ECLI:CZ:NS:2012:6.TDO.828.2012.1
sp. zn. 6 Tdo 828/2012 - 21
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. července 2012 o dovolání obviněné P. Č. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2011, sp. zn. 5 To 394/2011, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 51 T 124/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2011, sp. zn. 5 To 394/2011, bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněné (a spoluobviněného J. L.) proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 5. 4. 2011, sp. zn. 51 T 124/2009, kterým byla obviněná uznána vinnou trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 3 tr. zák. a odsouzena podle §250a odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, který jí byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen, přičemž zkušební doba byla podle §59 odst. 1 tr. zák. stanovena v trvání dvou a půl roku, dále byli oba spoluobvinění podle §228 odst. 1 tr. ř. zavázáni povinností zaplatit na náhradě škody společně a nerozdílně částku 415 486,- Kč (spoluobviněný L. byl uznán vinným trestným činem podvodu podle §250a odst. 1, 3 tr. zák. ve formě účastenství podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. a odsouzen podle §250a odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců, když výkon trestu odnětí svobody mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let a dále mu byla uložena povinnost podle §59 odst. 2 tr. zák. v souvislosti se způsobenou škodou).
Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2011, sp. zn. 5 To 394/2011, podala obviněná prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém prostřednictvím dovolacího důvodu vymezeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnila dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Zmíněný dovolací důvod je podle mínění obviněné naplněn tím, že skutek, který je popsán ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně, nenaplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu, kterým byla uznána vinnou. Podle jejího názoru nelze z rozsudku soudu prvního stupně dovodit, jakým jednáním měla naplnit objektivní stránku skutkové podstaty pojistného podvodu. Obviněná poukazuje na to, že ke střetu vozidel skutečně došlo, a proto také následně musela být předmětná dopravní nehoda oznámena pojišťovně a začala být jako pojistná událost také řešena. Zjištěná škodná událost byla v souladu s protokolem o dopravní nehodě a provedeným dokazováním před soudem prvního stupně. Poukazuje na to, že pojišťovně uvedla pouze pravdivé nijak nezkreslené údaje a také žádné podstatné údaje nezamlčela, a proto nemohla naplnit znaky trestného činu, jímž byla uznána vinnou. Ze skutkového zjištění není podle obviněné patrno, jaké nepravdivé údaje měla při uplatnění nároku na pojistné plnění uplatnit. Vzhledem k uvedeným nedostatkům obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené usnesení a také jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, současně také podala žádost o odložení výkonu rozhodnutí – a to uložené povinnosti k náhradě škody.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněné navrhla, aby bylo postupováno podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., a dovolání obviněné bylo odmítnuto, neboť námitky, které v dovolání uplatnila, jsou námitkami skutkovými, které pod uplatněný dovolací důvod nelze podřadit, přičemž poukazuje na správné hodnotící úvahy a správně zjištěný skutkový děj soudem prvního stupně.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněné je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněnou jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněnou vznesené námitky naplňují jí uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.] lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
V podaném dovolání poukazuje obviněná na to, že výrok rozsudku soudu prvního stupně nekonkretizuje, jakým jednáním měla naplnit objektivní stránku skutkové podstaty trestného činu pojistného podvodu, když není prokázáno, že by uvedla nepravdivé či zkreslené údaje a rovněž tak ani žádné podstatné údaje nezamlčela. Uplatnila pouze nárok na pojistné plnění, kdy skutečně k dopravní nehodě došlo, tato byla policií zjištěna, řešena a oznámena pojišťovně. Na tomto místě je nezbytné obviněnou upozornit, že po provedeném dokazování dospěl soud prvního stupně k jistému skutkovému zjištění. V souvislosti s problematikou zjištění skutkového stavu je potřebné uvést, že zjištěný skutkový stav je výsledkem určitého procesu, který spočívá v tom, že soudy musí nejprve zákonu odpovídajícím způsobem provést důkazy, které považují za nezbytné pro zjištění skutkového stavu věci a tyto důkazy musí dále hodnotit v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. Na základě hodnocení důkazů založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu pak dospívá soud ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný v trestním řízení) a tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění – skutkové větě. Shora popsané hodnotící úvahy, stejně jako otázka objasňování tohoto skutkového stavu jsou rozvedeny v odůvodnění. V odůvodnění rozsudku (§125 tr. ř.) soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. Rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně odpovídají požadavkům ustanovení §125 tr. ř. a §134 odst. 2 tr. ř.
Skutkové zjištění Obvodního soudu pro Prahu 10 mj. konstatuje, že obviněná „po předchozí domluvě zinscenovat dopravní nehodu a dosáhnout tak finančního plnění z pojistné události, narazila osobním vozidlem do osobního vozidla, které řídil spoluobviněný, přičemž předstírali…, přičemž znaleckými posudky bylo následně zjištěno, že k předmětné dopravní nehodě nemohlo dojít tak, jak byla nahlášena a pojistná událost uplatněna“. Z výše popsaného skutkového zjištění, které je blíže rozvedeno v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (skutkové zjištění – viz výklad shora), vyplývá základní skutečnost, která spočívá v tom, že mezi obviněnými došlo k dohodě zinscenovat dopravní nehodu. Je pak logické, že k dopravní nehodě sice došlo, jak uvádí obviněná, ale tato tzv. dopravní nehoda byla podle skutkového zjištění soudu záměrně vyvolána, tedy nedošlo k ní nezávisle na vůli obviněných, ale zcela záměrně – s úmyslem na základě takto vyvolané a ve své podstatě předstírané dopravní nehody uplatnit pojistné plnění, které obviněným nenáleželo. Jestliže se obvinění domluvili, že zinscenují záměrně dopravní nehodu, ke které by jinak nedošlo, a to za účelem dosáhnout z takovéto tzv. dopravní nehody finanční plnění na základě pojištění vozidel, pak obviněnou uváděná argumentace je pouhým zpochybňováním soudy hodnocených důkazů a ve své podstatě se obviněná domáhá toho, aby soud vyslovil, že tzv. dopravní nehoda se stala nikoli na základě předchozí domluvy mezi obviněnými, ale že k této dopravní nehodě došlo nezávisle na vůli obviněných – obecně řečeno, že se jednalo o dopravní nehodu, která nebyla předem domluvena a záměrně vyvolána. Takové námitky však nelze označit za námitky právní, ale námitky skutkové, které uplatněný dovolací důvod nenaplňují. Na tomto místě Nejvyšší soud může odkázat na rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 681/04, ze kterého vyplývá, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy. To platí i pro dovolací řízení. Z rozhodnutí soudu prvního stupně je patrno, na základě jakých důkazů v řízení před soudem provedených dospěl k předmětnému skutkovému zjištění. Zejména na str. 5 – 9 svého rozsudku se soud zabývá ve věci zpracovanými znaleckými posudky, aby následně na str. 9 – 11 provedl jejich hodnocení ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Z odůvodnění hodnotících úvah soudu vyplývá, jaké okolnosti plynoucí z důkazů (zejména znaleckých posudků) vedly soud k závěru, že obviněnými vylíčený děj dopravní nehody je nereálný.
Z námitek, které obviněná v podaném dovolání uplatnila, je evidentní, že rozhodnutí soudů představám obviněné nevyhovuje, a proto zpochybňuje provedené důkazy, jejich hodnocení. Všechny tyto námitky jsou však námitkami z pohledu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. irelevantními, což ve svém vyjádření k dovolání obviněné mj. konstatovala také státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství.
Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Z toho důvodu Nejvyšší soud nemusel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. července 2012
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann