ECLI:CZ:NS:2013:8.TDO.585.2013.1
sp. zn. 8 Tdo 585/2013-40
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. července 2013 o dovolání obviněného J. V., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 1. 2013, sp. zn. 4 To 514/2012, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 47 T 70/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. V. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Teplicích rozsudkem ze dne 16. října 2012, sp. zn. 47 T 70/2011, uznal obviněného J. V. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) vinným, že
1) v období od února roku 2010 do 30. 3. 2011 prodával drogu označovanou jako heroin osobě J. K., nar., a to první měsíc každý den na benzínové čerpací stanici ONO v T. v ulici N., okres T., v období od března do října roku 2010 denně ve svém bytě na adrese K. v L., okres M., a v období od listopadu roku 2010 do jeho zadržení dne 30. 3. 2011 minimálně 2x do týdne různě na území města T., okres T., při každém prodeji vždy v průměru 1 gram za 1.000,- Kč,
2) v přesně nezjištěné dny od listopadu 2010 do března roku 2011 prodal minimálně v devíti případech drogu označovanou jako heroin osobě K. S., nar., a to v jednom případě v místě bydliště svědkyně v Ch. na adrese H., okres Ch., jednou na nezjištěném místě v Ú., okres Ú., minimálně dvakrát u hřbitova v N., okres T., a v ostatních případech ve svém bytě na adrese K. v L., okres M., kdy první tři prodeje byly v množství 0,5 gramu za 500,- Kč při jednom prodeji, další tři prodeje byly v množství 2,5 gramu za 2.000,- Kč při jednom prodeji, a další tři prodeje byly v množství 5 gramů v ceně za 4.000,- Kč při jednom prodeji, kdy nejméně jednou byl u tohoto prodeje i přítel svědkyně S. A. O., nar.,
3) v přesně nezjištěné dny v období od roku 2006 do 30. 3. 2011 prodával i dával drogu označovanou jako heroin osobě E. P. , nar., a to v období do zimy roku 2010 prodal obžalovaný svědkovi drogu v maximálně deseti případech v ceně za 300,- Kč na benzínové čerpací stanici ONO v T., okres T., dále pak po dobu minimálně tří měsíců po zimě roku 2010 převážně dával a občasně prodával, kdy z deseti případů tak 2x šlo o prodej, ve zbytku o dání drogy, obviněný drogu heroin svědkovi takto nejprve minimálně 2x do týdne, poté minimálně 5x do týdne, vždy v množství za 300,- Kč, což odpovídalo 0,3 gramu drogy, kdy k předání docházelo buďto na benzínové čerpací stanici ONO v T. či někde po městě v T.,
4) v období od roku 2005 do února roku 2011, s výjimkou období od ledna 2009 do března 2009 a od září 2009 do ledna 2010, kdy byla svědkyně v A., prodával drogu označovanou jako heroin osobě K. Ř., nar., a to nejprve třikrát týdně množství 1 gram za 1.000,- Kč a dále po dobu půl roku od března roku 2007 denně v množství od 0,5 gramu do 3 gramů, v průměru pak 1 gram, poté do léta roku 2008 nepravidelně, a od léta roku 2008 do konce roku 2009 denně minimálně v množství za 500,- Kč, poté do léta roku 2010 minimálně 5x do měsíce, a po návratu svědkyně Ř. z ciziny od prosince roku 2010 do února roku 2011 opět nepravidelně, kdy k prodeji docházelo u obžalovaného doma na adrese K. v L., okr. M., a dále i na benzínové čerpací stanici ONO v T., okres T., a vždy minimálně v množství za 500,- Kč, kdy obviněný V. dále současně s heroinem prodával svědkyni od března roku 2007 do února roku 2011, s výjimkou období od ledna 2009 do března 2009 a od září 2009 do ledna 2010, kdy byla svědkyně v A., drogu označovanou jako pervitin v průměru 1x do měsíce v množství 0,2 gramu za 200,- Kč, a kdy dále ve stejném období obžalovaný prodal svědkyni léky Subutex a Subuxon ve 20-ti případech po jednom balení uvedených léků s obsahem 2 mg účinné látky buprenorfinu v ceně 1.000,- Kč za balení,
5) v přesně nezjištěné dny v období od května do října roku 2010 na benzínové čerpací stanici ONO v T., jakož i na jiných místech v okrese T., prodával drogu označovanou jako heroin osobě V. V., nar., a to minimálně 2x týdně, vždy minimálně za 2.000,- Kč, kdy maximální nákup drogy byl za 4.000,- Kč,
6) v období od února roku 2011 do 30. 3. 2011 prodával na benzínové čerpací stanici ONO v T., okres T., nebo ve svém bytě na adrese K. v L., okr. M., osobě V. B., nar., denně drogu označovanou jako heroin minimálně ve dvou případech vždy po 0,5 gramech v ceně 500,- Kč, kdy tak denně prodal této svědkyni heroin minimálně za 1.000,- Kč v množství 1 gram,
7) v období od roku 2008 do března 2011, kdy postupně v jeho bydlištích v Ú., L., ul. K. a L. – J., H., okres M., přespávala P. K., nar., této opatřoval nejméně jednou týdně drogu označovanou jako heroin tím způsobem, že svědkyně a obžalovaný se každý zčásti podílel na společné koupi heroinu zejména v herně K. v Ú. a u Č. k. v T.,
8) v období listopadu až prosince roku 2010 prodával během jednoho měsíce ve svém bytě na adrese K. v L., okres M., osobě N. L., nar., denně drogu označovanou jako heroin v množství 1 gram za 1.000,- Kč,
9) v přesně nezjištěné dny v měsíci březnu roku 2011 prodal ve třech případech drogu označovanou jako heroin osobě Ž. K., nar., a to v jednom případě u P. v D., okres T., v množství 0,5 gramu za 500,- Kč a ve dvou případech na benzínové čerpací stanici ONO v T. v množství 1,5 gramu za 1.500,- Kč a v množství 0,5 gramu za 500,- Kč,
10) v přesně nezjištěné dny v období od října roku 2008 do 30. 3. 2011 prodával na benzínové čerpací stanici ONO v T., okres T., a ve svém bytě na adrese K. v L., okr. M., drogu označovanou jako heroin osobě J. K., nar., nepravidelně, ale v průměru minimálně 3x do týdne, vždy minimálně v množství 0,5 gramu za 500,- Kč,
11) v přesně nezjištěné dny v období od listopadu roku 2010 do 30. 3. 2011 prodal na benzínové čerpací stanici ONO v T., okres T., v deseti případech osobě H. E., nar., drogu označovanou jako heroin, a to vždy za 500,- Kč, což mělo být 0,5 gramu, ale drogy bylo méně,
12) v přesně nezjištěné dny v období od listopadu roku 2006 do 27. 3. 2011 prodával ve svém bytě na adrese K. v L., okr. M., dále na benzínové čerpací stanici ONO v T., jakož i na dalších nezjištěných místech drogu označovanou jako heroin osobě D. H., nar., a to 6x do týdne, vždy minimálně v množství za 500,- Kč, ale několikrát i za 5.000,- Kč a jednou i za 10.000,- Kč,
13) v přesně nezjištěné dny v období od jara 2009 do 19. 8. 2009 prodal na benzínové čerpací stanici ONO v T. drogu označovanou jako heroin osobě J. L., nar., a to ve třech případech vždy v množství 0,5 gramu v ceně za 500,- Kč,
14) dne 30. 3. 2011 měl v místě svého bydliště v bytě na adrese K. v L., okr. M., 1 ks plastového sáčku (stopa č. 5) o celkové hmotnosti 89,6 gramu včetně obalů s obsahem hnědé pevné látky, kdy v látce o váze 87,6 gramu bez obalu byla prokázána přítomnost heroinu (průměrný obsah báze heroinu 1,75%), 1 ks plastového sáčku (stopa č. 6) s obsahem světlé pevné látky o váze 3,2 gramu včetně obalu, kdy v látce o váze 2,91 gramu bez obalu byla prokázána přítomnost pseudoefedrinu, 1 ks plastového sáčku (stopa č. 7) s obsahem dalších dvou plastových sáčků o celkové hmotnosti 5,8 gramů včetně obalů s obsahem bílé pevné látky, kdy v látce o celkové váze z obou sáčků 3,68 gramu bez obalu byla prokázána přítomnost metamfetaminu (77,05% a 53,7%) o celkové váze 3,41 gramu, 3 ks balení léku Subotex o 7-mi tabletách v balení s 2 mg buprenorfinu v tabletě (stopa č. 2) a 1 balení léku Subotex se 3 ks tablet po 8-mi mg buprenorfinu, ve kterých byla prokázána přítomnost buprenorfinu o váze 108 mg, dále zde měl větší počet prázdných sáčků na tzv. grip, digitální váhy se zbytky heroinu, a kdy při svém zadržení Policií ČR v T., okres T., měl u sebe 2 větší plastové sáčky s obsahem celkem 12 ks menších sáčků s hnědou pevnou látkou o celkové hmotnosti 4,02 gramu bez obalů, v nichž byla prokázána přítomnost heroinu o průměrné bázi 1,75%, kdy tak celková váha báze heroinu, kterou obviněný měl u sebe v bytě či jej vydal, činila 1,6 gramu v 91,62 gramu celkově zajištěné látky,
přičemž
- jako látka heroin je označována látka s obsahem báze heroinu, který je jako omamná látka uveden v příloze č. 3 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách,
- droga označovaná jako pervitin obsahuje metamfetamin, který je jako látka psychotropní uveden v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů,
- lék Subutex obsahuje účinnou látku buprenorfin, který je jako látka psychotropní uveden v příloze č.. 5 zákona č.. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, v platném znění,
a kdy pseudoefedrin je látka chemicky totožná s efedrinem, který je pro účely zákona č. 167/1998 Sb. o návykových látkách jako prekurzor uveden v přílohách přímo použitelného předpisu Evropských společenství, a to Nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č. 273/2004 a Nařízení rady (ES) č. 111/2005,
když k nakládání s těmito látkami obviněný neměl příslušné zákonné oprávnění.
Takto zjištěné jednání obviněného soud právně kvalifikoval jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku a uložil mu za to podle §283 odst. 2 trestního zákoníku trest odnětí svobody v trvání 8 (osmi) roků, pro jehož výkon jej zařadil podle §56 odst. 2 písm. d) trestního zákoníku do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku obviněnému uložil trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to:
- digitální váhy stříbrné barvy zn. Digi Scale micron 300,
- digitální váhy černostříbrné barvy zn. Digi Scale v černém koženkovém pouzdru,
- digitální váhy černostříbrné barvy zn. Digi Scale s průhledným zavíracím krytem,
- digitální váhy šedostříbrné barvy zn. HC-500,
- mobilního telefonu zn. Nokia N96-1, včetně SIM karty č. a paměťové karty microSDHC zn. Apacer, 4GB, č.,
- mobilního telefonu zn. Nokia černé barvy, blíže nezjištěného typu.
Podle §70 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku obviněnému uložil trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to:
- látky heroin o hmotnosti 91,1 gramu bez obalu, uložené v režimovém skladu OPL Krajského ředitelství policie ČR Ústeckého kraje,
- psychotropní látky metamfetamin o hmotnosti 3,43 gramu bez obalu, uložené v režimovém skladu OPL Krajského ředitelství policie ČR Ústeckého kraje,
- 12-ti tablet léku Subutex obsahující buprenorfin, uloženého v režimovém skladu OPL Krajského ředitelství policie ČR Ústeckého kraje,
- drtě obsahující pseudoefedrin o hmotnosti 2,82 gramu bez obalu, uložené v režimovém skladu OPL Krajského ředitelství policie ČR Ústeckého kraje,
- prázdné obaly, tzv. gripy.
Podle §70 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku obviněnému dále uložil trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to:
- finanční hotovosti ve výši 24.900,- Kč, která je uložena na depozitním účtu Krajského ředitelství policie ČR Ústeckého kraje,
- finanční hotovosti ve výši 265 EURO, která je uložena na depozitním účtu Krajského ředitelství policie ČR Ústeckého kraje.
Proti uvedenému rozsudku podal obviněný odvolání, o němž Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl rozsudkem ze dne 7. 1. 2013, sp. zn. 4 To 514/2012, tak, že podle §258 odst. 1 písm. e) odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o způsobu výkonu trestu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného podle §56 odst. 3 trestního zákoníku zařadil pro výkon uloženého trestu odnětí svobody do věznice s ostrahou.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. Jana Svobody dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), k), h) a d) tr. ř.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolatel v první řadě namítl, že v jeho případě došlo k nesprávnému hodnocení důkazů, když stěžejními důkazy byly výpovědi svědků, které nebyly pravdivé, nebyly získány zákonným postupem policejních složek, na což písemně upozorňoval i další orgány. Je prý naprosto vyloučeno, aby si svědci podrobně pamatovali skutečnosti uváděné u soudu, když bylo zcela zřejmé, že většina svědků byla více či méně pod vlivem drogy i při výslechu před soudem, což samozřejmě nepřiznala. Soudy se nezabývaly ani tím, že jeho sociální situace ani majetkové poměry neodpovídaly příjmům, které měl ze své trestné činnosti údajně získat. V průběhu trestního řízení byla v jeho bytě provedena domovní prohlídka, jejíž průběh však byl nezákonný, bez řádné a úplné účasti nezúčastněných osob. Nebylo zcela spolehlivě a jednoznačně zjištěno, v jakém rozsahu se měl údajné trestné činnosti dopouštět, což je rozhodující pro právní posouzení jeho jednání a tím i pro případné ukládání trestu. Existuje extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a dosud provedenými důkazy, z čehož lze dovodit, že napadené rozsudky jsou zatížené vadou spočívající v nesprávném právním posouzení skutku.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. obviněný spatřoval v tom, že výrok rozsudku krajského soudu je neúplný, když tento rozhodl o způsobu výkonu trestu tak, že byl zařazen do věznice s ostrahou, ale nerozhodl, jak bylo naloženo s ostatními částmi rozsudku okresního soudu.
Ohledně dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. dovolatel namítl, že mu byl uložen trest propadnutí mobilních telefonů, ačkoliv nebylo prokázáno, že by sloužily ke spáchání trestného činu a u jednoho z nich, že by se jednalo o jeho vlastnictví. Stejně tak v případě uloženého trestu propadnutí finanční hotovosti 24.900,- Kč a 265 euro nebylo prokázáno, že by tyto finanční prostředky pocházely z jakékoliv trestné činnosti.
Pokud se týká dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., obviněný uvedl, že při hlavním líčení před soudem prvního stupně došlo k porušení ustanovení o přítomnosti obviněného při hlavním líčení, neboť utrpěl úraz pravé ruky, byl ošetřen fixací (sádrou), která mu znemožňovala si při hlavním líčení činit poznámky a ty následně použít při své obhajobě. Žádosti o odročení hlavního líčení nebylo vyhověno. Nemohl tak reagovat na probíhající jednání, ale zejména se řádně připravit na další jednání.
V závěru svého podání dovolatel navrhl (aniž citoval konkrétní zákonná ustanovení), aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc přikázal krajskému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Pokud obviněný k dovolání zpracovanému obhájcem připojil další podání podepsané již jen jím samotným, pak Nejvyšší soud k argumentům v něm uvedeným nepřihlížel. Podle §265d odst. 2 tr. ř. totiž platí, že obviněný může podat dovolání jen prostřednictvím obhájce, přičemž podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno. S takovým podáním proto není možné spojovat jakékoliv účinky vztahující se k dovolání a řízení o něm, a tedy k jeho obsahu nelze přihlížet (srov. usnesení Nejvyššího soudu publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu v Sešitě 35/2007 pod č. T 993).
K podanému dovolání se podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství, která uvedla, že pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak se obviněný domáhal pouze jiného hodnocení důkazů, než jak to učinily soudy obou stupňů. Takto pojaté výhrady však nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti skutkovému základu výroku o vině a jako takové nevyhovují žádnému ze zákonných důvodů dovolání. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., že výrok rozsudku krajského soudu je neúplný, uvedla, že odvolací soud rozhodoval o celém odvolání obviněného, avšak pochybení spatřoval pouze ve výroku o zařazení obviněného do věznice se zvýšenou ostrahou, což změnil. Ostatní výroky soudu prvního stupně zůstaly nedotčeny, když odvolací soud vůči nim neshledal důvod ke změně rozhodnutí. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., pak s ohledem na výše uvedené skutečnosti ohledně dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je patrno, že mobilní telefony byly použity ke spáchání trestného činu, tudíž uložení trestu propadnutí věci podle §70 odst. 1 písm. a), b), c) trestního zákoníku bylo v daném případě důvodné. Stran dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., že obviněný neměl možnost se účastnit řádně hlavního líčení, státní zástupkyně měla za to, že prvoinstanční soud neměl důvod odročovat jednání s ohledem na zdravotní indispozici obviněného, jeho přítomnost u hlavního líčení byla zabezpečena a jeho práva pak byla garantována i účastí obhájce u hlavního líčení. V závěru svého vyjádření proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a učinil tak v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné [§265a odst. 2 písm. a) tr. ř. ], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.
Jak již bylo shora uvedeno, obviněný uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), k), h) a d) tr. ř.
K tomu je zapotřebí nejprve uvést, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování , způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud je povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně (případně soudu odvolacího) a v návaznosti na tento skutkový stav zvažovat hmotně právní posouzení skutku, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v souvislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, sp. zn. II. ÚS 760/02, sp. zn. III. ÚS 732/02, sp. zn. III. ÚS 282/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Průlomem do uvedených zásad vymezujících dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. může být jen extrémní nesoulad, resp. zjištění, že právní závěry obecného soudu jsou v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (srov. například rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04, nebo ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 553/2005 aj.). O extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci se jedná tehdy, jsou-li prokázána zcela zjevná extrémní pochybení mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci. O takový případ jde jen za situace, že je zjištěna zjevná absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, kardinální logické rozpory ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů, úplná absence důležitých skutkových zjištění, apod. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 8. 2010, sp. zn. III. ÚS 1800/2010).
Z tohoto pohledu je třeba nahlížet na dovolací námitky uplatněné obviněným v této části dovolání (namítal-li, že došlo k nesprávnému hodnocení důkazů, že výpovědi svědků nebyly pravdivé, že byly získány nezákonným postupem policejních složek, že domovní prohlídka měla nezákonný průběh apod.). Takové námitky evidentně směřují primárně do skutkových zjištění soudů, neboť dovolatel se jimi domáhá jiného způsobu hodnocení provedených důkazů a následně skutkových zjištění ve svůj prospěch. Teprve sekundárně pak z těchto odlišných skutkových zjištění dovozuje údajně nesprávnou právní kvalifikaci. Takové námitky ovšem pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ale ani pod žádný jiný) podřadit nelze.
Přesto Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že soud prvního stupně řádným způsobem vyslechl svědky, případně v souladu s příslušnými ustanoveními trestního řádu přečetl protokoly o jejich výpovědích, a tyto i ostatní důkazy zhodnotil ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Nemohla obstát ani námitka obviněného, že v jeho bytě byla provedena domovní prohlídka, jejíž průběh prý byl nezákonný, bez řádné a úplné účasti nezúčastněných osob. Nehledě na to, že uvedenou námitkou se již zabývaly soudy obou stupňů, je třeba připomenout, že domovní prohlídka byla provedena na základě příkazu soudkyně Okresního soudu v Teplicích ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 3 Nt 1022/2011. Stalo se tak jmenovitě uvedenými policisty za přítomnosti nezúčastněné osoby Ing. R. J., který byl ve věci vyslechnut a popsal to, co bylo v průběhu domovní prohlídky vydáno a zajištěno.
Ohledně dovolací námitky obviněného, že nebylo jednoznačně zjištěno, v jakém rozsahu se měl trestné činnosti dopouštět, je možno plně odkázat na výrok rozsudku soudu prvního stupně, v němž v bodech 1) – 14) rozvedl, v jakém rozsahu obviněný omamné a psychotropní látky prodal, jinak jinému opatřil a pro jiného přechovával. Zjištěný rozsah trestné činnosti svědčí pro závěr, že obviněný čin spáchal ve značném rozsahu (srov. k tomu stávající judikaturu, např. rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012). Dovolací soud tak neshledal ani existenci extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, ani to, že by napadené rozsudky byly zatíženy vadou spočívající v nesprávném právním posouzení skutku.
Lze tak shrnout, že obviněným vytýkané vady v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. měly výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoliv hmotně právních a že obviněný neuplatnil žádnou konkrétní námitku, již by bylo možno považovat z hlediska uplatněného důvodu dovolání za relevantní. Protože námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.).
Pokud by obviněný podal dovolání jen z dosud uvedených důvodů, přicházelo by proto v úvahu odmítnout je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
K dalšímu uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. , v jehož rámci obviněný namítl, že rozsudek krajského soudu je neúplný, je zapotřebí uvést, že tento dovolací důvod je dán tehdy, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Chybějící výrok je výrok jako celek, pokud není obsažen v některém rozhodnutí, přestože podle zákona ho měl soud pojmout do výrokové části rozhodnutí. Neúplný výrok je takový výrok napadeného rozhodnutí, který neobsahuje určitou podstatnou náležitost stanovenou zákonem, např. je-li uvedena právní kvalifikace skutku jenom zákonným pojmenováním trestného činu včetně příslušného zákonného ustanovení, ale není citována tzv. právní věta vyjadřující zákonné znaky trestného činu.
Po tomto zákonném a výkladovém vymezení je třeba zdůraznit, že krajský soud přezkoumal z podnětu odvolání obviněného napadený rozsudek a shledal pochybení pouze ve výroku o jeho zařazení do věznice se zvýšenou ostrahou. Proto tento výrok (a pouze jej) zrušil podle §258 odst. 1 písm. e) odst. 2 tr. ř. a sám pak rozhodl podle §259 odst. 3 tr. ř. tak, že obviněného podle §56 odst. 3 trestního zákoníku zařadil pro výkon uloženého trestu do věznice s ostrahou. Z logiky věci je tak zřejmé, že ostatní výroky soudu prvního stupně považoval za správné a neshledal tak důvod k jejich změně. Takový postup odvolacího soudu odpovídá příslušným ustanovením trestního řádu i stávající judikatuře, podle níž vyhoví-li soud druhého stupně opravnému prostředku určité osoby jen částečně, ve zbytku ho již nezamítá, takže v tomto směru, tj. co do zamítnutí neúspěšné části opravného prostředku, nemůže jít o chybějící nebo neúplný výrok v rozhodnutí soudu druhého stupně (srov. například rozhodnutí Nejvyššího soudu publikovaná v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu ve Svazku 17/2002 pod č. T 417, ve Svazku 20/2003 pod č. T 486 a ve Svazku 23/2003 pod č. T 531). Uvedená dovolací námitka obviněného je proto nedůvodná.
Pokud se týká uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. , ten je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Má-li dojít k naplnění tohoto dovolacího důvodu, musí být v dovolání namítána existence jedné z jeho dvou alternativ, tedy že došlo buď k uložení nepřípustného druhu trestu, nebo k uložení druhu trestu sice přípustného, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani žádného jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (srov. rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. trest.).
Při uvedeném vymezení zákonných podmínek pro naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je zřejmé, že námitku obviněného uplatněnou ve vztahu k trestu propadnutí mobilních telefonů a finanční hotovosti 24.900,- Kč a 265 euro (konkrétně namítal, že mobilní telefony nesloužily ke spáchání trestného činu, resp. v jednom případě se nejednalo o jeho vlastnictví, a že finanční prostředky nepocházely z trestné činnosti) nelze považovat za relevantní, neboť primárně napadal skutková zjištění učiněná již soudem prvního stupně.
Přesto pro úplnost lze dodat, že nalézací soud po zhodnocení důkazů dospěl k závěru (s nímž se identifikoval i soud odvolací), že obviněný byl dlouhodobě evidován na úřadu práce a bez dostatečného příjmu, z něhož by mohl prokazatelně hradit své náklady, po dobu několika let vícero osobám některým pravidelně některým nepravidelně prodával drogy ve značném rozsahu, a proto považoval zajištěnou finanční hotovost patřící obviněnému za příjem získaný z jeho nelegální činnosti (srov. stranu 30 odůvodnění jeho rozsudku). Důvodně proto ohledně obou finančních částek obviněnému uložil trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty podle §70 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku. U obou mobilních telefonů, ohledně nichž byl obviněnému podle §70 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku uložen trest propadnutí věci, pak soudy obou stupňů zjistily jednak to, že je obviněný vydal, a z odposlechů telefonních hovorů i výpovědí svědků rovněž to, že prodej omamných a psychotropních látek obviněný právě prostřednictvím těchto mobilních telefonů domlouval, tedy užil je ke spáchání trestného činu ve smyslu §70 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. K dovolatelově námitce, že jeden z mobilních telefonů nebyl jeho vlastnictvím, lze uvést pouze to, že se jedná o třetí mobilní telefon červené barvy značky LG, který byl nalezen při prohlídce jiných prostor (vozidla zn. Mercedes, r. z.) a o němž soudy obou stupňů nerozhodly.
Poslední obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. spočívá v tom, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Namítal-li o bviněný v této souvislosti, že při hlavním líčení před soudem prvního stupně došlo k porušení ustanovení o přítomnosti obviněného při hlavním líčení, neboť utrpěl úraz pravé ruky, byl ošetřen fixací (sádrou), která mu znemožňovala si při hlavním líčení činit poznámky a ty následně použít při své obhajobě, reagovat na probíhající jednání a zejména se řádně připravit na další jednání, je zjevné, že jde o námitku irelevantní, neboť i z obsahu spisu je zřejmé, že při hlavním líčení fyzicky přítomen byl (k tomu srov. přiměřeně u snesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2006, sp. zn. 6 Tdo 23/2006, a na něj navazující usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 7. 2006, sp. zn. I. ÚS 102/06).
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného jako celek odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tř. ř.).
V Brně dne 17. července 2013
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a
Vypracoval:
JUDr. Drahomír Drápal