ECLI:CZ:NS:2014:3.TDO.1142.2013.1
sp. zn. 3 Tdo 1142/2013-34
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. února 2014 o dovolání, které podal obviněný M. D. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 10 To 187/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 4 T 24/2013, takto:
I. Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 10 To 187/2013.
Podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265 1 odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Hradci Králové přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 4 T 24/2013 , byl obviněný M. D. uznán vinným jednak přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), u skutku pod bodem 2) dílem dokonaný, dílem nedokonaný, ukončený ve stadiu pokusu, u skutků pod body 1 – 9) výroku o vině dílem spáchaný ve spolupachatelství dle §23 tr. zákoníku se spoluobviněným T. D., u skutků pod body 1 – 8) výroku o vině dílem spáchaný vloupáním, kterých se dle skutkových zjištění dopustil jednáním podrobně popsaným ve výroku o vině pod body 1 – 12);
dále přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku , u skutků pod body 1 – 9) výroku o vině dílem spáchaný ve spolupachatelství dle §23 tr. zákoníku se spoluobviněným T. D., kterých se dopustil jednáním podrobně popsaným pod body 1 – 12) výroku o vině;
a přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku , spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku se spoluobviněným T. D., kterého se dopustil jednáním podrobně popsaným pod body 1 – 4) a 7 - 8) výroku o vině.
Za to byl obviněný M. D. odsouzen podle §205 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dohledem.
Rozsudkem dále bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného T. D.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému M. D. a spoluobviněnému T. D. uložena povinnost uhradit na náhradě škody poškozeným M. K. částku 240,- Kč, N. J. částku 1.200,- Kč, P. P. částku 2.000,- Kč, T. T. částku 2.862,- Kč, Správě obchodních aktiv, s. r. o., IČ 25921576, se sídlem Častolovice, Masarykova 39, částku 5.500,- Kč. Obviněnému M. D. byla dále uložena povinnost podle §228 odst. 1 tr. ř. uhradit na náhradě škody poškozeným Správě obchodních aktiv, s. r. o., IČ 25921576, se sídlem Častolovice, Masarykova 39, částku 1.000,- Kč, D. Ž. částku 1.604,- Kč, J. V. částku 2.500,- Kč, spol. STAVIR, s. r. o., IČ 25287125, Mladé Buky, Kalná Voda 2, částku 1.800,- Kč.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli poškození T. T., D. Ž. a společnost STAVIR, s. r. o., odkázáni se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli poškození O. Ž., J. O., A. S., I. K., M. K., H. N. N. odkázáni se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věci občanskoprávních.
Proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 4 T 24/2013, podal obviněný M. D. odvolání.
O odvolání rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 10 To 187/2013 , a to tak, že odvolání obviněného M. D. podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 10 To 187/2013, podal obviněný prostřednictvím svého advokáta dovolání (č. l. 655 - 660), v rámci něhož uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. c), g), l ) tr. ř. s tím, že předmětná rozhodnutí spočívají na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, kdy současně bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., zejména §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., tedy že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl.
Obviněný uvedl, že je hluboce přesvědčen, že ve vztahu k jeho osobě nejsou výroky obou soudů spravedlivé a správné. Nadále se v souladu s §58 odst. 1 tr. zákoníku domáhá mimořádného snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby, neboť se do uvedené situace dostal více méně ne vlastní vinou, kdy v této souvislosti popisuje obtížné rodinné a sociální podmínky, v jakých vyrůstal, jejichž následkem bylo to, že skončil na ulici, a aby se uživil, byl okolnostmi donucen krást.
Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. uvedl, že na bezplatnou a zároveň nutnou obhajobu, která jest zaručena článkem 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, neboť Krajský soud v Hradci Králové písemně žádal ve věci samé s odkazem na ustanovení §38 odst. 1 tr. ř., aby mu Krajský soud v Hradci Králové poskytl bezplatného právníka a tím mu zajistil bezplatnou a zároveň nutnou obhajobu během řízení před Krajským soudem v Hradci Králové, kde v písemném odůvodnění ze dne 20. 6. 2013 poukazoval na ten fakt, že je právně neznalý a při svých toho času mentálních schopnostech a nedostatku životních situací nebyl schopen se před soudem hájit sám. Dále poukazuje na svůj podprůměrný finanční status, kdy jeho celkový finanční příjem činí toliko 6.910,- Kč měsíčně, z toho hradí 4.800,- Kč měsíčně za ubytování na svobodárně Horal a zbývá mu tak pro vlastní potřebu měsíčně 2.110,- Kč. Uvedená částka mu tedy nedovolovala zvolit si obhájce v situaci, kdy není schopen se sám hájit. Na žádost o přidělení bezplatného obhájce v rámci nutné obhajoby ze dne 20. 6. 2013 však soud nereagoval a při odvolacím řízení předseda senátu JUDr. Korf pouze uvedl, že to nepokládal za nutné.
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítl, že společenská nebezpečnost jest toliko otázkou jeho minulosti, protože se společensky a sociálně začal resocializovat, žije slušným a spořádaným životem, začal pracovat a výrok soudu o výkonu trestu, byť na tak krátkou dobu, by zdegradoval tuto sociálně-společenskou resocializaci a pracovní zapojení, do kterého se zcela aktivně zařadil. Protiprávní jednání páchal, když byl nezletilý, či za hranicí věku mladistvého, páchal tuto protiprávnost na základě tíživých osobních a rodinných poměrů, které si sám nezpůsobil, pouze se stal jejich součástí, jinak řečeno vyrůstal ve výrazně disharmonickém rodinném prostředí, kde jiné než záporně výchovné vzorce nepoznal, což umocnilo celkovou osobní deprivaci a v samotném závěru protiprávní jednání, za které byl postaven před spravedlnost. Obviněný je přesvědčen, že v jeho případě jsou zde i další polehčující okolnosti, neboť při vyšetřování spolupracoval s vyšetřujícími policisty a před tím nebyl nikdy trestně stíhán a souzen. Přesto Krajský soud v Hradci Králové tyto pozitivní kompozice, které jsou po právní stránce k jeho prospěchu, zcela opomíjel. Obviněný rovněž zpochybnil správnost výroku o trestu, neboť tento považuje za nepřiměřeně přísný, uložený v rozporu s kritérii pro ukládání trestu. Je přesvědčen, že mu měl být uložen trest odnětí svobody, a to s dohledem úředníka probační a mediační služby k účelům zachování vytvoření jeho sociálně-společenské resocializace. Obviněný též uvedl, že se u něho nyní projevují floridní sociální fóbie s jemně laděnou dystímií, tedy dvojitá deprese, je málo komunikativní, v projevu jeho jednání je zjevně viditelná infatilita, která pochází z deprivace jeho osobnosti na základě rozbitého domova.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. obviněný uplatnil v obou zákonných variantách, tedy jak ve vázanosti na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. c) a g) tr. ř., tak rovněž proto, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.
Na základě výše uvedených námitek obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 10 To 187/2013.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“).
Poté, co zopakovala dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedla, že Krajský soud v Hradci Králové nezvolil ve věci správný postup, pokud odpovídajícím způsobem nerozhodl o návrhu obviněného na bezplatnou obhajobu. Obviněný byl v přípravném řízení a řízení před soudem prvního stupně zastoupen advokátem z důvodů nutné obhajoby (§36 odst. 1 písm. a/ tr. ř.). Důvod nutné obhajoby pominul propuštěním z vazby poté, co soud prvního stupně přijal slib obviněného. Obviněný chtěl být i nadále v řízení zastoupen obhájcem, a proto dne 20. 6. 2013 adresoval Krajskému soudu v Hradci Králové žádost o přidělení bezplatného obhájce v rámci nutné obhajoby, přičemž nutnou obhajobu spatřoval v nedostatku svých mentálních schopností náležitě se před soudem hájit. Krajský soud v Hradci Králové nerozhodl o této žádosti obviněného, ale v rámci rozhodnutí o jeho odvolání v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že právo obviněného M. D. na obhajobu bylo zachováno, kdy uvedl, že návrh obviněného nepovažoval za důvodný, neboť s podáním nebyly předloženy takové doklady o jeho finanční situaci, které by jeho nárok na přiznání bezplatné obhajoby osvědčovaly. Rovněž konstatoval, že ani ze samotného spisového materiálu nevyplynuly takové okolnosti, které by svědčily o nedostatku prostředků obviněného na úhradu nákladů obhajoby, aby rozhodl o bezplatné obhajobě z úřední povinnosti. Zdůraznil současně, že takový návrh je třeba podat u soudu konajícího řízení v prvním stupni. Státní zástupkyně uvedla, že je sice pravdou, že obviněný měl tento návrh podat u soudu prvého stupně, ten však, pokud již předal spisy odvolacímu soudu, by stejně předal návrh obviněného na bezplatnou obhajobu k rozhodnutí soudu odvolacímu. Přestože je pravda, že obviněný nedoložil předmětný návrh žádnými doklady, mohlo dle státní zástupkyně postupem soudu dojít k porušením základní zásady trestního řízení zakotvené v ustanovení §2 odst. 13 tr. ř., podle níž osoba, proti které se vede trestní řízení, musí být v každém období řízení poučena o právech umožňujících plné uplatnění obhajoby a o tom, že si též může zvolit obhájce. Uvedla dále, že Krajský soud v Hradci Králové měl především vést obviněného k tomu, aby podání doplnil, neboť ze spisu jednoznačně vyplynulo, že poté, co byl propuštěn z vazby na slib, dostál podmínkám uloženého slibu, nedisponoval však prostředky k pokrytí nákladů na případně zvoleného obhájce. Nelze opominout ani sociálně kulturní podmínky, v nichž obviněný vyrůstal, a rovněž s ohledem na jeho nezralost, je třeba na něj nahlížet jako na osobu blízkou věku mladistvých, kdy není schopen sám se hájit a nebylo proto vyloučeno, že existují důvody nutné obhajoby podle §36 odst. 2 tr. ř.
K obviněným uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v rámci něhož obviněný uplatnil námitku, že mu byl uložen nepřiměřeně přísný trest, státní zástupkyně uvedla, že jestliže měl obviněný námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu, mohl je uplatnit pouze v rámci speciálního zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Námitka obviněným vznesená vůči nepřiměřenosti jemu uloženého trestu nenaplňuje žádný z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř. a s ohledem na uložený trest ani důvod dovolání podle §265b odst. 2 tr. ř.
Státní zástupkyně dále uvedla, že pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., ten v posuzovaném případě přicházel v úvahu pouze v alternativě vázané na další dovolací důvody, konkrétně v tomto případě na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. c) a g) tr. ř., které obviněný v dovolání současně uplatnil. Jestliže námitky obviněného byly shledány v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. důvodnými, je třeba je za důvodné považovat i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. Stran druhé alternativy uvedeného dovolacího důvodu, tedy že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, pak státní zástupkyně uvedla, že tato alternativa dovolacího důvodu v dané věci vůbec nepřichází v úvahu, neboť o odvolání obviněného bylo rozhodnuto po meritorním přezkoumání rozsudku nalézacího soudu, tedy za splnění procesních podmínek stanovené zákonem pro rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku.
Jelikož obviněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. uplatnil důvodně, státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 10 To 187/2013, a aby tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně navrhla, aby Nejvyšší soud toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 10 To 187/2013, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněným uplatněných dovolacích důvodů.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným M. D. vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. c), g), l ) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řízení o odvolání přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud - ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně - neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Nejvyšší soud podle §265i odst. 3 tr. ř. napadené usnesení přezkoumal a zjistil, že je částečně důvodné.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je dán tehdy, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Jedná se tedy o porušení ustanovení o nutné obhajobě (srov. §36 tr. ř. a §42 zákona č. 218/2003, Sb. zákona o soudnictví ve věcech mládeže), neboť právo na obhajobu je jedním ze základních procesních práv a je garantováno mezinárodními smlouvami i ústavními předpisy. Tento dovolací důvod nedopadá pouze na případy nutné obhajoby, jak by se mohlo zdát z restriktivního výkladu tohoto dovolacího důvodu, ale Nejvyšší soud má za to, že pokrývá i případy, kdy sice obviněný obhájce má (ať již zvoleného nebo ustanoveného soudem), ale orgány činnými v trestním řízení nejsou plněny zákonné povinnosti z této situace vyplývající (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 636/2002, sp. zn. 11 Tdo 1286/2003). Obviněný však u odvolacího soudu zastoupen advokátem nebyl, resp. tento mu nebyl ustanoven, ani si jej osobně nezvolil.
Z obsahu spisu se podává, že obviněnému byl ustanoven obhájce opatřením Okresního soudu v Trutnově ze dne 4. 12. 2012, sp. zn. 0 Nt 35/2012, a to z důvodu nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř., neboť obviněný byl vzat do vazby. Na základě usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 22. 5. 2013, č. j. 4 T 24/2013-614, byl obviněný propuštěn z vazby na svobodu za současného přijetí jeho slibu podle §73 odst. 1 písm. b) tr. ř., a to dne 22. 5. 2013 (č. l. 619). Tímto odpadl důvod nutné obhajoby ve smyslu §36 odst. 1 písm. a) tr. ř., kdy současně nebyl u obviněného shledán žádný jiný důvod vazby. Krajský soud v Hradci Králové proto opatřením ze dne 7. 6. 2013, č. j. 10 To 187/2013, ustanovení obhájce obviněného zrušil (č. l. 625). Odvolání bylo v projednávané věci podáno advokátem (č. l. 598, 608 - 609) dne 21. 3. 2013, resp. 21. 5. 2013, tedy ještě před vydáním opatření o zrušení ustanovení obhájce ze dne 7. 6. 2013 (č. l. 625). Obviněný prostřednictvím obecného zmocněnce následně dne 21. 6. 2013 zaslal žádost o ustanovení obhájce s odkazem na ustanovení §38 odst. 1 tr. ř., tedy z důvodu nutné obhajoby, kdy však svou žádost odůvodnil s odkazem na svou špatnou finanční situaci, tedy že na zastoupení advokáta nemá finanční prostředky. Do konání veřejného zasedání dne 11. 7. 2013 nebylo o žádosti obviněného rozhodnuto. Odvolací soud dle protokolu v rámci veřejného zasedání uvedl, že „ žádosti na čl. 628 je sděleno, že k postupu podle §33 odst. 2 tr. řádu nebyly shledány předpoklady “ (č. l. 630 spisu). V rámci odůvodnění napadeného usnesení pak tento svůj postup odůvodnil tak, že „ pokud jde o jeho návrh, podaný prostřednictvím zmocněnce (zmocněnkyně), na ustanovení bezplatného obhájce (čl. 628), pak tento návrh, jímž se (patrně) odvolatel domáhal přiznání bezplatné obhajoby, považoval odvolací soud za nedůvodný, neboť s podáním takového návrhu nebyly předloženy obžalovaným takové doklady (o jeho finanční situaci), které by jeho nárok na přiznání bezplatné obhajoby osvědčovaly. Také ze spisu samotného pak krajský soud nezjistil nedostatek prostředků na úhradu nákladů obhajoby, aby rozhodl o bezplatné obhajobě z úřední povinnosti (viz §33 odst. 2, věta první a druhá, tr. řádu), nehledě na to, že podle §33 odst. 3 tr. řádu se takový návrh podává u soudu, konajícího řízení v prvním stupni “ (str. 2 napadeného usnesení).
Podle §33 odst. 2 tr. ř. osvědčí-li obviněný, že nemá dostatek prostředků, aby si hradil náklady obhajoby, rozhodne předseda senátu a v přípravném řízení soudce, že má nárok na obhajobu bezplatnou nebo za sníženou odměnu. Vyplývá-li ze shromážděných důkazů, že obviněný nemá dostatek prostředků na náhradu nákladů obhajoby, může, je-li to třeba k ochraně práv obviněného, rozhodnout předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce o nároku na obhajobu bezplatnou nebo za sníženou odměnu i bez návrhu obviněného. V případech uvedených ve větě první a druhé náklady obhajoby zcela nebo zčásti hradí stát.
V případě, že obviněný neosvědčí, že nemá dostatek prostředků, náležitým způsobem, případně ani na výzvu soudu (předsedy senátu, samosoudce či soudce), a nejde o případ, v němž tato skutečnost vyplývá z již shromážděných důkazů, soud tyto údaje sám nezjišťuje a doklady neopatřuje, ale rozhodne usnesením o zamítnutí žádosti nárokující obhajobu bezplatnou nebo za sníženou odměnu, neboť povinnost dokazovat tvrzené skutečnosti je plně na obviněném .
V projednávané věci obviněný svůj návrh odůvodnil tím, že není práva znalý a žádá bezplatnou obhajobu pro veřejné zasedání odvolacího soudu. Návrh obviněného na přiznání bezplatné obhajoby byl podán dne 21. 6. 2013. O nevyhovění návrhu, tedy o nepřiznání bezplatné obhajoby nebylo odvolacím soudem vůbec rozhodnuto, pouze v rámci odůvodnění usnesení odvolacího soudu, jak se podává i z protokolu o veřejném zasedání ze dne 11. 7. 2013, bylo uvedeno, že podmínky pro přiznání bezplatné obhajoby nebyly splněny. Takový postup soudu je však zcela nesprávný. Přestože nelze polemizovat s tím, že není povinností soudu z vlastní iniciativy opatřovat podklady potřebné k prokázání obviněným tvrzených skutečností, kdy je důkazní tíže zcela na straně obviněného, je třeba restriktivní výklad těchto pravidel přizpůsobit konkrétním okolnostem případu.
Podle §33 odst. 5 tr. ř. jsou všechny orgány činné v trestním řízení povinny vždy obviněného poučit o jeho právech a poskytnout mu plnou možnost jejich uplatnění. Povinnost poučení se vztahuje na všechna stadia řízení (§2 odst. 13 tr. ř.), kdy poučení musí být vždy přizpůsobeno tomu, o jaké stadium procesu se jedná.
Pokud návrh obviněného směřoval do stadia řízení před odvolacím soudem, tedy po nařízení veřejného zasedání, měl být obviněný k tomuto stadiu řízení soudem poučen a vyzván k tomu, aby svůj návrh řádným způsobem doplnil, zejména pak za situace, kdy byl v řízení před soudem prvního stupně právně zastoupen z důvodu nutné obhajoby, včetně sepsání a podání odvolání. Je taktéž nepřiměřeně restriktivním závěr, že tento návrh měl být podán pouze a toliko u soudu prvního stupně, pokud se v předmětné době již spisový materiál nacházel u soudu odvolacího. Nejvyšší soud se taktéž neztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že ze spisového materiálu nic nenasvědčuje tomu, že obviněný snad nedisponoval dostatkem finančním prostředků na úhradu nákladů obhajoby. Obviněný byl v době páchání trestné činnosti bez stálého pobytu, žil ve squotu, s výjimkou příležitostných prací byl nezaměstnaný a živil se potravinami, které našel, kdy nedostatek prostředků k uspokojování jeho potřeb byl příčinou páchání jeho trestné činnosti. Po propuštění z vazby na slib dostál jeho podmínkám a prostředky k obživě si nadále opatřoval legálním způsobem, přesto však jeho příjem nebyl sto pokrýt náklady právního zastoupení.
Nejvyšší soud pak zejména poukazuje na skutečnost, že mezi podáním návrhu a rozhodnutím o něm uplynula doba téměř tří týdnů. Soud tak měl zcela určitě dostatečný časový prostor k tomu, aby o návrhu rozhodl, případně obviněného řádně poučil či vyzval k doplnění návrhu. Pokud by o návrhu rozhodl před konáním veřejného zasedání, obviněný by mohl svou situaci uzpůsobit výsledku, tedy kupříkladu v případě nevyhovění návrhu mohl podat návrh na obhajobu za sníženou odměnu nebo se obrátit na instituce poskytující odbornou pomoc, jinými slovy by měl možnost se na veřejné zasedání řádně připravit a adekvátně tak reagovat na výsledek rozhodnutí o návrhu na přiznání bezplatné obhajoby. Pokud však odvolací soud rozhodl v rámci již nařízeného veřejného zasedání, obviněný, který bezplatnou obhajobu žádal z důvodu své právní neznalosti, tedy nedostatku svých mentálních schopností obhajovat se před soudem, byl o tuto možnost připraven, čímž došlo k porušení jeho obhajovacích práv.
Obviněný dále uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kdy vznesl námitku, že mu byl uložen nepřiměřeně přísný trest.
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tyto stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení . Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02). Porušení určitých procesních ustanovení může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejícím odstavci tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Obecně lze pod jiné hmotněprávní posouzení skutku podřadit zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva, a to jak hmotného práva trestního, tak i jiných právních odvětví. To zahrnuje i otázky ukládání trestu . Při výkladu tohoto pojmu ve vztahu k zákonnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je však nutno brát na zřetel také jeho vztah k ostatním zákonným důvodům dovolání a celkovou systematiku ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. V tomto konkrétním případě je pak významný vztah k ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a jeho důsledky. Podle tohoto ustanovení je důvod dovolání dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jedná se tedy o dovolací důvod, kterým lze napadat toliko pochybení soudu co do druhu a výměry uloženého trestu, a to v jasně vymezených intencích, kdy druh trestu musí být podle zákona nepřípustný či výměra musí být mimo trestní sazbu stanovenou na trestný čin zákonem.
Systematickým výkladem tohoto ustanovení nelze než dojít k závěru, že v něm uvedený dovolací důvod je, pokud jde o hmotněprávní posouzení týkající se druhu a výměry uloženého trestu v soustavě dovolacích důvodů §265b odst. 1 tr. ř., dovolacím důvodem speciálním vůči důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pokud tedy má některá z osob oprávněných podat dovolání námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu, může je uplatnit pouze v rámci tohoto speciálního zákonného dovolacího důvodu, a nikoli prostřednictvím jiného důvodu uvedeného v §265b odst. 1 tr. ř. Aby pak došlo k jeho naplnění, musí být v textu dovolání namítána existence jedné z jeho dvou alternativ, tedy že došlo k uložení nepřípustného druhu trestu či druhu trestu sice přípustného, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Nelze tedy prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. namítat jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 a násl. tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu.
Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Námitka obviněného stran nepřiměřeně přísného trestu tedy není pod jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., potažmo žádný jiný z dovolacích důvodů podřaditelná.
IV.
Ze shora stručně rozvedených důvodů proto Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněného M. D. podle §265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 10 To 187/2013, zrušil. Současně podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušil další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a Krajskému soudu v Hradci Králové přikázal v souladu s ustanovením §265 l odst. 1 tr. ř., aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
V novém řízení bude odvolací soud povinen se v intencích zrušujícího rozhodnutí předmětnou věcí znovu zabývat a postupovat přitom v souladu s právním názorem, který k projednávaným právním otázkám zaujal Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. ř.), zejména pak řádně zajistit obhajovací práva obviněného.
Protože vady napadeného rozhodnutí vytknuté dovoláním a zjištěné Nejvyšším soudem nebylo možné odstranit ve veřejném zasedání v řízení o dovolání, Nejvyšší soud podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. února 2014
Předseda senátu:
JUDr. Petr Š a b a t a