ECLI:CZ:NS:2014:3.TDO.1257.2014.1
sp. zn. 3 Tdo 1257/2014-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. října 2014 o dovolání, které podal obviněný M. P. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové − pobočka Pardubice ze dne 3. 6. 2014, sp. zn. 13 To 223/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 1 T 307/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného M. P. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. 1 T 307/2013 , byl obviněný M. P. uznán vinným jednak zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), spáchaném ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku spolu se spoluobviněnými J. S. v P. a M. R. v Č., dílem dokonaného, dílem ukončeného ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a jednak přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaném ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku spolu se spoluobviněnými M. F. v H., státním příslušníkem S. r., J. S. a M. R., jichž se dopustili dle skutkových zjištění jednáním podrobně popsaným ve výroku rozsudku.
Za to byl obviněný M. P. odsouzen podle §205 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Dále byla rozsudkem obviněnému a spoluobviněným M. F. a M. R. uložena povinnost uhradit společně a nerozdílně způsobenou škodu.
Rozsudkem bylo dále rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných M. F., J. S. a M. R., stejně jako o náhradě škody.
Současně byli obvinění M. F., J. S. a M. R. podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěni obžaloby, kterou jim bylo kladeno za vinu jednání, v němž byl spatřován pokračující zločin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem ukončeného ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a přečin poškození cizích věcí podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že tyto skutky spáchali obvinění.
Proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. 1 T 307/2013, podal obviněný M. P. odvolání.
O odvolání rozhodl Krajský soud v Hradci Králové − pobočka Pardubice usnesením ze dne 3. 6. 2014, sp. zn. 13 To 223/2014 , a to tak, že odvolání obviněného M. P. podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
II.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové − pobočka Pardubice podal obviněný M. P. prostřednictvím svého advokáta dovolání (č. l . 2256 − 2258), v rámci něhož uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. s tím, že napadeným usnesením bylo zamítnuto odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně přesto, že v řízení, které tomuto předcházelo, byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný namítl, že v odvolacím řízení nedošlo k nápravě nesprávného právního posouzení skutku a nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci. Je přesvědčen, že mezi zjištěnými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu je výrazný nesoulad a že soudy obou stupňů zjištěný skutkový stav věci popsaný v jejich rozhodnutích, zejména pak ve skutkové větě výrokové části a dále blíže rozvedený a doplněný v odůvodnění rozhodnutích, nesprávně právně posoudily. Jeho jednání není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty zločinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), resp. odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. K naplnění uvedené skutkové podstaty je třeba, aby způsobená škoda byla značná, tj. ve výši nejméně 500.000 Kč, což splněno nebylo. Obviněný je toho názoru, že pokud nebyl obžaloby zproštěn, mělo být jeho jednání kvalifikováno jako krádež dle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku (při naplnění ostatních zákonných znaků skutkové podstaty), za jejíž spáchání zákon umožňuje uložení mírnějšího trestu, včetně povinnosti nižší náhrady škody. Současně však namítá, že provedenými důkazy bylo prokázáno, že se nemohl zúčastnit krádeže v obcích C. n. L. a V., tedy škoda, která jeho jednáním vznikla, nebyla ve výši škody značné. Obviněný dále namítá, že soudy nevyhověly jeho návrhům na doplnění dokazování výslechem navržených svědků, zejména svědkyně H. Závěr o jeho vině nemá oporu v provedeném dokazování, kdy orgány činnými v trestním řízení nebyly shromážděny takové důkazy, které by jej nepochybně usvědčovaly ze spáchání předmětných skutků.
Na základě výše uvedených námitek obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové − pobočka v Pardubicích ze dne 3. 6. 2014, sp. zn. 13 To 223/2014, stejně jako jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. 1 T 307/2013, ve výroku o vině, uloženém trestu a povinnosti náhrady škody, a přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Opis dovolání obviněného byl předsedkyní senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky, kterému bylo doručeno dne 21. 7. 2014 (č. l . 2259). Dne 5. 8. 2014 bylo Nejvyššímu soudu doručeno sdělení státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, kde bylo uvedeno, že se k podanému dovolání obviněného M. P. nebude věcně vyjadřovat (č. l . 2262). Současně uvedla, že výslovně souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové − pobočka Pardubice, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím své obhájkyně, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněným uplatněného dovolacího důvodu.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným M. P. vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. , lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) – k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. První alternativa spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo v rámci druhé alternativy zde byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
První alternativa ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. by měla své místo pouze tehdy, pokud by došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného přezkoumání řádného opravného prostředku obviněného. V trestní věci obviněného je však naprosto zřejmé, že Krajský soud v Hradci Králové − pobočka Pardubice odvolání obviněného projednal a také z podnětu tohoto odvolání rozhodl výše uvedeným usnesením. Uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho první alternativě, proto nepřichází v úvahu.
V úvahu tak přichází uplatnění tohoto dovolacího důvodu v jeho druhé variantě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., kdy obviněný odkázal na dovolací důvod uvedený pod písm. g).
Obviněný současně v rámci dovolání uvedl, že v předcházejícím řízení byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., nicméně dle obsahu dovolání lze usoudit, že se jedná o zjevnou nepozornost, resp. překlep, neboť obviněný neuplatnil žádné námitky, které by se byť vzdáleně k tomuto dovolacímu důvodu vázaly. Nejvyšší soud se tedy uvedeným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. blíže nezabýval.
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je pak možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin, nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení . Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02). Porušení určitých procesních ustanovení může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejícím odstavci tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví). Předpokladem existence dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kterou obviněný uplatnil, je tak nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Proto nelze přihlížet k námitkám obviněného, v rámci nichž namítá nesprávné hodnocení důkazů (zejména své výpovědi, výpovědí blíže neurčených svědků, odborného vyjádření z oboru mechanoskopie a trasologie, spadá sem i námitka neprovedení jím navrhovaných důkazů, resp. výslechu svědkyně H. a dalších blíže neurčených svědků) a vadná skutková zjištění (námitka, že se nemohl zúčastnit krádeže v obcích C. n. L. a V.), když prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecná námitka, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají, resp. nebylo jimi prokázáno, že se dopustil uvedeného zločinu a skutkový stav tak nebyl zjištěn v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí soudu o jeho vině) a i vlastní verzi skutkového stavu věci (kdy uvedl, že se nezúčastnil krádeží v obcích C. n. L. a V.).
Takto vznesené námitky jsou založeny na podkladě jeho vlastního hodnocení provedených důkazů a ve skutečnosti se týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (v prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotně právním posouzení skutku vycházel. Z uvedených skutkových (procesních) výhrad obviněný vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod nezaložil na hmotně právních - byť v dovolání formálně proklamovaných - důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů .
Je pravdou, že se zřetelem k zásadám, které vyplývají z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces, může Nejvyšší soud zasáhnout do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Přestože obviněný takovýto pojem výslovně v rámci podaného dovolání neužívá, z obsahu dovolání je zřejmé, že tento namítá. Takovýto rozpor pak spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
V posuzovaném případě však Nejvyšší soud žádný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Pardubicích, která se stala podkladem napadeného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové − pobočka Pardubice, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé neshledal.
Skutková zjištění soudů mají jasnou obsahovou návaznost na provedené důkazy, zejména pak výpovědi spoluobviněných M. R. a M. F.o okolnostech, za kterých uvedené skutky spáchali, tak i listinných důkazů, zejména odborných vyjádření stran určení výše způsobené škody.
Co se týče hodnocení předmětných výpovědí, je třeba konstatovat, že po stránce obsahové byly soudem nalézacím hodnoceny obezřetným způsobem právě v souladu s jinými důkazy a objektivně zjištěnými okolnostmi, a to nejen ve svém celku, ale v každém tvrzení, které z nich vyplývalo. Ke skutku ze dne 1. 5. 2013 až 2. 5. 2013, tedy k účasti obviněného na krádeži v obci C. n. L., o níž tvrdí, že jí nebyl účasten, stejně jako skutku ze dne 17. 5. 2013 v obci V., byli k návrhu obhajoby vyslechnuti svědci M. Š. a J. V., kamarádi obviněného. Jejich výpovědi shledal nalézací soud nevěrohodnými, „ když jejich údaje ohledně počtu zúčastněných osob, i ohledně času, jsou značně nepřesné, když navíc, i kdyby toho dne skutečně grilovali, bylo v časových možnostech obžalovaného ještě předmětný skutek spáchat “ (str. 14 rozsudku nalézacího soudu). Soud současně zamítl návrh na doplnění dokazování výslechem přítelkyně obviněného M. P. s ohledem na jejich příbuzenský poměr, „ když ohledně alibi tohoto dne byly již vyslechnuti dva svědci a soud již považoval takto zjištěný skutkový stav za dostačující “ (str. 14 rozsudku nalézacího soudu). Odvolací soud na odůvodnění nalézací soudu odkázal s tím, že okresní soud „ provedl v hlavním líčení úplné dokazování potřebné pro objasnění věci v rozsahu stanoveném v §2 odst. 5 trestního řádu “ a provedené důkazy „ zhodnotil ve smyslu §2 odst. 6 trestního řádu a správně dospěl k závěru o vině obžalovaného “. Ve vztahu k námitkám obviněného pak odvolací soud konstatoval, že „ okresní soud zcela důvodně vycházel při zjištění skutkového stavu týkající se tohoto obžalovaného z usvědčující výpovědi spoluobžalovaného M. F. Jak okresní soud konstatuje v odůvodnění napadeného rozsudku, s obsahem této výpovědi (a také usvědčující výpovědi spoluobžalovaného R.) korespondují i zjištění učiněná zejména v protokolu o ohledání místa činu, fotodokumentace a také výpovědi zástupců poškozených organizací “ (str. 7 napadeného usnesení). Ve vztahu k námitkám stran skutku ze dne ze dne 1. 5. 2013 až 2. 5. 2013 v obci C. n. L. se pak odvolací soud vyjádřil v tom smyslu, že „ s námitkou obžalovaného se v odůvodnění napadeného rozsudku vypořádal již okresní soud a ani podle krajského soudu nebylo nutné za dané důkazní situace dokazování dále doplňovat “, … „ i podle názoru krajského soudu provedené důkazy vinu obžalovaného P. spolehlivě prokazují, kdy jeho trestní odpovědnost nebyla vyvrácena ani trasologickou expertizou. Vinu obžalovaného podpůrně prokazují také výsledky pachové identifikace, které v kontextu provedených důkazů lze považovat i přes námitky obžalovaného za věrohodné “ (str. 8 napadeného usnesení).
Soudy obou stupňů tak založily svá rozhodnutí na náležitém rozboru výsledků dokazování v dané věci a právní kvalifikaci odůvodnily zjištěným skutkovým stavem věci, který vzaly při svém rozhodování v úvahu. I přes určitou strohost z příslušné části odůvodnění rozsudku soudu Okresního soudu v Pardubicích jasně vyplývá, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil (zejména str. 13 až 15 odůvodnění rozsudku). Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s posouzením svědeckých výpovědí a listinných důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona.
Nejvyšší soud podotýká, že na existenci extrémního rozporu nelze usuzovat jen proto, že z předložených verzí skutkového děje, jednak obviněného a jednak obžaloby, se soudy přiklonily k verzi uvedené obžalobou. Hodnotí-li soudy provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená tato skutečnost automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem.
Obviněný sice vznesl námitku nenaplnění znaků skutkové podstaty zločinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, kdy zejména zpochybnil výši způsobené škody, resp. namítl, že nebyl prokázán znak „značné škody“, kdy je přesvědčen, že jeho jednání mělo být kvalifikováno jako zločin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku, tedy způsobení větší škody, učinil tak ale způsobem neregulérním. Přestože lze uvedenou námitku formálně podřadit pod obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jedná se o námitku uplatněnou zcela mimo uvedený dovolací důvod, neboť je založena na podkladě jeho vlastního hodnocení provedených důkazů (výpovědi svědků, případně neprovedení jím navrhovaných důkazů) a vlastní verzi skutkového stavu věci (námitka neúčasti u krádeží v obcích C. n. L. a V.), a tedy čistou spekulací, částečně je zcela neopodstatněná, jak uvedeno výše. Pokud tedy obviněný zpochybňuje výši škody, činí tak na podkladě vlastní verze skutkového stavu věci, kdy namítá, že jelikož nebyl účasten krádeží v obcích C. n. L. a V., nelze mu uvedenou škodu těmito skutky přičítat. Uvedená námitka neúčasti však byla soudy vyvrácena, jak rozvedeno výše.
S ohledem na skutečnost, že Nejvyšší soud je stabilizovanými skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů vyjádřených ve skutkové větě rozsudku vázán a nedovodil-li současně, že by se jednalo o případ extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, dospěl k závěru, že obviněným podané dovolání není zatíženo vytýkanými vadami. Obviněný současně uplatnil námitky totožné s těmi, které byly již uplatněny v předcházejících fázích řízení, a Nejvyšší soud v této souvislosti připomíná, že „ opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) trestního ř. “ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002 - Soubor rozh. NS č. 408, sv. 17).
IV.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne , jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného M. P. odmítl .
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. října 2014
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata