008, byl obviněný P. K. uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), jehož se dle skutkových zjištění dopustil tím, že „ v L. ve dnech 28. 6. 2007 a 19. 7. 2007, jako jednatel, společník a ředitel firmy DISPLAY SYSTEMS, s. r. o., IČ:, se sídlem Z., Tř. T. B., při sjednáváni smlouvy č. o kontokorentním úvěru pro firmu DISPLAY SYSTEMS, s. r. o., od V. C., a. s., IČ:, se sídlem B., H., ve výši 4.000.000,- Kč, kterou podepsal dne 28. 6. 2007 na pobočce V. C., a. s., pobočka v L., Tř. m., zamlčel, že jejich firma DISPLAY SYSTEMS, s. r. o., má vůči Č. r. zastoupené finančním úřadem ve Z. daňové nedoplatky v celkové výši 1.850.254,-- Kč a prostřednictvím M. H. posléze dne 19. 7. 2007 předložil na pobočce v L. padělané potvrzení o daňových nedoplatcích č., ze dne 9. 7. 2007, dle kterého firma DISPLAY SYSTEMS, s. r. o., ke dni 4. 7. 2007 žádné nedoplatky mít neměla, což nebyla pravda, když k čerpáni schváleného úvěru nedošlo, neboť V., a. s., zjistila nepravdivost potvrzení a údajně neexistenci daňových nedoplatků “.
Za to byl obviněný odsouzen podle §250b odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) měsíců, pro jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 (osmnácti) měsíců.
Současně byl obviněný M. H., nar. ve Z., podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák. ve formě pomoci podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák., neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obviněný.
Proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 10. 2. 2011, sp. zn. 3 T 256/2008, podal obviněný P. K. odvolání. Odvolání podal též okresní státní zástupce, a to do výroku o trestu v neprospěch obviněného P. K..
O dovoláních rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 20. 3. 2012, sp. zn. 55 To 496/2011 , a to tak, že odvolání obviněného i státního zástupce podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný dovolání (č. l. 283 - 286), v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. maje za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právní posouzení.
Obviněný uvedl, že soud prvního stupně neprovedl jím navrhovaný důkaz originálem zfalšované listiny (potvrzení o daňových nedoplatcích ze dne 9. 7. 2007, doručené dne 19. 7. 2007 V. C., s. r. o.) tak, jak opakovaně navrhoval, přičemž jeho neprovedení mělo vliv na rozhodnutí ve věci. Trvá na tom, že neměl a nemá žádnou povědomost a informaci o tom, jak tato listina byla vytvořena a předána bance. Panu M. H. předával jen a toliko podklady ekonomického charakteru, a to zejména faktury společnosti DISPLAY SYSTEMS, s. r. o., vystavené vůči odběratelům, aby tyto mohly být doloženy V. C., a. s., dle uzavřené úvěrové smlouvy. S touto skutečností koresponduje to, že tyto faktury spolu s dalšími podklady byly V. C., a. s., předány dne 17. 7. 2007 dle razítka podatelny banky. Zfalšované potvrzení bylo bance předáno až dne 19. 7. 2007, rovněž dle razítka podatelny banky. Těmito skutečnostmi se však odvolací soud dostatečně nezabýval. Obviněný vyslovil domněnku, že V. C., a. s., žádný originál zfalšovaného potvrzení společnosti DISPLAY SYSTEMS, s. r. o., nemá k dispozici a tvrzení, že kopie doložená na opakované výzvy soudu v trestním spise byla pořízena z originálu, jak je uvedeno v průvodním dopise banky, není pravdivé. Tato skutečnost velmi významně vyvrací skutková tvrzení, která byla předmětem obžaloby o tom, jakým způsobem byla předána tato listina bance. V odvolacím řízení bylo pouze telefonicky pracovníkem banky sděleno, že kopie pořízená do spisu je vlastně originálem. Pokud by byl originál doložen, bylo by možné podrobit jej daktyloskopické analýze, která by nade vší pochybnost prokázala, že takový doklad nikdy nedržel v rukou, čímž by došlo k naprostému zpochybnění skutkových tvrzení tvořících základ obžaloby a odsuzujícího rozsudku. Poukázal na výslech svědkyně, vedoucí pobočky V. C., a. s., Ing. S. K., která uvedla, že neví, zda po dobu jejího výkonu funkce vedoucí pobočky banky nebyl poskytnut úvěr i žadateli, který měl daňové nedoplatky. Toto zcela výslovně nevyloučil ani svědek Mgr. I.. V., který mu s vyřízením úvěru pomáhal a s V. C., a. s., úzce spolupracoval. Praxe při vyřizování úvěru společnosti DISPLAY SYSTEMS, s. r. o., byla velmi netypická, resp. ne zcela standardní v porovnání s obecnou praxí vyřizování úvěrů. Obviněný poukázal i na ve spise založené účetní podklady DISPLAY SYSTEMS, s. r. o., z nichž lze spolehlivě dovodit, že společnost byla ve ztrátě 104.000,- Kč, resp. že byla v druhotné platební neschopnosti s tím, že její závazky byly nemalé, na druhou stranu však měla dvojnásobnou výši pohledávek za vlastními dlužníky, kdy tato situace musela být pracovníkům V. C., a. s., dobře známa. Obviněný poukázal i na skutečnost, že společnost DISPLAY SYSTEMS, s. r. o., měla uzavřenu i další úvěrovou smlouvu, a to s Č. s., a. s., která však byla zcela korektně ukončena. Obviněný tedy neměl jakýkoli zájem na tom, aby páchal úvěrový podvod ve vztahu k V. CZ, a. s., neboť, pokud by chtěl získat finanční prostředky pro společnost DISPLAY SYSTEMS, s. r. o., mohl je získat právě z úvěru u Č. s., a. s.
Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 20. 3. 2012, sp. zn. 55 To 496/2011, podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, pobočce v Liberci, aby ve věci znovu rozhodl.
Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky, kterému byl doručen dne 27. 6. 2012 . Dne 19. 7. 2012 byl Nejvyššímu soudu doručen přípis ze dne 18. 7. 2012, v němž Nejvyšší státní zastupitelství oznámilo, že se k dané věci nebude věcně vyjadřovat. Současně vyjádřilo výslovný souhlas s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 20. 3. 2012, sp. zn. 55 To 496/2011, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jej bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím své obhájkyně, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením .
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným uplatněné námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod.
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tyto stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V posuzované věci však uplatněné dovolací námitky obviněného směřují právě do oblasti skutkových zjištění a důkazní situace. Obviněný totiž soudům vytýká nesprávné hodnocení důkazů (výpověď svědkyně Ing. S. K. a výpověď svědka Mgr. Ing. V., listinných důkazů jím předložených u hlavního líčení dne 15. 3. 2010 prokazujících, že společnost DISPLAY SYSTEMS, s. r. o., měla i další úvěrovou smlouvu s Č. s., a. s.; spadá sem pak i námitka neprovedení jím navrhovaného důkazu originálem zfalšované listiny - potvrzení o daňových nedoplatcích ze dne 9. 7. 2007 za účelem provedení daktyloskopických šetření), a vadná skutková zjištění (námitka týkající se skutečnosti, že faktury byly spolu s dalšími podklady V. C., a. s., předány dle razítka banky dne 17. 7. 2007, zatímco zfalšované potvrzení bylo předáno až dne 19. 7. 2007, resp. nedostatek šetření, proč tomu tak bylo a kdo tuto zfalšovanou listinu předal; dále námitka nedostatečných šetření ohledně ztrát společnosti DISPLAY SYSTEMS, s. r. o.), když současně prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecné námitky, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají, resp. že námitka, že jeho trestná činnost nebyla bezpečně prokázána) a vlastní verzi skutkového stavu věci (kdy obviněný trvá na tom, že se žádného protiprávního jednání nedopustil, neměl a nemá žádnou povědomost a informaci o tom, jak listina ze dne 9. 7. 2007 byla vytvořena a předána bance, neboť on panu M. H. toliko předával podklady ekonomického charakteru, a to zejména faktury společnosti DISPLAY SYSTEMS, s. r. o., vystavené vůči odběratelům, aby tyto mohly být doloženy V. C., a. s., dle uzavřené úvěrové smlouvy, kdy obviněný současně vyslovil domněnku, že V. C., a. s., žádný originál zfalšovaného potvrzení společnosti DISPLAY SYSTEMS, s. r. o., k dispozici nemá a tvrzení, že ve spise založená kopie je kopií originálu, není pravdivé; současně obviněný naznačil, že postup V. C., a. s., nebyl v dané věci zcela standardní v porovnání s obecnou praxí vyřizování úvěrů, kdy nelze ani přehlédnout, že V. C., a. s., měla podklady, z nichž vyplývalo, že společnost DISPLAY SYSTEMS, s. r. o., je ve ztrátě, resp. v druhotné platební neschopnosti).
Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (v prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotně právním posouzení skutku vycházel. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod zčásti nezaložil na hmotně právních - byť v dovolání formálně proklamovaných - důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů . Tuto část jeho námitek proto pod shora uvedený dovolací důvod podřadit nelze.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný P. K. uplatnil, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, odst. 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř. Sem spadá i námitka nedodržení zásady in dubio pro reo. Jestliže tedy obviněný namítl nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotně právní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozoval především z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů a vadných skutkových zjištění, pak odvolacímu soudu nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Je třeba zdůraznit, že obviněný v podstatě totožné námitky uplatnil již v rámci řádného opravného prostředku a odvolací soud se s nimi řádně vypořádal (str. 4 až 5 napadeného usnesení), kdy odvolací soud v podstatě odkázal na závěry nalézacího soudu, kterýžto se s těmito námitkami již vypořádal v rámci odůvodnění rozsudku (zejména str. 3 až 5 rozsudku nalézacího soudu). Vedle výpovědí svědků, zejména J. P. a S. K., zaměstnanců V., a. s., soudy dále provedly důkazy listinami, a to kompletním spisem V., a. s., k předmětnému úvěru, kopií falešného potvrzení o bezdlužnosti, listinami o čerpání úvěru u Č. s., a. s., zprávami o pověsti obviněného, trestním oznámením, zprávou Finančního úřadu ve Zlíně, protokolem o jednání na Finančním úřadu ve Zlíně, výpisy z obchodního rejstříku, zprávami OSSZ, VZP, daňovým přiznáním, výpisem o elektronické komunikaci, zprávami o pověsti obviněného a opis jeho rejstříku trestů (str. 3 rozsudku nalézacího soudu). K námitce, že nebyl doložen originál zfalšovaného potvrzení společnosti DISPLAY SYSTEMS, s. r. o., se odvolací soud vyjádřil v tom smyslu, že „ námitky uplatněné obžalovaným v podaném odvolání o potřebě doplnit dokazování originálem zfalšovaného potvrzení o daňových nedoplatcích krajský soud důvodnými neshledal. Jak vyplývá z obsahu spisu (zejména č. l. 212 a násl.) soud potřebné originály dokladů od V. C., a. s., měl k dispozici, a to včetně originálu zfalšovaného potvrzení o daňových nedoplatcích. Dotazem u V. C., a. s., si krajský soud ověřil, že soudu byly předloženy všechny originály dokladů, které v souvislosti se smlouvou č. měli v bance k dispozici “ (str. 4 napadeného usnesení). Nalézací soud v této souvislosti odkázal zejména na výpověď svědkyně S. K. (str. 4 rozsudku nalézacího soudu), která v rámci hlavního líčení dne 10. 2. 2011 uvedla, že pro čerpání úvěru banka vždy požadovala potvrzení o bezdlužnosti vůči orgánům státní správy, kteréžto nejdříve přišlo emailem, nicméně opakovaně požadovala i předložení originálu, který ji byl předložen panem H. (č. l. 229 až 230 spisu).
IV.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. září 2012
Předseda senátu:
JUDr. Petr Š a b a t a