ECLI:CZ:NS:2013:6.TDO.716.2013.1
sp. zn. 6 Tdo 716/2013 - 44
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. července 2013 o dovoláních, která podali obviněná Š. V. , a obviněný J. Č. , proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 4. 9. 2012, sp. zn. 13 To 336/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 3 T 116/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných Š. V. a J. Č. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 11. 10. 2011, sp. zn. 3 T 116/2011 , byla obviněná Š. V. (dále jen „obviněná“, příp. „dovolatelka“) pod body II. 2.- 15. ve výroku rozsudku uznána vinnou přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), dílem sama, dílem společným jednáním podle §23 tr. zákoníku formou pokračování podle §116 tr. zákoníku, přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku formou pokračování podle §116 tr. zákoníku, přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku dílem sama, dílem společným jednáním podle §23 tr. zákoníku formou pokračování podle §116 tr. zákoníku, přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku dílem sama, dílem společným jednáním podle §23 tr. zákoníku formou pokračování podle §116 tr. zákoníku; obviněný J. Č. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) byl v bodě II. 6 rozsudku uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku.
Obviněná V. byla odsouzena za tyto přečiny a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterým byla uznána na vinu rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 9. 12. 2010, č. j. 2 T 160/2010 – 167, podle §205 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v délce tří let a šesti měsíců, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku jí byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všech druhů na dobu dvou let. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku okresní soud zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 9. 12. 2010, č. j. 2 T 160/2010 – 167, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obviněný Č. byl odsouzen podle §205 odst. 3. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce jednoho roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §228 odst. 1 tr. ř., §229 odst. 1 a 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.
Rozsudkem bylo dále rozhodnuto tak, že obviněná V. byla podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěna obžaloby pro útoky citované pod body I. 1-2. Poškození specifikovaní na str. 3 rozsudku byli podle §229 odst. 3 tr. ř. se svými nároky odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Mimo obviněných Š. V. a J. Č. bylo rozsudkem okresního soudu rozhodnuto o i dalších čtyřech spoluobviněných.
Z podnětu odvolání obviněných V. a Č. rozhodl ve věci v druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, který rozsudkem ze dne 4. 9. 2012, sp. zn. 13 To 336/2012 , podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celé jeho odsuzující části týkající se uvedených obviněných a sám nově podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že je při nezměněných skutkových zjištěních uznal vinnými tím, že
o bž. Š. V. , I. Z. a S. B. společně
2.
v blíže neurčené době od 14:00 hod do 14:10 hod dne 6. 8. 2010 v obci Ch. okr. P. na náměstí sv. T. , kam přijeli osobním motorovým vozidlem tovární značky Hyundai Accent, které řídil obžalovaný S. B. , po vzájemné dohodě vešly obžalované Š. V. a l. Z. do trafiky, kde předstíraly nákup a v době, kdy prodavačka vykládala na prodejní pult jimi objednávané zboží, využily její nepozornosti a z prodejního pultu odcizily zboží určené k prodeji, a to 5ks dobíjecích karet 02 Telefonica po 350,- Kč v celkové hodnotě 1.750,- Kč, dobíjecí kartu 02 Telefonica v hodnotě 550,- Kč, 5ks dobíjecích karet 02 Telefonica po 250,- Kč v celkové hodnotě 1.250,- Kč, 5ks dobíjecích karet Twist po 400,- Kč v celkové hodnotě 2.000,- Kč, 2ks dobíjecích karet Vodafone po 500,- Kč v celkové hodnotě 1.000,- Kč, 5ks Garant dutinky v celkové hodnotě 165,- Kč, 20ks krabiček cigaret Malrboro L v celkové hodnotě 1.640,- Kč, 30ks krabiček cigaret Marlboro box v celkové hodnotě 2.460,- Kč, 5ks krabiček cigaret Davidoff Classic v celkové hodnotě 420,- Kč, 5ks krabiček Davidoff Platinum v celkové hodnotě 420,- Kč, 30ks krabiček cigaret Red White červené v celkové hodnotě 1.890,- Kč, 30ks krabiček cigaret Start červené Box 70 v celkové hodnotě 1.920,- Kč, 20ks krabiček cigaret LM Blue v celkové hodnotě 1.380,-Kč, 10ks krabiček cigaret Red Label v celkové hodnotě 690,- Kč, s těmito věcmi utekly bez placení z prodejny, nasedly i s odcizeným zbožím do vozidla, kde na ně čekal obžalovaný S. B. , který hlídal při páchání trestného činu oběma obžalovanými, odjeli pryč, a tímto svým jednáním způsobili poškozené M. D. škodu v celkové výši 17.535,- Kč vzniklou odcizením věcí,
obž. Š. V. a M. B. společně
3.
v blíže neurčené době od 13:30 hod do 14:50 hod dne 25. 8. 2010 na silnici mezi obcemi Z. , okr. P. – B. , okr. K. H. , kam přijeli osobním motorovým vozidlem tovární značky Hyundai Accent, které řídil obžalovaný M. B. , provedli po vzájemné dohodě vloupání do zde zaparkovaného vozidla značky Škoda Octavia majitele společnosti L. Česká republika s.r.o. tím způsobem, že blíže neurčeným předmětem vypáčili okno zadních levých dveří, vnikli do vozidla, toto prohledali a odcizili z něho kabelku - tašku zn. Samsonite červenou v hodnotě 2.500,- Kč, iPod Palm stříbrný v červeném pouzdře nezjištěného výrobního čísla v hodnotě 2.000,- Kč, pouzdro na brýle v hodnotě 40,- Kč, červený diář ABBOTT v hodnotě 40,- Kč, černou koženou peněženku v hodnotě 800,- Kč s finanční hotovostí ve výši 400,- Kč, občanský průkaz, řidičský průkaz, 2ks kartiček VZP na jméno S. M. a J. M. , kartu CCS, slevovou kartu Shell, VISA kartu ČSOB, kartu k účtu u ČSOB, nákup potravin uložený v polyesterové bedně v celkové hodnotě 410,- Kč, dále poškodili vozidlo Škoda Octavia 1 Z rozbitím okna levých zadních dveří majitele společnosti L. Česká republika s.r.o. a tímto svým jednáním způsobili poškozené společnosti L. Česká republika s.r.o. se sídlem Bucharova čp. 1423, Praha 13, škodu ve výši 3.765,- Kč a poškozené S. M. škodu v celkové výši 6.190,- Kč vzniklou odcizením věcí, přičemž obžalovaný M. B. řídil osobní motorové vozidlo, ačkoli mu byl rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 2.9.2010 pod sp.zn. 1 T 64/2010, který nabyl právní moci dne 2.9.2010, mimo jiné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let,
obž. Š. V. a M. B. společně
4.
v blíže neurčené době od 12:30 hod do 13:20 hod dne 7. 9. 2010 v lesním porostu u silnice 1/2 mezi obcemi Z. , okr. P. a B. okr. K. H. , kam přijeli osobním motorovým vozidlem tovární značky Hyundai Accent, které řídil obžalovaný M. B. , provedli po vzájemné dohodě vloupání do zde zaparkovaného vozidla zn. Mitsubishi Pajero Sport majitele J. B. , a to tím způsobem, že blíže neurčeným předmětem rozbili pravé zadní boční okno, vnikli dovnitř a odcizili motorovou pilu zn. Husqvarna typ 136 nezjištěného výrobního čísla, dl. lišty pily 40cm v hodnotě 4.792,- Kč, a tímto svým jednáním způsobili poškozenému J. B. škodu v celkové výši 4.792,- Kč vzniklou odcizením věcí a škodu v celkové výši 5.100,- Kč vzniklou poškozením věcí, přičemž obžalovaný M. B. řídil osobní motorové vozidlo, ačkoli mu byl rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 2.9.2010 pod sp.zn. 1 T 64/2010, který nabyl právní moci dne 2.9.2010, mimo jiné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let,
obž. Š. V. a M. B. společně
5.
v blíže neurčené době od 7:40 hod do 8:45 hod dne 17. 9. 2010 v katastru obce Z. , okr. P. v lesní oblasti Z. , kam přijeli osobním motorovým vozidlem tovární značky Hyundai Accent, které řídil obviněný M. B. , po vzájemné dohodě provedli vloupání do zde zaparkovaného vozidla Peugeot 206, majitelky V. K. , a to tím způsobem, že blíže neurčeným předmětem rozbili sklo pravého zadního okna, vnikli dovnitř a odcizili zde kabelku v hodnotě 50,- Kč, ve které měla uloženu plátěnou peněženku v hodnotě 35,- Kč s OP, ŘP, malý technický průkaz od vozidla, vše na jméno V. K. , platební kartu České spořitelny, a.s. identifikovatelnou na jméno V. K. , 2x kartičku VZP na jméno V. K. a N. K. , mobilní telefon zn. Samsung GT - S5230 v hodnotě 2.160,- Kč, svazek klíčů v hodnotě 40,- Kč a tímto svým jednáním způsobili poškozené V. K. škodu v celkové výši 2.285,- Kč vzniklou odcizením věcí a škodu v celkové výši 1.421,- Kč vzniklou poškozením věcí, přičemž obžalovaný M. B. řídil osobní motorové vozidlo, ačkoli mu byl rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 2.9.2010 pod sp.zn. 1 T 64/2010, který nabyl právní moci dne 2.9.2010, mimo jiné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let,
obž. Š. V. , M. V. a J. Č. společně
6.
v blíže neurčené době od 18:00 hod dne 17.9.2010 do 06:35 hod dne 18. 9. 2010 v H. K. na ulici J. provedli obžalovaní Š. V. a J. Č. po vzájemné dohodě vloupání do trafiky tím způsobem, že poté, kdy se k místu přepravili vozidlem zn. Citroen Zx, které řídil obviněný M. V. , tento zůstal ve vozidle hlídat, obžalovaní Š. V. a J. Č. blíže neurčeným předmětem odstranili 2ks visacích zámků na ochranných mřížích v hodnotě 140,-Kč, následně vylomili u hlavních dveří zámek v hodnotě 350,- Kč a poškodili zárubně dveří, čímž vznikla škoda ve výši 280,- Kč, vnikli dovnitř a odcizili zde elektronickou pokladnu SERD 42T + čtečku MS5145 v celkové hodnotě 11.043,- Kč s finanční hotovostí ve výši 5.857,- Kč, a dále zboží (cigarety) specifikované v rozsudku na str. 7 - 9 , odcizené věci společně nanosili do vozidla, z místa odjeli a tímto svým jednáním způsobili poškozené R. H. škodu v celkové výši 134.001,- Kč vzniklou odcizením věcí a škodu v celkové výši 770,- Kč vzniklou poškozením věcí,
obž. Š. V. a M. B. společně
7.
v blíže neurčené době od 13:00 hod do 14:30 hod dne 30. 9. 2010 v katastru obce Z. , okr. P. u silnice naproti vjezdu do lomu Z. , kam přijeli osobním motorovým vozidlem tovární značky Hyundai Accent, které řídil obžalovaný M. B. , po vzájemné dohodě provedli vloupání do zde zaparkovaného vozidla zn. Škoda Felicia, majitele V. N. , a to tím způsobem, že blíže neurčeným předmětem rozbili sklo pravých předních dveří, vnikli dovnitř a odcizili koženou peněženku šedé barvy v hodnotě 100,Kč s finanční hotovostí 6.000,- Kč, a tímto svým jednáním způsobili poškozenému V. N. škodu v celkové výši 6.100,- Kč vzniklou odcizením věcí a škodu v celkové výši 859,- Kč vzniklou poškozením věcí, přičemž obžalovaný M. B. řídil osobní motorové vozidlo, ačkoli mu byl rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 2.9.2010 pod sp.zn. 1 T 64/2010, který nabyl právní moci dne 2.9.2010, mimo jiné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let,
obž. Š. V. a M. V. společně
8.
v blíže neurčené době od 12:30 hod do 14:00 hod dne 1. 10. 2010 v katastru obce M. , okr. P. provedli po vzájemné dohodě vloupání do zde zaparkovaného vozidla zn. Škoda Fabia majitele' M. Z. , a to tím způsobem, že blíže neurčeným předmětem rozbili sklo okna pravých předních dveří, poškodili střechu karoserie nad levým zadním oknem, poté vnikli do vozidla a odcizili a TP, zelenou kartu, emisní kartu, servisní knížku a manuál od vozidla v hodnotě 320,- Kč, a tímto svým jednáním způsobili poškozenému M. Z. škodu v celkové výši 320,- Kč vzniklou odcizením věcí a škodu v celkové výši 4.489,- Kč vzniklou poškozením věcí,
obž. Š. V. a M. V. společně
9.
v blíže neurčené době od 13:15 hod do 13:45 hod dne 1. 10. 2010 v katastru obce M. , okr. P. provedli po vzájemné dohodě vloupání do zde zaparkovaného vozidla zn. Peugeot Partner majitelky Š. T. , a to tím způsobem, že přivezený blíže neurčeným předmětem rozbili sklo pravých předních dveří u vozidla, vnikli dovnitř a odcizili box s 10 ks CD v hodnotě 1.000,- Kč, a tímto svým jednáním způsobili poškozené Š. T. škodu v celkové výši 1.000,- Kč vzniklou odcizením věcí a škodu v celkové výši 1.836,- Kč vzniklou poškozením věcí,
obž. Š. V. a M. V. společně
10.
v blíže neurčené době od 13:30 do 14:50 hod dne 2. 10. 2010 v lesním porostu mezi obcemi L. a P. okr. P. , provedli po vzájemné dohodě vloupání do zde zaparkovaného vozidla značky Lada majitele J. D. , a to tím způsobem, že blíže neurčeným předmětem páčili okno z rámu pravých zadních dveří, rozbili sklo v této části, vnikli do vozidla a odcizili ze zadního sedadla pánskou sportovní bundu modročervené barvy s nápisem Adidas v hodnotě 200,- Kč, a tímto svým jednáním způsobili poškozenému J. D. škodu v celkové výši 200,- Kč, vzniklou odcizením věcí a škodu v celkové výši 1.710,- Kč vzniklou poškozením věci,
obž. Š. V. a M. V. společně
11.
v blíže neurčené době od 15:00 hod do 15:30 hod dne 2. 10. 2010 u lesního porostu mezi obcemi P. a S. L. , okr. P. provedli po vzájemné dohodě vloupání do zde zaparkovaného vozidla zn. Honda Jazz majitele Ing. M. B. , a to tím způsobem, že blíže neurčeným předmětem rozbili sklo okna levých zadních dveří, páčením částečně deformovali rám dveří, vnikli dovnitř a z podlahy vozu za řidičem odcizili ke škodě Ing. M. B. náhradní klíč od vozidla v hodnotě 1.900,- Kč, ke škodě T. M. koženkovou kabelku fialové barvy v hodnotě 200,- Kč, ve které měla uloženu koženou pánskou peněženku béžové barvy v hodnotě 300,- Kč, OP, ŘP, kartu VZP, OTP k vozidlu Škoda Octavia platební kartu MasterCard České spořitelny, a.s., fotoaparát Canon včetně pouzdra v hodnotě 3.319,- Kč, dva svazky klíčů v hodnotě 600,- Kč, klíče od vozidla Škoda Octavia s centrálním zamykáním v hodnotě 5.100,- Kč, diář a růžového plyšového medvídka v hodnotě 100,- Kč, finanční hotovost ve výši 5.000,- Kč, ke škodě R. B. hnědou koženou kabelku v hodnotě 500,- Kč, ve které měla uloženu dámskou vínovou peněženku v hodnotě 300,- Kč, OP, ŘP, kartu VZP, platební kartu VISA ČSOB a.s., deštník v hodnotě 400,- Kč, 5 svazků klíčů z toho dvou svazků klíčů od vozidla Honda Jazz vše v celkové hodnotě 2.500,- Kč, dioptrické brýle v černém pouzdře v hodnotě 6.000,- Kč, mobilní telefon Nokia černostříbrný s fotoaparátem v hodnotě 750,- Kč a finanční hotovost ve výši 8.200,- Kč, a tímto svým jednáním způsobili poškozenému Ing. M. B. škodu v celkové výši 1.900,- Kč vzniklou odcizením věcí, škodu v celkové výši 3.510,- Kč vzniklou poškozením věcí, poškozené T. M. škodu v celkové výši 14.519,- Kč vzniklou odcizením věcí a poškozené R. B. škodu v celkové výši 18.650,- Kč vzniklou odcizením věci,
obž. Š. V. a M. B. společně
12.
v blíže neurčené době od 14:00 hod. do 16:00 hod. dne 3. 10. 2010 v lesním porostu katastru obce Z. okr. P. , kam přijeli osobním motorovým vozidlem tovární značky Hyundai Accent, které řídil obviněný M. B. provedli po vzájemné dohodě vloupání do zde zaparkovaného vozidla zn. Škoda Octavia majitele J. B. , a to tím způsobem, že blíže neurčeným předmětem rozbili sklo ve dveřích řidiče, vnikli do vozidla a odcizili ke škodě K. V. kabelku zn. Cameiu černé barvy v hodnotě 550,- Kč, ve které měla uloženu koženou peněženku značky Reno v hodnotě 350,- Kč, OP, průkazku na slevu jízdného, kartičku VZP, platební kartu Komerční banky, a.s., mobilní telefon Nokia 6300 s paměťovou kartou, sim kartou Twist v celkové hodnotě 1950,- Kč, kožené pouzdro na mobilní telefon v hodnotě 190, - Kč, parfém zn. Puma v hodnotě 200,- Kč, 2 ks řasenky zn. Oriflame, balzám na rty, oční stíny a zrcátko v celkové hodnotě 200,- Kč, náušnice tvaru kroužku průměru 1 cm s kamínky z bílého zlata v hodnotě 1.100,- Kč, stříbrný řetízek s přívěskem v hodnotě 250,- Kč, 3ks originál CD Edith Piaf v hodnotě 300,- Kč a finanční hotovost ve výši 100,- Kč a ke škodě J. B. autonabíječku na telefon Nokia v hodnotě 150,- Kč, autoatlas Evropy v hodnotě 300,- Kč, autoatlas ČR v hodnotě 100,- Kč, kapesní nožík v hodnotě 80,- Kč, servisní knihu k vozidlu Škoda Octavia a manuály v hodnotě 320,- Kč, a tímto svým jednáním způsobili poškozené K. V. škodu v celkové výši 5.190,- Kč vzniklou odcizením věcí, poškozenému J. B. škodu v celkové výši 950,- Kč vzniklou odcizením věcí a škodu v celkové výši 2.000,- Kč vzniklou poškozením věcí, přičemž obžalovaný M. B. řídil osobní motorové vozidlo, ačkoli mu byl rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 2.9.2010 pod sp. zn. 1 T 64/2010, který nabyl právní moci dne 2.9.2010, mimo jiné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let,
obž. Š. V. a M. V. společně
13.
v blíže neurčené době od 12:30 hod do 16:45 hod dne 5. 10. 2010 na lesní cestě mezi obcemi B. a S. , okr. P. , provedli po vzájemné dohodě vloupání do zaparkovaného vozidla VW Polo majitelky M. K. , a to tím způsobem, že blíže neurčeným předmětem rozbili skla oken obou zadních dveří a ve dveřích spolujezdce, poškodili zámky u spolujezdce a řidiče, vnikli dovnitř a odcizili béžovou koženou tašku v hodnotě 210,- Kč, ve které měla uloženo pouzdro na doklady z hnědého plastu v hodnotě 10,- Kč s OP a ŘP, OTP k vozidlu, elektronickou kartu MHD Pardubice v hodnotě 150,- Kč, kartu VZP, dále mobilní telefon Nokia v hodnotě 750,-Kč, brýle na čtení v hodnotě 2.222,- Kč, čokoládu v hodnotě 20,- Kč a finanční hotovost ve výši 1.350,- Kč, a tímto svým jednáním způsobili poškozené M. K. škodu v celkové výši 4.712,- Kč vzniklou odcizením věcí a škodu v celkové výši 6.009,- Kč vzniklou poškozením věcí,
obž. Š. V. a M. V. společně
14.
v blíže neurčené době od 12:30 hod do 16:45 hod dne 5. 10. 2010 na lesní cestě mezi obcemi B. a S. , okr. P. , provedli po vzájemné dohodě vloupání do zaparkovaného vozidla značky Škoda Fabia majitele P. M. , a to tím způsobem, že blíže neurčeným předmětem vypáčili a rozbili okna v pravých předních i zadních dveří, vnikli dovnitř, vozidlo prohledali a po sklopení zadních sedadel z vozidla odcizili dva kusy teplometů nezjištěné značky ke škodě V. M. v hodnotě 2.500,- Kč, a tímto svým jednáním způsobili poškozené V. M. škodu v celkové výši 2.500,- Kč vzniklou odcizením věcí a poškozenému P. M. škodu v celkové výši 2.327,- Kč vzniklou poškozením věcí,
obž. Š. V. a M. V. společně
15.
v blíže neurčené době od 12:30 hod do 16:45 hod dne 5. 10. 2010 na lesní cestě u křižovatky mezi obcemi B. , S. S. , okr. P. , provedli po vzájemné dohodě vloupání do zaparkovaného vozidla značky Ford Escort majitele R. C. , a to tím způsobem, že blíže neurčeným předmětem vypáčili a rozbili okna obou dveří na pravé straně a poškodili rámy těchto dveří páčidlem, vnikli do vozidla, toto prohledali, nic neodcizili a tímto svým jednáním způsobili poškozenému R. C. škodu v celkové výši 5.500,- Kč vzniklou poškozením věcí.
Odvolací soud uznal obviněnou V. vinnou přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), 2, 3 tr. zákoníku, přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku; obviněného uznal vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), 2, 3 tr. zákoníku a odsoudil ji za tyto přečiny a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterým byla uznána na vinu rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 9. 12. 2010, č. j. 2 T 160/2010 – 167, podle §205 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v délce dvou let a šesti měsíců, pro jehož výkon ji zařadil do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku jí byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všech druhů na dobu dvou let. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 9. 12. 2010, č. j. 2 T 160/2010 – 167, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obviněný Č. byl odsouzen podle §205 odst. 3. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř., §229 odst. 1 a 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích na náhradu škody způsobem uvedeným na str. 11-12 rozsudku.
Proti tomuto rozsudku podali oba obvinění dovolání .
Obviněná Š. V. jej podala prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Terezy Jelínkové do všech výroků rozsudku odvolacího soudu. Uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení .
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku uvedla, že skutková zjištění, která soud učinil, nebyla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Po celou dobu řízení obviněná tvrdila, že se popisovaného jednání nedopustila, což podle ní nebylo nijak vyvráceno. Nebyl předložen žádný relevantní důkaz, jenž by ji usvědčoval. Byla usvědčena pouze účelovými výpověďmi spoluobžalovaných B. , V. a B. Naopak spoluobžalovaný Č. a Z. popřeli, že by se obviněná protiprávního jednání dopustila, a předložili přesvědčivé důkazy.
Dovolatelka dále namítla existenci extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právními závěry. Mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a právními závěry nespatřuje logickou návaznost. Soudy podle ní nesprávně nepřihlédly k důkazům svědčícím v její prospěch a nerespektovaly zásadu v pochybnostech ve prospěch obviněné. Proto se domnívá, že s ohledem na výše uvedené její jednání neobsahuje znak subjektivní stránky přečinů, z nichž byla uznána vinnou.
Vzhledem ke všem shora uvedeným důvodům obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil, stejně tak i další rozhodnutí obsahově navazující, a buď aby dále přikázal věc odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí nebo aby sám obviněnou zprostil obžaloby.
Dovolání obviněného J. Č. bylo podáno prostřednictvím jeho obhájce JUDr. Pavla Jelínka, Ph. D. do všech výroků odvolacího rozsudku. Své dovolání obviněný opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Domnívá se, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení .
Obviněný od počátku trestního stíhání svou vinu odmítal a podle něj mu spáchání nebylo nijak prokázáno. Jeho vina je soudem dovozována pouze z jediného důkazu – výpovědi spoluobviněného V. , kterou však považuje za ryze účelovou vzhledem k dlouhodobé osobní antipatii mezi obviněným a svědkem. Naopak svědkyně L. vypověděla, že v inkriminovanou dobu byla s obviněným v K. , přičemž k tomu soudy chybně nepřihlédly, náležitě se nevypořádaly s důkazy svědčícími v jeho prospěch.
Dovolatel rovněž namítl existenci extrémního nesouladu mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry. Mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a právními závěry není podle něj logická návaznost. Rozhodnutí odvolacího soudu je tedy postaveno na naprosto chybném vyhodnocení důkazů a důkazy jsou vyhodnoceny v rozporu s jejich reálným provedením. Navíc nebyla akceptována zásada v pochybnostech ve prospěch obviněného.
Proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil, stejně tak i další rozhodnutí obsahově na něj navazující, a buď aby dále Nejvyšší soud přikázal věc odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí nebo aby sám obviněného zprostil obžaloby.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) se po shrnutí dosavadního průběhu řízení a obsahu podaných dovolání k oběma vyjádřil. Obě podaná dovolání považoval za obsahově shodná, a proto se k nim vyjádřil souhrnně.
Zdůraznil, že stejné námitky obvinění vznesli již v rámci svého řádného opravného prostředku a odvolací soud se jimi dostatečně zabýval a neshledal je důvodnými. Státní zástupce připomněl úlohu Nejvyššího soudu, když má za to, že ten není povolán k tomu, aby již jednou neúspěšně vznesené námitky přezkoumával.
Námitky vznesené dovolateli však podle státního zástupce neodpovídají pouze formálně deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Namítaný extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, z nich vyvozeným skutkovým stavem, a jeho právním posouzením neshledal. Veškeré námitky, které obvinění v této souvislosti vznáší, kvalitativně nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten který důkaz a rovněž jejich komplex posuzovat a jaký význam nutno jednotlivým důkazům připisovat z hlediska stabilizace skutkového děje. Evidentní snahou dovolatelů je tedy zvrátit výsledky dokazování ve smyslu přehodnocení důkazů s cílem dosáhnout odchylných skutkových zjištění a z nich pak vyvodit zcela jiné právní závěry, než jsou vtěleny do napadeného meritorního rozhodnutí.
Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podaná dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože byla podána z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Zároveň udělil výslovný souhlas k tomu, aby ve věci Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněných jsou přípustná podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání byla podána osobami oprávněnými [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňují i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněnými vznesené námitky, které jsou u obou obviněných obsahově shodné, proto se k nim lze vyjádřit komplexně, naplňují jimi uplatněný dovolací důvod.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení . Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
S přihlédnutím k těmto teoretických východiskům přistoupil Nejvyšší soud ke zhodnocení důvodnosti podaných dovolání.
Obvinění svou argumentací nevznášejí konkrétní výhrady vůči právnímu posouzení soudy zjištěného skutkového stavu. V rozporu s deklarovaným dovolacím důvodem soudům vytýkají nesprávné hodnocení důkazů, porušení zásady in dubio pro reo a v důsledku toho pak i vyvození nesprávných skutkových závěrů. Výlučně z uvedených skutkových (procesních) výhrad vyvozují závěr o nesprávném právním posouzení skutku, resp. o jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Těmito námitkami však odvolatelé (neboť ve skutečnosti nenamítají rozpor mezi skutkovými závěry soudů a užitou právní kvalifikací) nenaplňují deklarovaný dovolací důvod, ale ani žádný jiný z dovolacích důvodů taxativně stanovených v ustanovení §265b tr. ř.
Obvinění sice existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovozují poukazem na tvrzený extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právními závěry, takovou vadou však napadené rozhodnutí netrpí.
Pokud dovolatelé ve svých dovoláních existenci extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými a právními závěry soudů uplatňují, pak je nutno zdůraznit, že nevznáší žádné hmotně právní námitky, ze kterých by existence extrémního rozporu mezi skutkem zjištěným soudy nižších stupňů a jeho právním posouzením v rozhodnutí těchto soudů měla vyplývat. Veškeré jejich námitky jsou polemikou s hodnotícími závěry soudu prvního stupně stran přiznání věrohodnosti důkazům, z nichž při konstrukci skutkových zjištění vyšel, tj. argumentací, kterou je ve shodě s názorem vyjádřeným státním zástupcem třeba označit za nepřekračující meze prosté polemiky s názorem soudů. Na obsahově shodné námitky uplatněné obviněnými v řízení odvolacím přitom reagoval odpovídajícím způsobem soud druhého stupně, který se s těmito námitkami náležitě a logicky vypořádal (str. 15 a 16 jeho rozsudku), pokud důvodně poukázal na to, že k této (opakovaně uplatněné) obhajobě obviněných se v rámci hodnocení důkazů přiléhavě vyjádřil již soud prvního stupně.
Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí uvedl, že pokud napadená rozhodnutí a jejich odůvodnění jsou jasná, logická a přesvědčivá a soudy v souladu s procesními předpisy náležitě zjistily skutkový stav věci a vyvodily z něj odpovídající právní závěry, které jsou výrazem nezávislého rozhodování obecných soudů, pak dovoláním napadená rozhodnutí nevykazují shora zmíněnou (dovolateli uplatňovanou) vadu (viz např. sp. zn. I. ÚS 1717/09, IV. ÚS 2651/09, I. ÚS 601/07). V posuzované věci je zřejmé, že soudy obou stupňů si byly vědomy důkazní situace a z odůvodnění jejich rozhodnutí vyplývá, jak hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěly. Z napadených rozhodnutí je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením, učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry. Lze tak konstatovat, že rozhodnutí okresního a krajského nevybočila z mezí daných ustanovením §125 odst. 1 tr. ř. a že jim tudíž nelze vytýkat svévoli.
Činí-li za této situace obvinění kroky ke zpochybnění skutkových závěrů vyjádřených v uvedených rozhodnutích a vyvozují-li z toho vadnost právního posouzení skutku, resp. jiné nesprávné hmotně právní posouzení, pak je nutno zdůraznit, že jde o námitky z pohledu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. irelevantní. V této souvislosti lze zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle něhož právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.
Dodat lze to, že výhrada dovolatelů, o absenci subjektivní stránky u přečinů, jimiž byli obvinění uznáni vinnými, je dovozována z námitek proti provedenému dokazování a z něho učiněných skutkových zjištění. Je tak budována na základě skutkového stavu, který obvinění sami v důsledku odlišného hodnocení důkazů předkládají. Takto předložená výhrada se ovšem neopírá o žádnou právní námitku týkající se soudy zjištěných skutků, která jediná by mohla založit formálně uvedený dovolací důvod.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je obviněnými ve skutečnosti spatřován pouze v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Protože žádnou z dovolateli vyjádřených námitek pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze, nutno dojít k závěru, že jejich dovolání byla podána z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání obviněných nebyla podána z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „ V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. července 2013
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Veselý
Vypracoval:
JUDr. Ivo Kouřil