ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.304.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 304/2012-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 22. března 2012 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného J. J. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 12. 2011, sp. zn. 6 To 517/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 2 T 79/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 7. 6. 2011, sp. zn. 2 T 79/2011, byl obviněný J. J. uznán vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákoníku a podle §196 odst. 3 tr. zákoníku byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku a 2 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 14. 12. 2011, sp. zn. 6 To 517/2011, odvolání obviněného proti napadenému rozsudku podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., neboť se domnívá, že byla porušena zákonná podmínka jeho přítomnosti při veřejném zasedání konaném dne 14. 12. 2011, když se o konání tohoto veřejného zasedání vůbec nedozvěděl. Ze spisu lze zjistit, že byl použit vzor č. 7a a doručení nastalo 30. 11. 2011 vhozením do schránky. K tomu uvádí, že použitím tohoto způsobu doručení nastávají účinky doručení vhozením do domovní schránky bez ohledu na to, zda se adresát o této skutečnosti dozví, či nikoliv. Podle obviněného neměl být tento způsob předvolání odvolacím soudem použit, protože byl svou neúčastí na veřejném zasedání pak zkrácen na svých právech obhajoby. Uvádí, že podle §233 tr. ř. je třeba zpravidla předvolat toho, proti němuž se řízení vede. Tím spíš za situace, když dal podnět ke konání veřejného zasedání a v odvolání uváděl důvody, které by mohly mít vliv na konečné rozhodnutí věci. Proto měl být k veřejnému zasedání předvolán podle §64 tr. ř. doručením do vlastních rukou. Protože tomu tak nebylo, byl zkrácen na svém právu na obhajobu.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedla, že nepřítomnost obviněného u veřejného zasedání před Krajským soudem v Ostravě je deklarována zejména obsahem protokolu o uvedeném procesním úkonu (viz protokol o VZ ze dne 14. 12. 2011 pod sp. zn. 6 To 517/2011), ze kterého se podává, že se nedostavil, ačkoliv byl o jeho konání řádně vyrozuměn dne 30. 11. 2011, že se tak stalo při zachování pětidenní zákonné lhůty k jeho přípravě a že jsou tak na uvedeném podkladě splněny procesní podmínky pro konání veřejného zasedání před odvolacím soudem bez jeho přítomnosti. K veřejnému zasedání nebyl předvolán, ale o jeho konání byl pouze vyrozuměn, neboť odvolací soud ve smyslu §233 odst. 1 věta druhá tr. ř. neshledal jeho přítomnost při projednání jeho odvolání za nutnou. Pouhé vyrozumění obviněného o konání veřejného zasedání by sice bylo možno ve smyslu judikatorního rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. 11 Tdo 18/2007 vyhodnotit jako zásah do jeho práva na obhajobu, avšak pouze v případě, že by soud hodlal v průběhu veřejného zasedání provádět ještě další dokazování. O takovou situaci však v daném případě nešlo, neboť odvolací soud postupoval plně v duchu zbývajícího textu předmětného judikátu, kdy vyšel při svém rozhodování plně ze skutkových zjištění nalézacího soudu, podložených důkazy provedenými v hlavním líčení. Dále státní zástupkyně konstatovala, že za stavu, kdy trestní řád neobsahuje ustanovení, které by upravovalo otázku doručování vyrozumění o konání veřejného zasedání o odvolání a v případě, že zákon nestanoví jinak, užijí se v odkaze na jeho ustanovení §63 odst. 1 tr. ř. pro způsob doručování fyzickým osobám, jakož i pro účely tam dále uvedených skupin adresátů přiměřeně předpisy, platné pro občanské soudní řízení. V daném případě byla ve smyslu §63 odst. 2 tr. ř. pro účely doručování použita již výše konstatovaná adresa ve smyslu §55 odst. 1 písm. c) tr. ř. Tedy za stavu, že nastala situace podle §50 odst. 1 o. s. ř., kdy dovolatel na této adrese nebyl zastižen, byla mu písemnost vložena do domovní schránky, přičemž se tak podle dále opatřené poštovní relace (tzv. doručenky) stalo dnem 30. 11. 2011, kteréžto datum je tam také v této souvislosti vyznačeno. Pokud za tohoto stavu věci Krajský soud v Ostravě v postavení soudu odvolacího při zahájení veřejného zasedání ze dne 14. 12. 2011 konstatoval, že se obviněný nedostavil, že doručení mu bylo (za podmínek §50 odst. 1 o. s. ř. při způsobu doručení vložením do poštovní schránky) vykázáno dne 30. 11. 2011 a u jeho osoby dále shledal splněné podmínky §233 odst. 2 věta prvá tr. ř. o zachování pětidenní zákonné lhůty k přípravě, pak jeho postupu nelze vytýkat pochybení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud z důvodu zjevné neopodstatněnosti dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán v případech, kdy byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Uplatnění citovaného dovolacího důvodu tedy předpokládá, že se v rozporu se zákonem konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač mu měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Takovým postupem soudu byl pak obviněný zkrácen na svém právu, aby věc byla projednána v jeho přítomnosti a mohl se tak vyjádřit ke všem prováděným důkazům (srov. čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., čl. 6 odst. 1, 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované pod č. 209/1992 Sb.).
Obviněný spatřuje naplnění deklarovaného důvodu dovolání v tom, že odvolací soud postupoval chybně, když ho pouze vyrozuměl o konání veřejného zasedání, a zvolil způsob doručení, kdy účinky doručení nastávají vhozením písemnosti do domovní schránky. Domnívá se, že měl být k veřejnému zasedání předvolán postupem podle §64 tr. ř. o doručování do vlastních rukou, když dal podnět k jeho konání.
Nejvyšší soud předně zkoumal zda obviněný byl řádně a včas předvolán nebo vyrozuměn k veřejnému zasedání dne 14. 12. 2011. Z pokynu na str. 97 spisu je zřejmé, že obviněný byl o veřejném zasedání pouze vyrozumíván použitím vzoru č. 7a - vyrozumění o veřejném zasedání (viz Sdělení č. 126/2009-OD-Org. Ministerstva spravedlnosti o vydání vzorů "tr. ř., o. s. ř., k. ř., d. ř.", doporučených pro použití v trestním a v občanském soudním řízení) a pro doručení byla zvolena obálka typu III., kterou jsou doručovány jiné písemnosti podléhající úpravě v §50 o. s. ř. (zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád). Písemnost doručovanou obálkou typu III. nelze uložit, když postrádá kolonku pro vyplnění údajů o tom, kdy byl učiněn neúspěšný pokus o doručení a kdy byla zanechána adresátu výzva k vyzvednutí zásilky na poště, tudíž doručení do vlastních rukou neumožňuje.
Z ustanovení §63 odst. 1 tr. ř. vyplývá, že nestanoví-li tento zákon jinak, užijí se pro způsob doručování fyzickým osobám, právnickým osobám, státním orgánům, státu, advokátům, notářům, obcím a vyšším územně samosprávným celkům přiměřeně předpisy platné pro doručování v občanském soudním řízení . Jelikož trestní řád neobsahuje ustanovení, které by řešilo doručování vyrozumění o konání veřejného zasedání o odvolání, a předseda senátu odvolacího soudu nenařídil, aby zásilka obsahující vyrozumění o veřejném zasedání byla obviněnému doručena do vlastních rukou, tak v posuzované věci na zmíněný úkon dopadají předpisy občanského soudního řízení.
Podle §50 odst. 1 o. s. ř. platí, že nezastihl-li doručující orgán adresáta písemnosti, vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky; písemnost se považuje za doručenou vhozením do schránky, datum vhození vyznačí doručující orgán na doručence a na písemnosti .
Z poštovní doručenky založené na str. 97 spisu vyplývá, že zásilka obsahující vyrozumění o konání veřejného zasedání dne 14. 12. 2011 byla vložena do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky dne 30. 11. 2011 ve 13 hodin, protože adresát nebyl zastižen. Uskutečnilo se tak na adrese S., R., kterou obviněný uvedl jako adresu pro účely doručování ve smyslu ustanovení §55 odst. 1 písm. c) tr. ř. Odvolací soud tedy zvolil způsob doručení, který zákon pro daný typ písemnosti připouští, přičemž vyrozumění obviněnému bylo doručeno 14 dní před konáním veřejného zasedání, a tedy ve lhůtě více než dvojnásobně překračující zákonnou lhůtu pro přípravu v §233 odst. 2 tr. ř., který uvádí, že předseda senátu stanoví den veřejného zasedání tak, aby osobě, která k veřejnému zasedání dala svým návrhem podnět, osobě, která může být přímo dotčena rozhodnutím, obhájci nebo zmocněnci těchto osob, jakož i státnímu zástupci zbývala od doručení předvolání k veřejnému zasedání nebo od vyrozumění o něm, alespoň pětidenní lhůta k přípravě. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že obviněný byl o konání veřejného zasedání vyrozuměn řádně a včas.
Obviněný v dovolání také namítal, že tímto způsobem doručení bylo porušeno jeho právo na obhajobu, protože jako osoba, která dala podnět ke konání veřejného zasedání měl být k němu předvolán doručením do vlastních rukou ve smyslu §64 tr. ř. Trestní řád nestanovuje povinnost soudu za každé situace obviněného k veřejnému zasedání předvolat. Podle §233 odst. 1 tr. ř. se obviněný k veřejnému zasedání předvolává zpravidla tehdy, jestliže jeho osobní účast při tomto veřejném zasedání je nutná, zejména v případech, když soud považuje za nezbytné vyslechnout obviněného, vyzvat ho k vyjádření k důkazu provedenému v tomto veřejném zasedání, či jej požádat o bližší vysvětlení jeho podání, které je předmětem veřejného zasedání, resp. o vyjádření k takovému podání jiné procesní strany (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. února 2007, uveřejněné pod číslem T 972 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, č. sešitu 33/2007). V ostatních případech, když osobní účast obviněného při veřejném zasedání soudu není nutná, se obviněný o tomto veřejném zasedání pouze vyrozumí, a to jako osoba, která svým návrhem dala k veřejnému zasedání podnět, resp. jako osoba, která může být přímo dotčena rozhodnutím učiněným v tomto veřejném zasedání (viz R 38/2003-I. Sb. rozh. tr. pro veřejné zasedání konané o odvolání, a nález Ústavního soudu ČR ze dne 9. září 2004, sp. zn. III. ÚS 95/04, uveřejněný pod č. 45/2004 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
Po předběžném přezkoumání je proto na úvaze soudu, zda považuje přítomnost obviněného u veřejného zasedání za nevyhnutnou, a proto ho předvolá, nebo jej pouze vyrozumí, čímž dává jednoznačně najevo, že veřejné zasedání lze konat v jeho nepřítomnosti, když na něm nebude prováděno dokazování. Zásah do práva obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti a práva na obhajobu by nastal v situaci, kdyby odvolací soud měl v úmyslu provádět na veřejném zasedání dokazování a obviněného by pouze vyrozuměl, neboť v takovém případě je nutno obviněného k veřejnému zasedání předvolat, aby se mohl vyjádřit k případně provedeným důkazům. V posuzovaném případě však odvolací soud neshledal jeho účast u veřejného zasedání za nutnou, když nemělo být a ani nebylo prováděno žádné další dokazování, a proto vyrozuměním nezasáhl do ústavně garantovaných práv obviněného. Zásilka obsahující vyrozumění o veřejném zasedání byla obviněnému vhozena do schránky 14 dnů před jeho konáním a po celou tuto dobu si mohl zásilku ze své domovní schránky vyzvednout. Podáním odvolání obviněný dal podnět ke konání veřejného zasedání, a právě proto měl očekávat nařízení konání veřejného zasedání a s tím spojené doručování písemnosti, obsahující předvolání nebo v daném případě vyrozumění. Pochybení odvolacího soudu pak nelze založit pouze na skutečnosti, že obviněný nehlídal dostatečně svá práva, a proto se nedozvěděl o konání veřejného zasedání, když soud postupoval v souladu se zákonem. Nejvyšší soud proto shledal tuto námitku zjevně neopodstatněnou.
Zjevně neopodstatněná byla také námitka, že veřejné zasedání dne 14. 12. 2011 nemělo být konáno v jeho nepřítomnosti. Účelem práva obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti je zejména zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena. Trestní řád stanoví odchylně podmínky, za nichž lze konat v nepřítomnosti obviněného hlavní líčení a podmínky, za nichž lze takto jednat ve veřejném zasedání. Zatímco v hlavním líčení, které je těžištěm a vyvrcholením procesu dokazování, bude přítomnost obviněného pravidlem, zákonné podmínky pro konání veřejného zasedání tak rigorózně stanoveny nejsou. Otázku přítomnosti při veřejném zasedání upravuje obecně ustanovení §234 tr. ř., přičemž účast státního zástupce a v případech nutné obhajoby i obhájce řeší speciálně pro řízení o odvolání ustanovení §263 odst. 2, 3 tr. ř. Obecné ustanovení §234 odst. 1 tr. ř. přítomnost obviněného při veřejném zasedání neupravuje. Na nutnost jeho účasti při něm lze usuzovat buď podle toho, zda jej soud ve smyslu ustanovení §233 odst. 1 tr. ř. o veřejném zasedání pouze vyrozuměl, nebo zda jej k němu předvolal (čímž by dal najevo, že jeho přítomnost je nutná), anebo s ohledem na ustanovení §263 odst. 4 tr. ř. který stanoví, že v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. října 2002, sp. zn. 5 Tdo 749/2002, ze dne 12. září 2002, sp. zn. 6 Tdo 499/2002 a ze dne 11. června 2003, sp. zn. 5 Tdo 442/2003). V posuzovaném případě nebyl obviněný v době konání veřejného zasedání odvolacího soudu ani ve vazbě, ani ve výkonu trestu odnětí svobody, proto případná aplikace ustanovení §263 odst. 4 tr. ř. nepřicházela v úvahu.
Podmínky pro konání hlavního líčení a veřejného zasedání je nutno posuzovat odlišně. Pro přítomnost obviněného při veřejném zasedání nemá trestní řád obdobné ustanovení jako pro jeho účast na hlavním líčení (§202 tr. ř.). Toto ustanovení se pro veřejné zasedání neuplatní ani za použití §238 tr. ř., neboť ustanovení o hlavním líčení se přiměřeně použijí jen na veřejnost, řízení, počátek a odročení veřejného zasedání, zatímco přítomnost osob u veřejného zasedání upravují odchylně od hlavního líčení zejména ustanovení §234 tr. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. ledna 2007, sp. zn. 11 Tdo 1457/2006). Z uvedeného plyne, že zatímco v hlavním líčení bude přítomnost obviněného pravidlem, a hlavní líčení lze provést v nepřítomnosti obviněného jen výjimečně (srov. §202 odst. 2 až 5 tr. ř.), zákonné podmínky pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného natolik restriktivně vymezeny nejsou (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 1. dubna 2003, sp. zn. II. ÚS 542/2000, uveřejněný pod č. 46/2003 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
S ohledem na ústavní právo obviněného vyplývající z ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod je třeba umožnit obviněnému účast ve veřejném zasedání též v případě, kdy na tom on sám trvá, výslovně projeví svůj zájem se veřejného zasedání zúčastnit, a svou neúčast omluví takovými důvody, které lze akceptovat a které mu objektivně brání se veřejného zasedání zúčastnit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. června 2003, sp. zn. 5 Tdo 442/2003, nebo nález Ústavního soudu ze dne 15. února 2006, sp. zn. II. ÚS 648/05, uveřejněný pod č. 37/2006 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
Odvolací soud postupoval v souladu s těmito podmínkami pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného, a proto jeho postupem nebylo v žádném směru porušeno právo obviněného na obhajobu specifikované především v čl. 37 a 38 Listiny základních práv a svobod a rovněž nedošlo k rozporu s trestním řádem. Obviněný byl o konání veřejného zasedání dne 14. 12. 2011 řádně a včas vyrozuměn dne 30. 11. 2011, svou neúčast nijak neomluvil a tím, že byl pouze vyrozumíván, nepokládal odvolací soud jeho přítomnost za nutnou.
Ačkoliv Nejvyšší soud rozhodl v této věci o odkladu výkonu rozhodnutí, bylo tak učiněno na základě návrhu na odložení výkonu trestu odnětí svobody samosoudcem Okresního soudu v Bruntále, který uváděl, že obviněnému nebylo řádně doručeno předvolání k veřejnému zasedání. To ale bylo v rozporu se skutečností, neboť po podrobném přezkoumání případu bylo dovolacím soudem zjištěno, že obviněný byl o veřejném zasedání pouze vyrozuměn, a to řádně a včas.
Vzhledem k výše uvedenému, kdy Nejvyšší soud neshledal pochybení zakládající důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., a námitky obviněného hodnotil jako zjevně neopodstatněné, bylo jeho dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. března 2012
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš