ECLI:CZ:NS:2014:3.TDO.1332.2013.1
sp. zn. 3 Tdo 1332/2013-45
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. ledna 2014 o dovolání, které podali obvinění F. V., a Z. S. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 10 To 314/2013, jako soudu odvolacího trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 4 T 140/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných F. V. a Z. S. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. 4 T 140/2010 , byl obviněný Z. S. uznán vinným trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1, odst. 4 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), a obviněný F. V. pomocí podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k trestnému činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák., jichž se dle skutkových zjištění dopustili jednáním spočívajícím v tom, že „ obžalovaný F. V. dne 28. 10. 2005 v katastru obce L., okres K., v době od 18:30 do 19:15 hodin nepravdivě uvedl policejnímu orgánu PČR DI K. do protokolu o nehodě v silničním provozu č. j. ORKD-2266/DN-CP-2005, že téhož dne kolem 18:05 hodin na silnici v katastru obce L., okres K., ve směru D.– K. jako řidič osobního automobilu zn. Mercedes Benz S 320, majitele ČSOB Leasing, a. s.., leasingového nájemce Z. S., nepřizpůsobil rychlost jízdy svým schopnostem a stavu vozovky a při průjezdu pravotočivou zatáčkou přivedl vozidlo do smyku, ve kterém vjel vpravo mimo vozovku a následně vlevo do protisměru, kde narazil do stěny železničního viaduktu, ačkoliv věděl, že protokol o nehodě v silničním provozu je jedním ze zásadních podkladů pro likvidaci pojistné události z havarijního pojištění a obžalovaný Z. S. dne 4. 11. 2005 telefonicky oznámil České pojišťovně, a. s., tuto shora popsanou „dopravní nehodu“ jako pojistnou událost ze smlouvy o havarijním pojištění, ačkoliv oba obžalovaní věděli, že v daném místě a čase k deklarované dopravní nehodě nedošlo a že předmětné vozidlo bylo před deklarovanou dopravní nehodou již havarované a poškozené, přičemž Česká pojišťovna, a. s., vyplatila ČSOB Leasing, a. s., jakožto vlastníku předmětného vozidla jako pojistné plnění celkem částku 783.540,- Kč “.
Za projednávaný trestný čin a sbíhající se trestné činy pojistného podvodu podle §250a odst. 1, odst. 3 tr. zák. ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., za který byl pravomocně odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 24. 1. 2011, sp. zn. 3 T 27/2010, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2011, sp. zn. 8 To 177/2011, a trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., za který byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 5. 2011, sp. zn. 32 T 126/2010, byl obviněný Z. S. odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák. za užití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Současně byl podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 24. 1. 2011, sp. zn. 3 T 27/2010, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2011, sp. zn. 8 To 177/2011, a výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 5. 2011, sp. zn. 32 T 126/2010, stejně jako všechna další rozhodnutí na zrušené výroky o trestu navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obviněný F. V. byl odsouzen podle §250a odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 26 (dvaceti šesti) měsíců.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla oběma obviněným uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně poškozené společnosti České pojišťovně, a. s., se sídlem Praha 1, Spálená 75/16, náhradu škody ve výši 783.540,- Kč.
Proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. 4 T 140/2010, podali oba obvinění F. V. a Z. S. odvolání zaměřené do všech výroků. O odvolání rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 10 To 314/2013 , a to tak, že podle §256 tr. ř. odvolání obviněných zamítl.
II.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 10 To 314/2013, podali obvinění prostřednictvím svého advokáta dovolání (č. l. 954 – 956 + doplnění dovolání zaslané přímo na Nejvyšší soud), v rámci něhož uplatnili dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , maje za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení.
Obvinění namítli, že skutková podstata trestného činu podle §250a tr. zák. obsahuje v odstavcích 1 a 2 dvě samostatné základní skutkové podstaty. Protože jde o dvě samostatné skutkové podstaty, byť vzhledem ke shodnému objektu zařazené do jednoho ustanovení zvláštní části trestního zákona, nelze podmínky stanovené v jedné z nich uplatňovat při použití druhé z nich. Obsahem každé z těchto skutkových podstat je rozdílné jednání pachatele. Pokud soudy dospěly k závěru, že došlo ke dvěma dopravním nehodám a vozidlo bylo před uvedenou dopravní nehodou ze dne 28. 10. 2005 poškozeno, pak takovéto zjištění samo o sobě nemusí znamenat, že k pojistné události nedošlo a pojistné plnění bylo v celém rozsahu neoprávněné. Záleží na konkrétních zjištěních, kdy odlišný způsob vzniku škody nemusí nezbytně znamenat, že by pojišťovna vůbec neposkytla pojistné plnění na náhradu škody. Obvinění jsou přesvědčeni, že i pachatel uvedeného trestného činu podle §250a odst. 1 tr. zák. může svým jednáním, které spočívá v uvedení nepravdivých údajů při uplatnění nároku na plnění z pojistné smlouvy, dosáhnout toho, že pojišťovna poskytne pojistné plnění v celém rozsahu, ačkoli ve skutečnosti je důvod k jeho přiměřenému snížení. Škodou je zde částka, která se rovná rozdílu mezi skutečně poskytnutým pojistným plněním na straně jedné a pojistným plněním, které by náleželo, kdyby pachatel neuvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo zamlčel podstatné údaje při uplatnění nároku na pojistné plnění, na straně druhé. Za škodu nelze bez dalšího považovat celou výši poskytnutého pojistného plnění, je-li zřejmé, že k pojistné události došlo a že nárok na pojistné plnění vznikl, byť v nižší částce, než jakou pachatel vylákal (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 335/2009). K takovému závěru je možno přistoupit jen tehdy, pokud by byla splněna podmínka ustanovení §250a odst. 2 tr. zák., a to, že pojistná událost byla vyvolána úmyslně. To je však vyvráceno znaleckým posudkem znaleckého ústavu Dekra Automobil, a. s., který mimo jiného konstatoval, že je zcela jednoznačně prokázáno, že předmětná dopravní nehoda se jeví jako technicky přijatelná v daném místě a čase.
Na základě výše uvedených námitek obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 10 To 314/2013, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. 4 T 140/2010, zrušil a věc přikázal Okresnímu soudu v Kladně k novému projednání a rozhodnutí.
Ke dni rozhodnutí dovolací soud neobdržel vyjádření nejvyššího státního zástupce k podanému dovolání ani žádný jiný přípis, jímž by deklaroval svůj zájem využít práva vyjádřit se k dovolání obviněných a práva vyplývajícího z ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 10 To 314/2013, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obvinění jsou §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobami oprávněnými k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jich bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podali prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením .
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněnými uplatněného dovolacího důvodu.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněnými F. V. a Z. S. vznesené námitky naplňují jimi uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tyto stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení . Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02). Porušení určitých procesních ustanovení může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejícím odstavci tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví). Předpokladem existence dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kterou obvinění uplatnili, je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti.
Obviněný Z. S. byl shledán vinným trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák. , kterého se dopustí ten, kdo při sjednání pojistné smlouvy nebo při uplatnění nároku na plnění z takové smlouvy uvede nepravdivé údaje nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí, a způsobí-li takovým činem na cizím majetku značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek. Obviněný F. V. pak byl shledán vinným pomocí podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k tomuto trestnému činu.
Pojištění z obecného hlediska představuje určitý způsob zabezpečení proti následkům vyvolaným skutečností předpokládanou pojistným nebezpečím nebo pojistným rizikem. Pojistná smlouva neboli smlouva o pojištění je právní skutečností, na jejímž základě vzniká, trvá i zaniká, tedy existuje smluvní pojištění . Pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění, nastane-li nahodilá událost ve smlouvě blíže označená, a fyzická nebo právnická osoba, která s pojistitelem pojistnou smlouvu uzavřela, je povinna platit pojistné. Součástí pojistné smlouvy jsou všeobecné pojistné podmínky pojistitele (pojistné podmínky), na něž se pojistná smlouva odvolává a které jsou k ní připojeny nebo byly před uzavřením smlouvy tomu, kdo s pojistitelem smlouvu uzavřel, sděleny. Pojištěnému přísluší ze zákona právo na plnění , což je třeba vykládat tak, že jde o pojistné plnění z pojistné události. Pojistná událost je ve smyslu §797 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (účinný do 31. 12. 2013, dále jen “obč. zák.”), vymezena a definována jako skutečnost, se kterou je spojen vznik povinnosti pojistitele plnit. Za nepravdivé se považují údaje , jejichž obsah vůbec neodpovídá skutečnému stavu, o němž je podávána informace, a to byť jen o některé důležité skutečnosti pro uzavření pojistné smlouvy . Z hlediska subjektivní stránky jde o úmyslný trestný čin (srov. §4 tr. zák.). Pachatelem zde může být kterýkoli z účastníků pojistné smlouvy. Podmínkou trestní odpovědnosti pachatele za trestný čin pojistného podvodu podle §250a odst. 1 tr. zák. není , aby pojišťovna (pojistitel) jednala v omylu, resp. aby jednání pachatele (pojistníka) vedlo k omylu pojišťovny (pojistitele), na základě kterého by poskytla pojistné plnění. K trestnosti tohoto činu se rovněž nevyžaduje, aby pachatel skutečně vylákal pojistné plnění, na něž mu nevznikl nárok . Způsobením značné škody se míní škoda ve výši nejméně 500.000,- Kč (srovnej Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. II. díl. 6., doplněné a přepracované vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, str. 1486 – 1492).
Jednání obviněných nebylo právně kvalifikováno podle ustanovení odst. 2 §250a tr. zák., které se vztahuje na pachatele, který úmyslně vyvolá pojistnou událost, nebo kdo stav vyvolaný pojistnou událostí udržuje v úmyslu zvýšit vzniklou škodu, na který poukazovali obvinění v rámci podaného dovolání. Ustanovení §250a tr. zák. v odstavcích 1 a 2 obsahuje dvě samostatné skutkové podstaty, kdy jednání obviněných bylo kvalifikováno jako jednání podle odstavce 1, neboť stěžejním zde bylo uplatnění nároku na pojistné plnění uvedením nepravdivých údajů, nikoli úmyslné vyvolání pojistné události.
Pokud by bylo vozidlo zcela nepojízdné, pak by technicky vzato nemohlo dojít ani k žádné dopravní nehodě, potažmo jejímu vyvolání. Tato skutečnost však nebyla postavena najisto. Dva znalecké posudky vypracované ve věci se lišily jak v otázce posouzení vlastního nehodového děje, údajů řidiče o příčině havárie, tak i v otázce toho, zda předmětné vozidlo bylo již nepojízdné před tím, než mělo dojít k deklarované dopravní nehodě (viz. odůvodnění str. 19 rozsudku). Již nalézací soud na podkladě těchto zjištění provedl úpravu skutku v rámci skutkové věty, neboť dospěl k závěru, že „ nelze vyslovit jednoznačný závěr, že vozidlo bylo před dopravní nehodou zcela nepojízdné “ (str. 20 odůvodnění rozsudku).
Protiprávnost jednání obviněných tak byla shledána ve skutečnosti, že obvinění uplatnili nárok na plnění z pojistné smlouvy tím, že uvedli nepravdivé údaje (resp. pomohli k takovému jednání). Tyto nepravdivé údaje byly spatřovány v tom, že vozidlo bylo již před uvedenou nehodou ze dne 28. 10. 2005 havarované, resp. řada poškození nebyla prokazatelně na předmětném vozidle způsobena při dopravní nehodě, kterou obviněný F. V. jako řidič popsal policii, a tato poškození byla oznámena příslušné pojišťovně jako pojistná událost (viz. str. 17 odůvodnění rozsudku). I znalecký posudek předložený obhajobou, přestože měl řadu výhrad ke způsobu zpracování původního znaleckého posudku, potvrdil, že ne všechna poškození na vozidle byla způsobena při uvedené dopravní nehodě. Jinými slovy i znalecký posudek obhajoby v podstatě vyvrátil tvrzení obviněných, že vozidlo havarovalo až na předmětném místě, kde bylo oznámeno i policii, a před touto nehodou bylo nepoškozené. Nalézací soud na str. 18 odůvodnění rozsudku uvedl, že „ ačkoliv oba obžalovaní byli i v průběhu hlavního líčení na tuto skutečnost výslovně dotazováni, opětovně uvedli, že vozidlo nebylo před tím, než mělo dojít k nehodě v katastru obce L., havarované a tedy již poškozené, právě tato skutečnost dle názoru soudu jednoznačně potvrzuje, že následné ohlášení nehody dne 28. 10. 2005 pojišťovně mělo sloužit k tomu, aby byla řešena tato nehoda jako pojistná událost, která se měla týkat již předchozího poškození vozidla, ke kterému došlo na jiném místě a jiným způsobem “. Obviněný Z. S. dokonce vozidlo popsal jako „bez jakéhokoliv škrábnutí“. Bylo tedy postaveno najisto, že „ k případnému dalšímu nehodovému ději muselo dojít ze strany řidiče úmyslně, tak aby tato nehoda byla posouzena jako pojistná událost, pokud snad předmětné vozidlo nebylo již před touto událostí již zcela nepojízdné “. … „ Deklarovanou nehodu tedy soud považoval za nehodu fingovanou, která měla následně odůvodnit podmínky pro uplatnění plnění na základě pojistné události “ (str. 19 až 20 odůvodnění rozsudku). Nalézací soud se vypořádal se všemi ve věci provedenými důkazy a své právní závěry pečlivým a podrobným způsobem odůvodnil (zejména str. 16 až 22 odůvodnění rozsudku). Odvolací soud se s těmito zjištěními i právní kvalifikací zcela ztotožnil (str. 3 až 5 odůvodnění napadeného usnesení). Nejvyšší soud proto na odůvodnění nalézacího, potažmo odvolacího soudu odkazuje.
Obvinění dále uplatnili námitku stran výše škody, kdy v této souvislosti vyjádřili svůj nesouhlas se závěrem, že škoda byla vyčíslena ve výši celého vyplaceného pojistného plnění vlastníkovi vozidla, tj. leasingové společnosti. Mají za to, že za škodu nelze bez dalšího považovat celou výši poskytnutého plnění, je-li zřejmé, že k pojistné události došlo (dřívější dopravní nehoda) a že nárok na pojistné plnění vznikl, byť v nižní částce, než jakou vylákali, kdy právě tento rozdíl je škodou, která by takovýmto jednáním vznikla.
V této úvaze se obvinění mýlí. Došlo-li ke spáchání trestného činu pojistného podvodu podle §250a tr. zák., tím, že byl uplatněn nárok na pojistné plnění, ačkoli tento nevznikl (viz. výše), nicméně pojistné plnění bylo pojišťovnou vyplaceno, byl její majetek o uvedenou částku neoprávněně zmenšen. Každý ze spolupachatelů jednání, jehož účelem bylo neoprávněné vylákání pojistného plnění, pak trestně odpovídá za veškerou tímto trestným jednáním vzniklou škodu. Pokud zde pak byla nějaká poškození vozidla, pocházejí z doby před spácháním fingované nehody, pak ani na tato nelze brát ohled, neboť nebyly řádně a včas uplatněny v souladu s podmínkami pojistné smlouvy. Výrok o náhradě škody tudíž netrpí žádnou vadou, jež by mohla naplnit důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud tuto námitku shledal neopodstatněnou.
Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu není zatíženo vytýkanými vadami, což znamená, že dovolání obviněného nebylo možno přiznat jakékoli opodstatnění.
IV.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne , jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněných F. V. a Z. S. odmítl .
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 8. ledna 2014
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata