ECLI:CZ:NS:2012:6.TDO.653.2012.1
sp. zn. 6 Tdo 653/2012-134
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. září 2012 o dovolání obviněných F. K , M. G. a R. U., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 1. 2012, sp. zn. 6 To 71/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 7 T 97/2009, takto:
Podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného F. K. odmítá.
Podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. se z podnětu dovolání obviněných M. G. a R. U.
z r u š u j e
usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 1. 2012, sp. zn. 6 To 71/2011, ve výroku pod bodem I., jakož i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 13. 7. 2011, č. j. 7 T 97/2009 - 2793, v celé jeho odsuzující části (ad A) týkající se těchto obviněných, stejně jako všechna další rozhodnutí na zrušenou část obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu,
přičemž za užití §261 tr. ř. se podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. tato rozhodnutí ve stejném rozsahu, tj. v celé odsuzující části (ad A), zrušují i ohledně obviněného F. K., a to včetně dalších rozhodnutí na zrušenou část obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Praze přikazuje, aby věc ve zrušené části v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 13. 7. 2011, č. j. 7 T 97/2009 - 2793, bylo rozhodnuto tak, že (str. 1-17) obvinění F. K., M. G. a R. U. byli uznáni vinnými:
obv. K. trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona spáchaným formou účastenství podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zákona (ad I.) a trestným čin činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zákona spáchaným formou účastenství podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zákona (ad II.),
obv. G. trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona spáchaným formou účastenství podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zákona (ad I.) a trestným čin činem podvodu podle §250 odst. 1 tr. zákona spáchaným formou účastenství podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zákona (ad II.),
obv. U. trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona spáchaným formou účastenství podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zákona (ad I.) a trestným čin činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zákona spáchaným formou účastenství podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zákona (ad II.).
Těchto trestných činů se dle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustili způsobem popsaným v části A) výroku jeho rozsudku.
Obvinění byli odsouzeni podle §250 odst. 3 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona k úhrnným trestům odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon jim byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let v případě obviněných K. a G. a v trvání čtyř let v případě obviněného U. Podle §53 odst. 1 tr. zákona byl obviněným uložen i peněžitý trest ve výši 500.000,- Kč (obv. K.), 350.000,- Kč (obv. G.), resp. 150.000,- Kč (obv. U.), přičemž podle §54 odst. 3 tr. zákona byl pro případ, že peněžitý trest nebude ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti (obv. K.), pěti (obv. G.), resp. čtyř měsíců (obv. U.).
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byli obvinění zavázáni uhradit poškozené společnosti Masna Příbram, spol. s r. o., škodu, a to F. K. ve výši 2. 092.708,60 Kč, M. G. ve výši 1.132.336,90 Kč a R. U. ve výši 640.057,40 Kč.
Současně byli (str. 17-156 rozsudku) všichni obvinění (výrok B.) podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěni obžaloby, kterou jim bylo kladeno za vinu jednání popsané v případě obv. F. K. na str. 17-85 rozsudku, v případě obv. M. G. na str. 85-146 rozsudku a v případě obv. R. U. na str. 147-156 rozsudku. Poškozená společnost Masna Příbram, spol. s r. o., byla podle §229 odst. 3 tr. ř. odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvoláních, která byla proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podána, rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze. Usnesením ze dne 30. 1. 2012, sp. zn. 6 To 71/2011, jednak (ad 1) podle §256 tr. ř. zamítl odvolání obžalovaných F. K., M. G. a R. U. a státního zástupce, jednak (ad II.) podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítl odvolání poškozené společnosti MASNA Příbram, spol. s r. o.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali prostřednictvím svých obhájců dovolání všichni tři obvinění.
Obviněný F. K. ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že zejména nebylo bez pochyb prokázáno, že se stal skutek, jak je uvedeno ve výroku rozsudku, neboť vůbec nebylo prokázáno, že společnosti Masna Příbram vznikla škoda, která by jeho trestnou činností měla být způsobena. Společnost nebyla schopna, ať ze svého účetnictví či výsledky auditů za předmětné období, prokázat, že by na úseku masa vzniklo manko přesahující běžné technologické ztráty. Veškeré inventury svědčí o opaku. Navíc dle svědectví pracovníků expedice se údaje z ručně psaných propustek zanášely do systému, takže pokud by za toto zboží nebylo zaplaceno, muselo by se jako ztráta či manko projevit. Soud vyšel z ručně psaného sešitu zesnulé Č., jehož údaje mají korespondovat s údaji na ručně psaných propustkách, nedoložil, co se stalo s „navíc propuštěným zbožím“, neboť vyšel pouze ze svědectví řidičů, aniž by tato byla podepřena dalšími důkazy, a dostal se tak do příkrého rozporu se zásadami trestního řízení i zásadami elementární logiky. Ani soud druhého stupně nebyl schopen zdůvodnit, proč své rozhodnutí opřel o tato svědectví. Chybí proto precizní zdůvodnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podvodu, totiž přesná výše škody, v čemž je třeba spatřovat pochybení při hmotně právním i právním posouzení skutku. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud napadené usnesení a předcházející rozsudek Krajského soudu v Praze v jeho odsuzující části jako nesprávné zrušil a současně vyjádřil svůj souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Obviněný M. G. své dovolání podal z důvodů §265b odst. 1 písm. g), písm. l) tr. ř. Namítá, že z popisu rozsudečného výroku je zřejmé, že nebyla v průběhu dokazování zjištěna existence jakékoli dohody mezi ním a L. Č., případně dalšími osobami o odběru masných výrobků nad rámec řádné evidence. Odvolací soud se s jeho odvolací námitkou toto vytýkající nevypořádal, pouze obecně uvedl, že musel být s pachatelem trestného činu předem domluven na tom, že bude zboží odebírat bez evidence. Protože zde žádná dohoda nebyla, neexistuje příčinný vztah mezi jeho jednáním jako účastníka a spáchaným trestným činem hlavního pachatele, či pachatelů, směřující k účasti na úmyslném trestném činu. K naplnění subjektivní stránky je třeba, aby pachatel znal všechny skutkové okolnosti spáchaného trestného činu. Nejasná a nepřezkoumatelná je i forma pomoci „odstraněním překážek“, kterou oba soudy použily. Tato forma pomoci neodpovídá popisu skutku v rozsudečném výroku, neboť z něho není patrné, jaké překážky měl obviněný odstranit ve vztahu k L. Č., případně dalším pachatelům, a jakým způsobem. Uvedené skutečnosti vedou obviněného k přesvědčení, že s vysokou mírou jistoty je dána podmínka pro rovněž namítaný extrémní rozpor mezi provedenými důkazy, skutkovými zjištěními a právním posouzením skutku. Navíc dodává, že nebylo vůbec zjištěno, zda jeho jednáním došlo ke vzniku škody, která je v případě trestného činu podvodu podle §250 tr. zákona jedním ze základních předpokladů trestní odpovědnosti. Poukazuje na výpověď svědka D., který výslovně uvedl, že i ručně psané dodací listy se přikládaly k dodacím listům z počítače a byť se ukládaly zvlášť, byly vždy zahrnuty do inventury, která ve sledovaném období žádné chybějící zboží nezjistila. Existence škody nebyla zjištěna ani z výpovědí jednatelů společnosti M. a J. Nevznikla-li škoda, nemůže se jednat o trestný čin podvodu podle §250 tr. zákona a formu součinnosti k němu. S poukazem na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 575/01, zdůrazňuje obviněný, že k naplnění trestní odpovědnosti za následek nestačí ho jen způsobit, ale je nutno ho také zavinit. To však z důkazního stavu nelze zjistit ani spolehlivě dovodit. Proto je dle obviněného nepochybné, že skutek, který je popsán v rozsudečném výroku Krajského soudu v Praze nebyl správně právně posouzen, neboť se u obviněného nemůže jednat o součinnost ve formě pomoci podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zákona k trestnému činu podvodu podle §250 tr. zákona. Protože Vrchní soud v Praze se s touto právní kvalifikací ztotožnil, nebyla odstraněna vada spočívající v chybném hmotně právním posouzení skutku, tedy nebyla odstraněna vada zakládající dovolací důvod podle §265b písm. g) tr. ř., pročež jsou dány důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Obviněný M. G. proto navrhl, aby Nejvyšší soud ČR podle §265k odst. 2 tr. ř. z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti nimž bylo podáno dovolání v rozsahu a z důvodů v něm uvedených, jakož i řízení, které předcházelo napadenému rozhodnutí a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze a tomuto soudu přikázal, aby o věci znovu jednal a rozhodl.
Obviněný R. U. ve svém dovolání uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), písm. l) tr. ř. a svým mimořádným opravným prostředkem napadl výrok I. usnesení odvolacího soudu o zamítnutí jeho odvolání podle §256 tr. ř. v celém jeho rozsahu. Jednání, kterým byl uznán vinným, podle jeho názoru nevykazuje zákonné znaky trestného činu podvodu podle §250 tr. zákona spáchaného formou účastenství podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zákona, jak ho právně posoudily soudy obou stupňů. Namítá, že jak obžaloba, tak nalézací soud vycházely z domněnky, dle něj z hlediska presumpce neviny zcela nepřijatelné, že zemřelá L. Č. se dopustila trestného činu (zpronevěry, podvodu), ač vůči ní ani nebylo zahájeno trestní stíhání, přestože úkony trestního řízení byly Policií České republiky ve smyslu §158 odst. 3 tr. ř. zahájeny již 4. 10. 2006, ačkoli zemřela (dne 11. 10. 2008) po více než dvou letech od zahájení úkonů trestního řízení v projednávané trestní věci. Nelze-li na L. Č. z hlediska presumpce neviny pohlížet, jako by byla vinna ze spáchání nějakého trestného činu, pak není možné bez pochybností stanovit, že se obviněný dopustil vytýkaného jednání, tj. že byl pomocníkem k něčemu, o čemž není na jisto postaveno, zda se tak stalo a zda to spáchal hlavní pachatel. Obviněný rovněž uvedl, že namítal absenci svého zavinění v souvislosti se změnou právní kvalifikace z trestného činu zpronevěry na trestný čin podvodu, a tvrdí, že ve spise není založen jediný důkaz, který by svědčil o jeho úmyslu (ať přímém či nepřímém) spáchat trestný čin. Úmysl pachatele nelze předpokládat, je nutno ho prokázat, přičemž sama lhostejnost ve vztahu k následku nestačí k naplnění volní složky nepřímého úmyslu. Ve stíhaném skutku nelze spatřovat ani trestný čin zpronevěry, natož trestný čin podvodu. Vrchní soud v Praze, který projednával jeho odvolání, v němž na nesprávnost právního posouzení skutku upozorňoval, uvedenou vadu rozsudku prvního stupně neodstranil, ač tak měl a mohl učinit. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky k jeho dovolání podle §265k odst. 1 zrušil výrok I. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 1. 2012, sp. zn. 6 To 71/2012, a podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující na napadené usnesení a aby podle §265m odst. 1 tr. ř. ve věci rozhodl o jeho zproštění obžaloby podle §226 písm. a) tr. ř.
Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve svém vyjádření k dovolání obviněných uvedla, že byť žádný z nich v rámci namítané nesprávnosti právního posouzení skutku nevytýká, že jednání zemřelé hlavní pachatelky L. Č., jakož i jednání jejích blíže nezjištěných spolupachatelů, mělo být posuzováno jako jiný majetkový delikt, za stavu zpochybnění povahy jejich akcesorického vztahu k hlavní pachatelce, popř. jejím nezjištěným spolupachatelům, nezbývá, než se touto rozhodnou otázkou do důsledků zabývat. Dle státní zástupkyně soud prvního stupně vázán jí citovaným právním názorem odvolacího soudu obsaženým v kasačním rozhodnutí ze dne 19. 5. 2011, sp. zn. 6 To 14/2011, rozšířil popis tzv. skutkových vět výroku o vině obviněných o vyjádření podvodného jednání hlavní pachatelky, k němuž však z důvodů rozvedených státní zástupkyní nedošlo, neboť pravá povaha jednání zemřelé L. Č., která na pozici vedoucí expedice masa poškozené společnosti realizovala své funkční oprávnění aktuálně rozhodovat, které zboží, v jaké kvalitě, váze a ceně opustí areál společnosti, svědčí o důvodech toto jednání kvalifikovat ve smyslu ustanovení §248 tr. zákona. Účastenská forma trestné součinnosti všech tří dovolatelů se proto mohla vztahovat jen k takto kvalifikovanému jednání L. Č. v postavení hlavní pachatelky, jejímuž vyvození (oproti mylně prezentovanému názoru R. U.) nebrání okolnost trestní nestíhatelnosti jmenované hlavní pachatelky.
Státní zástupkyně proto přisvědčila důvodnosti námitky R. U., že popis přisouzených skutkových okolností nevykazuje znaky trestného činu podvodu podle §250 tr. zákona spáchaného formou účastenství podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zákona.
Jako nedostatek rozsudku vnímá státní zástupkyně i to, že součástí popisu skutku v jeho výrokové části není údaj o chybějících platbách za dodané zboží, z něhož by bylo zcela zřejmé, že o deklarovaný řádný způsob uskutečnění dodávek v daném případě nešlo. Škodlivý následek jednání L. Č. se projevil na zpronevěřených majetkových hodnotách poškozené obchodní společnosti, zkrácené o odpovídající finanční protihodnotu jejích dodávek do provozoven odvolatelů. Byť okolnost chybějících plateb za dodané zboží spadá až do stadia po jeho přisvojení konstatovaným svévolným nakládáním, měla být při použitém modu operandi (vyvedení majetkových hodnot z dispozice poškozené obchodní společnosti ve formální podobě řádných dodávek) uvedená okolnost součástí popisu skutku. Tato skutková okolnost je však zmíněna pouze jako součást skutkových zjištění, k nimž nalézací soud dospěl v rámci hodnotící činnosti ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. (str. 178 rozsudku).
Popsaný způsob expedice zboží, který se zcela vymykal výsledkům inventurních výstupů řádné účetní evidence pohybu zboží a jemu odpovídajícího toku finančních prostředků, který nebyl způsobilý k objektivizaci majetkového úbytku na straně poškozené obchodní společnosti, nemůže vést k závěru prosazovanému dovoláním F. K., že ke způsobení škodlivého následku a tím k naplnění skutkové podstaty poruchového majetkového deliktu nedošlo.
Přisvědčit lze naopak námitce dovolatele, že přisouzená forma pomoci „odstraněním překážek“ je nepřezkoumatelná, neboť o jednání dovolatelů formou „odstranění překážek“ nevypovídá popis tzv. skutkových vět výroků o vině, ani skutkové okolnosti jednání obviněných rozvedené v odůvodnění rozsudku. Dle státní zástupkyně přebírání masných výrobků obviněnými při vědomí, že zemřelá vedoucí expedice dodavatelské obchodní společnosti s dalšími nezjištěnými osobami zajišťovala jejich vyvezení mimo řádnou evidenci tak, aby nemuselo docházet k jejich úhradě, svědčí tomu, že jednali za podmínek tzv. psychické pomoci, a to se slibem přispění po činu, který zcela evidentně spočíval v zajištění odbytu a tím v umožnění kýženého zpeněžnění zpronevěřeného zboží poškozené organizace. Opatřená skutková zjištění sice nedovolují konkretizovat způsob, jakým se dovolatelé před započetím trestného jednání ze strany hlavní pachatelky L. Č. na takové povaze přispění po činu dohodli, avšak jen stěží lze připustit, že by se o nestandardních podmínkách dodávek masného zboží dozvěděli až při jejich uskutečnění a teprve v tomto momentě jim začali svoje jednání podílníků přizpůsobovat.
Ačkoli není důvodu k zásadním pochybám o správnosti a úplnosti skutkových zjištění, nelze se ztotožnit s jejich vyjádřením v popisu tzv. skutkových vět výroku o vině tak, aby konvenoval způsobu, jakým se všichni tři dovolatelé, figurující v účastenském postavení pomocníků v předepsané formě zavinění, podíleli na naplnění znaků skutkové podstaty přisouzeného trestného činu podvodu ze strany hlavní pachatelky, jakož i jejích nezjištěných spolupachatelů, a tím i na způsobení jeho škodlivého následku.
Výrok o vině dovolatelů v bodě I. a v případě M. G. i v bodě II. neodpovídá dle státní zástupkyně jak opatřeným skutkovým zjištěním, tak i způsobu jejich vyjádření v popisu tzv. skutkových vět, ze kterých není zřejmé, jakým svým jednání se podíleli na způsobení škodlivého následku na majetku poškozené společnost a nemůže tak obstát ani výrok, jímž byli podle §228 odst. 1 tr. ř. uznáni vinnými nahradit poškozené společnosti škodu v tam uvedené výši.
Závěrem svého vyjádření proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněných M. G. a R. U. podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. a dále dovolání obviněného F. K. podle §265k odst. 1, 2 také s odkazem na přiměřené použití §261 tr. ř. shledal důvodnými a aby rozhodl tak, že napadené rozhodnutí, jakož i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 7 T 97/2009, se zrušuje a dále rozhodl podle §256 l tr. ř. tak, že se věc přikazuje Krajskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí. Současně navrhla, aby podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání a udělila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiných rozhodnutí, než jsou uvedena v §265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněných je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], tato byla podána obviněnými jako osobami oprávněnými prostřednictvím jejich obhájců [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obviněných obsahují i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněnými vznesené námitky naplňují jimi uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Dovolacím důvodem podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tedy spočívá ve třech různých okolnostech. Řádný opravný prostředek byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (viz §253 odst. 4 tr. ř.), anebo řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše jako první okolnost, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Tuto posledně uvedenou okolnost uplatnili ve svém mimořádném opravném prostředku obvinění M. G. a R. U.
Protože primárně je všemi dovolateli namítáno nesprávné právní posouzení skutku, jímž byli napadenými rozhodnutími shledáni vinnými, a následně dovoláními M. G. a R. U. pochybení odvolacího soudu spočívající v absenci adekvátní procesní reakce na tuto skutečnost, bylo nezbytné vyhodnotit, zda uplatňované námitky vůči nesprávnosti právního posouzení mají podklad ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně.
Z jeho výrokové části A) lze zjistit, že obvinění byli shledáni vinnými jako pomocníci na trestném činu podvodu [§10 odst. 1 písm. c), §250 tr. zákoníku – v závislosti na výši konkrétní škody buď v jeho základní či kvalifikované skutkové podstatě] na tom skutkovém základě, jehož podstatou je, že každý z nich (zkráceně uvedeno)
jako soukromý podnikatel, podnikající jako fyzická osoba ačkoli věděl, že zemřelá L. Č. společně s dalšími nezjištěnými pachateli (v konkrétně vymezeném období) jako vedoucí expedice masa společnosti Masna Příbram, spol. s r. o., Jinecká 315, Příbram, zajišťovala vyvezení masných výrobků této společnosti mimo řádnou evidenci, vystavovala dodací listy k expedici masných výrobků ve formě vepřových koster a vepřových předků, které neprocházely řádnou evidencí vydaného zboží společnosti Masna Příbram, spol. s r. o., nebo k jejich vystavení dala pokyn svým podřízeným pracovnicím expedice masa a poté následně dopsala, nebo svým příkazem zajistila dopsání těchto masných výrobků na propustky, na základě kterých byly jednotlivé dodávky těchto výrobků propuštěny z areálu společnosti Masna Příbram, spol. s r. o., předstírala před expedienty odpovědnými za nakládku zboží, řidiči, kteří zboží rozváželi, a pracovníky odpovědnými za propuštění vozidel z areálu, že dodávají obviněným řádně evidované a distribuované zboží a tak umožnila, že v rámci řádného rozvozu zboží byly dodány do provozoven obviněných řidiči společnosti takto vyexpedované masné výrobky, které tito odebrali za účelem jejich dalšího zpracování a prodeje, a takto odebrali
obviněný F. K.
ad A./I. v případech 1)-46) v období od 1. 12. 2005 do 9. 3. 2006 masné výrobky v celkovém množství 39.257,2 kg vepřových koster a vepřových předků v celkové hodnotě 1. 983. 588,- Kč,
ad A./II. dne 4. 10. 2006 vepřové kostry o celkové hmotnosti 1. 884,9 kg v ceně 109.120,60 Kč,
obviněný M. G.
ad A./I. v případech 1)-35) v období od 1. 12. 2005 do 7. 3. 2006 masné výrobky v celkovém množství 21.098,6 kg vepřových koster a vepřových předků v celkové hodnotě 1.113 641,- Kč,
ad A./II. dne 4. 10. 2006 vepřové kostry o celkové hmotnosti 330, 9 kg v ceně 18.695,90 Kč,
obviněný R. U.
ad A./I. v případech 1)-11) v období od 6. 12. 2005 do 1. 2. 2006 masné výrobky v celkovém množství 12.001,7 kg vepřových koster v celkové hodnotě 604.564,60 Kč,
ad A./II. dne 4. 10. 2006 vepřové kostry o celkové hmotnosti 633,8 kg v ceně 35.492,80 Kč.
Ve shodě s podrobným popisem skutků ve výrokové části rozsudku nalézací soud na str. 171-172 rekapituluje svoje skutková zjištění a uvádí, že obvinění „jako soukromí podnikatelé, i když věděli, že zemřelá L. Č. společně s dalšími nezjištěnými pachateli jako vedoucí expedice masa společnosti Masna Příbram, spol. s r. o., zajišťovala vyvezení masných výrobků, a to vepřových koster a vepřových předků, mimo řádnou evidenci, předstírala před expedienty, kteří byli odpovědni za nakládku zboží, před řidiči, kteří zboží rozváželi, a před pracovníky odpovědnými za propuštění zboží z areálu poškozen společnosti, že je dodáváno obžalovaným řádně evidované a distribuované zboží….tyto masné výrobky přebírali do svých provozoven“ , a to v období a množství, které je uvedeno ve výrokové části rozsudku.
Ve vztahu k takto ustálenému skutkovému stavu věci vyložil Krajský soud v Praze na str. 183-185 své úvahy, které jej vedly k právnímu posouzení činů obviněných v podobě účastenství na trestném činu podvodu. Podvodný charakter jednání L. Č. a dalších nezjištěných pachatelů (str. 185 rozsudku) spočívá dle nalézacího soudu v předstírání skutečnosti řádného vývozu masných výrobků před expedienty, řidiči a pracovníky odpovědnými za jejich propuštění (v tomto směru se zřetelně uplatnil dosah ustanovení §264 odst. 1 tr. ř. s ohledem na právní názor, který na str. 6-7 vyslovil Vrchní soud v Praze ve svém zrušujícím usnesení ze dne 19. 5. 2011, sp. zn. 6 To 14/2011, v němž je rovněž obsažen nalézacím soudem uvedený údaj, že „L. Č. .. se zbožím, nenakládala jako se svěřenou věcí, samotným zbožím přímo nedisponovala“ ). K otázce účastenství obviněných na tomto trestném činu nalézací soud uvedl, že obvinění „zajistili realizaci zboží, kterého se hlavní pachatelé (L. Č. a další nezjištění pachatelé) zmocnili, k čemuž jejich úmysl směřoval .. věděli o okolnostech činu i o tom, jakou úlohu v probíhajícím trestném jednání budou zajišťovat .. věděli, odkud pochází zboží, které přebírali do svých provozoven a poté je prodali, aby za ně získali finanční prostředky“. V kontextu těchto poznatků nalézací soud uzavřel, že se obvinění po subjektivní stránce pomoci k trestnému činu podvodu dopustili v přímém úmyslu podle §4 písm. a) tr. zákona. V jakém konkrétním jednání obviněných se projevila forma pomoci („odstraněním překážek“), kterou tito měli dle tzv. právní věty přispět hlavním pachatelům ke spáchání činu nelze z rozsudku seznat, neboť v jeho odůvodnění není naplněnost tohoto zákonného znaku vyložena. Nutno dodat, že ani z popisu skutku ve výroku rozsudku, případně skutkových zjištění vyjádřených v jeho odůvodnění, neplyne, v čemž zmiňované odstraňování překážek, kterým napomáhali L. Černé a dalším nezjištěným pachatelům, v jednání obviněných mělo spočívat. Odpověď na tuto otázku nelze dohledat ani v odůvodnění rozhodnutí soudu druhého stupně, který (str. 6-7 jeho usnesení) se v otázce důvodnosti kvalifikace činu jako účastenství ve formě pomoci podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zákona k trestnému činu podvodu, který byl v jednání hlavního pachatele dle odvolacího soudu naplněn (str. 6), koncentroval toliko na otázku odlišení pomoci k tomuto trestnému činu od trestného činu podílnictví.
Důsledkem těchto konstatování je přisvědčení námitce obsažené v dovolání obviněného M. G., že právní závěr soudu stran důvodnosti aplikace znaku „odstraněním překážek“ na jednání obviněného je nepřezkoumatelný a neodpovídá ani popisu skutku v rozsudečném výroku.
Obdobně – byť z jiných než uplatněných důvodů – je nutno přisvědčit i tvrzení obviněného R. U., že jednání, kterým byl uznán vinným, podle jeho názoru nevykazuje zákonné znaky trestného činu podvodu podle §250 tr. zákona spáchaného formou účastenství podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zákona.
K aplikaci zákonných ustanovení, která soudy užily při právním posouzení jednání obviněných, je v obecné rovině třeba uvést následující:
„ Účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu je, kdo úmyslně [§10 odst. 1 písm. c) tr. zákona] poskytl jinému pomoc k spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, radou, utvrzováním v předsevzetí, slibem přispět po trestním činu (pomocník).
Pro tuto formu trestné součinnosti je typické to, že se jím jeho pachatel - pomocník (na rozdíl od spolupachatele) přímo nepodílí na naplňování znaků skutkové podstaty trestného činu (to se projevuje v jednání tzv. hlavního pachatele), a že se tudíž jeho kauzální působení projevuje (objektivní stránka pomoci) ve vytváření podmínek určitého hlavního trestného činu, které činí jeho spáchání snadnějším, než kdyby takové pomoci nebylo. Ve své podstatě se tak jednání pomocníka projevuje v tom, že hlavnímu pachateli umožňuje nebo usnadňuje spáchání trestného činu, čímž mu pomáhá nebo ho podporuje, a to ještě před spácháním činu nebo v době činu, jestliže došlo alespoň k pokusu trestného činu. V úvahu přichází jednak pomoc fyzická ( opatření prostředků, odstranění překážek ), jednak pomoc psychická ( rada, utvrzování v předsevzetí, slib přispět po činu ).
Jak již bylo uvedeno, soudy užitý znak pomoci ve formě odstranění překážek není v tzv. skutkové větě při popisu jednání obviněných nikde vyjádřen. Jednání, které by se za odstranění překážek, tj. fyzickou pomoc dalo považovat, není u žádného z obviněných při vymezení skutku popsáno. Popis jednání obviněných se ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně omezuje na vyjádření skutečnosti přebírání masných výrobků obviněnými při jejich vědomí o popsaném způsobu nakládání s masnými výrobky zemřelou L. Č. (o způsobu zajištění vývozu následně nehrazených vepřových koster a vepřových předků), když jejich vlastní jednání vyjadřuje část skutkové věty: „ .. vyexpedované masné výrobky .. tito odebrali za účelem jejich dalšího zpracování a prodeje “. Důvodná je proto zejména námitka obviněného M. G., který na nedostatek souladu mezi skutkovým popisem a jeho právním posouzením v napadených rozhodnutích poukázal.
V napadených rozhodnutích bylo o účastenství obviněných ve formě pomoci rozhodnuto tak, že se vztahuje k trestnému činu podvodu podle §250 tr. zákona (v jeho kvalifikovaných skutkových podstatách odvislých od výše způsobené škody), kterého se měla dopustit již zemřelá L. Č. Důvodný je poukaz státní zástupkyně na to, že při hodnocení správnosti užité právní kvalifikace je potřebné uvážit nejen důvodnost závěru ohledně označené formy účastenství (pomoci), nýbrž i ohledně právního závěru, že této pomoci se obvinění dopustili ve vztahu k takto označenému trestnému činu.
Trestného činu podvodu podle §250 tr. zákona se skutkem spáchaným za účinnosti trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů) mohl dopustit ten, „kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou“ (odst. 1).
Napadenými rozhodnutími bylo účastenství obviněných poskytnuté odstraněním překážek vztaženo k jednání hlavního pachatele (zemřelé L. Č.), které mělo spočívat v tom, že ke škodě cizího majetku obohatil sebe a jiného tím, že uvede někoho v omyl“ (a způsobil značnou škodu případně škodu nikoli malou).
Objektivní stránka trestného činu podvodu podle §250 tr, zákona spočívá v tom, že (srov. č. 5/02-I Sb. rozh. tr.), že
1. pachatel uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo mu zamlčí podstatné skutečnosti,
2. tato osoba v důsledku svého omylu (neznalosti podstatných skutečností) provede majetkovou dispozici,
3. touto dispozicí vznikne na cizím majetku škodu (alespoň) nikoli nepatrná a
4. zároveň se tím pachatel nebo někdo jiný obohatí.
Majetkovou dispozici, která má za následek vznik škody, musí pod vlivem omylu provést osoba, která s majetkem takto nakládá. Současně je nezbytné, aby právě touto dispozicí škoda vznikla, neboť o trestný čin podvodu se nemůže jednat v situaci, kdy podvodné jednání pachatele (za které by bylo lze jednání obviněné spočívající v doplnění údajů do listin osvědčujících důvodnost a legálnost masných výrobků k jejich odběratelům, ať již jí samotnou či na její popud jinými osobami provedené, pokládat) směřuje pouze k zakrývání již dříve vzniklé škody. Nejvyšší soud nesdílí právní názor vyslovený v posuzované věci soudem odvolacím, že by ke spáchání trestného činu podvodu docházelo jednáním zemřelé L. Č. tím, že v omyl uváděla expedienty odpovědné za nakládku zboží, řidiče, kteří zboží rozváželi, a pracovníky odpovědné za propuštění vozidel z areálu , neboť tyto nelze pokládat za osoby, které ve smyslu výše uvedeného pojímání objektivní stránky trestného činu podvodu prováděli majetkovou dispozici, která měla za následek vznik škody. Takovou (neoprávněnou) dispozici prováděla s masnými výrobky právě zemřelá L. Č., avšak nikoli v důsledku neshody svých představ se skutečností (nikoli pod vlivem omylu), nýbrž plně v rámci svých představ, které směřovaly ke způsobení škody zaměstnavatelské organizaci a jejímu obohacení, případně obohacení dalších osob. Ke vzniku škody a vzniku obohacení na úkor majetku poškozené společnosti proto nedošlo podvodným jednáním, jak pro soud prvního stupně právně závazným způsobem uzavřel ve svém kasačním rozhodnutí ze dne 19. 5. 2011, sp. zn. 6 To 14/2011, soud odvolací.
Uvedené konstatování vede k závěru, že nalézací soud, jemuž je v důsledku zrušení dovoláním napadených rozhodnutí věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí a který již není ve smyslu §264 odst. 1 tr. ř. vázán výše uvedeným právním názorem vrchního soudu, bude muset opětovně uvážit, zda skutkové okolnosti z dokazování zjištěné k jednání zemřelé L. Č., s přihlédnutím k jí zastávané funkci a způsobu jejího nakládání s masnými výrobky svého zaměstnavatele, umožňují dovození závěru, že svým jednáním naplnila znaky trestného činu zpronevěry §248 tr. zákona, jak ve svém vyjádření k dovolání obviněných tvrdí státní zástupkyně, případně jiného trestného činu.
Na tomto místě je nezbytné poukázat na neudržitelnost právní argumentace obsažené v dovolání obviněného U., který poukazem na úmrtí L. Č., vůči níž nebyl učiněn orgány činnými v trestním řízení v příslušném rozhodnutí právní závěr, že spáchala trestný čin (potažmo, že ani z žádného trestného činu nebyla za svého života obviněna), vyvozuje nemožnost svého postihu za jakoukoli formu účastenství v užším slova smyslu z důvodů v dovolání rozvedených. Ve stručnosti lze poukázat na to, že otázku, zda tzv. hlavní pachatel (dle dosavadních skutkových závěrů soudů zemřelá L. Č.) spáchal trestný čin, jsou orgány činné v trestním řízení - v souvislosti s řešením otázky, zda se obvinění, jako odběratelé specifikovaných masných výrobků, které jim měly být popsaným způsobem dodány bez nutnosti jejich úhrady jmenovanou, na její trestné činnosti podíleli jako účastníci ve smyslu §10 tr. zákona - oprávněny řešit samostatně jako tzv. předběžnou otázku podle §9 odst. 1 tr. ř., neboť od jejího vyřešení odvisí otázka viny obviněných. Přitom je nutno (k námitkám obviněného) zdůraznit, že
a) dosah řešení předběžné otázky je omezen jen na tu trestní věc, v níž se o ní rozhodovalo (tolik k námitce o nutnosti dbát zásady presumpce neviny ve vztahu k zemřelé)
b) trestnosti účastníka podle §10 tr. zákona není na překážku, jsou-li na straně (hlavního) pachatele důvody beztrestnosti nebo nestíhatelnosti [v posuzované věci nestíhatelnosti z důvodu upraveného ustanovením §11 odst. 1 písm. e) tr. ř.] - srov. R 58/1973.
Přestože argumentačně nelze dovolání obviněného U. přisvědčit, lze jeho dovolání pokládat za naplňující uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. pro jeho tvrzení, že jednání, kterým byl uznán vinným, nevykazuje zákonné znaky trestného činu podvodu podle §250 tr. zákona spáchaného formou účastenství podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zákona.
Uvedené skutečnosti vedou Nejvyšší soud k poznatku, že obvinění M. G. a R. U. uplatili ve svých dovoláních deklarované dovolací důvody důvodně, neboť vada právního posouzení skutku popsaného ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně zakládá důvodnost dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., její neodstranění odvolacím soudem, který odvolání obviněných jako nedůvodná zamítl, svědčí o důvodnosti dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
V případě těchto dvou odvolatelů proto Nejvyšší soud shledal důvod k tomu, aby z podnětu jejich dovolání podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 1. 2012, sp. zn. 6 To 71/2011, jakož i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 13. 7. 2011, č. j. 7 T 97/2009 - 2793, v celé jeho odsuzující části (ad A), včetně navazujícího výroku o povinnosti obviněných uhradit škodu poškozené společnosti (str. 156 rozsudku), týkajícího se těchto obviněných. Současně byla zrušena i všechna další rozhodnutí na zrušenou část obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Argumentace, kterou ve svém dovolání uplatnil obviněný F. K. se s jím uplatněným dovolacím důvodem rozchází, neboť veškeré jeho námitky jsou svou povahou výhradami směřujícímu vůči skutkovým zjištěním soudů. Takové námitky nenaplňují obviněným deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani jiný dovolací důvod zněním §265b odst. 1 tr. ř. upravený. Uvedené skutečnosti proto odůvodňují, aby o dovolání tohoto obviněného bylo rozhodnuto způsobem upraveným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Podle citovaného ustanovení Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Připomíná se, že „ Označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. .. nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05). Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání tohoto obviněného nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s ustanovením 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání.
Důvody, pro které došlo ke zrušení napadených rozhodnutí z podnětu dovolání obviněných M. G. a R. U., tj. neodůvodněnost právního závěru o účastenství obviněných v podobě pomoci podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zákona ve formě odstranění překážek ve vztahu k trestnému činu podvodu podle §250 tr. zákona skutkovými zjištěními soudů, však prospívají i obviněnému F. K., neboť i ve vztahu k jeho osobě trpí napadená rozhodnutí nedostatky, která dovolací soud popsal ve vztahu k prvně uvedeným obviněným. Za aplikace §261 tr. ř. proto Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil napadená rozhodnutí i ve vztahu k tomuto obviněnému, a to v celé jejich odsuzující části (část A výroku rozsudku prvního stupně, včetně výroku o náhradě škody na str. 156 rozsudku) týkající se obviněného F. K. Současně byla zrušena i všechna další rozhodnutí na zrušenou část obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil Nejvyšší soud své rozhodnutí o všech ve věci podaných dovoláních v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu, odkazuje tento na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Bude úkolem Krajského soudu v Praze, jemuž věc byla podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázána, aby ji ve zrušené části v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, a to s přihlédnutím k výše uvedeným skutečnostem a při vázanosti v tomto rozhodnutí vyslovenými závěry (§265s odst. 1 tr. ř).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. září 2012
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann
Vypracoval:
JUDr. Ivo Kouřil