ECLI:CZ:NS:2013:3.TDO.849.2013.1
sp. zn. 3 Tdo 849/2013-17
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. srpna 2013 o dovolání, které podal obviněný J. B. , nar., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2013, sp. zn. 7 To 85/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 2 T 1/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. B. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. 11. 2012, sp. zn. 2 T 1/2011, byl obviněný J. B. uznán vinným trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1, odst. 3 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), spáchaného ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., kterého se dle skutkových zjištění dopustil se spoluobviněným P. B., nar. 30. 12. 1972 v P., tím, že „ dne 27. 6. 2006 na blíže nezjištěném místě po předchozí dohodě v úmyslu vylákat pojistné plnění telefonicky oznámili na zákaznické lince poškozené společnosti Česká pojišťovna, a. s., se sídlem P., S., dopravní nehodu - pojistnou událost vedenou u uvedené pojišťovny pod č. a č. , ke které mělo dojít dne 26. 6. 2006 v době kolem 20:20 hod. v P. – Ch., na křižovatce ulic K V. a K. H., kde mělo dojít ke střetu motorového vozidla tov. zn. Mercedes Benz, RZ:, jehož majitelem a řidičem v době dopravní nehody byl obžalovaný P. B., s motorovým vozidlem tov. zn. Škoda Superb, RZ:, jehož majitelem byla v době dopravní nehody společnost ŠkoFIN s.r.o. se sídlem P., P., uživatelem a řidičem v době dopravní nehody byl obžalovaný J. B. , jelikož řidič obžalovaný P. B. nepřizpůsobil rychlost jízdy vozidla na vzdálenost, na kterou měl rozhled, a narazil zezadu do motorového vozidla tov. zn. Škoda Superb, přičemž následně uvedenou dopravní nehodu oznámili Policii ČR, podepsali protokol o nehodě v silničním provozu s projednáním včetně náčrtku pod č. j.: PSP-10970/DN-118- 2006 ze dne 27. 6. 2006, ačkoliv věděli, že k jimi nahlášeným poškozením předmětných motorových vozidel nedošlo uvedeným nehodovým dějem, čímž způsobili poškozené společnosti Česká pojišťovna, a. s., se sídlem P., S., která vyplatila pojistná plnění, celkovou škodu ve výši 376.471,- Kč “.
Za to byl obviněný J. B. odsouzen podle §250a odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 9 (devíti) měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 (osmnácti) měsíců. Současně bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného P. B.
Dále bylo oběma obviněným podle §59 odst. 2 tr. zák. uložena povinnost, aby podle svých sil nahradili škodu, kterou svým trestným činem způsobili. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným dále uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně na náhradě škody poškozené České pojišťovně, a. s., se sídlem S., P., částku 376.471,- Kč.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2013, sp. zn. 7 To 85/2013, podali obviněný J. B. a spoluobviněný P. B. odvolání.
O odvoláních rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 3. 2013, sp. zn. 7 To 85/2013 , a to tak, že podle §256 tr. ř. odvolání obou obviněným zamítl jako nedůvodná.
II.
Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2013, sp. zn. 7 To 85/2013, podal obviněný prostřednictvím svého advokáta dovolání (č. l. 556 - 558), v rámci něhož uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. , maje za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a současně bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedeném v §265a odst. 2 psím. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházející dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Obviněný je přesvědčen, že v provedených hlavních líčení, které předcházely vyhlášení odsuzujícího rozsudku soudu nalézacího, došlo k hrubému porušení jeho ústavně zaručených práv, když odvolací soud svým postupem tato pochybení nezhojil.
Obviněný namítl, že soud prvního stupně nesprávně právně posoudil věc a skutkový stav, a to na základě protichůdných znaleckých posudků, jejichž závěry se neshodují. Zejména pak revizní posudek VUT není dle obviněného hodnověrný, neboť vycházel z nepřesných podkladů, které nemohou obstát. V rámci výslechu znalců znaleckého ústavu byly nepřesnosti ve vstupních údajích potvrzeny a znalci nedokázali přesvědčivě doložit skutečnosti, na základě kterých k závěru dospěli. Navíc revizní znalecký posudek nehodnotí pouze skutkový stav, ale obsahuje hodnocení právní, kteréžto znaleckému ústavu nepřísluší a přísluší pouze soudu. Má za to, že se žádný trestný čin nestal a tudíž, nebyly dány důvody pro vynesení odsuzujícího rozsudku v dané věci. Je přesvědčen, že skutek, kterého se měl dopustit tak nebyl soudy správně právně posouzen, tj. nebyl správně právně kvalifikován v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za nevyjasněných, v hlavním líčení neprokázaných a blíže nezjištěných a neidentifikovaných okolností není možné uznat odsouzeného podle práva vinným z trestného činu. Navíc soudy nerespektovaly zásadu presumpce neviny.
Na základě výše uvedených námitek obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud s ohledem na shora tvrzené závěry zrušil podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2013, sp. zn. 7 To 85/2013, a v návaznosti na něj i jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. 11. 2012, sp, zn. 2 T 1/2011, a v souladu s §265 1 odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 1, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky , které jej obdrželo dne 22. 7. 2013. Dne 27. 7. 2013 bylo Nejvyššímu soudu doručeno sdělení státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, kde bylo uvedeno, že se k podanému dovolání obviněného J. B. nebude věcně vyjadřovat. Současně uvedl, že výslovně souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2013, sp. zn. 7 To 85/2013, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením .
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněným uplatněného dovolacího důvodu.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným J. B. vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. , lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) – k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. První alternativa spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo v rámci druhé alternativy zde byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
První alternativa ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. by měla své místo pouze tehdy, pokud by došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného přezkoumání řádného opravného prostředku obviněného. V trestní věci obviněného je však naprosto zřejmé, že Městský soud v Praze odvolání obviněného projednal a také z podnětu tohoto odvolání rozhodl výše uvedeným usnesením. Uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho první alternativě, proto nepřichází v úvahu.
Obviněný však podle obsahu dovolání uplatnil tento dovolací důvod zejména v jeho druhé variantě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., kdy konkrétně odkázal na dovolací důvod uvedený pod písm. g).
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tyto stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení . Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02). Porušení určitých procesních ustanovení může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejícím odstavci tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Obviněný sice vznesl námitku, že jeho jednání nenaplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1, odst. 3 tr. zák. (spáchaného ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák.), kteroužto lze formálně podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nicméně učinil tak způsobem neregulérním, kdy uplatněné dovolací námitky obviněného směřují zejména do oblasti skutkových zjištění. Obviněný soudům vytýká jak nesprávné hodnocení důkazů (především stran znaleckých posudků Ing. Stanislava Kadlece /č. l. 219 – 242/ z oboru doprava, odvětví doprava silniční a městská, a Ing. Pavla Svatoně /č. l. 258 – 369/ z oboru ekonomika a doprava, oceňování vozidel, strojů a zařízení, stejně jako revizního znaleckého posudku vypracovaného Ústavem soudního inženýrství Vysokého učení technického v Brně /č. l. 388 – 437/), tak i vadná skutková zjištění (obecná námitka nedostatečně zjištěného skutkového stavu stran toho, jak se nehoda odehrála, resp. že v hlavním líčení nebyly prokázány, blíže zjištěny a identifikovány okolnosti, na podkladě kterých by bylo možno jej uznat vinným z trestného činu), když prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecná námitka, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají) a vlastní verzi skutkového stavu věci (námitka, v rámci níž uvedl, že se žádný trestný čin nestal).
Námitky obviněným vznesené jsou tak založeny na podkladě jeho vlastního hodnocení provedených důkazů, zejména pak znaleckých posudků. Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (v prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotně právním posouzení skutku vycházel. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod nezaložil na hmotně právních - byť v dovolání formálně proklamovaných - důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů .
Při posuzování, zda je oprávněné tvrzení dovolatele o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Kdyby měl dovolací soud dospět k jinému závěru ohledně předmětného skutku, jak se toho v konečném důsledku ve svém dovolání domáhá obviněný, musel by zásadním způsobem modifikovat zmíněná rozhodná skutková zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů, resp. od nich odhlédnout. Takový způsob rozhodnutí však není v dovolacím řízení možný ani přípustný, jak již výše Nejvyšší soud zdůraznil.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný J. B. uplatnil, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, odst. 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř. V rámci dovolání tedy nelze namítat, že soudy měly uvěřit jinému znalci či daný důkaz posoudit jiným způsobem (námitky obviněného stran jednotlivých znaleckých posudků a výpovědí znalců). Jestliže tedy obviněný namítl nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotně právní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozoval především z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů a vadných skutkových zjištění, pak soudům nižších stupňů nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Pod procesní námitky pak nutno zahrnout i námitky, v rámci nichž obviněný poukazoval na porušení zásady presumpce neviny, resp. zásady in dubio pro reo. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud uvádí, že o námitkách proti skutkovým zjištěním soudů by bylo možné - s ohledem na zásady vyplývající z jeho základního práva na spravedlivý proces - uvažovat pouze za předpokladu, že by tu byl extrémní rozpor mezi zjištěním soudů a provedenými důkazy (viz např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04, sp. zn. III. 84/94). Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
Nelze přehlédnout skutečnost, že obviněný většinu uvedených námitek uplatnil již v rámci své dosavadní argumentace včetně podaného řádného opravného prostředku. V posuzovaném případě se o žádný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními Obvodního soudu pro Prahu 1, která se stala podkladem napadeného usnesení Městského soudu v Praze na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná. Skutková zjištění soudů mají zřejmou obsahovou návaznost na provedené důkazy. Odvolací soud uvedl, že pokud jde o procesní stránku věci, „ v řízení nebyly zjištěny vady, které by mohly mít vliv na správnost či zákonnost rozhodnutí a které by samy o sobě vedly ke zrušení napadeného rozhodnutí “, kdy současně konstatoval, že „ v hlavním líčení byla dodržena všechna zákonná ustanovení, včetně těch, která mají zabezpečit právo obviněného/obžalovaného na obhajobu, a která zajišťují zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti “ (str. 3 napadeného usnesení). Pokud jde o skutková zjištění, i zde se odvolací soud ztotožnil se závěry nalézacího soudu. Soudy obou stupňů založily svá rozhodnutí na náležitém rozboru výsledků dokazování v dané věci a právní kvalifikaci odůvodnily zjištěným skutkovým stavem věci, které vzaly při svém rozhodování v úvahu. Z příslušné části odůvodnění rozsudku jasně vyplývá, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil (str. 3 rozsudku nalézacího soudu).
IV.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného J. B. odmítl.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. srpna 2013
Předseda senátu:
JUDr. Petr Š a b a t a