ECLI:CZ:NS:2014:22.CDO.1938.2012.1
sp. zn. 22 Cdo 1938/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobců: a) Ing. O. K. , a b) PharmDr. M. K. , proti žalovaným: 1) J. S. , a 2) Mgr. P. P., zastoupeným Mgr. Ladislavem Bašem, advokátem se sídlem v Praze 2, Římská 104/14, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 11 C 259/2005, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích ze dne 25. října 2011, č. j. 23 Co 644/2010-679, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Pardubicích (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24. června 2010, č. j. 11 C 259/2005-506, ve znění opravného usnesení ze dne 22. července 2010, č. j. 11 C 259/2005-518, určil, že vlastníkem rodinného domu na pozemku parc. č. st. 148 v k. ú. S., zapsaného na listu vlastnictví č. 50012 u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, jsou žalobci, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, jako soud odvolací k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 12. ledna 2012, č. j. 23 Co 644/2010-679, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve správném znění, že žalobci vlastní ve společném jmění manželů dům na pozemku parc. č. st. 148 v k. ú. S., zapsaný na listu vlastnictví č. 50012 u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Pardubice. Dále znovu rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalovaní dovolání, jehož přípustnost dovozují z §237 odst. 1 písm. c) ve spojení s odst. 3 občanského soudního řádu a uplatňují dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu.
Žalobci navrhují odmítnutí dovolání.
Podle hlavy II. – ustanovení přechodných a závěrečných – dílu 1 – přechodných ustanovení – oddílu 1 – všeobecných ustanovení - §3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.
Protože k nabytí vlastnického práva k domu č. p. 85 v k. ú. Spojil mělo dojít před 1. lednem 2014, projednal dovolací soud dovolání a rozhodl o něm podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“).
Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou §243c odst. 3 zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 25. října 2011, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání není přípustné.
Dovolání může být v řešené věci přípustné proti rozsudku odvolacího soudu podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají), přičemž se současně musí jednat o právní otázky zásadního významu.
Závěr, že napadené rozhodnutí nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam, přitom Nejvyšší soud přijal s vědomím faktu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zrušil ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. až uplynutím 31. prosince 2012, a s přihlédnutím k tomu, že v době podání dovolání měli dovolatelé právo legitimně očekávat, že splnění podmínek formulovaných ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. povede k věcnému přezkumu jimi podaného dovolání (k tomu srovnej též nález Ústavního soudu ze dne 6. března 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11).
Protože dovolání opírající se o §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je přípustné jen pro řešení právních otázek, jsou v tomto případě dovolatelé oprávněni napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen z dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. V dovolání proto nelze uplatnit dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a odst. 3 o. s. ř., a dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení, což znamená, že se nemůže zabývat jejich správností. Dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tj. vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, by se dovolací soud mohl zabývat jen v případě přípustného dovolání.
Dovolatelé žádnou relevantní otázku zásadního významu nevymezují a tato se nepodává ani z obsahu dovolání.
Dovolací soud se opakovaně zabýval otázkou posouzení vzniku stavby jako věci v právním slova smyslu a dospěl k závěru, že rozhodný je okamžik, v němž je stavba vybudována minimálně do takového stadia, od něhož počínaje všechny další stavební práce směřují již k dokončení takto druhové i individuálně určené věci [k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2007, sp. zn. 22 Cdo 2554/2007, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck (dále jen „Soubor“), pod pořadovým č. C 5470]. K tomu u nadzemních staveb dochází vytvořením stavu, kdy je již jednoznačně a nezaměnitelným způsobem patrno alespoň dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. února 2002, sp. zn. 22 Cdo 2534/2000, uveřejněný v Souboru pod pořadovým č. C 1008). Je tedy zřejmé, že pokud se soudy obou stupňů při úvahách o tom, kdy se sporná stavba stala samostatnou věcí, zabývaly tím, jaký byl stupeň její rozestavěnosti, a zda již bylo patrno dispoziční uspořádání prvního nadzemního podlaží, a tento okamžik spojily s dobou, kdy „…byla hrubá stavba předmětného domu dokončena, tj. byla zhotovena základová deska a dokončeny obvodové zdi i příčky 1. nadzemního podlaží domu“, posoudily tuto věc v souladu s judikaturou a jejich závěrům nelze nic vytknout.
Jestliže dovolatelé i dále tvrdí, že uplatňují dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., ve skutečnosti podle obsahu dovolání zpochybňují zejména skutková zjištění a podávají svou verzi skutkového stavu na základě odlišného hodnocení důkazů. Jejich námitky ústí ve zpochybnění závěru o tom, že žalobci prokázali, že stavbu domu vybudovali do rozhodného okamžiku, tj. do stádia, kdy bylo jednoznačně a nezaměnitelně patrné dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží a nabyli tak vlastnické právo k ní. Tím, že dovolatelé na odlišných skutkových závěrech budují jiný názor na posouzení důvodnosti jimi uplatněného nároku, nezpochybňují právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, a uplatňují tak ve skutečnosti dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. Tímto důvodem však přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nelze; skutková zjištění u dovolání přípustného podle uvedeného zákonného ustanovení nepodléhají přezkumu dovolacím soudem [srovnej např. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, 2005, pod č. C 3078 (dále jen „Soubor“) nebo nález Ústavního soudu České republiky ze dne 4. března 2009, sp. zn. II. ÚS 3005/2007, uveřejněný na internetových stránkách Ústavního soudu České republiky – nalus.usoud.cz ].
Stejný závěr se prosadí i k té části dovolání, kde dovolatelé kritizují způsob hodnocení důkazů odvolacím soudem, konkrétně svědeckých výpovědí a listinných důkazů zejména smlouvy o zhotovení domu ze dne 14. října 1999). K tomu dovolací soud uvádí, že způsob hodnocení důkazů je jasně upraven v §132 o. s. ř. a nemůže v zásadě založit otázku zásadního právního významu; navíc toto tvrzení naplňuje dovolací důvod uvedený v §241a odst. 3 o. s. ř., který podle výslovného znění §237 odst. 3 o. s. ř. v tomto řízení nelze uplatnit.
Rozhodnutí odvolacího soudu není založeno na posouzení „dopadu“ smlouvy uzavřené mezi žalobci a zhotovitelem stavby „do majetkové sféry žalovaných“. Odvolací soud uzavřel, že žalobci „prokázali uzavření smlouvy o dílo se zhotovitelem rodinného domu“, a že „stavbu domu vybudovali do rozhodného okamžiku, tj. do stádia, kdy bylo jednoznačně a nezaměnitelně patrné řešení prvního nadzemního podlaží“. Na základě těchto skutečností dospěl k právnímu závěru, že žalobci nabyli ke stavbě domu vlastnické právo. Je nedovolenou kritikou skutkových zjištění, jestliže žalovaní namítají rozpor smlouvy o dílo uzavřené mezi žalobci a zhotovitelem stavby dne 27. září 1999 a smlouvy o smlouvě budoucí uzavřené mezi žalovanými a zhotovitelem dne 3. prosince 1999, když odvolací soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že k uzavření smlouvy ze dne 3. prosince 1999 vůbec nedošlo.
Námitka neplatnosti smlouvy o dílo ze dne 27. září 1999 pro neexistenci pozemku, na kterém měla být stavba realizována, naráží na skutková zjištění odvolacího soudu, podle kterých byl v geometrickém plánu vyznačen pozemek p. č. 81/5 a žalovaní se zavázali poskytnout takto označený pozemek pro výstavbu rodinného domu. Popření těchto skutečností představuje opět nepřípustnou kritiku skutkových zjištění.
Nepřípustnou kritikou skutkových zjištění je i námitka žalovaných popírající existenci smluvního vztahu mezi společností TACO styl interiér, s. r. o. jako zhotovitelem stavby a společností TACO styl interiér, s. r. o., Hradec Králové jako jeho subdodavatelem.
Dovolací soud proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. dovolání jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a skutečnosti, že úspěšným žalobcům v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. června 2014
Mgr. David Havlík
předseda senátu