ECLI:CZ:NS:2013:3.TDO.174.2013.1
sp. zn. 3 Tdo 174/2013 -64
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. března 2013 o dovolání podaném P. T. T. , proti rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 8 To 218/2010 ze dne 13. června 2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 3 T 37/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 22. března 2010, sp. zn. 3 T 37/2009 byla P. T. T. uznána vinnou zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými látkami a jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník) a trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, odst. 2 trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009, dále jen tr. zák.), které spočívaly v tom, že „1. obžalovaní P. D. a L. L. společně v době od 20. 12. 2007 do 7. 4. 2008 se podíleli v pronajatém domě č. p. 9, ulice P. v P., na pěstování konopí pomocí speciálně nainstalovaného technologického zařízení složeného ze závěsných svítidel osazených vysokotlakými sodíkovými výbojkami s nastavitelným časovým cyklem, a z potrubních ventilátorů, zajišťujícího osvit, vytápění, ventilaci a cirkulaci vzduchu, s nutností manuální závlahy, v úmyslu nedovoleně vypěstovat nejméně 101 ks rostliny konopí určené k následnému zpracování do stavu způsobilého k spotřebě jako tzv. marihuana, určená k prodeji, kdy jimi vytvořené podmínky pro pěstování umožňovaly kontinuální sklizeň kannabinolových produktů s nadprůměrnými hodnotami delta – 9. THC, kdy 101 ks zajištěných rostlin konopí obsahovalo minimálně 400g tetrahydrocannabinolu, když látka delta – 9. tetrahydrocannabinol je uvedena jako psychotropní látka v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., a rostlina konopí je uvedena v příloze č. 3 zákona 167/1998 Sb., jako omamná látka, přičemž obžalovaní P. T. T. a D. P. T. zajišťovali vybavení „pěstírny“, její provoz, stravu pro obviněného L. L., který v objektu domu bydlel, zajišťoval pravidelnou zálivku rostlin a kontroloval funkčnost automatizovaných procesů, tedy pro jiného přechovávali omamnou látku a čin spáchali ve značném rozsahu; 2. obžalovaná P. sama v době od 20. 12. 2007 do 7. 4. 2008 v P., ulici P. v domě č. umožnila třetím osobám jako faktický nájemce této nemovitosti, za účelem nedovoleného pěstování rostliny konopí neoprávněný odběr elektrického proudu tak, že pod obezděním pilířku u domu bylo přímo na vodiči kabelu distribučního vedení nasvorkováno třífázové odbočení vodiče, které nebylo vedeno k elektroměrovému rozvaděči, ale přímo bez jištění do další elektrické instalace v domě, čímž byla způsobena společnosti PREdistribuce, a. s., se sídlem P., S., škoda ve výši 183.134,- Kč, tedy si přisvojila cizí věc tím, že se jí zmocnila a způsobila tak škodu nikoli malou. Za tyto trestné činy byla P. T. T. odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyřicetidvou měsíců a pro jeho výkon byla zařazena do věznice s ostrahou. Dále jí byl uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu dalších obviněných.
O odvolání P. T. T. a D. P. T. (i odvolání příslušného státního zástupce týkající se všech ve věci obviněných) rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze rozsudkem sp. zn. 8 To 218/2010 ze dne 22. června 2010 tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) u obviněných P. T. T., D. P. T. a L. L. (u toho též z důvodu §258 odst. 1 písm. e/ tr. ř.) zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině odsoudil obviněnou P. T. T. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyřicetidvou měsíců a pro jeho výkon ji zařadil do věznice s ostrahou, obviněného D. P. T. k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, když jeho výkon mu odložil na zkušební dobu v trvání pěti let a obviněného L. L. k trestu odnětí svobody v trvání dvacetisedmi měsíců a pro jeho výkon jej zařadil do věznice s dozorem a dále mu uložil trest vyhoštění na dobu neurčitou. Odvolání státního zástupce podané v neprospěch obviněného P. T. V. bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podali obv. P. T. T. a D. P. T. dovolání, a to jako osoby oprávněné, včas, prostřednictvím svých obhájců a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označila P. T. T. ty, které jsou uvedeny v §265b odst. 1 písm. b), g) a l ) tr. ř. D. P. T. označil za dovolací důvod ten, který je uveden v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
O tomto dovolání rozhodl Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) usnesením sp. zn. 3 Tdo 256/2011 ze dne 24. května 2011 tak, že z podnětu dovolání obviněného P. T. D. podle §265k odst. 1, odst. 2 trestního řádu a za přiměřeného použití ustanovení §261 tr. ř. též ohledně obviněných T. T. P. a L. L. zrušil rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 8 To 218/2010 ze dne 22. června 2010 v části týkající se zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, jakož i v celém výroku o trestu. Současně zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Praze přikázal,aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. bylo dovolání obviněné P. T. T. odmítnuto.
Městský soud v Praze v této věci znovu rozhodl rozsudkem sp. zn. 8 To 218/2010 ze dne 13. června 2012 tak, že uznal P. T. T. (stejně jako spoluobviněné D. P. T. a L. L.) vinnými zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými látkami a jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku ve stadiu pokusu dle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a to ve spolupachatelství dle §23 tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedený trestný čin a za sbíhající se trestný čin krádeže podle §247 odst. 1, odst. 2 tr. zák., kterým byla uznána vinnou rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 22. března 2010, sp. zn. 3 T 37/2009, byla P. T. T. odsouzena k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 36 měsíců a pro jeho výkon byla zařazena do věznice s dozorem. Odvolání státního zástupce bylo zamítnuto.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala P. T. T. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označila ty, které jsou uvedeny v v 265b odst. 1 písm. b), g) a l ) tr. ř. V úvodu svého dovolání uvedla, že toto podává z čistě formálního hlediska, neboť námitky vznesené v tomto dovolání, byly již řešeny v rámci jejího dovolání ze dne 18. 10. 2010, avšak podmínkou pro podání ústavní stížnosti je vyčerpání opravných prostředků před obecnými soudy, když z jejich rozhodnutí je patrné, že tyto nemají zájem a nechtějí se podřídit rozhodování Ústavního soudu České republiky. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku tedy opakovaně (ve shodě s dovoláním ze dne 18. 10. 2010) uvedla, že soud prvního stupně provedl důkazy, které byly pořízeny v rozporu se zákonem, a to konkrétně důkazy získané při domovní prohlídce, když tento postup nerespektuje základní práva zaručená čl. 12 odst. 1, odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina). V tomto směru odkázala na několik rozhodnutí Ústavního soudu České republiky (dále jen Ústavní soud) a Nejvyššího soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud), a to konkrétně nálezů Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 268/03, sp. zn. III. ÚS 190/01, sp. zn. II. ÚS 291/2000, sp. zn. IV. ÚS 570/03. Nezákonnost domovní prohlídky je dovolatelkou spatřována především ve skutečnosti, že nebyl proveden předběžný výslech obviněného L. L. a dále návrh státního zástupce na provedení domovní prohlídky a následné rozhodnutí soudu o jejím provedení považuje za neodůvodněné (v této otázce odkázala na nález Ústavního soudu sp. zn. 183/203). Tím, že obecné soudy nepovažovaly výše uvedené nálezy Ústavního soudu za právně závazné, došlo k porušení práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny (nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 536/06). Poukázala na skutečnost, že domovní prohlídka nebyla provedena v souladu se zákonem, když obviněný L. L. nebyl před započetím domovní prohlídky vyslechnut, ačkoli bylo orgánům činným v trestním řízení známo, že se v domě zdržuje (jeho výslech byl proveden až po skončení domovní prohlídky), to s tím, že i osoba bez úředně povoleného pobytu na území ČR má svá práva při ochraně soukromí na místě, na kterém se zdržuje a fakticky přežívá. Dále poukázala na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2/02, s tím, že je chráněno právo na nedotknutelnost obydlí faktického uživatele. Shrnula, že nebyla v tomto případě dána neodkladnost tohoto úkonu (domovní prohlídky) a neprovedení předchozího výslechu obviněného L. L. tedy má za následek její nezákonnost. V souvislosti s provedenou domovní prohlídkou namítla též její neodůvodněnost (a to opět s odkazem na četnou judikaturu Ústavního soudu). V další části dovolání namítla, že audiovizuální nahrávky z doby od února 2008 do dubna 2008 nejsou použitelné, a to ze stejných důvodů jako zmíněná domovní prohlídka. K jejich pořízení došlo totiž před zahájením trestního stíhání a rozhodnutí státního zástupce není odůvodněno ve vztahu k neodkladnosti nebo neopakovatelnosti takovýchto záznamů (k tomu odkázala a simili na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 287/96). Dále dovolatelka (pravděpodobně v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., ač to výslovně u těchto námitek neuvedla, avšak tento dovolací důvod deklarovala též v úvodu svého podání) poukázala na skutečnost, že hned na počátku hlavního líčení vznesla námitku podjatosti soudu, která je součástí audiozáznamu, nikoli součástí protokolu o hlavním líčení, přičemž o této námitce nebylo doposud rozhodnuto a i odvolací soud tuto skutečnost ignoroval. V závěrečné pasáži dovolání obviněná P. uvedla, že má za to, že Obvodní soud pro Prahu 10 nebyl oprávněn změnit své zprošťující rozhodnutí ve vztahu ke skutku pod bodem 1 (následně po zrušení rozsudku odvolacím soudem) a pokud tak učinil, jednal v příkrém rozporu s procesními předpisy, a to konkrétně s §263 odst. 7 tr. ř. a dále, že ani ona sama, ani její právní zástupce nebyli před podáním obžaloby řádně seznámeni se spisem v souladu s trestním řádem, toto jim bylo umožněno až soudem po podání obžaloby, čímž se soud postavil na stranu obžaloby a pomáhal jí konvalidovat vady, které způsobily orgány činné v trestním řízení. Závěrem svého podání dovolatelka navrhla, aby dovolací soud „napadený rozsudek zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání.“
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). V tomto svém vyjádření uvedl, že přes možnost odkázat na obsah spisu dovolacího soudu sp. zn. 3 Tdo 256/2011, včetně rozhodnutí, opravného prostředku a vyjádření státního zástupce, pouze stručně shrnul, že dovolatelka napadá nezákonnost a neodůvodněnost domovní prohlídky (bod II.), neoprávněnost pořízení audiovizuálních nahrávek před zahájením trestního stíhání, nerozhodnutí o její námitce podjatosti, porušení §263 odst. 7 trestního řádu v odvolacím řízení a porušení jejího práva znát obsah obvinění proti své osobě (neseznámení se se spisovým materiálem). Takto podané dovolání státní zástupce po přezkoumání dostupných spisových materiálů zhodnotil dílem jako nepřípustné, dílem jako zjevně neopodstatněné. To s tím, že pomine-li opakovanou nepřesnost dovolatelky při vymezení dovolacích důvodů a shrnutí konkrétních obsahů těchto důvodů, lze dle jeho přesvědčení konstatovat, že se dovolatelka domáhá dovoláním opětovného přezkumu toho, co již dovolací soud přezkoumal v rámci rozhodnutí ze dne 24. 5. 2011, č. j. 3 Tdo 256/2011-51. To však podle něj neznamená, že dovolání je celkově vzato nepřípustné, neboť formálně směřuje proti rozhodnutí, které lze dovoláním napadnout. Mimo rozhodnutí přímo napadané je však rovněž žádán přezkum výroku, o kterém dovolací soud již odmítavě rozhodl – totiž celkové zrušení rozhodnutí nalézacího soudu. Závěry stran skutku, který je v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 označen pod bodem II. s právní kvalifikací krádeže, totiž byly předmětem přezkumu s výsledkem odmítnutí dovolání podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. Byť tedy dovolatelka napadla rozhodnutí odvolacího soudu, snaží se dle státního zástupce skrze dovolání napadnout i jiné výroky, o kterých již odvolací soud vůbec nerozhodoval, přičemž však může napadnout pouze rozsudek odvolacího soudu a skrze něj část rozsudku soudu nalézacího. Nepřiléhavé je dle státního zástupce i užití dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., neboť ve vztahu k dovolatelce odvolací soud nezamítl řádný opravný prostředek, ale sám rozhodl rozsudkem na základě odvolání dovolatelky, a to v její prospěch (mírnější trest). Ohledně dalších okruhů námitek dovolatelky lze dle státního zástupce odkázat na závěry rozhodnutí dovolacího soudu ze dne 24. 5. 2011, č. j. 3 Tdo 256/2011-51. Pouze se sluší poukázat na skutečnost, že námitky mohou formálně spadat pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť široce namítá porušení práva na spravedlivý proces v tom, že byly v řízení použity skutečnosti, zjištěné na základě nezákonných důkazů (a toliko nich). Jakkoli námitky stran práva procesního nemohou být samy o sobě předmětem dovolání, v těchto případech nelze zcela bezpečně oddělit otázky hmotně i procesně právní, neboť se v procesu zjišťování skutkového stavu řetězí jak procesní stránka věci, tak případné zásahy do práv hmotných. Dovolací soud tedy může formálně přiznat relevanci i takovému dovolání, v němž je namítáno, že celá konstrukce skutku spočívá na skutečnostech zjištěných protiprávně, porušením garantovaných ústavních práv. Obdobně dovolací soud přípustnost konstatoval i v rozhodnutí ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 5 Tdo 482/2011. Přes tyto úvahy, a přes vědomí o probíhajícím řízení u Ústavního soudu státní zástupce shrnul, že úvahy, které stran námitek dovolatelky již dovolací soud dříve vyslovil, považuje za přiléhavé a k zásahu do rozhodnutí odvolacího soudu tedy nespatřuje žádný právní důvod. Závěrem svého podání tedy navrhl , aby dovolání P. T. T. Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Současně navrhl, aby takto soud podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodnul v neveřejném zasedání a dále vyjádřil svůj souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiných rozhodnutí, než jsou uvedena v ustanovení §265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
P. T. T. uplatnila ve svém dovolání opakovaně tři dovolací důvody, a to konkrétně dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. b), g) a l ) tr. ř.
Co se týká dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. , ten je dán tehdy, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán; tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Dovolatelka tento dovolací důvod opět uplatnila se zcela vágním poukazem na „námitku podjatosti soudu“, která měla být vznesena někdy v prvních dnech hlavního líčení (konkrétní termín neuvedla), a o které nemělo být doposud rozhodnuto. K této dovolací námitce se Nejvyšší soud podrobně vyjádřil již ve svém předcházejícím (výše citovaném) rozhodnutí a bylo by možné na něj pro stručnost odkázat. Nicméně Nejvyšší soud znovu opakuje, že co se týká vyloučení orgánů v trestním řízení, tato otázka je upravena v §30 odst. 1 tr. ř., když z vykonávání úkonů trestního řízení je vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Úkony, které byly učiněny vyloučenými osobami, nemohou být podkladem pro rozhodnutí v trestním řízení. V rámci takovéto námitky je třeba konkrétně určit, která osoba (soudce, státní zástupce) má být z úkonů trestního řízení vyloučena, a to současně i s konkrétními důvody. Vzhledem ke skutečnosti, že dovolatelka nic takového v rámci deklarovaného dovolacího důvodu neuvedla, a to ani v tomto nově podaném dovolání a ani žádná takováto námitka není součástí protokolů o hlavních líčeních, nemůže takto koncipovaná námitka založit dovolací přezkum. Nicméně jako obiter dictum Nejvyšší soud opětovně uvádí, aniž by chtěl jakkoli vyvozovat, jaký konkrétní obsah měla tato námitka dovolatelky pojmout, že ze spisu vyplývá, že se zřejmě jedná o námitku vůči osobě tlumočníka (protokol o hlavním líčení ze dne 21. 5. 2009, č. l. 512, ze kterého však nebyl pořizován audiozáznam a podání označené „Námitky vůči osobě tlumočníka“ ze dne 1. 6. 2010, č. l. 897). Pokud by skutečně měla dovolatelka na mysli tuto námitku, což však dovolatelka v tomto novém dovolání ani nepotvrdila ani nevyvrátila, je třeba uvést, že tlumočník není osobou, kterou by bylo možno považovat za „orgán“ ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu, když osoby, kterých se daná věc týká, jsou uvedeny výše, a proto Nejvyššímu soudu nezbylo než takto vedenou dovolací námitku opět odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze spolehlivě přijmout i jim adekvátní závěry právní. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
Ze shora uvedeného je tedy především zřejmé, že obsahem tohoto dovolacího důvodu, s ohledem na jeho hmotně právní povahu, nemohou být námitky procesního charakteru, týkající se jak provedené domovní prohlídky, pořízení audiovizuálních nahrávek a seznámení se se spisem ze strany dovolatelky a jejího právního zástupce, které takto nemohou být právně relevantně uplatněny nejen z hlediska zvoleného dovolacího důvodu, ale ani pod žádným z dalších, zákonem taxativně stanovených, důvodů dovolání. Nicméně Nejvyšší soud (stejně jako ve svém předchozím usnesení) jako obiter dictum považuje za nutné uvést, že provedení domovní prohlídky považuje za provedené v souladu se zákonem. Touto námitkou se již jednou podrobně zabýval, když uvedl, že podle §82 odst. 1 tr. ř. domovní prohlídku lze vykonat, je-li důvodné podezření, že v bytě nebo v jiné prostoře sloužící k bydlení nebo v prostorách k nim náležejících (obydlí) je věc nebo osoba důležitá pro trestní řízení, přičemž v dané věci je zřejmé, že orgány činné v trestním řízení měly dostatek poznatků svědčících o tom, že je v předmětném domě nelegálně pěstováno konopí. Podle §83 odst. 1 tr. ř. nařídit domovní prohlídku je oprávněn předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce. V neodkladných případech tak může namísto příslušného předsedy senátu nebo soudce učinit předseda senátu nebo soudce, v jehož obvodu má být prohlídka vykonána. Příkaz k domovní prohlídce musí být vydán písemně a musí být odůvodněn. V daném případě byl podnět k návrhu na vydání příkazu k domovní prohlídce (č. l. 256) i příkaz k domovní prohlídce (č. l. 258) náležitě odůvodněn právě tím, že dosud získané poznatky vedou k tomu, že se jedná o pěstírnu konopí. Podle §84 tr. ř. lze vykonat domovní prohlídku nebo osobní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor a pozemků jen po předchozím výslechu toho, u koho nebo na kom se má takový úkon vykonat, a to jen tehdy, jestliže se výslechem nedosáhlo ani dobrovolného vydání hledané věci nebo odstranění jiného důvodu, který vedl k tomuto úkonu. Předchozího výslechu není třeba, jestliže věc nesnese odkladu a výslech nelze provést okamžitě. V posuzovaném případě provedla policie výslech majitelů domu Ch. a F., výslech spoluobviněného L. L. byl proveden až po přerušení domovní prohlídky, když tento byl zadržen v domě, který obýval bez jakéhokoli právního titulu, navíc byl na území České republiky ilegálně. Neprovedení výslechu obv. L. L. před provedením domovní prohlídky však obstojí i ve světle dovolatelkou uváděných nálezů Ústavního soudu. Z povahy věci se rozhodně jednalo o úkon neodkladný, když reálně hrozilo možné zničení důkazů. V tomto směru je nutno odkázat na ustálenou judikaturu, podle které trpí-li protokol o provedení domovní prohlídky některými formálními nedostatky, např. není-li zde dostatečně konkretizován důvod, proč nedošlo k předchozímu výslechu (§84, §85 odst. 3 tr. ř.), neznamená to samo o sobě nezákonnost domovní prohlídky a nepoužitelnost důkazů při ní opatřených, jestliže je z jiných důkazů patrné, že domovní prohlídka proběhla v souladu se zákonem. Pokud je domovní prohlídka prováděna jako úkon neodkladný (§160 odst. 4 věta prvá tr. ř.), mají důvody, pro které jde o úkon tohoto charakteru, nepochybně vliv i na úvahy, zda při provádění domovní prohlídky věc nesnese odkladu a zda předchozí výslech nelze okamžitě provést (§84 věta druhá tr. ř.). Předchozí výslech osoby, u níž se má prohlídka vykonat, nebude možné okamžitě provést nejen tehdy, jsou-li překážky výslechu na straně této osoby (např. v podobě jejího pobytu v cizině či na neznámém místě, nedovoluje-li to její zdravotní stav, opilost atd.), ale rovněž za situace, kdy takové překážky zde sice nejsou, ale z kriminalisticko-taktického hlediska a s přihlédnutím k očekávanému důkaznímu významu výsledků domovní prohlídky je třeba postupovat urychleně . Nemožnost předchozího výslechu tedy může být způsobena již samotnou neodkladností provedení domovní prohlídky (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tz 32/2000 ze dne 29. 3. 2000, uveřejněno v Soudních rozhledech pod č. SR 103/2000 str. 278). Je také namístě zdůraznit, že právě provedení domovní prohlídky mělo vést k identifikaci a zadržení osob, které tuto trestnou činnost páchají, když z předchozího výslechu majitelů domu žádné takovéto poznatky (ohledně možných pachatelů) nevyplynuly, neboť osobu vietnamské národnosti, které byl dům oficiálně pronajat před provedením domovní prohlídky, nebylo možno najít (patrně již opustila území České republiky). Dále lze souhlasit s názorem Městského soudu v Praze, že pořízením audiovizuálních nahrávek nebylo zasaženo do práva na soukromí obviněných a rozhodně není možno srovnávat takovéto pořizování audiovizuálních nahrávek na veřejné ulici k nálezům Ústavního soudu týkajících se domovních prohlídek.
Stejně tak pod deklarovaný dovolací důvod nelze podřadit námitku dovolatelky, že jí před podáním obžaloby k soudu nebylo umožněno prostudovat spis a tuto vadu napravil až soud prvního stupně, v čemž je dovolatelkou spatřováno napomáhání žalobě ze strany soudy. Také touto námitkou (stejně jako všemi dalšími) se dovolací soud již jednou zabýval a navíc na tuto námitku již správně reagoval Městský soud v Praze, který poukázal na ustanovení §188 odst. 1 písm. e) tr. ř., podle kterého soud po předběžném projednání obžaloby vrátí věc státnímu zástupci k došetření, je-li toho třeba k odstranění závažných procesních vad přípravného řízení, které nelze napravit v řízení před soudem . Je však zřejmé, že neseznámení se obviněnou a jejím obhájcem se spisem je vadou, kterou lze odstranit snadno, trestní řád s takovouto situací počítá a nabízí její řešení a bylo by nadbytečné kvůli takovéto věci vracet spis státnímu zastupitelství, přičemž tím, že soud toto obviněné umožnil (odstraněním vady), se do role veřejné žaloby zjevně nestavěl, pouze využil možnosti, kterou mu poskytuje trestní řád a daná skutečnost nemá vliv na nezávislost soudu. Pokud by tedy obsahem dovolání byly pouze výše uvedené námitky, nezbylo by Nejvyššímu soudu než takto podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. , který dovolatelka ve svém podání také uplatnila je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) §265b odst. 1 tr. ř. Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (prvá alternativa) nebo již v řízení, které předcházelo rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů (druhá alternativa). Ač v úvodu svého podání tento dovolací důvod deklarovala, a to v jeho první alternativě, v dovolání potom k tomu dovolacímu důvodu žádné námitky neuvedla. Pokud tento dovolací důvod mínila dovolatelka uplatnit ve vztahu k nyní napadenému rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 8 To 218/2010 ze dne 13. června 2012, nelze než konstatovat, že zvolený dovolací důvod míří na případy, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, k čemuž však v dané věci nedošlo, když Městský soud v Praze rozhodl rozsudkem a původní rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 změnil ve vztahu k dovolatelce ve výroku o trestu. Daný dovolací důvod tak ani v jedné z jeho alternativ nelze uplatnit.
Opakovaně jako obiter dictum k námitce dovolatelky, že došlo k porušení ustanovení §263 odst. 7 tr. ř., dovolací soud uvádí, že k takovémuto porušení dle jeho názoru nedošlo. Podle tohoto ustanovení z hlediska změny nebo doplnění skutkových zjištění odvolací soud může přihlížet jen k důkazům, které byly provedeny ve veřejném zasedání před odvolacím soudem; tyto důkazy hodnotí v návaznosti na důkazy provedené soudem prvního stupně v hlavním líčení. Odvolací soud je vázán hodnocením těchto důkazů soudem prvního stupně s výjimkou těch důkazů, které odvolací soud sám ve veřejném zasedání znovu provedl. Z již řečeného tedy vyplývá, že odvolací soud je vázán hodnocením důkazů soudem prvního stupně, pouze v rámci změny nebo doplnění skutkových zjištění, s tím, že ani tato návaznost není úplná, neboť se neuplatní tam, kde odvolací soud provede důkazy před soudem prvního stupně dosud neprovedené, a tam, kde odvolací soud znovu provede důkazy předtím již provedené v hlavním líčení soudem prvního stupně. Nic však nebrání odvolacímu soudu zrušit rozhodnutí soudu prvního stupně a v odůvodnění svého rozhodnutí rozvést, proč nejsou dosud provedená skutková zjištění úplná, v čem je třeba je doplnit, popř. k jakým důkazům je ještě třeba přihlédnout. Ke způsobu potvrzení důkazů však nesmí nalézacímu soudu udělovat závazné pokyny.
S poukazem na uvedené pak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání P. T. T. odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. března 2013
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka