ECLI:CZ:NS:2012:3.TDO.913.2012.1
sp. zn. 3 Tdo 913/2012-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. srpna 2012 dovolání, které podal obviněný J. R. , roz., nar., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. 61 To 517/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 39 T 72/2011, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. R. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 25. 10. 2011, sp. zn. 39 T 72/2011, byl obviněný J. R. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“) , spáchaném v jednočinném souběhu s trestným činem poškozování cizích práv podle §209 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterého se dle skutkových zjištění pod bodem 1) výroku o vině dopustil tím, že „ vydávajíc se za osobu Ing. arch. P. R., nar., ČKA, oprávněnou k výkonu povolání autorizovaných architektů, inženýrů a techniků ve výstavbě, pod jménem Ing. arch. P. R. uzavřel dne 25. 7. 2008 s N. o. C. č. h. v P., se sídlem F., P., smlouvu o dílo na zhotovení projektové dokumentace pro ohlášení stavby a na základě této smlouvy vylákal od poškozené ve dnech 29. 7. 2008 a 2. 10. 2008 v P., v ulici J., v kanceláři společnosti E.J.E. - R.O., spol. s r. o. poskytnutí záloh v celkové výši 120.000,- Kč, když však smluvené dílo, vyjma zajištění zpracování technické dokumentace technologie výměníkové stanice, měření a regulace a elektro, které vypracoval na základě požadavku obviněného Ing. F. V., nar., jemuž z převzaté částky vyplatil 40.000,- Kč, ve sjednaném termínu do 25. 12. 2008 nevypracoval, Ing. V. vypracovanou technickou dokumentaci technologie výměníkové stanice poškozené N. o. C. č. h. v P. nepředal a zbývající část poskytnutých prostředků ve výši 80.000,- Kč si ponechal pro svoji potřebu, čímž poškozené N. o. C. č. h. v P. způsobil škodu ve výši nejméně 80.000,- Kč a poškozeného Ing. arch. P. R., nar., poškodil na dobrém jménu a pověsti a opakovaně mu přivodil potíže spojené s prověřováním Policií ČR a vystavil ho nebezpečí kárného projednání před profesní komorou “;
a dále trestným činem nedovolené výroby a držení státní pečeti a úředního razítka podle §176a tr. zák., kterého se dopustil jednáním popsaným pod bodem 2) výroku tím, že „ v přesně v nezjištěné době přede dnem 29. 7. 2008 přesně nezjištěným způsobem získal padělané kulaté razítko autorizovaného architekta s malým státním znakem a se jménem Ing. arch. P. R., ČKA, přičemž dokumenty označené takovým razítkem jsou ve smyslu §13 zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě veřejnými listinami “.
Za to byl obviněný J. R. odsouzen podle §250 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému dále uložena povinnost zaplatit poškozené N. o. C. č. h. v P. škodu ve výši 80.000,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená N. o. C. č. h. v P. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 25. 10. 2011, sp. zn. 39 T 72/2011, podal obviněný J. R. odvolání směřující do výroku o vině a výroku o trestu. Odvolání podala také poškozená N. o. C. č. h. v P., a to do výroku o náhradě škody.
O odvolání rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. 61 To 517/2011 , a to tak, že podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek pouze ve výrocích o náhradě škody a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému povinnost zaplatit poškozené N. o. C. č. h. v P., se sídlem P., F., škodu ve výši 120.000,- Kč. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Odvolání obviněného bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
II.
Proti citovanému rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. 61 To 517/2011, podal obviněný J. R. dovolání (č. l. 365 - 370), přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř ., maje za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Obviněný v rámci dovolání namítl, že soud si neopatřil dostatek podkladů a důkazů, z kterých by bylo jednoznačně prokázáno, že se dopustil jednání uvedených v rozsudku. Poukázal na to, že mu nebylo umožněno předložit důkazy pro svou obhajobu, kteréžto byly uloženy v jeho soukromém archivu a s ohledem na to, že se nacházel více jak dva roky ve výkonu trestu odnětí svobody, nelze již v této době očekávat, že by se archiv nacházel ve stejném stavu jako v době, kdy nastoupil k výkonu trestu odnětí svobody. V průběhu celého řízení nebylo jednoznačně prokázáno, že by jednal v úmyslu poškodit N. o. C. č. h. v P., přestože se vydával za autorizovaného architekta Ing. arch. P. R.. Záloha nebyla od poškozené vylákána, byla řádně předána na základě smlouvy o dílo uzavřené mezi ním a poškozenou. Od poškozené převzal částku v celkové výši 120.000,- Kč, z čehož 40.000,- Kč měl činit jeho zisk. Částka ve výši 40.000,- Kč pak byla vynaložena na úhradu nákladů zpracovateli dokumentace panu Ing. V.. Skutečná škoda tedy vznikla pouze ve výši 40.000,- Kč z toho důvodu, že mu nebylo umožněno sjednané dílo dokončit a předat. Dokumentaci nemohl předat ani do doby rozhodování soudu prvního stupně, tj. do 25. 10. 2011, neboť v té době se již nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody. Dále obviněný uvedl, že přestože neměl ukončené potřebné vzdělání v oboru, v praxi již dříve ukázal, že je schopen vypracovat dokumentaci, na základě které byl řádně postaven dům. Za peníze, které obdržel od poškozené, vykonal část práce. O úmyslu předat dílo sjednané ve smlouvě o dílo svědčí skutečnost, že část práce předal k vypracování Ing. V..
V případě bodu II. výroku obviněný namítl, že nebylo v řízení jednoznačně prokázáno, že by svým jednáním spáchal trestný čin nedovolené výroby a držení státní pečeti a úředního razítka dle §176a tr. zák. Skutečnost, že nedovoleně vyrobil a užíval předmětné razítko, soud vyvodil pouze z výpovědi svědka E. M., ačkoli obviněný popřel a popírá, že by kdy měl ve své moci jakékoliv padělané razítko. Před svědkem E. M. bylo použito razítko prázdné, kdy formuláře měl obviněný již dopředu označené otiskem, který byl vyroben elektronicky. Žádným jiným důkazem nebylo v průběhu řízení prokázáno, že by padělal razítko autorizovaného architekta, či takové razítko užil.
Dále obviněný poukázal na uplatnění základních zásad trestního práva procesního s tím, že se soudy neřídily zásadou presumpce neviny, resp. nedodržely pravidlo in dubio pro reo. Současně poukázal i na svou další trestní věc obdobné povahy vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 4 i na momentálně vykonávaný trest odnětí svobody (v jiné trestní věci, který vykoná dnem 18. 5. 2016) s tím, že je již zcela bez významu, aby mu byl ukládán ještě další trest odnětí svobody vedle toho trestu, který již vykonává. Namítl, že Obvodní soud pro Prahu 4 přihlížel právě k probíhajícímu výkonu trestu odnětí svobody, kdy jeho trestní stíhání zastavil, přestože mu za stíhané skutky hrozil trest přísnější než v projednávané věci.
Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. 61 To 517/2011, a současně i jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 25. 10. 2011, sp. zn. 39 T 72/2011, zrušil v plném rozsahu a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí, případně podle §265m odst. 1 tr. ř. ve věci rozhodl sám.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedl, že obviněný své námitky soustředí nikoli do oblasti aplikace hmotně právních norem trestního (či jiného) práva, ale do sféry zjišťování skutkového stavu. Odmítá výsledky dokazování vedeného před soudem prvního stupně a současně zcela přehlíží důkazy a skutečnosti usvědčující povahy, snaží se je bagatelizovat a předstírat, že jednal vlastně v souladu s vůlí poškozené organizace a v její prospěch. S obhajobou obviněného se však dostatečně vyrovnal již odvolací soud, jenž na tyto námitky náležitě reagoval, vycházeje ze správně zjištěného skutkového stavu, a neshledal je důvodnými. Ve vztahu k námitce, v rámci níž obviněný zpochybnil naplnění subjektivní stránky trestného činu, státní zástupce uvedl, že je zcela zřejmé, že obviněný nejednal s poškozenou organizací vlastním jménem z důvodu získat finanční prostředky, za jejichž část sice nechal zhotovit relevantní součást projektové dokumentace, která se však nachází mimo dispozici poškozené náboženské obce. Argumentaci základními zásadami trestního řízení či poukaz obviněného na výsledek řízení v jiné trestní či na jím právě vykonávaný trest odnětí svobody shledal v projednávané věci irelevantní.
Vzhledem k shora uvedeným zjištěním státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného J. R. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) v neveřejném zasedání nejprve zkoumal, zda v této věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř., a shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obdobně Nejvyšší soud zjistil, že dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., bylo podané osobou oprávněnou k podání dovolání (§265d odst. 1 písm. b/, odst. 2 tr. ř.), ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném tímtéž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným J. R. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností:
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tyto stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V posuzované věci však uplatněné dovolací námitky obviněného směřují právě do oblasti skutkových zjištění a důkazní situace. Obviněný totiž soudům vytýká nesprávné hodnocení důkazů (obecně formulovaná námitka, že nebyl opatřen dostatek podkladů a důkazů, z kterých by bylo jednoznačně prokázáno, že se dopustil jednání uvedených v rozsudku, zejména pak důkazy uschované v jeho soukromém archivu na adrese v P.– Ř.; svědecké výpovědi svědka E. M.), a vadná skutková zjištění (zejména skutečnosti týkající se výše skutečně vzniklé škody a toho, zda vůbec kdy vlastnil padělané razítko), když prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecné námitky, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají, především pak, že nebyl proveden jediný důkaz, který by svědčil o jeho úmyslu) a vlastní verzi skutkového stavu věci (kdy obviněný uvedl, že nejednal s úmyslem poškodit náboženskou obec, přestože se vydával za autorizovaného architekta, neboť v minulosti prokázal, že je schopen potřebnou projektovou dokumentaci vypracovat, kdy přijatou částku ve výši 40.000,- Kč měl slíbenou jako odměnu a další částka ve výši 40.000,- Kč byla částkou určenou na úhradu nákladů Ing. F. V., kterému také předal část práce k vypracování, tedy za obdržené peníze část práce vykonal, a škoda ve výši 40.000,- Kč vznikla v důsledku toho, že z důvodu výkonu trestu odnětí svobody nemohl sjednané dílo – projektovou dokumentaci dokončit a předat; ve vztahu ke skutku pod bodem 2/ výroku pak obviněný uvedl, že formuláře listin měl již dopředu označené otiskem razítka, který byl vyroben elektronicky a on nikdy jakékoli padělané razítko neměl ve své moci).
Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (v prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotně právním posouzení skutku vycházel. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod zčásti nezaložil na hmotně právních - byť v dovolání formálně proklamovaných - důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů . Tuto část jeho námitek proto pod shora uvedený dovolací důvod podřadit nelze.
Při posuzování, zda je oprávněné tvrzení dovolatele o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Kdyby měl dovolací soud dospět k jinému závěru ohledně předmětného skutku, jak se toho v konečném důsledku ve svém dovolání domáhá obviněný, musel by zásadním způsobem modifikovat zmíněná rozhodná skutková zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů, resp. od nich odhlédnout. Takový způsob rozhodnutí však není v dovolacím řízení možný ani přípustný, jak již výše Nejvyšší soud zdůraznil.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný J. R. uplatnil, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, odst. 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř. Jestliže tedy obviněný namítl nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotně právní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozoval především z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů a vadných skutkových zjištění, pak soudům nižších stupňů nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Pod procesní námitky pak nutno zahrnout i námitky, v rámci nichž obviněný poukazoval na porušení zásady presumpce neviny, resp. zásady in dubio pro reo. Stejně tak procesní námitky, jimiž odkazoval na jiná trestní řízení vedená proti jeho osobě či na momentálně jím vykonávaný trest odnětí svobody. Ani tyto nelze pod jím uplatněný, ale ani žádný jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř., podřadit. Navíc je takováto argumentace v projednávané trestní věci zcela bez významu.
Obviněný sice v rámci dovolání vznesl námitku, že jeho jednání nebylo úmyslné, resp. že „nejednal s úmyslem poškodit“ poškozenou n. o., tedy že nebyla naplněna skutková podstata trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., kteroužto lze formálně podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod, nicméně námitka obviněným vznesená je založena na podkladě jeho vlastního hodnocení provedených důkazů a vlastní verzi skutkového stavu věci, a je tedy čistou spekulací. Obviněný totiž nevznáší žádné konkrétní hmotně právní námitky, ze kterých by měla vyplývat existence možného rozporu mezi skutkem zjištěným soudy nižších stupňů a jeho právním posouzením. Taková námitka pro svou neurčitost vyvolává nepřezkoumatelnost. Obviněný v rámci dovolání nenamítl, že popis skutku tak, jak je uveden ve skutkové větě rozsudku nalézacího soudu, není podřaditelný pod skutkovou podstatu trestného činu (trestných činů), jímž byl uznán vinným. Je naopak evidentní, že ačkoli obviněný v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vůči právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem prvního (a potažmo i druhého) stupně, žádnou konkrétní hmotně právní námitku neuplatnil a ve skutečnosti uplatnil pouze námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a až následně z jím prosazované změny skutkových zjištění vyvozoval, že se trestného činu nedopustil v úmyslu. S ohledem na skutečnost, že Nejvyšší soud je stabilizovanými skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů vyjádřených ve skutkové větě rozsudku vázán a nedovodil-li současně, že by se jednalo o případ extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, dospěl k závěru, že obviněným podané dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – k) tr. ř. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není zatíženo vytýkanými vadami, což znamená, že dovolání obviněného nebylo možno přiznat jakékoliv opodstatnění.
Nelze ani přehlédnout skutečnost, že obviněný totožné námitky uplatnil již v rámci řádného opravného prostředku a odvolací soud se jimi řádně zabýval (str. 6 až 7 napadeného rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl výše uvedeným rozsudkem, kdy toliko změnil výrok o náhradě škody (str. 8 až 9 napadeného rozsudku odvolacího soudu).
IV.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. srpna 2012
Předseda senátu: JUDr. Petr Šabata