ECLI:CZ:NS:2012:4.TDO.1056.2012.1
sp. zn. 4 Tdo 1056/2012-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. září 2012 o dovolání obviněného I. K. , proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 4. 2011, sp. zn. 6 To 87/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 21 T 50/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 25. 10. 2010, sp. zn. 21 T 50/2009, byl obviněný I. K. uznán vinným ze spáchání trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí dle §171 odst. 1 písm. f) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), kterého se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustil tím, že
1.
v době od 16.58 hod. dne 24. 1. 2008 do 09.30 hod. dne 21. 3. 2008 ve Věznici VS ČR K. n. O., okr. S., kde vykonával nepodmíněný trest odnětí svobody, bez příslušného povolení přechovával mobilní telefony zn. Siemens A55, zn. Nokia 1600, a zn. Nokia 1112, opatřené střídavě mimo jiné SIM kartami s účastnickými telefonními čísly provozovanými v síti mobilního operátora Vodafone Czech Republic, a.s., když se jedná o SIM karty s předplacenou službou, s těmito mobilními telefony za užití uvedených SIM karet bez příslušného povolení navazoval nepovolené telefonní styky tak, že telefonní hovory uskutečňoval a přijímal, odesílal a přijímal SMS zprávy, a to nejméně na:
· telefonní číslo, které bylo registrováno na jeho přítelkyni D. H., když ve 4 případech navázal telefonní hovor, v 1 případě telefonní hovor přijal, v 5 případech odeslal zprávu SMS, ve 3 případech zprávu SMS přijal, kdy celková délka telefonních hovorů je 361 sekund,
· telefonní číslo, které bylo registrováno na uživatelku I. H., kdy v 9 případech odeslal zprávu SMS, ve 13 případech zprávu SMS přijal,
2.
v době od 15.12 hod. dne 29. 2. 2008 do 21.15 hod. dne 23. 3. 2008 ve Věznici VS ČR K. n. O., okr. S., kde vykonával nepodmíněný trest odnětí svobody, bez příslušného povolení přechovával mobilní telefony zn. Siemens A55, zn. Nokia 1600, a zn. Nokia 3100, opatřené střídavě SIM kartou s účastnickým telefonním číslem provozovaným v síti mobilního operátora provozovaným v síti mobilního operátora Vodafone Czech Republic, a.s., když se jedná o SIM kartu s předplacenou službou, s těmito mobilními telefony za užití uvedené SIM karty bez příslušného povolení navazoval nepovolené telefonní styky tak, že telefonní hovory uskutečňoval a přijímal, odesílal a přijímal SMS zprávy, a to nejméně na:
· telefonní číslo, které bylo užíváno jeho nezletilým synem, kdy ve 3 případech uskutečnil telefonní hovor a to ve dnech 29. 2. 2008, 2. 3. 2008 a 22. 3. 2008, když celková délka telefonních hovorů je 192 sekund, přičemž dva hovory byly uskutečněny z mobilního telefonu Siemens A55 a jeden mobilního telefonu Nokia 3100, ve 14 případech odeslal zprávu SMS, ve 13 případech zprávu SMS přijal,
a tímto svým jednáním porušil ustanovení §28 odst. 2 písm. j), §28 odst. 3 písm. b) zákona číslo 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a ustanovení §4 odst. 2 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody.
Za uvedené jednání byl obviněný I. K. odsouzen podle §171 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců a podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Proti rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 25. 10. 2010, sp. zn. 21 T 50/2009, podal obviněný I. K. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 6. 4. 2011, sp. zn. 6 To 87/2011, tak, že ho podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 4. 2011, sp. zn. 6 To 87/2011, podal následně obviněný I. K. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že nesouhlasí s použitím právní kvalifikace podle §171 odst. 1 písm. f) tr. zák. Dovolatel namítá, že nebezpečnost skutku pro společnost není vyšší než nepatrná, neboť zajištěný mobilní telefon používal výlučně k telefonování příbuzným, což by mu v případě oficiální žádosti o umožnění telefonního hovoru nepochybně nebylo odepřeno. Jelikož skutková podstata trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. f) tr. zák. vyžaduje „závažné jednání pachatele“ směřující ke zmaření nebo podstatnému ztížení výkonu úředního rozhodnutí, není skutek trestným činem a mohl by být nejvýše kázeňským přestupkem.
Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené rozhodnutí zrušil a aby věc vrátil příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého zákonného práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že dovolání považuje za zjevně neopodstatněné s tím, že zcela shodnou problematikou se již Nejvyšší soud České republiky zabýval v usnesení sp. zn. 3 Tdo 977/2011 se závěrem, že i telefonování či zasílání SMS rodinným příslušníkům nevylučuje posouzení skutku jako trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. f) tr. zák. Dle státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v dovolávané věci nešlo o jediné zajištění mobilního telefonu ve výkonu trestu odnětí svobody u obviněného, proto není důvodu posuzovat skutek mírněji, než to učinil Nejvyšší soud České republiky ve shora citovaném judikatorním rozhodnutí.
Závěrem svého vyjádření státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné a aby tak učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud České republiky hodlal učinit rozhodnutí jiné, vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství souhlas ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud České republiky se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu České republiky tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud České republiky po prostudování předloženého spisového materiálu zjistil, že většina námitek uváděných obviněným v dovolání byla již uplatňována v předchozích stádiích trestního řízení i v odvolání, a jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud i v případě obviněného I. K.
Námitka obviněného, že předmětným jednáním nebyla naplněna skutková podstata trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. f) tr. zák., je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. námitkou právně relevantní.
Podle §171 odst. 1 písm. e) tr. zák. se trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dopustí ten, kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného státního orgánu tím, že se dopustí závažného jednání, aby zmařil účel vazby nebo trestu.
Objektem tohoto trestného činu je zájem na řádném výkonu rozhodnutí státních orgánů a trestněprávní ochrana je tímto ustanovením poskytována nejen řádnému výkonu pravomocných rozhodnutí, ale též výkonu rozhodnutí, která v době činu sice nebyla pravomocná, ale byla vykonatelná. Znak maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí znamená, že rozhodnutí, které má být v době činu vykonáno, fakticky v důsledku jednání pachatele vykonáno není a vykonat ho nelze nebo je vykonáno za podstatně ztížených podmínek. Neznamená to však, že výkon rozhodnutí by byl zmařen, tj. že by už nebylo možné rozhodnutí vykonat. Podstatně ztěžovat výkon rozhodnutí lze například nedodržováním omezení uložených v souvislosti s trestem. K trestnosti se vyžaduje úmysl. Účelem vazby je zajistit osobu obviněného pro účely trestního řízení a výkon trestu, zabránit mu v maření objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání nebo v páchání další trestné činnosti, pro niž je stíhán. Mařit účel vazby nebo trestu může jak osoba, která je ve výkonu vazby nebo trestu, tak i jiná osoba. Podle tohoto ustanovení se stíhá osoba, která narušuje svými činy podstatně režim vazby nebo výkonu trestu. Např. soustavné poskytování drog odsouzeným a usnadňování nedovolené činnosti odsouzeným se považuje za závažné jednání směřující k zmaření účelu trestu podle §171 odst. 1 písm. e) tr. zák. (R 12/1979).
V případě projednávané věci obviněný navozoval nepovolený telefonní styk s více osobami (byť rodinnými příslušníky) po delší dobu a užíval k tomu více mobilních telefonů,
Je třeba zdůraznit, že danou problematikou se Nejvyšší soud České republiky v rámci své rozhodovací činnosti již zabýval a při svém rozhodování dospěl mimo jiné k závěru, že „ tím, že obviněný bez povolení u sebe přechovával mobilní telefony a uskutečňoval jejich prostřednictvím telefonické hovory a zasílal SMS zprávy, porušil příslušná ustanovení zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, a ustanovení vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody. Mobilní telefon lze charakterizovat jako předmět, který lze použít k útěku či jako svou povahou předmět, který může narušovat pořádek. Uskutečňováním hovorů a zasíláním SMS zpráv obviněný současně porušil zákaz navazovat styky s jinými osobami. Námitka, že se jednalo o rodinné příslušníky a že účelem trestu rozhodně není zabránění kontaktu s rodinou, je pro právní kvalifikaci jeho jednání zcela nepodstatná, neboť obsahem vykonávaného trestu je určitá újma na jinak chráněných občanských právech a svobodách pachatele trestného činu. Výkon trestu odnětí svobody sice omezuje pachatelovu možnost styku s jeho rodinou, nicméně ho této možnosti nezbavuje. Obviněný má minimálně možnost pravidelných osobních návštěv či komunikace prostřednictvím dopisů, za splnění určitých podmínek i možnost uskutečnit telefonické hovory“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10.8.2011, sp. zn. 3 Tdo 977/2011).
S ohledem na shora uvedené je zřejmé, že námitka obviněného, že zajištěný mobilní telefon používal výlučně k telefonování příbuzným, čímž dle jeho mínění nebyla naplněna skutková podstata trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. f) tr. zák., nemůže obstát.
Podle ustanovení §23 odst. 1 tr. zák. je účelem trestu chránit společnost před pachateli trestných činů, zabránit odsouzenému v dalším páchání trestné činnosti a vychovat jej k tomu, aby vedl řádný život, a tím působit výchovně i na ostatní členy společnosti. Trest je přitom jedním z právních následků spojených se spácháním trestného činu. Jde o specifický, zákonem stanovený a státem vynutitelný následek spáchaného trestného činu, který ukládají soudy v trestním řízení a který obsahuje negativní hodnocení trestného činu a jeho pachatele a působí pachateli určitou újmu, jejímž prostřednictvím se sleduje splnění účelu trestu a trestního zákona. Trest je zvláštním druhem právní sankce, která je stanovena v rámci trestní odpovědnosti za naplnění zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu. Tresty jsou vedle ochranných opatření, slibu beztrestnosti a upuštění od potrestání právními prostředky k dosažení účelu trestního zákona. Tohoto účelu se má dosáhnout jak pohrůžkou tresty, tak jejich ukládáním a výkonem. Výkon trestu představuje vlastně bezprostřední realizaci účelu trestního zákona a trestu. Obsahem vykonávaného trestu je pak určitá újma na jinak chráněných občanských právech a svobodách pachatele trestného činu (např. na osobní svobodě, na majetku, na cti atd.). Protože trestní právo poskytuje zpravidla ochranu pouze nejvýznamnějším společenským vztahům a zájmům před nejzávažnějšími zásahy do nich, jsou i újmy způsobené trestními sankcemi zpravidla nejcitelnější (srovnej Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon – komentář – díl I., 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, str. 179 – 180).
Obviněný svým jednáním (nedovoleným telefonováním z výkonu trestu s tím, že není rozhodující, zda volal rodinným příslušníkům či jiným osobám) porušil omezení vyplývající z uloženého trestu odnětí svobody, dopustil se tak nedovolené (resp. zakázané) činnosti, na kterou je třeba nahlížet jako na jednání směřující ke zmaření účelu trestu. Nejvyšší soud České republiky proto shledal námitku obviněného neopodstatněnou a ztotožnil se s názorem nalézacího a odvolacího soudu také v tom, že jednáním obviněného byla naplněna i materiální stránka trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. f) tr. zák., neboť stupeň společenské nebezpečnosti jeho jednání je vyšší než nepatrný. Obviněný byl ve výkonu trestu odnětí svobody již dvakrát kázeňsky trestán a dvakrát byl řešen pohovorem, kázeňsky odměněn nebyl ani jednou a neplní ani zvolený program zacházení. Jednání obviněného nebyl ojedinělý méně závažný akt, obviněný navozoval nepovolený telefonní styk s více osobami po delší dobu a užíval k tomu více mobilních telefonů, jeho jednání je proto možno považovat jednoznačně za jednání, které vykazuje výraznější intenzitu, je soustavnější a jehož důsledkem je podstatné ztížení dosažení účelu trestu. Není tedy pochyb o tom, že společenská nebezpečnost jednání obviněného byla vyšší než nepatrná.
Je tak možno učinit závěr, že v průběhu daného trestního řízení bylo prokázáno, že obviněný I. K. svým předmětným jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. f) tr. zák., příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud České republiky souhlasí se závěry, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného I. K. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. září 2012
Předseda senátu
JUDr. Jiří Pácal