ECLI:CZ:NS:2013:4.TDO.1347.2013.1
sp. zn. 4 Tdo 1347/2013-31
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. prosince 2013 dovolání obviněného Z. M. , proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 5. 2013, sp. zn. 1 To 26/2013, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, pod sp. zn. 68 T 1/2013, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 20. 2. 2013, sp. zn. 68 T 1/2013, byl obviněný Z. M. uznán vinným ze spáchání:
- zločinu znásilnění podle §185 ost. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku (pod bodem 1),
- přečinu výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 1 tr. zákoníku, přečinu zneužití dítěte k výrobě pornografie podle §193 odst. 1 tr. zákoníku (pod bodem 2),
- přečinu výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 1 tr. zákoníku (pod bodem 3),
- přečinu výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 1 tr. zákoníku (pod bodem 4),
kterých se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustil tím, že
1)
v přesně nezjištěnou dobu v období od 11.12.2011 do července 2012 v O., okres Z., v pokoji a koupelně společně obývaného bytu na ulici N., opakovaně přiměl dceru své manželky nezl. M. D., o které věděl, že je mladší 15 let, podílel se na její výchově, byl pro ni autoritou, jež respektovala a poslouchala, k pohlavnímu styku, a to tím způsobem, že ji svlékl, líbal ji na břiše, podbřišku a přirození, jazykem ji dráždil na genitáliích a zasouval jí prsty po delší dobu do přirození, a to přes její pláč a verbální a fyzický odpor, kdy ho poškozená prosila, aby svého jednání zanechal a odstrkovala od sebe jeho ruce, přičemž využil jejího nízkého věku a nízké fyzické a dušení vyspělosti, v důsledku které nebyla poškozená schopna projevit svoji vůli a důrazněji se sexuálním praktikám bránit, kdy následně jí vyhrožoval fyzickým násilím a zastřelením, pokud o věci řekne své matce,
2)
ve dnech 11., 12. a 16. prosince 2011, v O., okres Z., v pokoji bytu na ul. N., zneužil dceru své manželky, nezletilou M. D., se kterou žil ve společné domácnosti, podílel se na její výchově, byl pro ni autoritou, jež respektovala a poslouchala, k výrobě pornografického díla tím, že ji přiměl, aby si vyhrnula noční košilku nad hrudník, lehla si na pohovku a prostřednictvím fotoaparátu svého mobilního telefonu zn. SAMSUNG SGH-U800 pořídil celkem 63 fotografií, zaměřených ve většině případů detailně na obnažené genitálie nezletilé v polohách, kdy nezletilá leží na zádech s roztaženými a pokrčenými dolními končetinami, přičemž na třech fotografiích je zachycena manipulace rukou v pohlavním ústrojí nezletilé, a to za účelem svého sexuálního uspokojení, a tyto fotografie měl po přesně nezjištěnou dobu uloženy na paměťové kartě microSD KINGSTON o kapacitě 4 GB, která byla součástí uvedeného mobilního telefonu a kterou v přesně nezjištěný den v roce 2012 přemístil do svého nového mobilního telefonu zn. SAMSUNG GALAXY ACE, čímž došlo k přemazání dat, přičemž uvedeného jednání se dopustil s vědomím, že poškozená M. D. je osobu mladší 18 let,
3)
v přesně nezjištěné době od července 2011, v místě svého bydliště na ulici N., O., na uvedenou paměťovou kartu microSD Kingston ve svém mobilním telefonu zn. SAMSUNG GALAXY ACE uložil 3 soubory obsahující několikaminutové videosekvence s pornografickou tematikou, zobrazující různé formy pohlavního styku mužů s mladými dívkami jevícími se ve věku méně než 18 let, a dále 15 souborů s fotografiemi dívek vzezřením ve věku nižším než 18 let při pohlavním a orálním styku nebo v sexuálně vyzývavých polohách, kdy tato pornografická díla zobrazující osoby, jež se jeví být dítětem, přechovával na paměťové kartě svého mobilního telefonu do dne 18.7.2012, kdy vydal shora popsané mobilní telefony policii,
4)
v přesně nezjištěnou dobu od července 2011 do 18.7.2012, v místě svého bydliště na ulici N. v O., okres Z., na pevném disku stolního počítače se štítkem EUROCASE TECHNOLOGY, s.r.o., který užíval, přechovával nejméně 9 souborů s několikaminutovými videozáznamy zobrazujícími různé formy pohlavního styku dospělých mužů s dívkami, jež se jeví být dětmi mladšími 18 let.
Za zločin znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a dva přečiny výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 1 tr. zákoníku (skutky 1, 3, 4 výroku rozsudku) byl obviněnému uložen podle §185 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti a půl roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Za přečiny výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií dle §192 odst. 1 tr. zákoníku a zneužití dítěte k výrobě pornografie dle §193 odst. 1 tr. zákoníku (skutek 2 výrokové části rozsudku) a sbíhající se pokus přečinu krádeže dle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku a přečin poškození cizí věci dle §228 odst. 1 tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 16. května 2012, č.j. 1 T 43/2012-173, mu byl dále uložen podle §193 odst. 1 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku, souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl ohledně jeho osoby zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 16. 5. 2012, č.j. 1 T 43/2012-173, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to mobilního telefonu zn. SAMSUNG D521m, včetně SIM karty, a mobilního telefonu značky SAMSUNG, včetně SIM karty. Podle §99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo ochranné léčení sexuologické v ústavní formě.
Proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 20. 2. 2013, sp. zn. 68 T 1/2013, podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 9. 5. 2013, sp. zn. 1 To 26/2013, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), písm. d), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek částečně zrušil ve výrocích o vině zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku (ad 1), trestu odnětí svobody a ochranném opatření a podle §259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že obviněného Z. M. uznal vinným ze spáchání zločinu znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině tohoto rozsudku dopustil tím, že
v přesně nezjištěnou dobu v období od 11.12.2011 do července 2012 v O., okres Z., v pokoji a koupelně společně obývaného bytu na ulici N., opakovaně přiměl dceru své manželky, nezl. M. D., o které věděl, že je mladší 15 let, podílel se na její výchově, byl pro ni autoritou, jež respektovala a poslouchala, k pohlavnímu styku, a to tím způsobem, že ji svlékl, líbal ji na břiše, podbřišku a přirození, jazykem ji dráždil na genitáliích, a to přes její pláč a verbální a fyzický odpor, kdy ho poškozená prosila, aby svého jednání zanechal, přičemž využil jejího nízkého věku a nízké fyzické a dušení vyspělosti, v důsledku které nebyla poškozená schopna projevit svoji vůli a důrazněji se sexuálním praktikám bránit, kdy následně jí vyhrožoval fyzickým násilím a zastřelením, pokud o věci řekne své matce.
Za popsané jednání, jakož i za odvoláním nedotčené přečiny výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 1 tr. zákoníku a zneužití dítěte k výrobě pornografie dle §193 odst. 1 tr. zákoníku (ad 2), výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 1 tr. zákoníku (ad 3) a výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 1 tr. zákoníku (ad 4), byl obviněnému podle §185 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi let a podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku bylo současně obviněnému uloženo ústavní ochranné sexuologické léčení. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn
Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 5. 2013, sp. zn. 1 To 26/2013, konkrétně proti výroku, kterým byl uznán vinným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu. V rámci své dovolací argumentace namítl, že považuje za porušení svého práva na spravedlivý proces skutečnost, že poškozená nebyla v řízení před soudem vyslechnuta. Dle jeho mínění rozhodující soudy nesprávně posoudily provedené důkazy, když jako stěžejní důkaz pro rozhodnutí o jeho vině považovaly výpověď svědkyně M. – H. a závěry znaleckého posudku PhDr. Kristkové. Žádná z nich však nezletilou neznala, nebyla obeznámena se situací v jeho domácnosti a nezletilá sama neuvedla nic, co by osvědčovalo jeho vinu. Návrhem na opakovaný výslech nezletilé se údajně snažil prokázat, že nezletilá vyrůstala ve velmi nevhodném prostředí. Domnívá se, že nezletilá by opakovaným výslechem mohla objasnit, zda se předmětného jednání dopustil či nikoliv. Dále obviněný uvedl, že jediným důvodem jeho doznání z přípravného řízení byla skutečnost, že doufal, že na základě doznání bude propuštěn z vazby na svobodu. Podle dovolatele příslušné soudy nedostály ústavním požadavkům kladeným na dokazování v trestním řízení a na odůvodnění skutkových zjištění, ke kterým na podkladě provedených důkazů dospěly.
Na základě výše specifikovaných skutečností obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadený rozsudek ve spojení s jemu předcházejícím rozsudkem nalézacího soudu zrušil ve výroku, kterým byl uznán vinným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, a aby věc vrátil příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého zákonného práva a k dovolání obviněného se vyjádřila. Ve svém vyjádření stručně shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedla, že námitky vyjádřené v dovolání uplatňoval obviněný v rámci své obhajoby prakticky od samého počátku trestního řízení, takže se jimi již zabývaly a vypořádaly jak soud nalézací, tak především soud odvolací. Ztotožnila se s názorem odvolacího soudu v tom, že nelze vycházet z výpovědi nezletilé poškozené M. D. jako neprocesního úkonu, kdy poškozená skutky popřela a odmítla se k čemukoli z jednání obviněného vyjadřovat. Za této situace bylo dle jejího názoru třeba vycházet z písemného doznání obviněného, výpovědi svědkyně K. M. – H., které se nezletilá svěřila a vyjádření znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví klinické psychologie dětí a dospělých, což také odvolací soud správně učinil.
Z uvedených důvodů státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné a aby tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné, než navrhované rozhodnutí, vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání jiným než navrženým způsobem.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. řádu).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dva dovolací důvody, a to důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Vedle případů, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, uplatněnému dovolacímu důvodu ve smyslu ustálené judikatury odpovídají rovněž námitky tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními a námitky týkající se nezákonnosti postup orgánů činných v trestním řízení v intenzitě narušující zásady spravedlivého procesu. O extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními se jedná v případech objektivně zjištěné a zcela zjevné absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, při zásadních logických rozporech ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů, apod.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně zjistil, že námitky deklarované v dovolání obviněný uplatnil již v předchozích stádiích trestního řízení i v podaném odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Jde tak v podstatě pouze o opakování obhajoby, se kterou se již vypořádaly nalézací i odvolací soud v odůvodnění svých rozhodnutí. Konstantní judikatura pamatuje na takovýto případ rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu“ (srov. rozhodnutí č. 408, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17, C. H. Beck).
Podstatnou dovolání obviněného je námitka, že poškozená nebyla v řízení před soudem vyslechnuta, v čemž dovolatel spatřuje porušení jeho práva na spravedlivý proces. Tuto námitku je vzhledem ke shora citovaným zákonným ustanovením možno formálně podřadit pod deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak Nejvyšší soud shledal, že se jedná o námitku nedůvodnou.
Je třeba zdůraznit, že obecně námitky týkající se neprovedení obviněným navrhovaných důkazů nejsou svojí povahou námitkami hmotně právního charakteru, ale dle soudní judikatury je třeba zásadu spravedlivého procesu vyplývající z čl. 36 Listiny základních práv a svobod vykládat tak, že v řízení před obecnými soudy musí být dána jeho účastníkovi také možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné. Tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také (pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví) ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v Hlavě páté Listiny základních práva a svobod a v důsledku toho též s čl. 95 Ústavy České republiky. Takzvané opomenuté důkazy, tedy důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud podle zásady volného hodnocení důkazů nezabýval, proto téměř vždy založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost. Ačkoliv tedy soud není povinen provést všechny navržené důkazy, z hlediska práva na spravedlivý proces musí jeho rozhodnutí i v tomto směru respektovat zásadní požadavek na náležité odůvodnění přijatého rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. řádu nebo §134 odst. 2 tr. řádu (srov. nálezy Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. ÚS 51/96, sp. zn. III. ÚS 402/05, atd.).
Ustanovení §125 odst. 1 tr. řádu mimo jiné stanoví, že soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, zejména pokud si vzájemně odporují.
Dle názoru Nejvyššího soudu je na základě provedeného dokazování zřejmé, že v posuzované věci se o případ tzv. opomenutých důkazů nejedná, neboť za opomenutý byl označen takový důkazní návrh (tj. opakovaný výslech nezletilé poškozené M. D.), se kterými se soudy prvního i druhého stupně řádně zabývaly, avšak rozhodly, že dalšího dokazování v tomto směru není již třeba, neboť skutkový stav věci byl náležitě zjištěn ostatními v řízení provedenými důkazy a příslušný obviněným navrhovaný důkaz by neměl na posouzení skutkového stavu a jeho viny žádný vliv. Takové rozhodnutí je zcela v kompetenci rozhodujících soudů a Nejvyšší soud se s rozsahem provedeného dokazování i s odůvodněním rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu ztotožnil.
Sám obviněný se v přípravném řízení k předmětné trestné činnosti v celém rozsahu doznal, v hlavím líčení však spáchání tohoto jednání popřel. Jeho následné vysvětlení, že v přípravném řízení nevypovídal pravdu a doznal se k tomu, že nezletilou líbal na břichu, krku a genitáliích jen proto, že se chtěl dostat z vazby na svobodu, působí značně nevěrohodně, navíc je v rozporu s dalšími v řízení provedenými důkazy, tj. závěry vypracovaných znaleckých posudků a svědeckými výpověďmi, zejména výpovědí svědkyně K. M.-H., které se poškozená nezletilá svěřila o tom, co jí obviněný činil, dále výpovědí svědkyně J. M. (matky poškozené nezletilé M. D.), svědkyně M. P., atd.
Rozhodující soudy v odůvodnění svých rozhodnutí, na která je v tomto směru možno beze zbytku odkázat, jasně zdůvodnily, z jakých důvodů zamítly důkazní návrh obviněného na opětovný výslech nezletilé M. D. Nezletilá byla vyslechnuta v přípravném řízení a k její výpovědi se vyjádřila i soudní znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví klinické psychologie dětí a dospělých, která nedoporučila další výslech nezletilé vzhledem k tomu, že by oživování pro ni nepříjemných prožitých situací mohlo mít negativní vliv na její další duševní vývoj. Soud proto za situace, kdy měl k dispozici dostatek důkazů svědčících o vině obviněného, zcela správně zamítl návrh na opakování výslechu nezletilé.
Nejvyšší soud se ztotožnil s názorem rozhodujících soudů i státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v tom, že obhajobu obviněného, že se vytýkaného jednání nedopustil, je třeba považovat za ryze účelovou, učiněnou pouze se snahou vyhnout se trestní odpovědnosti.
Je tak možno učinit závěr, že příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, rozhodující soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložené tresty odpovídají všem zákonným kritériím. Závěr o vině obviněného byl učiněn na podkladě důkazů, které ve svém důsledku jednoznačně prokazují jeho vinu, z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Pro úplnost Nejvyšší soud poznamenává, jak učinila i státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného, že ohledně dalších skutků, které nebyly dovoláním dotčeny, je třeba poukázat na fotografie, ze kterých je patrno, že obviněný při focení manipuloval v přirození nezletilé, což jednoznačně dokazuje jeho zavinění u přečinu výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu zneužití dítěte k výrobě pornografie podle §193 odst. 1 tr. zákoníku
Dalším dovolacím důvodem, který obviněný uplatnil v podaném dovolání, je důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, který je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Má-li dojít k jeho naplnění, musí být v dovolání namítána existence jedné z jeho dvou alternativ, tedy že došlo buď k uložení nepřípustného druhu trestu, nebo k uložení druhu trestu sice přípustného, avšak mimo zákonnou trestní sazbu.
Obviněný nijak blíže nespecifikoval, v čem spatřuje naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu a vzhledem k okolnosti, že mu nebyl uložen ani trest podle zákona nepřípustný ani trest mimo zákonnou trestní sazbu, není pochyb o tom, že nemohlo dojít k naplnění podmínek vymezených v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, proto dovolání obviněného Z. M. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. O dovolání bylo rozhodnuto za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 17. prosince 2013
Předsedkyně senátu
JUDr. Danuše Novotná