ECLI:CZ:NS:2012:30.CDO.2260.2012.1
sp. zn. 30 Cdo 2260/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobce Bytového družstva OBNOVA , identifikační číslo osoby 00675610, se sídlem v Praze 1, Bílkova 21, zastoupeného JUDr. Helenou Mejvaldovou., advokátkou se sídlem v Praze 2, Jana Masaryka 45, proti žalovaným 1) České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 15/525, zastoupené JUDr. Alanem Korbelem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 17, a 2) Městské části Praha 1 , se sídlem v Praze 1, Vodičkova 18, zastoupené Mgr. Tomášem Machurkem, advokátem se sídlem v Brně, Jakubská 1, adresa pro doručování MT Legal s. r. o., advokátní kancelář, Praha 1, Karoliny Světlé 25, o zaplacení 127,500.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 19 C 117/2008, o dovolání druhé žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 9. 2011, č. j. 21 Co 412/2011-85, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. 9. 2011, č. j. 21 Co 412/2011-85, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 6. 2011, č. j. 19 C 117/2008-70, kterým soud prvního stupně připustil, aby do řízení na straně žalované jako další účastník přistoupila Městská část Praha 1, identifikační číslo osoby 00063410, adresa pro doručování Praha 1, Vodičkova 18.
Odvolací soud uvedl, že je zásadní odpovědností žalobce, koho označí za žalovaného v tomto sporu, a proto se také od takto označeného dalšího účastníka řízení nevyžaduje souhlas. Přistoupení dalšího účastníka do řízení nesmí soud povolit tehdy, kdyby v důsledku toho nastal nedostatek podmínky řízení, ale o takový případ se v dané věci nejedná. Námitky odvolatelky směřovaly pouze k věci samé, s nimiž se musí vypořádat soud prvního stupně při rozhodování o věci.
Proti usnesení odvolacího soudu podala druhá žalovaná dovolání dle ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., jelikož se domnívá, že usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dovolatelka uvedla, že při rozhodování soudu o připuštění nového účastníka do řízení by měla být zejména zvážena hospodárnost takové subjektivní změny a využitelnost dosavadních výsledků řízení pro jeho další průběh. Zvláštní pozornost ze strany soudu vyžadují zejména ty případy, kdy žalobce „z opatrnosti“ hodlá vedení sporu rozšířit na dalšího žalovaného. Ze strany Obvodního soudu pro Prahu 1 nebylo provedeno řádné dokazování k podmínkám odpovědnosti žalované České republiky. Základ dovolacích námitek dovolatelky spočívá v tvrzení, že soudy nerespektovaly ustanovení §14 zákona č. 82/1998 Sb. Přestože dle dovolatelky trvá překážka na straně podmínek řízení a hrozí jeho zastavení, učinil soud procesní rozhodnutí dle ustanovení §92 odst. 1 o. s. ř., které je dle dovolatelky nelogické a hlavně nehospodárné, proto navrhla napadené usnesení zrušit.
Žalobce ve vyjádření k dovolání druhé žalované uvedl, že na vzniku škody se podílely obě žalované, přičemž míra jejich odpovědnosti by měla být vyjasněna v průběhu řízení a dokazování. Konání všech účastníků řízení je vzájemně právně zcela propojeno a vzájemně spolu souvisí až k výslednému stavu. Žalobce navrhl, aby dovolání druhé žalované bylo zamítnuto.
Dovolání je přípustné podle §239 odst. 2 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., dovolací soud však dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Z ustanovení §92 odst. 1 o. s. ř. vyplývá, že na návrh žalobce může soud připustit, aby do řízení přistoupil další účastník, přitom souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jen jestliže má vystupovat na straně žalobce.
Výklad podávaný soudní praxí je ustálen v závěru, že přistoupení dalšího účastníka do řízení ve smyslu §92 odst. 1 o. s. ř. soud nepřipustí, jestliže ten, kdo má do řízení přistoupit, nemá způsobilost být účastníkem řízení (§19 o. s. ř.), jestliže by tím ve vztahu k přistoupivšímu účastníku založil nedostatek své pravomoci (§7 o. s. ř.), věcné příslušnosti (§9 o. s. ř.) nebo překážku věci zahájené (§83 o. s. ř.) či překážku věci rozsouzené (§159 odst. 3 o. s. ř.). Takovému návrhu soud nevyhoví ani tehdy, jestliže není zřejmé, čeho se žalobce domáhá proti tomu, kdo má do řízení přistoupit na straně žalované, nebo kdyby přistoupení dalšího účastníka do řízení bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení, neboli pokud by šlo o zjevně procesně neekonomický postup (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2001, sp. zn. 29 Odo 232/2001, uveřejněné pod číslem 9/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Přezkumná role Nejvyššího soudu se při tomto druhu přezkumu omezuje zejména na posouzení, zda byly po stránce formálních, resp. procesních náležitostí splněny podmínky příslušného procesního postupu, tj. řádný návrh procesně legitimovaného žalobce na přistoupení dalšího účastníka, právní subjektivita a procesní způsobilost toho, kdo má do řízení přistoupit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2009, sp. zn. 28 Cdo 3412/2008, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2006, sp. zn. 28 Cdo 3032/2005, dostupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz ).
Z tohoto pohledu neshledal dovolací soud žádné pochybení soudů nižších stupňů. Vstup dalšího účastníka do řízení na straně žalované navrhl žalobce řádným podáním ze dne 8. 6. 2009, doplněným dne 21. 10. 2010, z něhož je zřejmé, čeho se žalobce vůči přistoupivšímu účastníkovi žalobou domáhá. Právní subjektivita a procesní způsobilost toho, kdo má do řízení přistoupit, tj. Městské části Praha 1, vyplývá z příslušné zákonné úpravy, jež nečiní v soudní praxi žádné výkladové těžkosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2008, sp. zn. 26 Cdo 2511/2006, jakož i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1805/97, uveřejněný pod č. 30/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), přitom závěry o právní subjektivitě městských částí hlavního města Prahy nelze ztotožnit s posuzováním jejich věcné legitimace. Dovolací soud rovněž neshledal, že by v důsledku přistoupení dalšího účastníka do řízení na straně žalované nastal jiný nedostatek podmínky řízení, pro který by bylo nutné řízení zastavit.
Nejvyšší soud ve své judikatuře dovodil, že otázkou, zda další žalobce nebo žalovaný, jehož přistoupení do řízení žalobce navrhl, je věcně legitimován, se soud při rozhodování o připuštění přistoupení dalšího účastníka do řízení nezabývá (srov. např. usnesení ze dne 21. listopadu 2001, sp. zn. 25 Cdo 1767/2001, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod číslem C 847, svazek 12/2002, či usnesení ze dne 16. srpna 2005, sp. zn. 33 Odo 903/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, ročník 2006, pod číslem 18). Věcná legitimace účastníka řízení (na straně žalobce i žalovaného) je totiž, jakožto otázka hmotněprávní, předmětem právního posouzení a dokazování, soud ji může zpravidla (nikoli nutně vždy) řešit až na základě výsledků dokazování v souvislosti s rozhodováním ve věci samé a nedostatek věcné legitimace není důvodem pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby, ale pro zamítnutí žaloby (srov. usnesení ze dne 7. prosince 2005, sp. zn. 21 Cdo 1421/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, ročník 2006, pod číslem 47).
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 32 Cdo 3312/2010, proti němuž směřující ústavní stížnost byla usnesením Ústavního soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. II. ÚS 634/2012, odmítnuta, uvedl, že „Nelze-li pro účely rozhodování o přistoupení dalšího účastníka do řízení posuzovat jeho věcnou legitimaci, pak zásadně (zejména nebylo-li dosud provedeno žádné dokazování) nelze posuzovat ani věcnou legitimaci dosavadního účastníka řízení. Soudobá odborná literatura dále upozorňuje na to, že má být zohledněna případná žalobcova nejistota o pasivně legitimované osobě, že „pánem sporu“ je koneckonců žalobce a rozhodné je, co je či bylo zřejmé jemu, nikoliv soudu (srov. David L.,Ištvánek, F. Javůrková N., Kasíková M. Lavický P. a kol. in Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2009, s. 433). K témuž názoru se Nejvyšší soud přihlásil též v usnesení ze dne 14. dubna 2001, sp. zn. 25 Cdo 3900/2010, in www.nsoud.cz, v němž navázal závěrem, že je třeba rozlišit nepřípustné zneužití procesního institutu přistoupení účastníka do řízení od jeho přípustného využití jako prostředku žalobcovy procesní obezřetnosti. V usnesení ze dne 28. července 2001, sp. zn. 30 Cdo 3575/2009, in www.nsoud.cz, pak Nejvyšší soud k případům, kdy žalobce hodlá „z opatrnosti“ vedení sporu rozšířit na dalšího žalovaného, zaujal názor, že takové postupy bývají z hlediska ekonomiky řízení únosné zejména u případů s takovým skutkovým základem, na němž se objektivně mohlo podílet více subjektů.“.
V posuzované věci žalobkyně odůvodnila požadavek na přistoupení dalšího účastníka řízení na straně žalované nosným tvrzením o jeho případné odpovědnosti za škodu v důsledku uzavření neplatné smlouvy a podle návrhu z 21. 10. 2010 (č.l. 67-69 spisu) požaduje nadále, aby bylo žalovaným uloženo zaplatit mu žalovanou částku společně a nerozdílně. Je tak procesně zřejmé, čeho se v řízení i vůči přistoupivšímu žalovanému domáhá.
Dovolatelce tudíž nelze přisvědčit v názoru, že nejprve měl být žalobcem uplatněný nárok zaslán k vyjádření všem úřadům, které přicházejí v úvahu ve smyslu §6 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. Vzhledem k žalobním tvrzením a procesní obraně první žalované není naopak vyloučeno, aby žalobce za stavu nejistoty o tom, zda je pasivně legitimován žalovaný stát nebo obec či Městská část Praha 1, z důvodu procesní obezřetnosti uplatnil nárok vůči oběma či více v úvahu přicházejícím subjektům.
Dovolatelce nelze přisvědčit ani v tvrzení, že by v posuzované věci bylo přistoupení dalšího účastníka na straně žalované nehospodárné.
Nehospodárné by připuštění dalšího účastníka bylo zejména tehdy, jestliže by takový postup vyvolal další dokazování, které by jinak nebylo potřebné a ve svých důsledcích by vedlo k oddálení rozhodnutí věci mezi dosavadními účastníky řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2005, sp. zn. 33 Odo 503/2004, dostupné na www.nsoud.cz ). Za stavu, kdy dosud nebylo prováděno vůbec žádné dokazování a kdy skutečnosti právně významné pro posouzení pasivní věcné legitimace žalovaného státu budou zřejmě významné i pro posouzení pasivní věcné legitimace další žalované, je naopak přistoupení Městské části Praha 1 do řízení účelné a hospodárné, neboť tento další účastník řízení může objasnit skutkové okolnosti případu. Nehospodárné by bylo, kdyby byl žalobce nucen z procesní obezřetnosti žalovat Městskou část Praha 1 či jiné možné účastníky řízení v dalším, paralelně vedeném řízení.
Nejvyšší soud z výše vyložených důvodů shledal napadené usnesení odvolacího soudu z hlediska uplatněných dovolacích námitek za správné, a proto dovolání druhé žalované podle §243b odst. 2 věty před středníkem o. s. ř., zamítl.
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť tímto usnesením se řízení nekončí (§243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 29. srpna 2012
JUDr. František I š t v á n e k, v. r.
předseda senátu