ECLI:CZ:NS:2012:4.TDO.792.2012.1
sp. zn. 4 Tdo 792/2012-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18. července 2012 dovolání obviněného Mgr. J. M. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 11. 2011, sp. zn. 5 To 50/2011, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 42 T 6/2010, a rozhodl takto:
Dovolání obviněného Mgr. J. M. se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2011, sp. zn. 42 T 6/2010, byl obviněný Mgr. J. M. uznán vinným
- zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku za jednání popsané pod body 1) a 2) výroku o vině,
- zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku za jednání popsané pod bodem 3 výroku o vině,
- trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zákona za jednání popsané pod bodem 4) výroku o vině,
kterých se dopustil tím, že
1) dne 4. 7. 2001 v prostorách atelieru prof. J. N., jako společník a jednatel společnosti PERON, s.r.o., se sídlem v P., U L. s., převzal celkem 57 ks srolovaných pláten s obrazy zhotovenými prof. N., a to konkrétně
1) Kalendář v ceně 100.000,- Kč,
2) Nádraží v ceně 210.000,- Kč,
3) Běžec s tanečnicí v ceně 100.000,- Kč,
4) Autoportrét s dýmkou v ceně 200.000,- Kč,
5) Studie cyklistů v ceně 200.000,- Kč,
6) V domě v ceně 80.000,- Kč,
7) Hubená dívka v ceně 80.000,- Kč,
8) Noční bakchanty v ceně 100.000,- Kč,
9) Jitro v ceně 150.000,- Kč,
10) 3 běžci v ceně 300.000,- Kč,
11) Nazdirybička v ceně 110.000,- Kč,
12) Větrní lidé v ceně 200.000,- Kč,
13) Mnohohlavá v ceně 100.000,- Kč,
14) Dívky na jaře v ceně 100.000,- Kč,
15) Figury v krajině v ceně 100.000,- Kč,
16) Dva akty v ceně 120.000,- Kč,
17) Jaro v ceně 120.000,- Kč,
18) Relevantní hlavy, 1964 v ceně 100.000,- Kč,
19) Černo-bílo-žlutá žena (62x72) v ceně 100.000,- Kč,
20) Černo-bílo-žlutá žena (68x38) v ceně 100.000,- Kč,
21) Dutinky v ceně 100.000,- Kč,
22) Černo-bílo-žlutá žena (48x56) v ceně 100.000,- Kč,
23) Černo-bílo-žlutá žena (69x56) v ceně 120.000,- Kč,
24) Barevná figura se sekyrou v ceně 180.000,- Kč,
25) Dvě figury v ceně 180.000,- Kč,
26) Červené tvary /figury/ v ceně 100.000,- Kč,
27) Modro-zelený v ceně 150.000,- Kč,
28) Modro-bílo-černý v ceně 200.000,- Kč,
29) Černo-bílé čáry v ceně 100.000,- Kč,
30) Různobarevné figury v ceně 100.000,- Kč,
31) Sytěbarevné figury (137x107) v ceně 120.000,- Kč,
32) Sytěbarevné figury (119x90) v ceně 200.000,- Kč,
33) Sytěbarevné figury (146x117) v ceně 230.000,- Kč,
34) Různobarevné obrazce v ceně 350.000,- Kč,
35) Různobarevné oči v ceně 400.000,- Kč,
36) Muž, žena, dítě v ceně 300.000,- Kč,
37) Pět figur v ceně 310.000,- Kč,
38) Sytěbarevné tvary osob v ceně 310.000,- Kč,
39) Sytě modré v ceně 100.000,- Kč,
40) Portrét ženy v ceně 290.000,- Kč,
41) Žluto-zelené figury (94x76) v ceně 100.000,-Kč,
42) Žluto-zelené figury (102x83) v ceně 290.000,- Kč,
43) Sytě modrý v ceně 100.000,- Kč,
44) Žena se džbánem v ceně 290.000,- Kč,
45) Různobarevné tvary (75x93) v ceně 100.000,- Kč,
46) Různobarevné tvary (94x75) v ceně 150.000,- Kč,
47) Žluto-černé figury v ceně 200.000,- Kč,
48) 4 ležící figury v ceně 280.000,- Kč,
49) Různobarevné tvary (137x101) v ceně 100.000,- Kč,
50) Modro-bílo-černo-žluté tvary v ceně 150.000,- Kč,
51) Sedící žena v ceně 400.000,- Kč,
52) Motorka v ceně 500.000,- Kč,
53) Sytěbarevné obrazce v ceně 300.000,- Kč,
54) Modro-černo-bílé obrazce v ceně 250.000,- Kč,
55) Modro-bílo-černá kola, nápravy v ceně 250.000,- Kč,
56) Žluto-zelená geometrická krajina v ceně 500.000,- Kč,
57) Kola v ceně 590.000,- Kč,
v celkové hodnotě 11.260.000,- Kč za účelem jejich prodeje, kdy v rozporu s dojednanými podmínkami ze svěřených obrazů nevrátil 39 ks, a to konkrétně díla pod položkami 19) – 57) v hodnotě 8.690.000,- Kč, ani za ně neposkytl jakoukoliv úhradu, čímž majiteli obrazů poškozenému prof. J. N., způsobil celkovou škodu ve výši nejméně 8.690.000,- Kč, neboť zmíněné obrazy předal Ing. R. K., od něhož je teprve dne 5. 3. 2007 zpět převzal poškozený prof. N.,
2) dne 8. 8. 2001 jako společník a jednatel společnosti PERON s.r.o., se sídlem v P., U L. s., převzal od poškozeného V. N., do komisního prodeje obraz označený názvem „Akt“ v ceně 80.000,- Kč s tím, že jej vystaví v prostorách galerie Peron a po jeho prodeji pak strženou částku předá osobě poškozeného, ale do současné doby tak neučinil a svěřený obraz poškozenému nevrátil, čímž mu svým jednáním způsobil škodu ve výši 80.000,- Kč,
3) v období od 30. 8. 2005 do 10. 11. 2005, v sídle firmy PORCELA PLUS a.s. v P., Š., postupně v šesti případech vylákal od poškozeného Ing. R. K., pod záminkou obstarání uměleckých děl – obrazů od autorů z okruhu zájmu poškozeného, celkem částky ve výši 9,100.000,- Kč a 51.000,- Euro, slíbena umělecká díla však neobstaral a uvedené finanční prostředky přes opakované upomínky a uznání dluhu ze dne 21. 12. 2006 do současné doby nevrátil, čímž poškozenému Ing. R. K. způsobil škodu v celkové výši 10,606.030,- Kč,
4) v období od června do září 2007, jako zaměstnanec Galerie Peron, patřící společnosti PERON, s.r.o., se sídlem v P., U L. s., z prostor galerie postupně odnesl umělecká díla určená ke komisnímu prodeji: autor D. K. – Dívčí torzo, 1987, bronz, výška 95 cm, signováno a datováno vzadu na podstavci; autor V. K. – Sedící torzo, kombinace cínu a pískovce, výška 75 cm, signováno dole, nedatováno; autor V. E. – Dívka, 1976, bílý mramor, výška 43 cm, signováno a datováno vlevo dole; autor J. M. – busta J. H., bronz; autor Z. N. – fotbalista, bronz na mramorovém podstavci, výška 57 cm; autor F. R. – Mládí, cín na dřevěném podstavci; autor J. Ž. – obraz – Akt, olej na kartonu a keramický talíř autorky R. O., vše v celkové ceně 371.000,- Kč, které bez souhlasu jednatele společnosti PERON, s.r.o., Ing. P. Ž., oproti vyplacení různě vysokých půjček zastavil v zastavárně „Levné půjčky“ se sídlem v P., H., přičemž získané finanční prostředky užil pro vlastní potřebu, čímž poškozené společnosti PERON, s.r.o., způsobil škodu ve výši 371.000,- Kč.
Za uvedené trestné činy byl obviněný podle §206 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 6 T 351/2007, který byl obžalovanému doručen dne 18. 3. 2008 a který nabyl právní moci dne 27. 3. 2008, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Z podnětu včas podaného odvolání obviněného Mgr. J. M. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 11. 2011, sp. zn. 5 To 50/2011, podle §258 odst. 1 písm. b), c), d), odst. 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek Městského soudu v Praze ve výroku o vině pod body 1 a 2 a ve výroku o trestu.
Podle §259 odst. 3 tr. řádu Vrchní soud v Praze sám nově rozhodl tak, že obviněného Mgr. J. M. uznal vinným zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, jehož se Mgr. J. M. dopustil tím, že
1) dne 4. 7. 2001 v prostorách atelieru prof. J. N., jako společník a jednatel společnosti PERON, s.r.o., se sídlem v P., U L. s., převzal celkem 57 ks srolovaných pláten s obrazy zhotovenými prof. N. ke zprostředkování jejich prodeje a následně v přesně nezjištěný den v září 2005 v rozporu s dojednanými podmínkami, bez vědomí prof. J. N. a bez jeho souhlasu, 39 z převzatých pláten s obrazy:
1) Černo-bílo-žlutá žena (62x72) v ceně 100.000,- Kč,
2) Černo-bílo-žlutá žena (68x38) v ceně 100.000,- Kč
3) Dutinky v ceně 100.000,- Kč,
4) Černo-bílo-žlutá žena (48x56) v ceně 100.000,- Kč,
5) Černo-bílo-žlutá žena (69x56) v ceně 120.000,- Kč,
6) Barevná figura se sekyrou v ceně 180.000,- Kč,
7) Dvě figury v ceně 180.000,- Kč,
8) Červené tvary /figury/ v ceně 100.000,- Kč,
9) Modro-zelený v ceně 150.000,- Kč,
10) Modro-bílo-černý v ceně 200.000,- Kč,
11) Černo-bílé čáry v ceně 100.000,- Kč,
12) Různobarevné figury v ceně 100.000,- Kč,
13) Sytěbarevné figury (137x107) v ceně 120.000,- Kč,
14) Sytěbarevné figury (119x90) v ceně 200.000,- Kč,
15) Sytěbarevné figury (146x117) v ceně 230.000,- Kč,
16) Různobarevné obrazce v ceně 350.000,- Kč,
17) Různobarevné oči v ceně 400.000,- Kč,
18) Muž, žena, dítě v ceně 300.000,- Kč,
19) Pět figur v ceně 310.000,- Kč,
20) Sytěbarevné tvary osob v ceně 310.000,- Kč,
21) Sytě modré v ceně 100.000,- Kč,
22) Portrét ženy v ceně 290.000,- Kč,
23) Žluto-zelené figury (94x76) v ceně 100.000,- Kč,
24) Žluto-zelené figury (102x83) v ceně 290.000,- Kč,
25) Sytě modrý v ceně 100.000,- Kč,
26) Žena se džbánem v ceně 290.000,- Kč,
27) Různobarevné tvary (75x93) v ceně 100.000,- Kč,
28) Různobarevné tvary (94x75) v ceně 150.000,- Kč,
29) Žluto-černé figury v ceně 200.000,- Kč,
30) 4 ležící figury v ceně 280.000,- Kč,
31) Různobarevné tvary (137x101) v ceně 100.000,- Kč,
32) Modro-bílo-černo-žluté tvary v ceně 150.000,- Kč,
33) Sedící žena v ceně 400.000,- Kč,
34) Motorka v ceně 500.000,- Kč,
35) Sytěbarevné obrazce v ceně 300.000,- Kč,
36) Modro-černo-bílé obrazce v ceně 250.000,- Kč,
37) Modro-bílo-černá kola, nápravy v ceně 250.000,- Kč,
38) Žluto-zelená geometrická krajina v ceně 500.000,- Kč,
39) Kola v ceně 590.000,- Kč,
v celkové hodnotě 8.690.000,- Kč předal jako zástavu za svou osobní půjčkou svému věřiteli Ing. R. K., v jeho kanceláři, čímž prof. J. N., způsobil škodu na majetku ve výši nejméně 8.690.000,- Kč.
Za tento trestný čin a zločin podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku a trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009, kterými byl uznán vinný v nezrušené části napadeného rozsudku označené body 3 a 4, byl obviněný podle §206 odst. 5 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na pět let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem.
Podle §257 odst. 1 písm. c) tr. řádu s odkazem na §223 odst. 2 tr. řádu a na §172 odst. 2 písm. a) tr. řádu bylo zastaveno trestní stíhání Mgr. J. M. pro skutek pod bodem 2 napadeného rozsudku, že
dne 8. 8. 2001 jako společník a jednatel společnosti PERON s.r.o., se sídlem v P., U L. s., převzal od poškozeného V. N., do komisního prodeje obraz označený názvem „Akt“ v ceně 80.000,- Kč s tím, že jej vystaví v prostorách galerie Peron a po jeho prodeji pak strženou částku předá osobě poškozeného, ale do současné doby tak neučinil a svěřený obraz poškozenému nevrátil, čímž mu svým jednáním způsobil škodu ve výši 80.000,- Kč,
ve kterém byl obžalobou spatřován ve spojení se skutkem shora popsaným pod bodem 1) zločin zpronevěry podle §206 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, protože trest, k němuž může trestní stíhání vést, je zcela bez významu vedle trestu, který mu byl uložen za shora uvedené trestné činy.
Ve lhůtě podle §265e tr. řádu podal obviněný Mgr. J. M. prostřednictvím své obhájkyně proti shora označenému rozsudku Vrchního soudu v Praze dovolání, ve kterém napadl výroky o vině a o trestu s odkazem na dovolací důvody dle §265b odst. 1 písm. d) a g) tr. řádu.
Za naplnění dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu dovolatel označil postup Vrchního soudu v Praze při veřejném zasedání konaném dne 9. 11. 2011, které proběhlo bez jeho účasti. Dovolatel soudu vytkl, že neakceptoval jeho žádost o odročení tohoto veřejného zasedání a sdělení, že na své účasti trvá. Dovolatel vyslovil nesouhlas s konstatováním soudu, že byl s dostatečným předstihem informován o konání veřejného zasedání a že mu nic nebránilo společně s ošetřujícím lékařem se na soudní jednání i po psychické stránce včas připravit, přičemž však bližší zkoumání, zda toto bylo skutečně možné, se neuskutečnilo.
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu dovolatel vznesl námitku proti výroku o vině pod bodem 1). Uvedl, že je sice pravdou, že 39 srolovaných pláten od prof. J. N. převzal, avšak do doby prodeje je musel deponovat na takovém místě, aby byly zabezpečeny a proto je deponoval u Ing. R. K. Dovolatel uvedl, že předmětem zpronevěry není věc, která byla sice předána jinému, ale je stále fakticky v moci vlastníka nebo dosavadního držitele, a dále že pachatel si přisvojí věc, která mu byla svěřena, jestliže s věcí naloží v rozporu s účelem, k němuž mu byla dána do opatrování nebo do dispozice, a to způsobem, který maří základní účel svěření; každá dispozice s věcí proti příkazu svěřitele tedy nemůže být považována za zpronevěru. Nestačí ani pouhé nedodržení lhůty k vrácení svěřené věci, v daném případě ani nebyla stanovena a dovolatel nikdy neodmítl svěřené obrazy vrátit, resp. pro zjištění, že by někdy odmítl je vrátit, neexistuje žádný relevantní důkaz.
Dále dovolatel zpochybnil znalecký posudek stanovící cenu jednotlivých obrazů, resp. postup znalce při určení ceny. V této souvislosti dovolatel rovněž namítl, že soud nevyhověl návrhu obhajoby na doplnění dokazování. V důsledku těchto vytýkaných vad dle názoru dovolatele došlo k nesprávné právní kvalifikaci skutku uvedeného ve výroku o vině pod bodem 1.
Dovolatel vznesl námitky též proti výroku o vině pod bodem 3) rozsudku soudu prvního stupně, který zůstal rozhodnutím odvolacího soudu nedotčen.
Namítl, že soudy obou stupňů nebraly náležitě v potaz skutečnosti rozhodné pro právní posouzení popsaného skutku jako trestného činu podvodu, konkrétně zda pachatel dosáhl uzavření smlouvy o úschově, či o zástavě (jistině), v jejímž důsledku došlo ke škodě na cizím majetku tím, že úmyslně uvedl poškozeného v omyl nebo něco zamlčel. Námitka dovolatele se týkala i posouzení subjektivní stránky činu. Podle jeho názoru odpovídající část napadeného rozsudku postrádá hodnocení těch důkazů, na základě kterých soud dospěl k závěru o úmyslném zavinění ve vztahu i tomuto trestnému činu.
Nesprávné právní posouzení skutku namítl dovolatel i ve vztahu k výroku o vině pod bodem 4). Nebylo dostatečně zohledněno, že byl jedním z jednatelů společnosti PERON s.r.o., do 4. 11. 2008 byl oprávněn samostatně za tuto společnost jednat a zastupovat ji navenek, přičemž v obchodních případech nad 500.000,- Kč museli smlouvy podepisovat oba jednatelé. Dle tvrzení dovolatele nelze souhlasit s tím, že svévolně zastavil některá umělecká díla převzatá ke komisnímu prodeji a že si peníze ponechal pro sebe. Poukázal v této souvislosti na rozpory ve výpovědích svědků Ž. a D. s tím, že vlivem nepřipuštěním navrženého důkazu účetnictvím firmy PERON s.r.o. došlo i k nesprávnému právnímu posouzení tohoto skutku.
V petitu svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil výrok o vině v bodech 1), 3) a 4) shora označeného rozsudku Vrchního soudu v Praze, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky přikázal Vrchnímu soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Dovolatel současně vyslovil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání, a to i pro případ, že by Nejvyšší soud České republiky rozhodl jiným než navrhovaným způsobem.
Přípisem ze dne 7. 3. 2012, sp. zn. 1 NZO 195/2012, se k obsahu podaného dovolání vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství.
Především upozornil na vadný petit podaného dovolání, v němž dovolatel navrhuje zrušení výroků o vině v bodech 1), 3) a 4) výroku o vině z rozsudku odvolacího soudu s tím, že Vrchní soud v Praze meritorně rozhodoval pouze o skutku pod bodem 1) výroku o vině, zatímco zbývající výroky o vině zůstaly nedotčeny v rozhodnutí soudu nalézacího, jehož rozhodnutí ovšem dovolatel nenavrhuje zrušit. Tak by ani po zrušení rozsudku odvolacího soudu nemohl být projednán výrok o vině v plném rozsahu, neboť nedotčené (a pravomocné) části výroku o vině z rozsudku soudu nalézacího by tvořily překážku věci rozhodnuté.
Pokud jde o námitku dovolatele v rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu, označil státní zástupce tuto námitku za zjevně neopodstatněnou. Poukázal na to, že odvolací soud, zřejmě si vědom možných námitek tohoto druhu, se ve svém rozhodnutí vzniklou procesní situací důkladně zabýval a podrobně vysvětlil důvody, proč jednal a mohl jednat i v nepřítomnosti obviněného. S uvedenými důvody se státní zástupce beze zbytku ve svém vyjádření k dovolání ztotožnil.
K námitkám dovolatele uplatněným podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, státní zástupce konstatoval, že dovolatel v rámci nich v prvé řadě odmítá plně akceptovat rozsah a výsledky provedeného dokazování a modifikuje výklad důkazů oproti způsobu, jímž tytéž důkazy hodnotily ve věci činné soudy. Tímto způsobem dovolatel posunuje skutkový základ do poněkud jiného tvaru, z něhož pak vyvozuje námitky vůči právnímu posouzení skutku. Typicky je tomu tak dle státního zástupce v případě tvrzení dovolatele, že 39 pláten převzatých od prof. N. bylo pouze uloženo u Ing. K., zatímco ve skutečnosti jich obviněný použil jako zástavy při privátních půjčkách finančních prostředků.
Jestliže skutku popsanému pod bodem 3) výroku o vině dovolatel vytkl, že nezahrnuje všechny znaky skutkové podstaty zločinu podvodu, je dle názoru státního zástupce tato námitka zjevně nedůvodná, neboť z popisu skutku je zřetelně seznatelné, jakým způsobem uvedl obviněný věřitele v omyl, že se tím obohatil a věřiteli způsobil újmu kvalifikovanou zákonem jako škoda velkého rozsahu.
U skutku popsaného pod bodem 4) výroku o vině státní zástupce neakceptoval výklad obviněného, že vystupoval jako jeden z jednatelů společnosti PERON, s.r.o., kterou byl oprávněn zastupovat a navenek za ni jednat. Uvedenou funkci spojenou s příslušnými oprávněními sice obviněný nepochybně zastával, ovšem v rámci skutku popsaného pod bodem 4) výroku o vině nejednal za společnost PERON, s.r.o., nýbrž svého postavení v ní zneužil k osobnímu obohacování na úkor firmy, resp. umělců či vlastníků uměleckých předmětů, kteří umělecká díla svěřili této společnosti ke komisnímu prodeji. Tyto skutečnosti zřetelně plynou z popisu skutku a zahrnují všechny znaky trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zákona.
S ohledem na to, že státní zástupce označil dovolání v té části, v níž odpovídá zákonnému dovolacímu důvodu, za zjevně neopodstatněné, navrhl jeho odmítnutí podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky o dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání; rovněž pro případ, že by Nejvyšší soud České republiky shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyslovil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu souhlas s projednání věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Nejvyšší soud shodně s výše uvedeným vyjádřením státního zástupce nejprve konstatuje, že petit podaného dovolání je zjevně vadný, a to z důvodů konstatovaných v citovaném vyjádření státního zástupce. Kromě toho je nutno považovat tento petit i za zmatečný v tom smyslu, že dovoláním napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze obsahuje toliko výroky I. a II., přičemž výrok I. se dotýká rozhodnutí soudu prvního stupně pod bodem 1) jeho výroku o vině a výrok odvolacího soudu II. se týká výroku o vině pod bodem 2) z rozsudku soudu prvního stupně. Žádné výroky č. 3) a 4), jejichž zrušení se obviněný v petitu svého dovolání domáhá, rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 11. 2011, sp. zn. 5 To 50/2011, neobsahuje a tedy je nelze ani zrušit. Současně však Nejvyšší soud konstatuje, že tuto vadu dovolání považuje za marginální, netvořící překážku k projednání dovolání či zakládající důvod k odmítnutí dovolání (např. z důvodu dle §265i odst. 1 písm. d) tr. řádu).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opřel, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení §265b odst. 1 písm. d), g) tr. řádu, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění je základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení dovolacím soudem podle ustanovení §265i odst. 3 tr. řádu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu lze uplatnit tehdy, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
Vzhledem k formulaci tohoto zákonného dovolacího důvodu může k jeho naplnění dojít především porušením ustanovení §263 odst. 4 tr. řádu a §64 odst. 1 ZSM, neboť jde prakticky o jediná zákonná ustanovení, která výslovně vymezují podmínky, za nichž nelze konat veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, a to v případech, je-li obviněný ve vazbě nebo výkonu trestu odnětí svobody a neprohlásil-li výslovně, že se vzdává své účasti při veřejném zasedání (v případě veřejného zasedání odvolacího soudu), nebo je-li obviněný mladistvým a nekoná-li se u něj řízení proti uprchlému nebo nejde-li o výjimky podle §73 odst. 1 ZSM.
Přítomnost obviněného u veřejného zasedání z hlediska citovaného dovolacího důvodu může být nezbytná dále tehdy, jestliže se soud rozhodl předvolat obviněného k takovému veřejnému zasedání (§233 odst. 1 věta první tr. řádu) a tím dal jednoznačně najevo, že nemůže jednat a rozhodovat v nepřítomnosti obviněného, ledaže by soud dodatečně rozhodl podle §205 odst. 2 za použití §238 tr. řádu, že lze veřejné zasedání provést, i když se k němu předvolaný obviněný nedostavil.
S ohledem na ústavně garantované právo obviněného vyplývající z ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod je třeba umožnit obviněnému účast u veřejného zasedání též v případě, kdy na tom on sám trvá, výslovně projeví svůj zájem zúčastnit se veřejného zasedání, resp. vysloví nesouhlas s konáním veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti, ale svou neúčast u již nařízeného veřejného zasedání včas a řádně omluví takovými důvody, které lze akceptovat a které obviněnému objektivně brání zúčastnit se veřejného zasedání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 6. 2003, sp. zn. 5 Tdo 442/2003, publikované pod č. T 621 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu – C.H.Beck, svazek 26/2004).
S ohledem na tuto právní úpravu na jedné straně a na skutkové okolnosti na straně druhé dospěl Nejvyšší soud k závěru, že námitka dovolatele uplatněná s odkazem na dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu je sice svým charakterem s citovaným dovolacím důvodem v souladu, svým obsahem je však tato námitka zjevně neopodstatněná. Odvolací soud v odůvodnění svého dovoláním napadeného rozsudku řádně, srozumitelně a logicky vysvětlil proč návrhu obhájkyně obviněného na odročení veřejného zasedání nevyhověl. Nejvyšší soud nepovažuje za potřebné toto odůvodnění opakovat a proto na něj toliko odkazuje s tím, že se s tímto odůvodněním plně ztotožňuje. Ke zmíněnému odůvodnění postupu Vrchního soudu v Praze Nejvyšší soud pouze dodává, že dle jeho názoru ani Vrchní soud v Praze nemohl postupovat jinak, neboť případnou akceptací návrhu obviněného (resp. jeho obhájkyně) na odročení veřejného zasedání za daných okolností by nebylo možno vyloučit ani opakování obdobných návrhů ze stejného důvodu kdykoli v budoucnu a tím de facto k obstrukčnímu zmaření či zablokování celého řízení.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod není tedy možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohlo dle zásad bezprostřednosti a ústnosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by taxativně velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Nejvyšší soud považuje za důležité připomenout, že z hlediska Ústavy České republiky, jakož i z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod, případně mezinárodněprávních smluv, kterými je Česká republika vázána, není nijak upraveno právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině obecného práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 296/04, apod.)
Dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. řádu na jedné straně povinen jednak odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l ) tr. řádu, přičemž na druhé straně musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody §265b odst. 1 tr. řádu, byť je na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno (srov. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, IV. ÚS 73/03, III. ÚS 688/05).
V projednávaném případě dovolatel s odkazem na výše uvedený dovolací důvod sice namítl, že soud dospěl k chybnému právnímu posouzení skutku, ve zjevném rozporu s tímto tvrzením však ve svém mimořádném opravném prostředku napadl zčásti pouze samotné skutkové závěry soudů obou stupňů a teprve od jejich údajné nesprávnosti druhotně dovodil i údajné nesprávné právní posouzení skutku. Část svých námitek totiž dovolatel zaměřil primárně do oblasti hodnocení provedených důkazů (stanovení ceny obrazů znaleckým posudkem, hodnocení výpovědi svědků) a nedostatečného rozsahu dokazování (nevyhovění návrhu na důkaz účetnictvím firmy). Dovolatel tak ve své argumentaci vycházel ze své vlastní konstrukce skutkového stavu s tím, že jeho jednání mělo dle této konstrukce být také právně posuzováno. Znamená to, že dovolatel z velké části nezaložil svůj mimořádný opravný prostředek na hmotně právních důvodech předpokládaných v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, přestože je v dovolání formálně proklamoval, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, 6 tr. řádu) se domáhal přehodnocení (revize) soudem učiněných skutkových závěrů a prosazení vlastní skutkové verze celého případu. Tuto procesní námitku pod shora uplatněný dovolací důvod podřadit nelze.
Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že v souladu s použitými dovolacími důvody je jednak námitka dovolatele uplatněná v rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu, kterou – jak výše uvedeno – Nejvyšší soud shledal zjevně neopodstatněnou, jednak námitka dovolatele vztahující se k právní kvalifikaci jednání obviněného popsaného pod bodem 3) výroku o vině z rozsudku soudu prvního stupně, který zůstal rozhodnutím soudu odvolacího nezměněn. I tuto námitku Nejvyšší soud považuje za zjevně neopodstatněnou.
Jestliže dovolatel namítá nesprávné právní posouzení tohoto skutku tak, jak byl ve skutkové větě výroku popsán, jako zločin podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, pak mu v této argumentaci nelze přisvědčit.
Zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu velkého rozsahu.
Znaky skutkové podstaty tohoto zločinu tedy tvoří jednak (alternativně) obohacení sebe nebo jiného, dále (rovněž alternativně) uvedení někoho v omyl, využití něčího omylu a současně způsobení škody velkého rozsahu. Ze skutkových zjištění soudu (jejichž správnost v řízení o dovolání nelze revidovat) jednoznačně vyplývá, že jednáním obviněného byly znaky skutkové podstaty tohoto zločinu evidentně naplněny, když je zcela zjevné, že obviněný se tímto činem obohatil, uvedl věřitele v omyl a svým jednáním způsobil škodu velkého rozsahu. Naplnění těchto znaků skutkové podstaty lze v dostatečné míře dovodit jak z popisu skutku ve skutkové větě výroku o vině, kdy nedostatky tohoto popisu skutku se zabýval již odvolací soud s tím, že je zcela správně nepovažoval za vady, které by měly vést ke zrušení této části výroku o vině, tak z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (str. 11 rozsudku), vůči kterému nelze mít relevantních námitek. Skutečnost, že obviněný sám se závěry soudu neztotožňuje a zpochybňuje skutková zjištění učiněná v této věci, není v řízení o předmětném dovolání podstatná a určující.
V posuzovaném případě nekonstatoval Nejvyšší soud ani tzv. extrémní nesoulad právních závěrů s učiněnými skutkovými zjištěními, neboť soud prvního stupně ve věci dovolatele založil svá skutková zjištění a z nich plynoucí právní závěry na pečlivém rozboru provedených důkazů a v rozhodnutí svůj postup v souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. řádu řádně vyložil a odůvodnil. Odvolací soud pak v rámci odvolacího přezkumu věci dospěl k závěru, že nalézací soud provedl dokazování k bodům 3) a 4) výroku o vině v potřebném rozsahu tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a tyto důkazy v souladu se zákonnými požadavky také řádně vyhodnotil. Pokud jde o upřesnění opisu skutku uvedeným pod bodem 1) výroku rozsudku, odvolací soud nevytkl nesprávnost rozsahu skutkových zjištění, ani vadné hodnocení důkazů, sám pouze upřesnil rozsah posuzované trestné činnosti precizováním skutkové věty. Odvolací soud se rovněž zákonným způsobem vypořádal s odvolacími námitkami obviněného a v odůvodnění svého rozhodnutí náležitě odůvodnil, proč jim nepřiznal relevanci. V tom rozsahu, ve kterém Vrchní soud v Praze zjistil vady v rozhodnutí soudu prvního stupně, tyto vady také sám napravil, případně /u popisu skutku pod bodem 3) výroku o vině/ srozumitelným způsobem vysvětlil, proč je nepovažoval za vady, které by měly nebo mohly mít vliv na správnost rozhodnutí.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že podané dovolání v té části, v níž odpovídá zvoleným dovolacím důvodům, je zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného Mgr. J. M. odmítá, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kriterií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 18. července 2012
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á