ECLI:CZ:NS:2014:26.CDO.2135.2014.1
sp. zn. 26 Cdo 2135/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobců a/ H. M. a b/ J. M. , zastoupených Janem Kozákem, advokátem se sídlem v Olomouci, Riegrova 376/12, proti žalovanému statutárnímu městu Olomouc , se sídlem v Olomouci, Horní náměstí 583, zastoupenému JUDr. Leošem Viktorinem, advokátem se sídlem v Olomouci, Riegrova 376/12, o určení neplatnosti jednostranného zvýšení nájemného, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 26 C 396/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 5. prosince 2013, č. j. 12 Co 280/2013-87, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.630,- Kč k rukám Jana Kozáka, advokáta se sídlem v Olomouci, Riegrova 376/12, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání žalovaného (dovolatele) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 5. prosince 2013, č. j. 12 Co 280/2013-87 (k němuž se žalobci prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřili), odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (viz Čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. – dále jen „o.s.ř.“), neboť neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením §241a odst. 2 o.s.ř., přičemž tyto vady (nedostatky), pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatel včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranil (§241b odst. 3 o.s.ř.). Konkrétně v dovolání schází relevantní údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení §237 o.s.ř. považuje pro účely přípustnosti dovolání za splněné; přípustnost dovolání totiž – bez opory v rozhodné právní úpravě – dovozuje z toho, že „napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zcela zásadní právní význam“ . Z řečeného rovněž vyplývá, že dovolatel evidentně přehlédl, že bylo-li napadené rozhodnutí vydáno po účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., musí dovolání vyhovovat náležitostem kladeným na tento mimořádný opravný prostředek občanským soudním řádem ve znění účinném od 1. ledna 2013. V uvedených souvislostech pak nelze ani opomenout, že v dovolání uplatnil především nezpůsobilé dovolací důvody, zejména nesprávná skutková zjištění a – s odkazem na ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012 – dále též vady řízení.
Nad rámec uvedeného dovolací soud již jen pro úplnost dodává, že právní závěr odvolacího soudu o neplatnosti posuzovaného oznámení o jednostranném zvýšení nájemného pro absenci údaje o podlahové ploše bytu, jenž dovolatel zpochybnil rovněž dovolacími námitkami podřaditelnými pod způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 1 a 3 o.s.ř.), je výrazem ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze 17. září 2012, sp. zn. 26 Cdo 2305/2011, z 15. srpna 2013, sp. zn. 26 Cdo 1207/2013 /ústavní stížnost podanou proti citovanému rozhodnutí Ústavní soud České republiky odmítl usnesením ze 7. května 2014, sp. zn. II. ÚS 3404/13/, z 9. dubna 2014, sp. zn. 26 Cdo 1009/2014, a ze 14. listopadu 2013, sp. zn. 26 Cdo 2273/2013, které Nejvyšší soud vydal v obdobné věci týchž účastníků řízení).
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 8. července 2014
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu