ECLI:CZ:NS:2012:6.TDO.348.2012.1
sp. zn. 6 Tdo 348/2012-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 27. března 2012 o dovolání obviněné N. J. , proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 11. 2011, sp. zn. 50 To 442/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 6 T 66/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 11. 2011, sp. zn. 50 To 442/2011, byl k odvolání obviněné a státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Karlových Varech podle §258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. zrušen rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 10. 8. 2011, č. j. 6 T 66/2010-403, a to pouze ve výroku o trestu a výroku o náhradě škody a nově bylo podle §259 odst. 3 tr. ř. při nezměněném výroku o vině, kdy obviněná byla uznána vinnou trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. rozhodnuto tak, že byl obviněné podle §248 odst. 3 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon byl podmíněně podle §58 odst. 1 tr. zák. a §60a odst. 1, 2 tr. zák. odložen na zkušební dobu v trvání čtyř roků za současného vyslovení dohledu, dále podle §49 odst. 1 tr. zák. byl obviněné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu povolání účetní a pokladní na dobu tří roků, podle §60a odst. 3 tr. zák. jí bylo uloženo, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení s dohledem podle svých sil nahradila škodu, kterou trestným činem způsobila a dále jí byla podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost k náhradě škody v celkové výši 907.994,- Kč.
Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 11. 2011, sp. zn. 50 To 442/2011, podala obviněná prostřednictvím obhájkyně dovolání, ve kterém uplatnila dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. V podaném dovolání poukazuje dovolatelka na to, že „rozhodnutí je pro ni zcela nepřijatelné, a to jak ve výroku o vině a výroku o trestu a výroku o náhradě škody, resp. výše uváděné škody a dále s dohledem“. Obviněná argumentuje tím, že i nadále trvá na tom, že je nevinna a skutečnost, že odvolací soud výrok o vině potvrdil, považuje za naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. – nesprávné právní posouzení rozhodnutí. V další části dovolání uvádí, že nezavinila a nedopustila se trestného jednání, nejednala úmyslně ani nedbale, ani si nic nepřisvojila. Nebyl naplněn požadavek ustanovení §2 odst. 6 tr. ř., neboť „nebyly naplněny materiální ani formální znaky trestného činu zpronevěry, nedošlo k naplnění znaku – přisvojení si věci, neboť toto nebylo prokázáno“. Podle obviněné nebyla vyvrácena její obhajoba, že vše použila pro provoz a chod společnosti, přičemž se nepodařilo zjistit, jak měla naložit s prostředky, na což reaguje obviněná tvrzením, že s prostředky nemohla nijak nakládat, když nikdy žádné pro svou potřebu neměla. Pracovní zařazení a pracovní náplň měla dle pokynů jednatele, nepostupovala jinak, než jak bylo ve společnosti zavedeno. Podle názoru obviněné nebylo postupováno v souladu s ustanovením §2 odst. 2 tr. ř. Obviněná poukazuje na to, že není podloženo, v čem spočívá naplnění znaku trestného činu zpronevěry, nebylo připuštěno, že by do účetnictví zasahovaly i jiné osoby apod. Podle obviněné by rovněž měla být vzata v úvahu skutečnost, že je v současné době bez zaměstnání, odkázána na příjmy spojené s výchovou nezl. dětí. Závěrem podaného dovolání proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Plzni k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém přípisu k dovolání obviněné uvedla, že se nebude k dovolání věcně vyjadřovat a vyslovuje souhlas s konáním neveřejného zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněnou jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájkyně [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněnou vznesené námitky naplňují jí uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Z argumentace, kterou obviněná v dovolání uplatnila, je nepochybné, že tato je obsahově shodná s argumenty, které obviněná uplatnila v rámci řízení o řádném opravném prostředku – odvolání. V souvislosti s uplatněním obsahově shodných námitek v odvolání a dovolání je nutno zmínit rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, ze kterého mj. vyplývá „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“ (viz Soubor rozh. NS č. 408, sv. 17, C. H. Beck). Tento postup by přicházel v úvahu za situace, že by Nejvyšší soud nezjistil jiný důvod pro ev. odmítnutí dovolání.
Dále je také nutno uvést, že zjištěný skutkový stav je výsledkem určitého procesu, který spočívá v tom, že soudy musí nejprve zákonu odpovídajícím způsobem provést důkazy, které považují za nezbytné pro zjištění skutkového stavu věci a tyto důkazy musí dále hodnotit v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. Na základě hodnocení důkazů založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu pak dospívá soud ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný v trestním řízení) a tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění – skutkové větě. Shora popsané hodnotící úvahy, stejně jako otázka objasňování tohoto skutkového stavu jsou rozvedeny v odůvodnění. V odůvodnění rozsudku (§125 tr. ř.) soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. Tuto okolnost zmiňuje Nejvyšší soud v reakci na námitky uvedené v dovolání, kterými jsou zpochybňovány skutkové závěry soudu v souvislosti s otázkou hodnocení důkazů, kdy obviněná prostřednictvím obhájkyně mj. uvádí, že „není vinna, nebylo jí prokázáno přisvojení si cizí věci, nelze dovodit, že by si finanční prostředky ponechala apod.“. Soud druhého stupně v odůvodnění svého rozsudku velmi podrobně reagoval na veškeré námitky obviněné a hodnotící úvahy ke skutkovým závěrům soudu prvního stupně a hodnocení provedených důkazů způsobem odpovídajícím ustanovení §125 tr. ř. rozvedl na str. 5 – 11. Právě s ohledem na velmi stručné odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně (na tuto skutečnost odkazuje soud druhého stupně na str. 5 svého rozsudku) odvolací soud velmi podrobně rozvedl své hodnotící úvahy nejen k osobám svědků, kteří byli ve věci slyšeni, ale podrobně se také zabýval znaleckým posudkem, a to i v intencích námitek uplatněných obviněnou v odvolání. Ze skutkového zjištění vyplývá, že „obviněná na pozici ekonom, účetní, administrativní pracovník v době od přesně nezjištěného dne v roce 2007 do 20. 2. 2009 si přisvojila finanční prostředky společnosti HACKR v celkové výši 907.994,77 Kč, které jí byly svěřeny, a k zakrytí této skutečnosti nevedla řádně účetní doklady a neevidovala na účetní doklady finanční částky vyzvednuté z účtu společnosti…“ Již jen z takto stručně popsaného skutkového zjištění (skutkový stav zjištěný soudem je podrobněji popsán ve výroku jeho rozsudku), je nepochybné, že jsou v něm popsány všechny znaky trestného činu, kterým byla obviněná uznána vinnou. Je zde popsán jak úmysl, tak i přisvojení si cizích prostředků – způsob jak toto jednání obviněná uskutečnila, tak i okolnost, že takto jednala jako osoba, které byly finanční prostředky společnosti svěřeny. Pokud obviněná zpochybňuje skutková zjištění, neuplatňuje právně relevantním způsobem dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jí uplatněné námitky je nutno označit za právně irelevantní, a v takovém případě je nutno dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. (ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu).
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., pak je nezbytné uvést, že tento je dán v případě, že obviněnému je uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo je mu uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. V souvislosti s podaným dovoláním je nezbytné obviněnou upozornit na to, že jí byl ukládán trest za trestný čin podle §248 odst. 2 tr. zák. Podle tohoto ustanovení bylo obviněné možno uložit trest odnětí svobody v trvání od šesti měsíců až do tří let. Uložil-li soud obviněné trest odnětí svobody v trvání tří roků, jedná se o druh trestu, který bylo možno obviněné uložit a současně tento byl také uložen ve výměře stanovené zákonem. Z uvedeného je tedy zcela zřejmé, že v daném případě nejsou dány podmínky vymezené v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a to ani v souvislosti s uloženou povinností k zaplacení škody. Z rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr. vyplývá, že námitky vůči druhu a výměře trestu lze uplatnit pouze v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Vzhledem k tomu, že námitky obviněné nenaplňují uplatněné dovolací důvody, odmítl Nejvyšší soud dovolání obviněné jako celek podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. K jí uplatněným skutkovým námitkám (že se uvedeného jednání nedopustila, že jí trestná činnost nebyla prokázána apod.) lze mj. pro stručnost odkázat např. na rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 681/04, ze kterého mj. vyplývá, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy. To platí i pro dovolací řízení.
Vzhledem k tomu, že námitky obviněné nebylo možno označit za právně relevantní z pohledu uplatněných dovolacích důvodů, odmítl Nejvyšší soud dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Z toho důvodu Nejvyšší soud nemusel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. března 2012
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann