ECLI:CZ:NS:2014:3.TDO.1147.2014.1
sp. zn. 3 Tdo 1147/2014-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. října 2014 o dovoláních, která podali obvinění P. D. a V. H. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2014, sp. zn. 11 To 92/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 37 T 251/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného P. D. odmítá .
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného V. H. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 13. 2. 2014, sp. zn. 37 T 251/2013 , byl obviněný P. D. uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1, 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dle skutkových zjištění popsaných pod bodem 1) výroku z rozsudku dopustil jednáním spočívajícím v tom, že „ v přesně nezjištěné době od 1. 1. 2012 do 9. 4. 2012 z provozovny jatek společnosti T. s.r.o. umístěné na adrese R., V. P., okres P., kde byl zaměstnán jako řezník bourač, odcizil nejméně 1.440 kg rozbouraného vepřového a hovězího masa v ceně nejméně 321.936,- Kč, které naskládal do nejméně 72 přepravek o nosnosti 20 kg v celkové hodnotě 8.467,20 Kč, kdy cena jedné přepravky činila nejméně 117,60 Kč, tak, že požádal Z. J., aby maso odvezl V. H. do řeznictví v P., ulice Š., což odůvodnil smyšlenou záminkou, že nestíhá, že potřebuje pomoci s rozvozem, že si pak bedny u H. vyzvedne a že dodací listy ke zboží vyřídí, maso takto Z. J. z provozovny vyvezl a došlo tím ke způsobení škody odcizením společnosti T. s.r.o., se sídlem T., P. v celkové výši 330.403,20 Kč “.
Za to byl obviněný P. D. odsouzen podle §205 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří) let. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku byla obviněnému dále uložena povinnost, aby v průběhu zkušební doby dle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zaměstnání, povolání nebo funkce spojených s uzavřením dohody o hmotné odpovědnosti na dobu 3 (tří) let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené Torafleisch, s.r.o., IČ 49622129, se sídlem Tuchotická 1759, Praha 9, na náhradě škody částku 330.403,20 Kč.
Rozsudkem byl dále obviněný V. H. uznán vinným přečinem podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), 2 písm. a) tr. zákoníku, kterého se dle skutkových zjištění popsaných pod bodem 2) výroku z rozsudku dopustil jednáním spočívajícím v tom, že „ v přesně nezjištěné době od 1. 1. 2012 do 9. 4. 2012 odebral coby majitel řeznictví U V. v P., ulice Š., nejméně 1.440 kg rozbouraného vepřového a hovězího masa v ceně nejméně 321.939,- Kč uložených celkem v nejméně 72 přepravkách o nosnosti 20 kg, jejichž celková hodnota činila nejméně 8.467,20 Kč, tak, že předmětné maso mu dovezl nejméně ve dvanácti případech řidič Z. J. na pokyn P. D. − zaměstnance společnosti T. s.r.o., přičemž s ohledem na skutečnosti, že maso odebral bez účetních dokladů věděl, že bylo získáno jinou osobou jednáním posouditelným jako přečin krádeže pode §205 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku a že tím byla způsobena škoda odcizením společnosti T. v celkové výši 330.403,20 Kč “.
Za to byl obviněný V. H. odsouzen podle §214 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří) let.
Proti rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 13. 2. 2014, sp. zn. 37 T 251/2013, podal obviněný P. D. odvolání směřující do výroku o vině. Odvolání podal též obviněný V. H., který jej směřoval do všech výroků, které se týkaly jeho osoby.
O odvolání rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 15. 5. 2014, sp. zn. 11 To 92/2014 , a to tak, že podle §256 tr. ř. podaná odvolání obou obviněných zamítl.
II.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2014, sp. zn. 11 To 92/2014, podali oba obvinění dovolání.
Obviněný P. D. v rámci podaného dovolání (č. l . 201 − 204) uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že se soudy obou stupňů nedostatečně při právním posouzení skutku vypořádaly se zásadou in dubio pro reo a takovému nesprávnému právnímu posouzení pak odpovídala i právní kvalifikace.
Obecné soudy totiž podle obviněného shodně konstatovaly, že věrohodné jsou svědecké výpovědi osob, které jsou, resp. v době konání hlavního líčení byly v zaměstnaneckém poměru k poškozenému, a to toliko jen v určitých částech těchto výpovědí, které jej usvědčují. Poukázal zejména na výpověď svědka Z. J., řidiče, který maso převážel, kdy uvedl, že tento svědek nejprve podepsal předem poškozeným připravenou výpověď, a teprve poté byl vyslýchán Policií ČR, a tato výpověď se stala podkladem pro jeho výslech svědka a je na ní odkazováno a je jí argumentováno. Část této výpovědi se navíc zcela rozchází s výpovědí jednatele poškozeného, zaměstnavatele svědka a osob v pracovním poměru k poškozenému byla v rámci hodnocení důkazů zcela vypuštěna, jako kdyby neexistovala a do odůvodnění byly pojaty jen ty části výpovědi tohoto svědka, které obviněného usvědčují. Ty části výpovědi svědka, které svědčily zcela jednoznačně ve prospěch obviněného, byly zcela záměrně obecnými soudy ignorovány, přestože tento svědek vypovídal zcela spontánně. Svědek uvedl, že pro něho třikrát až čtyřikrát vezl nějaké maso, vícekrát nikoli, a k tomuto jednání mělo dojít před Velikonocemi 2011, přesto je obviněnému za vinu kladeno období od 1. 1. 2012 do 9. 4. 2012. Stejně tak počet přepravených beden a celková váha masa, ke kterým dospěl soud, neodpovídají tomu, co uvedl svědek Z. J. Obviněný též zpochybnil cenu masa, resp. výši způsobené škody s tím, že soud měl vycházet z nejnižší možné ceny uvedené komodity, což neučinil. Je proto přesvědčen, že soud měl vyzvat poškozeného, aby soudu doložil ceny jednotlivých druhů masa a z těchto vybrat tu nejlevnější variantu (pro zachování principu in dubio pro reo), případně nechat vypracovat odborné vyjádření. Obviněný se přiklání k tomu, že svědecká výpověď Z. J. je zcela irelevantní. Ve věci neexistuje žádný přímý důkaz a provedené důkazy jsou rozporuplné a netvoří ucelený řetězec, jak to přepokládá ustálená judikatura.
Na podkladě výše uvedených námitek obviněný P. D. navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2014, sp. zn. 11 To 92/2014, tak i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu Praha-východ ze dne 13. 2. 2014, sp. zn. 37 T 251/2013, zrušil a dále postupoval ve smyslu §265 1 odst. 1 tr. ř.
Obviněný V. H. v rámci podaného dovolání (č. l. 195 – 197) uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. s tím, že jak řízení před soudem prvního stupně, tak řízení u odvolacího soudu je postiženo několika vadami, jejichž důsledek je právě nesprávné právní posouzení skutku, neboť soudy vyšly při posuzování skutku z důkazů, které jsou v rámci trestního řízení nepoužitelné, neboť nebyly získány v souladu s trestním řádem. Dále soudy nepostupovaly plně v souladu se zásadami trestního řízení.
Obviněný V. H. namítl, že soudy vycházely zejména z výpovědi svědků J. R., D. P., T. K. a Z. J., a pouze výpověď svědka J. má dokazovat to, kolik a jaké druhy masa měly být převezeny. Ostatní výpovědi svědků neprokazují v podstatě nic, když všichni zbylí svědci tvrdí, že si žádného trestně právního jednání, které by spočívalo v odcizování velkého množství masa P. D., nevšimli, respektive o ničem takovém nevědí a většina z nich prohlásila, že něčeho takového by si zcela jistě všimli. Svědci R. a P. jsou i nadále zaměstnáni u poškozené společnosti, a je tedy naprosto jasné, že tito svědci při svých výpovědích nemluvili pravdu, neboť byli vedeni snahou udržet si své místo. Obviněný uvedl, že zejména výpověď svědka J. nelze považovat za relevantní důkaz v rámci trestního řízení. Jeho výpovědi předcházel výslech provedený T. K., jednatelem poškozené společnosti. Je zcela proti smyslu a zásadám trestního řízení, aby si jakýkoliv poškozený obstarával důkazy sám, prováděl výslechy možných budoucích svědků bez přítomnosti orgánů činných v trestním řízení a je tedy nutné na výpověď svědka J. hledět, jako na důkaz jehož získání je postiženo takovými vadami, které jej činí důkazem neúčinným, respektive je na něj nutné hledět jakoby zcela neexistoval. Další oblastí, která byla nesprávně právně posouzena, je dle obviněného otázka výše škody, která měla být poškozené společnosti způsobena, když soud vyšel právě pouze z výpovědi svědka J. a v rámci odůvodnění svého rozhodnutí tvrdí, že zcela respektoval zásadu in dubio pro reo. Tato zásada však respektována nebyla, neboť soud se vůbec nezabýval tím, jaký druh masa měl být svědkem J. z poškozené společnosti vyvážen, pouze zprůměroval cenu všech druhů masa, které poškozená společnost produkuje. Navíc ve své výpovědi svědek J. prohlásil, že vezl maso do řeznictví ne vícekrát než čtyřikrát, tedy v maximálním počtu 18 přepravek. S ohledem na zásadu in dubio pro reo musí soud vycházet z nejlevnější komodity, kterou poškozená společnost produkuje, což jsou, dle jeho přesvědčení, odřezky vzniklé při bourání vepřového masa. Při tomto hodnocení se pak zcela jistě nepohybujeme v rámci škody větší hodnoty, ale naopak se pohybujeme na hranici škody nikoliv nepatrné, kdy je otázkou, zdali vůbec způsobená škoda dosáhla škody nikoli nepatrné.
Na podkladě výše uvedených námitek obviněný V. H. navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení zrušil a sám ve věci rozhodl rozsudkem, který jej zprostí obžaloby, případně aby věc vrátil Krajskému soudu v Praze k novému řízení.
Opis dovolání obviněného P. D. byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky, které jej obdrželo dne 22. 8. 2014 (č. l . 206). Dne 26. 8. 2014 bylo Nejvyššímu soudu doručeno sdělení nejvyššího státního zástupce (č. l . 207), v němž uvedl, že se k podanému dovolání obviněného P. D. nebude věcně vyjadřovat.
Opis dovolání obviněného V. H. pak Nejvyšší státní zastupitelství České republiky obdrželo dne 5. 8. 2014 (č. l . 208). Dne 8. 8. 2014 bylo Nejvyššímu soudu doručeno sdělení nejvyššího státního zástupce (č. l . 201), v němž uvedl, že se k podanému dovolání obviněného V. H. nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší státní zástupce současně uvedl, že výslovně souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou výše uvedená dovolání přípustná, zda byla podána včas a oprávněnou osobou, zda mají všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytují podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2014, sp. zn. 11 To 92/2014, jsou přípustná z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadají pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřují proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byli obvinění uznáni vinnými a byl jim uložen trest. Obvinění jsou §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobami oprávněnými k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jich bezprostředně dotýká). Dovolání, která splňují náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podali prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněnými uplatněných dovolacích důvodů.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněnými P. D. a V. H. vznesené námitky naplňují jimi uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.
Obviněný V. H. uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. Pokud jde o tento dovolací důvod, lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) – k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. První alternativa spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo v rámci druhé alternativy zde byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
První alternativa ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. by měla své místo pouze tehdy, pokud by došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného přezkoumání řádného opravného prostředku obviněného. V trestní věci obviněného je však naprosto zřejmé, že Krajský soud v Praze odvolání obviněného V. H. projednal a také z podnětu tohoto odvolání rozhodl výše uvedeným usnesením. Uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho první alternativě, proto nepřichází v úvahu.
V úvahu tak přichází uplatnění tohoto dovolacího důvodu v jeho druhé variantě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., kdy dle obsahu dovolání obviněný V. H. odkazuje na dovolací důvod uvedený pod písm. g). Uvedený dovolací důvod uplatnil i obviněný P. D.
Obvinění tedy shodně uplatnili dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obvinění taktéž uplatnili svým obsahem shodné námitky, proto Nejvyšší soud jejich podaná dovolání posoudil společně.
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení . Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02). Porušení určitých procesních ustanovení může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejícím odstavci tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy nelze podřadit námitky, v rámci nichž obvinění namítají nesprávné hodnocení důkazů (zejména stran provedených výpovědí svědků J. R., D. P., T. K. a zejména pak Z. J., jehož výpověď oba označili za předem připravenou a tedy nevěrohodnou, kdy současně poukazovali na to, že někteří ze svědků jsou stále v zaměstnaneckém poměru s poškozeným; spadá sem i námitka obviněného D. o neprovedení dalších důkazů, konkrétně odborného vyjádření na cenu masa jako komodity) a z toho odvozená vadná skutková zjištění (zejména stran toho, kolik beden, o jaké váze a zejména kolikrát bylo opravdu převezeno, pokud tedy ke skutku došlo, a dále zjištění stran toho, jaký druh masa se v bednách nacházel), když současně prosazují vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecná námitka, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají, resp. že zde neexistuje žádný přímý důkaz a důkazy nepřímé netvoří ucelený logický řetězec) a vlastní verzi skutkového stavu věci (kdy obvinění trvají na tom, že pokud ke skutku došlo, stalo se tak maximálně čtyřikrát, tedy celkem se mohlo jednat maximálně o 18 beden, a nikoli o rozsah jim kladený za vinu; stejně tak mají oba obvinění za to, že výpovědi některých svědků byly vedeny jejich snahou nepřijít o místo, a tedy nepravdivé).
Takto obviněnými vznesené námitky jsou založeny na podkladě jejich vlastního hodnocení provedených důkazů, zejména výpovědi svědka Z. J., a ve skutečnosti se týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (v prospěch obviněných) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotně právním posouzení skutku vycházel. Z uvedených skutkových (procesních) výhrad tedy obvinění vyvozují závěr o nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení. To znamená, že obvinění výše uvedený dovolací důvod nezaložili na hmotně právních - byť v dovolání formálně proklamovaných - důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, 6 tr. ř.) se domáhali přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů .
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který oba obvinění uplatnili, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. ř. Jestliže tedy obvinění namítli nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotně právní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozovali především z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů a vadných skutkových zjištění, pak soudům nižších stupňů nevytýkali vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Mezi procesní námitky spadají i námitky obviněných stran porušení zásady in dubio pro reo či některých zásad trestního řízení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Se zřetelem k zásadám, které vyplývají z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces, může Nejvyšší soud zasáhnout do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním jen výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy , kterýžto však dovolatelé nenamítají . Takový rozpor spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna , apod. Zásahu do skutkových zjištění soudů je tedy dovolací soud oprávněn přistoupit jen ve zvlášť výjimečných případech, kdy v této oblasti soudy pochybily naprosto markantním a křiklavým způsobem narážejícím na limity práv spojených se spravedlivým procesem, jež jsou chráněny právními předpisy nejvyšší právní síly. Jinými slovy tehdy, prokáže-li se existence tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé.
O takový případ se však v projednávané věci nejedná, neboť Nejvyšší soud existenci tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu Praha-východ, která se stala podkladem napadeného usnesení Krajského soudu v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé neshledal. Skutková zjištění soudů mají zřejmou obsahovou návaznost na provedené důkazy. Je třeba konstatovat, že po stránce obsahové byly důkazy soudem nalézacím hodnoceny pečlivým způsobem právě v souladu s jinými objektivně zjištěnými okolnostmi, a to nejen ve svém celku, ale v každém tvrzení, které z nich vyplývalo. V této souvislosti lze odkázat na odůvodnění nalézacího soudu (zejména str. 10 až 12 rozsudku).
Namítali-li obvinění, že jejich vina je založena v podstatě toliko na důkazu ve formě výpovědi svědka Z. J., která byla dle jejich názoru provedena poškozeným, resp. jednatelem poškozené společnosti T. K. za přítomnosti P. P., pak nelze takovémuto závěru přisvědčit, neboť nalézací soud vycházel z celé řady důkazů. Vedle svědka Z. J., zaměstnance poškozené společnosti, který v období 2011 až 2012 zavážel z jatek do provozoven, se jedná o výpovědi T. K., jednatele poškozené společnosti, J. R. a D. P., kteří v poškozené společnosti pracovali a pracují jako bourači masa, dále dalších osob, kteří byli v předmětné době zaměstnanci poškozené společnosti (J. H., M. V., M. Š. a R. K.), R. V., pracovníka expedice poškozené společnosti, P. P., obchodního zástupce poškozené společnosti, a taktéž listinných důkazů, zejména pak podkladů užitých pro vyčíslení škody, stejně jako z pracovních smluv a interního zápisu řidiče – svědka Z. J. ze dne 27. 6. 2012 (str. 3 až 10 rozsudku). Tento zápis byl iniciován poškozenou společností poté, co již od roku 2011 měli ve společnosti podezření, že se jim ztrácí maso, a svědek Z. J., který pracoval jako externí řidič, je na nejasnosti ohledně zavážek masa upozornil. Nejednalo se tedy o žádný výslech či připravené otázky stran možného budoucího výslechu, ale o interní šetření v rámci společnosti. Soudy obou stupňů založily svá rozhodnutí na náležitém rozboru výsledků dokazování v dané věci a právní kvalifikaci odůvodnily zjištěným skutkovým stavem věci, který vzaly při svém rozhodování v úvahu. Na existenci extrémního rozporu nelze usuzovat jen proto, že z předložených verzí skutkového děje, jednak obviněných a jednak poškozené společnosti, se soudy přiklonily k verzi uvedené poškozenou, resp. obžalobou. Hodnotí-li soudy provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená tato skutečnost automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem.
Pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze pak lze formálně podřadit námitku stran výše zjištěné škody, nicméně tak obvinění učinili s odkazem na skutková zjištění a důkazní situaci, tedy způsobem zcela neregulérním. Uvedená námitka obviněnými vznesená je totiž založena na podkladě jejich vlastního hodnocení provedených důkazů a vlastní verzi skutkového stavu věci, jak bylo pojednáno výše, a tedy čistou spekulací, částečně je zcela neopodstatněná. Nalézací soud popsal způsob určení výše škody, kdy současně uvedl, že si je vědom, že s ohledem na dlouhodobost uvedeného jednání bude „ složité přesně kvantifikovat způsobenou škodu “, s tím, že v období od počátku ledna 2012 do konce července 2012 byla zjištěna ztráta odpovídající hodnotě masa ve výši 693.231 Kč, nicméně „ nebylo však prokázáno, že celou tuto škodu způsobil obžalovaný, … se dá s určitou vysokou mírou pravděpodobnosti konstatovat, že se na nelegálním exportu masa podíleli i ostatní zaměstnanci “. Dále uvedl, že „ při výpočtu škody – když pečlivě vycházel ze zásady in dubio pro reo – určoval minimální výši škody, která musela být jednáním obžalovaného způsobena. Vycházel zde z vyjádření svědka J., a to vysloveného vyjádření při výslechu před soudem a ze zápisu, který učinil před vedením společnosti “ (str. 12 rozsudku). Nalézací soud popsal i způsob určení ceny nelegálně expedovaného masa, kdy „ určil jeho cenu zprůměrováním ceny jednotlivých odcizených druhů masa “, neboť „ bylo nepochybně zjištěno, že obžalovaný nechával odvážet všechny druhy masa “ (str. 12 rozsudku).
S ohledem na skutečnost, že Nejvyšší soud je stabilizovanými skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů vyjádřených ve skutkové větě rozsudku vázán a nedovodil-li současně, že by se jednalo o případ extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, došel k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu není zatíženo vytýkanými vadami, což znamená, že dovoláním obviněného P. D. a obviněného V. H. nebylo možno přiznat jakékoliv opodstatnění, případně se jednalo o námitky zjevně neopodstatněné a právní kvalifikaci nelze ničeho vytknout.
IV.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání obviněného P. D. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. Jelikož dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona odmítl dovolání obviněného V. H.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 8. října 2014
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata