ECLI:CZ:NS:2013:3.TDO.1496.2012.1
sp. zn. 3 Tdo 1496/2012 -46
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 10. ledna 2013 dovolání, které podal obviněný P. F. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 11. 2010, sp. zn. 10 To 415/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 1 T 51/2009, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. F. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 27. 4. 2010, sp. zn. 1 T 51/2009 , byl obviněný P. F. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), dílem dokonaný, dílem ukončený ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., formou pokračování podle §89 odst. 3 tr. zák., kterého se obviněný dopustil jednáním podrobně popsaným pod body III. 1) – 40) výroku o vině z rozsudku, které spočívalo v tom, že obviněný jako osoba samostatně výdělečně činná na základě smlouvy o dílo s jednatelem firmou Auto-Reklama, s. r. o., P. S. a zastupující tuto společnost na základě generální plné moci v období od 3. 5. 2007 do 2. 8. 2007, společně se spoluobžalovanými P. S., a K. F., osobně v sídle společnosti v P. a na pobočce v H. K. se podílel na činnosti firmy Auto-Reklama, s. r. o., za stejných okolností jako spoluobvinění P. S. a K. F., kdy uzavřel 35 smluv specifikovaných konkrétně na str. 33 - 40 výroku rozsudku, z nichž klientům vznikla škoda 1.797.300,- Kč, 4 smlouvy nenaplněné (str. 40 rozsudku) a 1 smlouvu provozní na zhotovení a výlep reklamy se vzniklou škodou ve výši 6.390,- Kč. Osobně převzal a nedoložil užití částky 100.000,- Kč z pokladny pobočky v O., užití zůstatku pokladny pobočky v H. K. ve výši 1.167.920,50 Kč a v hotovosti z účtu v částce 174.300,- Kč.
Za to byl obviněný P. F. odsouzen podle §250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody ve výměře 3 (tří) roků a 6 (šest) měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Rozsudkem dále bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných P. S. a K. F., stejně jako byla spoluobviněným uložena povinnost k náhradě škody poškozeným jmenovitě uvedeným ve výroku.
Proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 27. 4. 2010, sp. zn. 1 T 51/2009, podal obviněný P. F. odvolání směřující do výroků o vině i trestu. Odvolání podali i spoluobvinění P. S. a K. F.
O odvoláních rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 25. 11. 2010, sp. zn. 10 To 415/2010 , a to tak, že odvolání obviněného i obou spoluobviněných podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 11. 2010, sp. zn. 10 To 415/2010, podal obviněný dovolání (č. l. 3617 - 3618), přičemž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., maje za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, kdy uplatňuje námitku nesprávné aplikace ustanovení hmotného práva, a to ustanovení §250 tr. zák.
Obviněný namítl, že jednáním popsaným v obou rozsudcích v žádném případě nespáchal a ani nemohl spáchat trestný čin podvodu podle §250 odst. l, odst. 3 písm. b) tr. zák., dílem dokonaný a dílem ukončený ve stadiu pokusu a ve spolupachatelství, neboť jeho počínání nelze podřadit pod toto ustanovení trestního zákona. Je zcela nepochybné, že podmínky zjištěné oběma soudy, za kterých měl páchat trestnou činnost, za použití této kvalifikace nemohl splnit, a že skutková podstata označeného trestného činu jím nebyla nikdy naplněna. Opírá se zejména o časový moment jednání a o subjektivní stránku nutnou k naplnění znaků skutkové podstaty konkrétního trestného činu, stejně jako o všechny další důkazy, které byly v této věci opatřeny. Namítl, že skutkový stav, který byl soudy zjištěn, nenaplňuje znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 tr. zák., a tento stav existoval ještě předtím, než soudy prováděly dokazování. Zejména odvolací soud strpěl a nezměnil použitou právní kvalifikaci a zcela bez povšimnutí tuto kvalifikaci přejal do svého rozhodnutí. Obviněný uvedl, že svými námitkami nebrojí proti skutkovým vadám s cílem dosáhnout změny ve skutkových zjištěních soudů, ale konstatuje tímto způsobem, že ze shromážděných důkazů, a to dokonce ještě před konáním hlavního líčení, nebyl jednoznačně dán důvod k podání obžaloby na jeho osobu pro uvedený trestný čin. Hmotněprávní posouzení skutku je zcela chybné a neodpovídá skutečnému stavu věci, kdy žádné okolnosti a důkazy nemohou vést k závěru, že se uvedeného trestného činu dopustil. Soudy použily k jeho odsouzení ustanovení trestního zákona, které však nemohly použít pro nedostatek jakýchkoliv důkazů pro tento postup, a proto obviněný považuje tuto skutečnost za takovou, která jej velmi výrazně poškozuje.
V návaznosti na výše uvedené proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podle §265k tr. ř. zrušil, věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, aby tento ve věci znovu rozhodl, případně aby Nejvyšší soud rozhodl ve věci sám ve smyslu ustanovení §265m tr. ř. s tím, že se obviněný podle §226 tr. ř. zprošťuje obžaloby v celém rozsahu.
Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky . Telefonickým dotazem bylo zjištěno, že ve věci, která je u Nejvyššího státního zastupitelství České republiky evidována pod sp. zn. 1 NZO 153/2011, bylo rozhodnuto dne 19. 5. 2011 tzv. „jinakem“ s tím, že státní zástupce se nebude k podanému dovolání věcně vyjadřovat.
Dovolání spolu se spisovým materiálem bylo Nejvyššímu soudu předloženo dne 29. 11. 2012.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) v neveřejném zasedání nejprve zkoumal, zda v této věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř., a shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obdobně Nejvyšší soud zjistil, že dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., bylo podané osobou oprávněnou k podání dovolání (§265d odst. 1 písm. b/, odst. 2 tr. ř.), ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném tímtéž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným P. F. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod.
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V posuzované věci však uplatněné dovolací námitky obviněného uvedený dovolací důvod nenaplňují. Zejména je namístě upozornit, že při posuzování, zda je oprávněné tvrzení dovolatele o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Předpokladem existence dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je pak nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti.
Obviněný v rámci dovolání upozorňuje, že uplatněním dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenapadá skutková zjištění proto, aby dosáhl změny v těchto skutkových zjištění, kdy však současně uvádí, že má za to, že nebyl pro jeho odsouzení shromážděn dostatek důkazů, resp. právní kvalifikaci nemohly soudy použít pro nedostatek jakýchkoli důkazů pro takovýto postup, kdy zde nebyl důkazní podklad již pro podání obžaloby.
Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, odst. 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř. Jestliže tedy obviněný namítl nesprávnost právního posouzení skutku, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozoval zejména z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů (případně z prosazování vlastních hodnotících úvah ve vztahu k provedeným důkazům, kdy namítal, že důkazní prostředky byly shromážděny v nedostatečné kvalitě pro posouzení viny, resp. vznesl obecně formulovanou námitku, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají) a vadných skutkových zjištění (které ve svém důsledku tímto napadá, přestože uvádí, že toto není cílem jeho námitek), pak soudům nižších stupňů nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Kdyby měl dovolací soud dospět k jinému závěru ohledně předmětného skutku, jak se toho v konečném důsledku ve svém dovolání domáhá obviněný, musel by zásadním způsobem modifikovat zmíněná rozhodná skutková zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů, resp. od nich odhlédnout. Takový způsob rozhodnutí však není v dovolacím řízení možný ani přípustný, jak již výše Nejvyšší soud zdůraznil. Při posuzování, zda je oprávněné tvrzení dovolatele o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně.
Se zřetelem k zásadám, které vyplývají z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces, může Nejvyšší soud zasáhnout do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním jen výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. Zásahu do skutkových zjištění soudů, kterého se obviněný v rámci svých námitek v podstatě dožaduje, je dovolací soud oprávněn přistoupit jen ve zvlášť výjimečných případech, kdy v této oblasti soudy pochybily naprosto markantním a křiklavým způsobem narážejícím na limity práv spojených se spravedlivým procesem, jež jsou chráněny právními předpisy nejvyšší právní síly. Jinými slovy tehdy, prokáže-li se existence tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé.
O takový případ se v projednávané věci nejedná, neboť Nejvyšší soud se k existenci tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Hradci Králové, která se stala podkladem napadeného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé neshledal. Skutková zjištění soudů mají zřejmou obsahovou návaznost na provedené důkazy. Je třeba konstatovat, že po stránce obsahové byly důkazy soudem nalézacím hodnoceny dostačujícím způsobem právě v souladu s jinými objektivně zjištěnými okolnostmi a to nejen ve svém celku, ale v každém tvrzení, které z nich vyplývalo. Role obviněného, resp. míra jeho účasti na podvodném jednání byla dostatečným způsobem popsána a vymezena ve vztahu k dalším dvěma obviněným.
Namítá-li pak obviněný, že jeho jednání nelze podřadit pod skutkovou podstatu uvedeného trestného činu, je takováto námitka v obecné rovině pod jím uplatněný dovolací důvod podřaditelná. Obviněný ji však uplatnil zcela neregulérním způsobem, neboť ji nijak nepodložil, resp. ve vztahu k tomu tvrzení nevznesl žádné konkrétní hmotně právní námitky, ze kterých by měla vyplývat existence možného rozporu mezi skutkem zjištěným soudy nižších stupňů a jeho právním posouzením. Odůvodnění obviněného, kdy tento uvádí: „ opírám se zejména o časový moment mého jednání, opírám se zejména o subjektivní stránku, nutnou k naplnění znaků skutkové podstaty konkrétního trestného činu a opírám se o všechny další důkazy, které byly v této věci opatřeny “, či „ hmotněprávní posouzení skutku je zcela chybné a neodpovídá skutečnému stavu věci “, je nedostačující a nekonkrétní. Taková námitka pro svou neurčitost vyvolává nepřezkoumatelnost, neboť není možné, aby Nejvyšší soud sám aktivně dovozoval, z jakých konkrétních důvodů obviněný předmětné rozhodnutí napadá. V tomto ohledu je třeba konstatovat, že není úkolem Nejvyššího soudu rozebírat veškeré okolnosti případu a hodnotit napadené rozhodnutí ze všech možných hledisek, aniž by obviněný přímo uvedl, jaké konkrétní (zejména pak právní) vady rozhodnutí vytýká.
S ohledem na skutečnost, že Nejvyšší soud je stabilizovanými skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů vyjádřených ve skutkové větě rozsudku vázán a nedovodil-li současně, že by se jednalo o případ extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, dospěl k závěru, že obviněným podané dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – k) tr. ř.
Napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není zatíženo vytýkanými vadami, což znamená, že dovolání obviněného nebylo možno přiznat opodstatnění.
IV.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. ledna 2013
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata