ECLI:CZ:NS:2012:4.TDO.1171.2012.1
sp. zn. 4 Tdo 1171/2012-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. října 2012 o dovolání obviněného K. H. , proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 4. 2012, sp. zn. 3 To 76/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 10 T 205/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 12. 12. 2011, sp. zn. 10 T 205/2011, byl obviněný K. H. uznán vinným ze spáchání jednak přečinu vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle §326 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, jednak přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustil tím, že
v reakci na to, že k návrhu MÚ Kaplice, OSPOD ze dne 1. 9. 2011, Okresní soud v Českém Krumlově téhož dne nařídil usnesením podle sp. zn. 2 Nc 101/2011 předběžné opatření, kterým byl jeho nezletilý syn, umístěn do Dětského domova v K. n. L., obviněný dne 7. 9. 2011 kolem 07.45 hodin v budově Městského úřadu Kaplice, L., vstoupil společně se svojí manželkou L. H. bez vyzvání a bez zaklepání do kanceláře pracovnic OSPOD Bc. L. V. a Bc. J. B., na které začal křičet „vy kundy, vy píči, vy svině, jak jste si to mohly dovolit“, ve slovních útocích včetně hrubých vulgárních nadávek pokračoval přesto, že se jej obě snažily uklidnit, na poškozenou L. V. mimo jiné křičel „ty se do toho neser, drž hubu nebo ti ji rozbiju“, přitom kolem sebe mával deštníkem, následně se přesunul na chodbu, kde ve vulgárních nadávkách pokračoval a nakonec se slovy „já ti rozbiju hlavu“ zvedl nad hlavu neskládací deštník s kovovou konstrukcí o celkové délce cca 65 cm, napřáhl se s ním a vykročil proti poškozené L. V., načež byl zadržen pracovníkem OSPOD Bc. J. K., který jej chytil za ruku a stáhl mu ji k zemi, obviněný poté budovu opustil, avšak vulgární nadávky na poškozenou L. V. křičel za přítomnosti většího počtu osob včetně nezletilých dětí i před budovou městského úřadu, a to mimo jiné „podívejte na tu mladou čubku, jenom bere děti, zalez, ty svině zkurvená“,
tohoto jednání se dopustil přesto, že trestním příkazem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 6. 2009, sp. zn. 2 T 69/2009, byl odsouzen pro trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, který vykonal ke dni 16. 9. 2010.
Za uvedené jednání byl obviněný K. H. odsouzen podle §326 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou a podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu byl současně uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty – neskládacího deštníku modré barvy s růžovou rukojetí a špičkou o celkové délce cca 65 cm.
Proti rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 12. 12. 2011, sp. zn. 10 T 205/2011, podal obviněný K. H. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 20. 4. 2012, sp. zn. 3 To 76/2012, tak, že ho podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
Následně podal obviněný K. H. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 4. 2012, sp. zn. 3 To 76/2012, prostřednictvím své obhájkyně dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody vymezené v §265b odst. 1 písm. b), c), d), g), h), k) a l) tr. řádu.
Podle obviněného napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, neboť jak právní kvalifikace tak uložený trest neodpovídají společenské nebezpečnosti jeho jednání. Uvádí, že jednal v rozrušení, že mu bylo odebráno dítě z péče a za své jednání se omluvil, proto se domnívá, že by měl být předmětné obžaloby zproštěn a věc by měla být postoupena správnímu orgánu k přestupkovému řízení a projednána jako přestupek. Dále dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku obsáhle popsal svoji verzi průběhu skutkového děje, navrhl provedení dalších důkazů výslechem jeho manželky L. H., spisem Okresního soudu v Českém Krumlově ve věci péče o nezl., rekonstrukci činu na místě samém, výslech všech již vyslechnutých svědků za účasti obviněného. Shrnul obsah odvolání, které podal proti rozsudku soudu prvního stupně a citoval kladné hodnocení na svoji osobu ze strany Mgr. P. Š., administrátora Farnosti církve římskokatolické v K., R. na Š. a dalších farnostech. Rovněž poukázal na to, že je otázkou, zda rozhodující soud prvního stupně mohl či nemohl být podjatý, když manželka soudce rozhodujícího trestní věc projednávala u téhož soudu věci nezletilých dětí; nemohl uplatnit svou obhajobu v kontradiktorním řízení, neboť hlavní líčení bylo konáno v jeho nepřítomnosti. Domnívá se, že stupeň nebezpečnosti činu pro společnost ani při formálním naplnění znaků skutkové podstaty příslušného přečinu neodpovídá ani nejlehčím běžně se vyskytujícím případům přečinu dané kvalifikované skutkové podstaty a že výrok o vině nemá oporu v řádně provedeném dokazování za jeho účasti.
V další části dovolání stěžovatel zmínil údajný extrémní rozpor mezi zjištěným skutkovým stavem a v řízení provedenými důkazy a dodal, že uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody mělo závažný dopad pro jeho těhotnou manželku, která v té době byla již v pokročilém stádiu těhotenství a nebyla schopna situaci sama zvládnout. Obviněný je toho názoru, že rozhodnutí soudu bez přihlédnutí k jeho osobním poměrům a jeho rozrušení je příliš tvrdé, soud měl zohlednit jeho situaci a dát mu šanci hájit se a postarat se o rodinu. Při ukládání trestu nevzal rozhodující soud v úvahu žádnou z polehčujících okolností. Pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu podřadil obviněný námitku, že neměl v řízení obhájce, ač o jeho ustanovení žádal a v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu poukázal na absenci výroku o zproštění obžaloby a postoupení věci správnímu orgánu. Posledním stěžovatelem v dovolání deklarovaným dovolacím důvodem je důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, kde odkázal na shora uvedená pochybení.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc Krajskému soudu v Českých Budějovicích k novému projednání a rozhodnutí, příp. aby sám obviněného předmětné obžaloby zprostil a předal věc příslušnému správnímu orgánu k přestupkovému řízení.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství podáním ze dne 10. 9. 2012 Nejvyššímu soudu České republiky sdělila, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat a současně vyslovila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci za podmínek uvedených v §265r odst. 1 tr. řádu v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací (§265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. řádu).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. b), c), d), g), h), k) a l) tr. řádu.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval prvními třemi obviněným deklarovanými dovolacími důvody, tj. důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. b), c) a d) tr. řádu.
Dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. b) tr. řádu předpokládá splnění dvou kumulativních podmínek, a to že ve věci rozhodl vyloučený orgán a tato okolnost nebyla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa nebo jím byla před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Ve věci rozhodl vyloučený orgán tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí učinil soudce, tj. samosoudce, člen senátu, předseda senátu, který byl ve věci vyloučen z důvodů uvedených v §30 tr. řádu, aniž bylo o jeho vyloučení rozhodnuto podle §31 tr. řádu. Důvodem vyloučení jsou pochybnosti o tom, že nemůže rozhodovat pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu je dán tehdy, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Citované ustanovení dopadá na případy porušení ustanovení trestního řádu o nutné obhajobě podle §36 tr. řádu. Právo na obhajobu totiž patří mezi nejdůležitější procesní práva a je garantováno jak mezinárodními smlouvami o lidských právech a základních svobodách, tak i ústavními předpisy. Proto se též porušení práva na obhajobu považuje za závažnou, resp. podstatnou vadu řízení ve smyslu §188 odst. 1 písm. e) tr. řádu a §258 odst. 1 písm. a) tr. řádu. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu je ovšem užší, protože jím není jakékoli (resp. každé) porušení práva na obhajobu, takže pokud např. obviněný po určitou část řízení neměl obhájce, ačkoliv ho měl mít, pak je tento dovolací důvod dán jen tehdy, jestliže orgány činné v trestním řízení v této době skutečně prováděly úkony trestního řízení směřující k vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. 6. vydání. Praha: C. H. Beck 2084 s.).
Podle ustanovení §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu lze dovolání podat, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Uplatnění citovaného dovolacího důvodu tedy předpokládá, že se v rozporu se zákonem konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač mu měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Takovým postupem soudu byl pak obviněný zkrácen na svém právu, aby věc byla projednána v jeho přítomnosti a mohl se tak vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Účelem práva obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti je zejména zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu a k důkazům, na nichž je obžaloba založena.
Nejvyšší soud po prostudování předmětného trestního spisu zjistil, že dne 27. 10. 2011 byla u Okresního soudu v Českém Krumlově podána na obviněného K. H. obžaloba pro přečiny vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle §326 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku a výtržnictví podle §358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. Hlavní líčení ve věci bylo nařízeno na 12. 12. 2011 a dne 29. 11. 2011 obviněný požádal o odročení hlavního líčení s odůvodněním, že on ani jeho manželka (svědkyně) s jednáním soudu předem nepočítali a neodložili si stranou peníze na cestu k soudu. Na danou žádost bylo obviněnému ze strany příslušného soudu sděleno, že takovou omluvu nelze akceptovat a že se hlavní líčení bude ve stanovený den konat. Následně, dne 7. 12. 2011, došel Okresnímu soudu v Českém Krumlově od obviněného další přípis, kterým namítl jednak podjatost JUDr. Ondřeje Círka s tím, že v opatrovnickém řízení ohledně jeho dětí rozhodovala soudkyně téhož soudu, která je jeho manželkou, jednak požádal o přiznání bezplatné obhajoby. Okresní soud v Českém Krumlově poté usnesením ze dne 7. 12. 2011, sp. zn. 10 T 205/2011, rozhodl tak, že samosoudce JUDr. Ondřej Círek není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení proti obviněnému K. H. ve věci sp. zn. 10 T 205/2011, a že obviněný nemá v tomto řízení nárok na obhajobu jak bezplatnou tak za sníženou odměnu. Proti tomuto rozhodnutí, jak je uvedeno v poučení, obviněný mohl podat stížnost ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, avšak této možnosti nevyužil a stížnost nepodal.
Z hlediska shora zmíněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. b), c) a d) tr. řádu je tedy zřejmé, že obviněný byl o konání hlavního líčení v předmětné věci řádně vyrozuměn s časovým předstihem přesahujícím pětidenní lhůtu k přípravě na hlavní líčení předepsanou trestním řádem a s dostatečným předstihem byl také vyrozuměn o tom, že jeho omluva a žádost o odročení hlavního líčení nebudou akceptovány. I přes uvedené skutečnosti se obviněný k hlavnímu líčení nedostavil a hlavní líčení tak bylo důvodně a v souladu se zákonem, konáno v jeho nepřítomnosti. Jak správně uvedl již odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí, pokud obviněný dobrovolně nevyužil svých obhajovacích práv, nemůže účinně namítat porušení takových práv a domáhat se zpětně možnosti k jejich využití.
Žádné pochybení nebylo Nejvyšším soudem shledáno ani v usnesení Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 7. 12. 2011, sp. zn. 10 T 205/2011, kterým bylo rozhodnuto, že soudce JUDr. Ondřej Círek není vyloučen z vykonávání úkonů v dané trestní věci a že obviněnému se nepřiznává nárok na obhajobu bezplatnou ani za sníženou odměnu. Na tomto místě je třeba zdůraznit, že skutečnost, že v opatrovnickém řízení týkajícím se syna obviněného rozhodovala soudkyně téhož soudu, která je manželkou soudce rozhodujícího v projednávané trestní věci, nemůže být zákonným důvodem k vyloučení soudce z projednávaní a rozhodnutí věci, neboť nebyly shledány žádné pochybnosti o tom, že by pro poměr k věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemohl ve věci nestranně rozhodovat (§30 odst. 1 tr. řádu). Za situace, kdy oba soudci (manželé) působí u téhož okresního soudu, je zcela běžné, že jeden z nich rozhoduje v opatrovnickém řízení o výchově a výživě nezletilých dětí a druhý v rámci trestního řízení o případné trestné činnosti rodičů těchto dětí. Pod žádný z deklarovaných dovolacích důvodů není možno podřadit ani námitku týkající se nepřiznání nároku na obhajobu, a to vzhledem k okolnosti, že se nejedná o případ nutné obhajoby ve smyslu ustanovení §36 tr. řádu. Pro úplnost však Nejvyšší soud dodává, že nalézací soud správně zamítl žádost obviněného o přidělení bezplatného právního zástupce, neboť v rozporu s ustanovením §33 odst. 3 tr. řádu žádnými přílohami, přes opakovaná poučení, nedoložil svoji tvrzenou „nemajetnost“.
Dalším v dovolání uplatněným dovolacím důvodem je důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále třeba uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého hodnotícího procesu, jakož i procesu poznání. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný K. H. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění, předkládá svoji vlastní verzi skutkového děje a navrhuje provedení dalších důkazů, případně opakování důkazů již provedených. Obviněný se tedy svým dovoláním domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Uvedené skutečnosti však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Námitky uplatněné obviněným v dovolání je nutno považovat za námitky čistě skutkové a tedy z hlediska uplatněného dovolacího důvodu zcela irelevantní, nadto se jedná o námitky opakovaně uplatněné, se kterými se již dostatečně vypořádaly soudy prvního i druhého stupně. Dle názoru Nejvyššího soudu ve shodě s názorem Krajského soudu v Českých Budějovicích jako soudu odvolacího, se soud prvního stupně velmi podrobně vypořádal s obsahem jednotlivých důkazů a s rozpory mezi nimi, na podkladě vzájemně shodných výpovědí poškozených Bc. L. V., Bc. J. B. a svědka Bc. J. K. bylo bez jakýchkoliv pochybností prokázáno, že obviněný se dopustil jednání popsaného ve výroku o vině rozsudku nalézacího soudu, že se ho dopustil proto, že dle jeho přesvědčení se jmenované poškozené (pracovnice úřadu) podílely na nedůvodném odnětí syna z péče rodiny a že se příslušného chování dopustil veřejně a na místě veřejnosti přístupném.
Nejvyšší soud považuje vzhledem k obsahu dovolání za nutné připomenout, že nový trestní zákoník účinný od 1. 1. 2010 je založen na formální definici trestného činu. Trestný čin je v §13 tr. zákoníku definován jako protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně. Oproti dřívější úpravě (§3 tr. zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009) tak došlo k vypuštění tzv. materiálního znaku trestného činu („pro společnost nebezpečný čin“). Podle nového trestního zákoníku míra či intenzita škodlivosti činu nejsou znakem skutkové podstaty trestného činu, a to ani v podobě kvalifikované skutkové podstaty. Ke zmíněným okolnostem je dle současné právní úpravy možné přihlédnout pouze při stanovování druhu a výměry trestu. Pokud tedy obviněný v dovolání namítá, že dle jeho názoru právní kvalifikace ani uložený trest neodpovídají společenské nebezpečnosti jeho jednání, je třeba tyto námitky s přihlédnutím k výše uvedenému považovat za právně zcela irelevantní.
Není tedy pochyb o tom, že obviněný svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkových podstat přečinu vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle §326 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku a přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, příslušný skutek byl tak bez jakýchkoliv pochybností objasněn, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložené tresty odpovídají všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud za tohoto stavu věci plně přisvědčuje závěrům, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Závěr o vině obviněného byl učiněn na podkladě důkazů, které ve svém důsledku jednoznačně prokazují jeho vinu, z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor. V daném případě proto nelze hovořit o extrémním nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními učiněnými soudy prvního a druhého stupně.
Obviněný ve svém dovolání uplatnil rovněž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, který je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Má-li dojít k jeho naplnění, musí být v dovolání namítána existence jedné z jeho dvou alternativ, tedy že došlo buď k uložení nepřípustného druhu trestu, nebo k uložení druhu trestu sice přípustného, avšak mimo zákonnou trestní sazbu.
Dovoláním napadené rozhodnutí však zjevně netrpí vadami uvedenými v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, navíc obviněný takové vady v dovolání ani nenamítá. Dovolací námitky obviněného proto nelze podřadit ani pod tento dovolací důvod.
Deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu je dán tehdy, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Jedná se o případy, kdy buď nebyl učiněn určitý výrok, který tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou, anebo v rozhodnutí určitý výrok sice učiněn byl, ale není úplný. Za neúplný se považuje takový výrok napadeného rozhodnutí, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem, např. pokud v případě výroku o vině není citována tzv. právní věta vyjadřující zákonné znaky trestného činu podle §120 odst. 1 písm. c) tr. řádu. K naplnění tohoto dovolacího důvodu však nepostačuje skutečnost, že jeden z výroků rozhodnutí ve věci samé je vadný, např. pokud je ve výroku o vině uvedena nesprávná doba spáchání skutku.
Dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu v tom, že výrok rozsudku obecného soudu je neúplný, neboť neobsahuje výrok o zproštění obžaloby a postoupení věci správnímu orgánu.
V kontextu s výše rozvedeným odůvodněním k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je nepochybné, že danými námitkami nemohlo dojít k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu ani žádného jiného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů. Pokud soudy učinily výrok o vině a trestu, je logické, že stejný rozsudek nemůže obsahovat současně zprošťující výrok či výrok o postoupení věci správnímu orgánu. Dovolací námitka je tak v logickém rozporu s rozhodnutím, které napadá.
Posledním v dovolání uplatněným dovolacím důvodem je důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, který spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
K první části dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu Nejvyšší soud uvádí, že tento dovolací důvod má zajišťovat nápravu tam, kde soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (odvolání nebo stížnost) zamítl nebo odmítl podle §253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. řádu (u odvolání), u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. a), b) tr. řádu. Jinými slovy řečeno, obviněnému nesmí být odepřen přístup k soudu druhého stupně, jsou-li splněny podmínky pro meritorní přezkum napadeného rozhodnutí.
V dané věci se však o takový případ nejedná a obviněný ani tuto první alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu ve svém dovolání neuplatňuje. Pro úplnost je třeba dodat, že odvolacím soudem byl rozsudek soudu prvního stupně po věcné stránce přezkoumán a není rozhodující, že při svém rozhodování odvolací soud považoval námitky obviněného uvedené v odvolání za nedůvodné a podané odvolání podle §256 tr. řádu zamítl. Tím, že odvolací soud postupem podle §254 odst. 1 tr. řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, je zřejmé, že odvolání obviněného podrobil meritornímu přezkumu a obviněnému nebyl přístup k soudu druhého stupně nikterak odepřen. Z tohoto důvodu by obviněný nemohl dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v této první části žádnými námitkami naplnit.
Jde-li o druhou alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, Nejvyšší soud vycházel z toho, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu byly uplatněny dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. b), c), d), g), h) a k) tr. řádu. Nejvyšší soud se tak s touto částí dovolání vypořádal přímo v rámci zmíněných dovolacích důvodů, a proto na tato odůvodnění (viz. výše) odkazuje.
Na základě výše uvedených skutečností je možno učinit závěr, že obviněným uplatněné námitky nejsou podřaditelné pod deklarované zákonné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. b), c) d), g), h), k) a l) tr. řádu a stojí mimo jejich rámec. Obviněný na jedné straně deklaroval zákonné dovolací důvody podle citovaného ustanovení, avšak uplatnil námitky, které je svým obsahem nenaplňují, nespadají pod ně a nijak jim neodpovídají.
K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se rovněž vyjádřil Ústavní soud České republiky, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. řádu nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. řádu, neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. rozhodnutí Ústavního soudu České republiky ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05).
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného K. H. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. řádu. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu odkazuje tento na znění §265i odst. 2 tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 9. října 2012
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á