ECLI:CZ:NS:2012:8.TDO.197.2012.1
sp. zn. 8 Tdo 197/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. března 2012 o dovolání obviněného Ing. J. N, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 10. 2011, sp. zn. 3 To 578/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 10 T 177/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. J. N. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 16. 5. 2011, sp. zn. 10 T 177/2010, byl obviněný Ing. J. N. uznán vinným pokračujícím přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle popsaných skutkových zjištění dopustil tím,
že dne 17. 4. 2010 kolem 16:45 hodin v obci Z., okres Č. K., přistoupil k vratům u domu poškozeného J. K., křičel na něj, že ho zabije, pokud bude vstupovat na jeho pozemek, a přitom lomcoval vraty, až jedním z křídel udeřil poškozeného do hrudníku; dne 20. 4. 2010 kolem 19:30 hodin na stejném místě slovně napadl družku poškozeného J. K. – M.J., které vulgárně nadával slovy „svině, kurvo, krávo“ a zároveň na ni křičel, že zlikviduje celou K. rodinu, pokud ještě někdy vstoupí na jeho pozemek; dne 21. 4. 2010 kolem 15:15 hodin na stejném místě přistoupil na dvorku k poškozenému J. K. a B. K., která měla u sebe dítě v kočáru, lomcoval plátěným přístřeškem, pod nímž seděli, a který podle něj o pár centimetrů zasahoval na jeho pozemek, a na poškozeného křičel, že ještě uvidí; vzhledem k tomu, že se obviněný tohoto jednání dopouštěl opakovaně, pod vlivem alkoholu a poškození věděli, že je držitelem střelných zbraní, vzbudilo v nich toto chování obavu o život a zdraví vlastní i dalších členů rodiny.
Za tento přečin byl obviněný odsouzen podle §353 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti měsíců.
Dále byl obviněný podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby pro čin, v němž byl spatřován dílčí útok pokračujícího přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku.
Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací usnesením ze dne 24. 10. 2011, sp. zn. 3 To 578/2011, odvolání obviněného podané proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podle §256 tr. ř. zamítl.
Obviněný toto usnesení odvolacího soudu prostřednictvím obhájkyně JUDr. Moniky Kolrosové napadl dovoláním. V jeho obsahu uvedl, že jím směřuje proti celému výroku, jímž byl uznán vinným, proto, že byl uvedený čin nesprávně právně posouzen. Obviněný nesprávnost svého odsouzení spatřoval v tom, že nalézací soud nesprávně vyhodnotil provedené důkazy, a to jak důkazy listinné, tak svědecké výpovědi členů rodiny K. Žádné podrobnosti obviněný neuvedl, jen stručně odkázal na obsah svého odvolání proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně, v němž rovněž namítal neúplné a nesprávné skutkové zjištění věci ohledně útoků na členy rodiny K. v inkriminovaném období. Současně vytýkal, že nebylo vyhověno jeho návrhu na zpracování revizního znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Obviněný zdůraznil, že namítá věrohodnost tvrzení svědků z rodiny K. s poukazem na jejich rozdílnost.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší státní zastupitelství prostřednictvím u něj působícího státního zástupce Nejvyššímu soudu sdělilo, že se k dovolání nebude písemně po věcné stránce vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) když shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), posuzoval, zda námitky obviněného lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., neboť dovolání je možné podat jen z důvodů taxativně stanovených v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Obviněný v obsahu podaného dovolání žádný z taxativně vymezených dovolacích důvodů jeho paragrafovým zněním nevyznačil. Slovně však důvod dovolání popsal a uvedl tak, že brojí „proti právnímu posouzení skutku“. Nejvyšší soud na podkladě dovolatelem takto použité formulace, i přesto, že nebyl dovolací důvod zcela konkrétně označen, neshledal v této neúplnosti vadu spočívající v nesplnění náležitostí obsahu dovolání, která by zakládala odmítnutí dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., ale považoval uvedený nedostatek toliko za formální nedůslednost. Dospěl totiž k závěru, že obviněný podle obsahového vyjádření v dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud je povinen vždy primárně posoudit, zda dovolatelem vznesené výhrady lze podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonných dovolacích důvodů, nikoliv jen jejich označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05). Nestačí přitom formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, neboť dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/2003).
Z hlediska naplnění uvedených podmínek Nejvyšší soud posuzoval, zda dovolání s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. koresponduje.
Dovolání lze na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podat tehdy, když rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, přičemž ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat skutková zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.
Za naplnění uvedeného dovolacího důvodu nelze považovat výhrady, v nichž jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a s ohledem na obhajobu obviněného jinak hodnoceny důkazy již provedené, když na základě těchto skutkových vad je dovozováno, že obviněný se činu, jímž byl uznán vinným, nedopustil. V takovém případě nebyl materiálně, tedy ve skutečnosti uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však v ustanovení §265b tr. ř. pro podání dovolání není uveden.
Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak ani v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, III. ÚS 282/03, IV. ÚS 449/03).
Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že obviněný své výhrady zaměřil zásadně proti provedenému dokazování, když se nespokojil s tím, o které důkazy soud svá skutková zjištění opřel, resp. jakým způsobem provedené důkazy hodnotil. V této souvislosti obviněný soudu prvního stupně vytkl, že pro rozhodnutí o vině vyšel především z výpovědí členů rodiny poškozeného J. K., které nesprávně vyhodnotil jako věrohodné a pravdivé, a naproti tomu nevyhověl jeho žádosti o vypracování revizního znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Dovolatel přitom preferoval svou vlastní verzi výpovědi, podle níž setrval na dříve uplatněné obhajobě, na kterou pouze lakonicky odkázal.
Nejvyšší soud z obsahu dovolání shledal, že obviněný prostřednictvím takto formulovaných námitek napadeným rozhodnutím ve skutečnosti nevytýkal vady právní povahy, ani jimi nebrojil proti jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení, nýbrž toliko vytýkal nesprávné hodnocení provedených důvodů a neúplnost provedeného dokazování.
Se zřetelem na shora rozvedená kritéria vymezující možnost uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že obviněný v dovolání neuvedl takovou argumentaci, která by s označeným dovolacím důvodem korespondovala, neboť nezmínil jakékoliv konkrétní a faktické právní námitky, ale omezil se toliko na výhrady proti učiněným skutkovým zjištěním anebo proti procesnímu postupu. Obviněný tak materiálně označený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplnil, protože skutečnosti, které považoval za nedostatky, neměly právní charakter. V dovolání použité výhrady však nedopadají nejen na tento, ale ani žádný jiný z dovolacích důvodů vymezených v ustanovení §265b tr. ř.
Za situace, kdy nebyla naplněna obecná kritéria vymezující jakýkoli z dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř., Nejvyšší soud nebyl povinen dovoláním napadená rozhodnutí věcně přezkoumávat a dovolání obviněného Ing. J. N. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného než zákonem vymezeného důvodu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. března 2012
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová